Omfg

vanilka to je teda hodne blbej for!

Pavlena ty babky, co to "myslej dobre", to je kapitola sama pro sebe. Leckdy jsem taky cizi dite pohoupala, kdyz brecelo, ale nikdy bych s nim nesla pryc.

vanilka Já jsem nechala v devadesátým pátým dvojčecí kočárek před obchodem, protože bych neprojela dovnitř, děti byly sice v kšírech, ale simultánně rozhoupaly kočárek tak, že se překlopil a holky spadly čelem na držadlo - naštěstí to nemělo vážný následky, ala ten modrej pruh,  co pak dva  týdny měly obě na stejným místě  přes čelíčko záležitost dvou minut. 

vanilka docitam postupne - ta matka by teda taky zaslouzila. Muze toho mit s novorozencem plny kecky, pomoc zadnou, ale proc to ma odnaset to vetsi dite? Kdyz vyjede jednou, komu se to nestalo. Ale tohle je situace teda fakt spatna. Jasne, ze to starsi dite to muze zpracovat tak, ze mimino muze za to, ze maminka uz holcicku nema rada a nechce ji doma.

Isca No mě se stala ,blbost,,. Já nezabrzdila kočárek před obchodem. Na rovině. Jenže foukal vítr a ten kočár mi dost odjel, takže jsem ho taky nějakou pikosekundu hledala a pak si teda nadávala stejně za tu brzdu. 

Jasne, ze to starsi dite to muze zpracovat tak, ze mimino muze za to, ze maminka uz holcicku nema rada a nechce ji doma.

​Jo, přesně. Holčička měla do té doby maminku jen pro sebe. Pak se objeví vetřelec, který jí tu maminku vzal. A je na mamince/rodičích, aby to tomu staršímu dítěti vysvětlili, že nemusí mít strach, že ho mají taky rádi atd atd. A když se maminka k němu pak chová takhle......Šílený, fakt. Já si syna (v té době mu byly 2r a 10měs) nechala po příchodu z porodnice pár dní doma, aby se právě s čerstvě narozenou sestřičkou sžil. A dokonalá matka teda taky rozhodně nejsem, by děti mohly vyprávět . Ale někdy prostě jen stačí se trochu vcítit do toho dítěte. Jinak je na celoživotní trauma zaděláno hned.

vanilka ja to mam trochu z vlastni zkusenosti. Segra je o 5 let mladsi, nez se narodila, babicka o me pecovala, porad jsem byla mala. Pak bez varovani prisel vetrelec, mama asi po mesici musela do nemocnice, tamze babicka se starala o mimino a po mne najednou chtela, abych byla velka. Segra mela taky nejaky probleby, spatne prospivala, vsechno se tocilo kolem ni snad az do prvni tridy, porad byla ten malej chudacek a ja velka, ktera ma mit rozum. No neni to uplne dobry mezi nama ani ted. A vtipny je, ze me mama prosi, kdyby se s ni necos stalo, at se o sestru postaram. Jak kdyby byla porad to maly bezmocny mimino.

Kokoska jo, často se to pak právě táhne celým životem

 pokud je ta žena už hodně unavená, ať to dítě okamžitě někomu strčí a jde si lehnout (ve zkratce),

​To je hezká hraběcí rada. Zpětně jsem se dověděla od dětské lékařky, že na mně viděla, že nejsem OK, a co? Nic. Nikdo nic. Nebylo komu ji dát. Dneska si myslím, že jsem to musela mít napsané na čele, že jsem už za hranou.

Mirka jo no, ono je to tezky i pro okoli, nejak zasahnout. Svagrova na tom byla hrozne zle, v noci s malym trasla vzteky, ze breci. Muj bracha se fakt hodne snazil, nosil ji ho fakt jen na kojeni i v noci, ale nedostali sme ji nikam k odbornikovi. A myslim, ze to uplne nepreslo ani po tech 2.5 letech. 

Mirka no mně přijde, že u nás se o tom moc nemluví, že ta (většinou) matka nemusí vydržet všechno. Někdy je potřeba té pomoci od okolí víc než jinde. Já už si to moc nepamatuju, ale tam byl vždycky výstražný rámeček, několik rad, právě aby si matka uvědomila tu vážnost a třeba zavolala klidně nějaké kamarádce, protože ta situace prostě může být velmi vážná. 

Já vám řeknu, že nemít děti a číst tohle nebo dětské vlákno, tak si je s největší pravděpodobností nikdy nepořídím . 

711990 to už byla možná i nějaká poporodní deprese, ne? To je hodně blbé, muž má takového kolegu v práci. Několik týdnů se bál nechat manželku chvíli samotnou, vůbec se o to dítě nezvládala starat, muselo to být šílené. A taky se jim vůbec nedařilo jí někam dostat, snažila se i její maminka, všichni. Ale nakonec se to snad povedlo, ona na tom byla asi hodně špatně.

Evaeva jj, bylo to fakt zly, ale jako jediny co, tak se urazila a nadavala mu, ze ona prece neni blazen (sice po nocich klepe s ditetem, ale jinak vse tip top!)

711990 jo, jenže ten člověk si to neuvědomí. Tahle paní pak vedla ty řeči, že odejde a už se nevrátí. To jí ale asi samotnou nějak rozhodilo a tu pomoc vyhledala.

Moje teta taky na poporodní deprese trpěla, ale moc toho nevím, bylo mi 12, když měla děti poprvé. Měla je hodně za sebou, asi po roce. Už u té první to bylo trochu divné, ta její péče, a u druhé už to propuklo úplně. Třetí dítě měla 15 let poté a to už sama na sobě poznala, že není ok, nechala měsíční mimino s mým tátou a babičkou a nechala se odvést do nemocnice.

Já vám řeknu, že nemít děti a číst tohle nebo dětské vlákno, tak si je s největší pravděpodobností nikdy nepořídím . 

​Aele jo, jenom by sis říkala, jak jsou všichni neschopný a neuměj si vůbec poradit s dětma a celkově se zařídit:-D:-D

vanilka Kokoska No takovyhle pocity jsem měla pár měsíců po porodu vůči velkýmaly, ale ona přišla hrozně brzo do toho prudícího vztekacího období snad v roce a třičtvrte. Uplně jsem se vždycky soustředila na to, at jedou se sambem na víkend za prarodici a já mam aspon chvíli klid jenom s tim miminem. Ale v životě jsem jí výše zminované neřekla (ale myslela jsem si to:-D), a ještě před svědkama!:-D

Evaeva Jo to říkám taky občas, dneska jsem si říkala, že bych ale přišla třeba v neděli. 

Karja myslím, že tohle bylo trochu jiné. Oba by to fakt udělala, ten kolega jí vůbec nemohl samotnou, nechodil do práce, nic.

Já jsem po prvním porodu toho měla fakt plný kecky. Nebyla jsem zdravotně v pořádku a měla jsem neřešenou velkou ztrátu krve. Až zpětně mi došlo, jak jsem byla mimo. Dělala jsem všechno mechanicky, nemyslela jsem hlavou, v porodnici jsme se synem málem zmrzli. Úplně mě děsí, co přehlédli profesionálové, takže celkem chápu, že si rodina třeba ani nevšimne, že je něco v nepořádku nebo že si to neuvědomí ta žena. Ale byla jsem připravená,  že kdybyvh nezvládala pláč dítěte, tak ho dám do vysoké postýlky, odejdu z domu a zavolám manželovi. Což jsem nakonec nevyužila. Pak během synova období vzdoru byl jeden opravdu hnusný případ s chlapečkem a já v přímém přenosu úplně viděla, jak moc dvouleté dítě člověka umí vytočit, případně jak moc je neutišitelné a musím říct, že chápu, že je to někdy tak těžké, že člověku rupnou nervy, a že když je trošku primitiv, tak se uchýlí k týrání. Tím to nijak neomlouvám, naopak to velice odsuzuju, ale vím, že ne každý rodič di umí zjistit, přečíst  ovládnout se. Těch andílků je mi nekonečně líto.

dynda