Omfg

dynda Jo jako bys to psala za mě tu druhou část. S tou první částí tvého příspěvku jsem to měla podobně.

Já ztrácím nervy zhruba až od Rosťových druhých narozenin. Jako malé miminko a batole po prvním roce byl úplně bezproblémový, a ani teď to není žádný výlupek. U mě se asi kryje rozvoj jeho osobnosti a prosazování názorů (jak se tomu říká období vzdoru) s mým těhotenstvím, kdy v tom prvním trimestru a teď na konci jsem často unavená, ale jakoby úplně neovladatelně, že se nedokážu nějak vzchopit, dokud to samo třeba za půl dne neodezní. Ne že bych ho bila, ani na zadek, křičela po něm neustále v, nadávala mu... ale někdy na něj zakřičím nebo jsem příkřejší, než bych chtěla. Což je umocněno ještě mými zážitky z dětství, kdy jsme byli vedení ve stylu neodmlouvat, nediskutovat, poslouchat na první dobrou, takže se v té situaci projeví, že já jako malá jsem se jako Rosťa projevit nemohla. Jak jsou o tom teď ty příběhy na Děti jsou taky lidi, naštěstí teda v soft verzi běžné (post) komunistické výchovy. K tomu dlouhodobá únava, sociální vyčlenění, finanční závislost. Těch důvodů, proč lidi zacházejí s dětmi hrubě, je strašně moc a není to jen kvůli tomu, že by byli zlí.

dzizisketa Jo tehotenstvi to zhoršuje, jsi prostě jakoby unavená a podrážděná a do toho období vzdorovani je prostě hrozny. Neboj, ono to po porodu bude fakt trošku lepší, člověk alespoň víc fyzicky zvládne nebude vědět o každé sebrané hračce o trikrat prevliknutem tričku. Plus já si taky přijdu, že jsem na děti víc nepříjemná, když jsem dlouho doma a ne mezi lidmi, já jsem asi příliš sociální typ;-). 

Ja tedy teď přemýšlím jestli jsem dcerce neudělala nějaké trauma když šla týden po narození bráchy do školky, chodila po o, protože se počurala vzdycky při spaní, tak jestli to nebylo pro to, ale byly jí skoro 3 a ve školce tedy nebrečela

a vybavuju si moment, kdy jsem byla na synka taky zlá, milionkrát jsem se mu omluvila

dzizisketa mně naštěstí těhotenství posílá nějaké super hormony, že mi bylo všechno jedno:) Ta únava, co popisuješ, to jsem měla taky, naštěstí jen na začátku, kdy syn ještě hodně spal a já s ním:) To byl pro mě asi nejhorší příznak těhotenství. Drž se! Já si myslím, že nemusíš být pořád sluníčková, samozřejmě v nějaké míře. Každý má občas těžší den, myslím, že i Rosťovi to může něco přinést, tohle poznání. 

JankaM každé dítě je jiné, nemusí z toho mít každé trauma

JankaM každé dítě je jiné, nemusí z toho mít každé trauma

​samozřejmě. To nebylo myšleno, že to tak musí být, nechat si to starší po porodu doma. Máma by měla vycítit, co je dobrý, co je potřeba. 

JankaM Mně pripadne, že ta omluva je důležitý moment. Taky jsem občas ujela, ale vždycky jsem se omluvila, i malé dítě chápe, že stát se to může, jen je dobré mu vysvětlit proč. 

vanilka vždyť já vím

Garfie souhlasím. I mi přijde v pohodě, těm dětěm dopředu říct, že jsem zrovna dneska unavená a proto mám míň trpělivosti, nebo někam spěcháme a tak. Od určitého věku pochopí i to.

Karja ja som asocialny typ ale asi menej ako som si myslela. Som teda matka herodes, v poslednom období večne podráždená a nepríjemná. Teraz cez sviatky sa to hodne zlepšilo, zvládala som deti väčšinou v kľude a pohode. Myslela som, že to zabral ten odporúčaný triptofan ale prd, včera som začala byť zase otrasná a dnes doobeda úplne na facku! Zjavne to zlepšenie bolo spôsobené návštevami, kontaktom s rôznymi ľuďmi, programom..a pochopila som, že má to doma asi ubíja, ten stereotyp a žiadna vidina nejakého programu..Ja som teda nikdy nebola jednoduchá povaha, ale teraz . Sambo je svätý muž a deti chudáci!

Mrakoplas Jo, je to tak. Tak musíš si program plánovat. Jako já to mám taky tak. My teda máme program i návštěvu financaku! Člověk aby doufal, že ty daně podal blbě, už jsme tam tento týden byly dvakrát. Prostě hlavně vypadnout a vidět jiné osoby! Dneska jsem celý den doma a už to na sobě taky cítím, ve volných chvílích porad na mobilu, ten den nemá žádnej spád, žádny poradny mezníky, v podstatě čekání na večer. 

dzizisketa soucítím, měla jsem to podobný. Ukrutný nevolnosti a únava z těhotenství, doma dítě čerstvě po druhých narozeninách a vzdory. Člověk si neodpočinul, nevyhověl, na sebe a druhý těhotenství už prostě nikdy neměl tolik času a energie, jako když to bylo poprvé. A přesně- v sobě ten relikt výchovy v osmdesátkách- poslouchá se na první dobrou. Stálo mě neuvěřitelný množství další energie, naučit se zvládat ty pláče a vztekání bez ztráty kytičky a rozhodně se mi to nepodařilo pokaždé. Ale nakonec bylo líp. Ještě jsme měli problém cca 2 týdny po porodu, než se velká srovnala s miminem. A pak si to najednou všechno sedlo, zapadlo do sebe a bylo to úplně nejlepší. A pořád je, i když to bude navždycky dřina. Přejuti aby se ti brzy ulevilo  a udělalo líp.

Karja no starší je chorý, takže môžem akurát tak..ale naplánovala som si zajtra s kamoškou víno .

Ale poobede, keď obaja zaspali, som sa ukludnila, v duchu prefackala a dobre, aj deti má po ospravedlnení pohladkali :). Už len zas zajtra nevstat ľavou nohou..

JankaM Dcera šla taky do školky hned, jak se jí narodil bráška. A dokonce jsem ji vyzvedávala až po spaní, abych pro ni mohla chodit rovnou na zahradu. Já jsem jí to teda podávala tak, že má štěstí, že si tam může chodit hrát, protože se mnou a s bráchou ještě není moc sranda :o) Ale byla jsem ochotná nechat ji doma, kdyby o to projevila zájem, aby si nemyslela, že ji kvůli bráchovi odkládám.

marieu 

Díky

Mrakoplas Já mám dojem, že mě zase stresuje program. Nejhorší je, když máme být někde na čas, nebo jsme s někým na něco domluvení, to propadám panice a strašně rychle ztrácím trpělivost. Když se jen tak placatíme bez pevnějších povinností, tak jsem celkem v klidu a nějak mi nevadí, že je dcera občas jak zpomalenej film, všechno je víc v pohodě a nakonec ty samé věci zvládneme snad i rychleji, než když se je snažím urychlit.

DruI áno, to je presne. Program ako taký a ešte sa dakde ponáhľať načas nepotrebujem, ale ľudí a nejakú zmenu áno. Toto lockdownove trcanie doma alebo prechádzka, max zastavenie sa u rodičov je aj pre mňa asociala malo. No, ešte na to budem spomínať so slzou v oku keď pôjdem do práce :) 

A my sme teraz doma úplne nekompatibilni.  Nepracujuci muž,  ktorý sa už cíti celkom dobre, bežne veľmi fyzicky aktívny,  teraz poväčšine v domácnosti,  dychtiaci po spoločnosti a ja,  ohucana zo školy, psychicky vyflusnuta,  dychtiaca po samote a tichu