Postřehy z Japonska

A protože byl dnes krásný den a blíží se Halloween, zaskočila jsem na nejstarší cizinecký hřbitov v Jokohamě (a první v Japonsku), už jsem tu o něm kdysi psala. Neměla jsem úplně náladu, ani čas, ale vždycky je to hrozně zajímavé. Skoro všechny americké hroby, i ty úplně staré, u sebe měly zapíchnutou americkou vlajku. Taky jsem tu objevila památník americkým vojákům s plůtkem v podobě raket...taky jsem objevila hroby omotané pavučinou, velmi symbolické, protože i když jsou tu některé nové hroby, velká část pochází z 19. století.

A přišlo mi milé, že o hrob zakladatele pivovaru se stále někdo stará a dokonce tam nosí pivo, i když pán zemřel před stodvaceti lety. :-) A taky jsem našla krásný hrob hudebníka jménem Pavel Vinogradoff, moc zemí podobu jména Pavel nemá, napřed jsem si myslela, že je to Slovinec, ale už jsem zjistila, že to byl ruský skladatel. A až doma jsem si všimla, že na hrobě odráží můj obraz, je to trochu zvlášntní...tak snad se Pavel nebude zlobit, že jsem vám ho vyfotila. 

Garfie jses tam jako malicky duch :) urcite ho to potesilo

moora To doufám, už tu poslouchám jeho skladby, pro jistotu!

Garfie Hřbitov!

Garfie Taky mám ráda Tour de hřbitovy. Já se tam teda plížím hodně brzy ráno, třeba v létě, když tam není ani noha (haha) jen rosa, ticho a já. 

Garfie Zase super fotky, díky moc, zvedla jsi mi náladu po tomhle šíleným týdnu :D, ještě že je u nás krátký.

Garfie parada! Moc lituju, ze kdyz jsme tam byli, zacinaly se javory sotva lehce zbarvovat. Mista zarostla mechem jsou magicka, ale jak pises, ta atmosfera se uplne zachytit neda. No je to krasa, jsi dobra fotografka i vypravecka. 

Kokoska Víš co, já považuju podzim v Japonsku za nejkrásnější roční období! I když letos se teda úplně nedaří. :-) Já bych ještě chtěla vyrazit do nějaké hezké podzimní destinace, tak snad to ještě stihnu, na severu už je pomalu po sezoně....

Torrah Děkuju, doufám, že nocleh v klášteře tě taky potěší! :-)

V Koyasanu, jak už jsem zmiňovala, je asi 100 budhistických chrámů, zhruba polovina poskytuje ubytování poutníkům. Já hledala nějaký s vlastní koupelnou na pokoji, což se ukázalo jako geniální nápad, protože byla strašná zima a chodit na toaletu na chodbu by bylo opravdové utrpení. 

Zatímco na pobřeží bylo příjemných 23 stupňů, v Koyasanu klesla teplota v noci na osm stupňů. Na to jsme jaksi vůbec nebyli připraveni a trochu nás to zaskočilo, asi nemusím dodávat, že v budhistických klášterech se netopí. :-) Bohužel jsme kvůli tomu vzdali i večerní procházku na největší japonský hřbitov a do té svatyně s lampami, moc mě to mrzí a chci to ještě někdy uskutečnit!! 

Každopádně klášter byl obrovský, bohužel tam kromě nás nocoval ještě nějaký autobusový zájezd, jako by si nemohli vybrat jiné místo k noclehu! Do kláštera musíte dorazit nejpozději v pět večer, abyste stihli večeři, ráno se pak můžete připojit k ranní mši. Ta byla moc zajímavá, ale pochopitelně je přísný zákaz focení, takže mi musíte věřit. :-) Vůbec mi tam bylo trochu hloupé fotit, takže jen pár záběrů, většinou z venku. Mnichy jsme prakticky nepotkali (s výjimkou mše), jen hned po příjezdu jsme narazili na takového milého stařečka, který uměl asi čtyři slova anglicky a uvázal nám kolem ruky "presento", amulet pro štěstí. :-)

Na pokojích byla opravdu taková zima, o jaké vám tu vždycky s potěšením vyprávním (mimochodem tento týden vstáváme do max. 16 stupňů), v pokoji, kde jsem byla s dcerou dokonce nebyla skla v oknech. Naštěstí tam bylo kotatsu, vyhřívaný japonský stůl (zespodu má vyhřívanou elektrickou desku a přes něj je tlustá deka, takže nohy máte v teple. Normálně jsem nadrzo zvedla deku a přisunula futony ke stolu, abychom neumrzly. :-) Ale i tak to byl krásný zážitek! 

Vstup do našeho kláštera

oltářík u vchodu

Pokoj a výhled z něho. Pokoj byl tradiční japonský, s posuvnými dveřmi z washi papíru, za ním malá veranda se skleněnými posuvnými dveřmi na zahradu nebo malou terasu. 

A konečně zdejší nejoblíbenější část, večeře a snídaně. :-) Přísně vegetariánská pochopitelně. Synovi jsem objednala dětskou verzi-a on dostal steak!!  Kromě mě mu všichni záviděli a začal směnný obchod, který ale bohužel v sestavě tradičního japonského jídla nebyl vůbec jednoduchý!

Jídelna

Večeře

A snídaně (o poznání prostší a podávaná hned po ranní mši)

Garfie v kolik je ranni mse? A co je pod poklickama? 

Kokoska Já se bála, že se na pokličky někdo zeptá, tak od rána vzpomínám!  U večeře je pod jednou nějaké konyaku lehce zalité sojovkou a v druhé vařená zelenina. A u snídaně si vůbec nemůžu vzpomenout! Ale zkusím se zeptat rodiny, třeba si to někdo vybaví. Mimochodem, u snídaně se opakovala směnná akce, protože syn, jako dítě, dostal vajíčko! 

Mše bývá obvykle už v pět, v lepším případě v šest, ale když jsme tam byli my, byla až v sedm, myslím, že to mohlo být kvůli tomu zájezdu. Byla to hromada starších Japonců a jeden zbloudilý  pár zahraničních turistů. 

Garfie no ja prave ziju v presvedceni, ze mse v techhle klasterech jsou nejpozdeji v 5! To by mi pak k snidani stacil caj, takhle brzo rano nejsem schopna jist.

Kokoska Já obvykle nesnídám, ale taky nezapomeň, že večeře je v půl šesté. :-) Ale asi bych v těch pět taky nic nepozřela. Čaje sis ovšem mohla dát kolik jsi chtěla. A možná miso soup, to by asi ráno taky šlo, taky byla na přidání. Teď mě napadlo, že tam bylo něco, co se dalo zabalit do té řasy, ale ani zaboha si nemůžu vybavit, co to mohlo být. 

Garfie ja te s tim nechci trapit

Kokoska Už to mám, na jedné z těch fotek je to otevřené! Takže večer tam nebyla vařená zelenina, ale tofu a ráno tam bylo i u nás vajíčko, ale trochu zvláštní, jakoby dušené v páře a sojovce, takový bochánek. 

Garfie  Vrtá mi hlavou, když u té snídaně swdíte na zemi a je tam jen 16°C  nestudí to moc od země? Nebo jsou ty rohože dobrá izolace a chlad necítíš? 

Garfie dik! To mistickove servirovani se mi libi.

Garfie to je krása,  všechno

Kokoska Mně taky, ale mýt nádobí po věčeři bych nechtěla!  

Magráta Děkuju :-)

Kan No 16 máme doma, tam bylo určitě ještě míň. :-) Ale ta rohož to trochu oddělí, jako bys seděla na koberci třeba. A v té jídelně bylo relativně teplo (na české poměry teda pochopitelně ne, někdo tam jedl v bundě), v pokoji to bylo horší, ale tam byly na sezení podsedáky.