A dnes vynechám poutní stezky, ale dám vám sem fotky z malého městečka Koyasan u hory Koya, což je nábožensky velmi významné místo, centrum jedné z odnoží budhismu už od 9.století, kdy tady vznikl první chrám. Dnes je jich tady asi 100, zhruba polovina z nich poskytuje ubytování poutníkům, takže je to velmi lákavá zastávka.
Pro nás je zajímavé také tím, že tady je kavárna, kterou vlastní Češka a její japonský manžel a nad barem mají uvítání v češtině. :-) Dali jsme si u nich becherovku a český bylinkový čaj a bylo to moc fajn. Je to krásný kus Japonska, ale dost odlehlý a tradiční, upřímně moc nechápu, jak tam může přežít. Přiznala mi, že to není úplně jednoduché, mají dvouletého synka, navíc v covidu asi dost bojovali, je to vysloveně místo, které živí turisté a poutníci. Nejvíc si stěžovala na vlhkost, která je tam pochopitelně ještě vyšší než v Tokyu, takže příště až zase budu povídat něco o neschnoucím prádle, tak mi to připomeňte! 
Nejznámější zdejší chrám Okunoin je velmi rozlehlý, jde vlastně o mauzoleum zakladatele budhistické sekty a chrámového města. Budhisté věří, že nezemřel, ale spočinul ve věčné meditaci. Jde o jedno z nejposvátnějších míst v Japonsku. Začíná mostem, kde by se měli příchozí uklonit a pokračuje asi dva kilometry přes největší japonský hřbitov až k mauzoleu.
Je to velmi specifické místo se zvláštní atmosférou, mnoho Japonských prominentů, včetně mnichů se snaží ve stáři dostat poblíž, aby byli po smrti spaseni. Za posledním mostem je les, ve kterém stojí mauzoleum, nesmí se zde jíst, pít ani fotit. Vše je pokryté mechem a je tam zvláštní ticho a opravdu máte podivně slavnostní pocit. Hlavní sál před mauzoleem se nazývá Torodo, síň lamp. Uvnitř je přibližně 10 tisíc luceren od věřících, které nonstop svítí. Je to okouzlující a muž neodolal a pořídil jediné foto, takže se špatným svědomím vám ho sem dám. :-)
(ale venku je teď na sluníčku skoro 30)
