Na místě jsou taky terasovitá rýžová pole, jaké znáte třeba z Vietnamu (v Japonsku to není moc obvyklé), bohužel jsme tam byli asi v nejhorší roční dobu, kdy už je rýže zralá, nebo sklizená. Na jaře, když jsou zalitá vodou, nebo v létě, kdy se zelenají, je to nádherné, viděla jsem fotky.
No a to jsem úplně odskočila :-). původně jsem vám chtěla napsat o zdejší svatyni, která je jednou z nejstarších v celém Japonsku a byla uctívaná už starověkými národy. Podle legendy je tato svatyně místem hrobu bohyně, která se svým manželem stvořila zemi a označuje vstup do podsvětí. Jde v podstatě o skálu, vysokou 45 metrů. Mezi skálou a nedalekým sloupem (což je srandovní, ale dřív tam stála posvátná borovice) visí v délce 170 metrů lano ze sedmi propletených provazů.
Lano v průběhu roku splétají místní a dvakrát ročně (v únoru a na začátku října) se koná festival, kdy po posvátném tanci za staré lano tahá tak dlouho, dokud se nepřetrhne a pak se slavnostně pověsí nové. Pokud staré vydrží, považuje se to za znamení štěstí a nové se pověsí vedle. Bohužel jsme slavnost o asi dva nebo tři týdny minuli, ale u chrámu visí fotky a vypadá to na super atmosféru.
Pro jistotu je tu i svatyně pro božstvo fushimi Inari, což je božstvo, které se zjevuje v podobě lišky, to se asi kočičkám líbí.... :-)
Garfie to je úplně skvělé a ty poutní stezky bych si prošla hned, vypadá to dost zajímavě. 
Dá se to nějak propojit na delší pochod? A je k tomu nějaká infrastruktura - ve smyslu noclehu cestou, vody a podobně?
continuity Já na tebe i dost vzpomínala, to by se ti určitě líbilo! :-)
Jasně, i ty stezky jsou součástí kulturního dědictví, tady už jsme byli blízko moře, kde jsou logicky jen zbytky, ale přes vnitrozemí poloostrova je jich spousta krásně zachovalých, jsou tam po cestě chrámy, kempy, dá se to přejít úplně v pohodě. Ještě sem určitě nějakou fotku dám, my nešli žádný dlouhý pochod, měli jsme hodně plánů a přesunů, navíc s sebou auto a muž má v háji koleno. Ale třeba nás vyhodil s dětma na jednom místě a o pět kiláků dál se stezka protnula se silnicí, tak nás nabral a tak. Nebo jsme jeli 2x na kole, když se dalo, to byla taky paráda. Až teda na to, že jeden sjezd nádherným údolím podél řeky mě posadil za volant a jel s dětma a já (poprvé za volantem v Japonsku, navíc vlevo) za nimi jela jakousi úzkou silničkou, samá zákruta, nade mnou skály, pode mnou sráz, svodidla žádná, no málem jsem plakala. Asi 3x jsem málem vystoupila a nechala auto na místě. Ovšem výhledy krásné. (ne že bych z nich něco měla, haha)
Jinak když už o tom tak celkově mluvím, byl to super týden na japonském venkově, opuštěné místo, zase to bylo Japonsko, jak ho znám, nebo spíš jak ho pamatuju. Milí lidé, všichni strašně přátelští, každý se s námi dával do řeči, každý se na nás usmíval, v hospodě nás zvali na saké. Jediný, kdo zřejmě ještě teď leží někde na futonu s hadrem na hlavě je majitelka malé restaurace, kam jsme přišli na oběd.
Nalákalo nás, že v recenzích se Japonci zmiňovali o "restauraci západního typu". Takže dopadlo to přesně, jak jsme čekali, západní byly židle, kukačky na stěně a jedny špagety v nabídce. Jinak totálně japonské, včetně jídelníčku, cen v hiraganě (to už je hodně neobvyklé) a nápisu toalety (což byla další lahůdka-turecký záchod na dvoře 
). Jídlo bylo výborné, i když paní zjevně vařila jedno po druhém, takže jsme tam byli celkem asi hodinu a jedl vždy jen jeden z nás. Majitelka celou dobu nepromluvila, jen vyděšeně zírala, ale milá byla, to zase jo!
Garfie to zní skvele. a bylo tam moc lidí?
Hledám inspiraci. Než vykopu děti z domu, ty všechny velké přechody jako GR20 budou nad moje sily a děti bych cestou asi zabila. (Viděno realisticky po víkendu v Krkonoších - a to jsme s nima před COVIDem chtěli do Nepalu!).
Garfie v tý restauraci jste byli jediní hosté?
continuity Jasně, jediní.
A co se týká lidí, řeknu ti to asi tak...když jsem šla sama s dětmi, potkali jsme jednu paní s plnou výbavou, asi šla nějakou delší trasu. Na kole jsme jeli 2x, potkali jednoho pána, zjevně někdo místní na procházce. Na stezce z fotek nikoho (nikoho široko daleko), v kempu, u kterého jsme se zastavili kvůli krásnému vodopádu byly asi tři nebo čtyři stany. V Koyasanu, tedy centru poutních stezek a chrámové oblasti jsme na stezce nepotkali nikoho, ale v budhistickém chrámu, kde jsme spali, nocoval kromě nás autobusový zájezd!!! 
a to je tady těch klášterů asi 50, fakt smůla. V onsenu, který je součástí poutní cesty a na seznamu UNESCO bylo asi 15 lidí.
Pokud bys ale tu cestu myslela vážně, tak bych ti doporučila spíš Šikoku, já mám teda pro Šikoku slabost, ale myslím, že i objektivně je tam víc co k vidění a je tam ještě známější poutní trasa po 88 chrámech. Tady, kde jsme byli my, je to víc duchovní místo, já tam teda hrozně toužila jet, ale myslím, že na první návštěvu to úplně není. Jinak na ty přechody je super Hokkaido nebo japonské Alpy.
Garfie to je ale krasa! A ty to tak uzasne popisujes, fakt by to stalo za knihu.
Kokoska Děkuju Ty jsi milá, ale já mám pocit, že o Japonsku toho bylo napsáno tolik, že by to bylo dříví do lesa!
Garfie to urcite nebylo, kazdy to vidi jinak a kazdy ma nejakou zajimavost, svoje objevy nebo oblibena mista.
Garfie já spíš tak sbírám co jak. Vůbec mi mě nenapadlo, že v Japonsku se dá několik dní chodit po horách.
Garfie Úžasné! Krásné prázdniny jste měli:-)
continuity To reaguješ úplně stejně jako naši kamarádi, když jsme tady byli poprvé, ještě bez dětí, zvali jsme je, ale oni, že by raději někam na hory...vůbec netušili, že Japonsko je tak hornatá země. Nakonec přijeli skoro na měsíc (tedy kamarádka, její přítel na tři týdny), týden jsme strávili na Hokkaidu po kempech, dva týdny projeli Japonskem až na jih Kjúšů a pak jsme byly samy dvě týden u nás doma a projížděly okolí, na to strašně ráda vzpomínám (teda my všichni).
Victoria Děkuju, povedlo se to moc! :-)
continuity No jo, ono je to takové líbivé, do Japonska se zkrátka za přírodou moc nejezdí. Běžně se dělají zájezdy jen třeba do Tokya + maximálně okolí.
Garfie jinak, co se týče lokality, preferuji místa, kde je málo lidí. Tomu podřídíme lecos.
Garfie mozna pro japonskou prirodu dobre. Z tvejch fotek je teda paradni moc
Jinak ještě chvíli v Evropě pofičí ta parádní inflace a Japonsko bude levná země.
continuity No to jo, nikdy mi to nepřišlo, ale myslím, že se to tomu blíží. Jen teda letenky jsou teď drahé jako potvora, my letíme za 30, to je rekord, přitom je to s Turkama.
Jinak teda chápu tvůj postoj k lokalitě, ale zase je asi škoda letět do Japonska jen za přírodou, to jsou asi lepší destinace.
moora Oni si přírody docela váží, třeba Den hor je normální státní svátek, kdy je volno. A hodně dělá fakt, že velká část je neobyvatelná, hory jsou tady strmé, bývá hodně sněhu (kdysi jsem tady myslím už psala o místě, kde bývá každou zimu i šest metrů sněhu), prostě život se soustřeďuje do nížin a k moři.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
