Vše o těhotenství a dětech

Gatita My tohle máme naopak, tv ani nemáme, od malička jsem mu pořád říkala básničky, knížky byly do roka nejoblíbenější zábava. Pořád něco komentuju a mluvím, vůbec mi to není přirozený, až mi chybí ticho. A výsledek podobnej. Vždycky rostu, když mi táta říká, jak jsme od roka se ségrou mluvily ve větách. Řešíte nějak i logopedii? Mně to ve dvou přijde brzo, ale u předškoláků už zase pozdě. 

žluťásek Gatita úkol je platný celý týden, tj. táhne to za sebou od minulého úterý. Když ho neudělá dnes, bude ho psát zítra večer po škole a já budu vyšťavena z práce. 

Já jsem ji nabízela pomoc hned v úterý, ale sama si rozhodla, že ho bude dělat o vikendu. Ony obě se ještě nenaučily, že odkládání není vždy úplně nejlepší cesta. Nechávám to na nich, ale jak mají ty dlouhodobě úkoly třeba na měsíc, brzo to pochopí.  

Len ze nás trolej, to nemůžu vyloučit!!!!!!

Len Ja si myslim, ze az na uplne extremni pripady zalezi na tom diteti, prostredi je az druhorady. Mala mluvi krasne srozumitelne ve vetach, malej rika par slov furt dokola a jeste s silenou vyslovnosti.

Len My jsme nekde mezi vami dvema a taky nemluvi. Televizi nyni ani nemame, ale obcas pustim neco na tabletu. Knizek mame mraky, ale syna zajimaji jen auta, traktory, bagry, popelari a jina mne neblizka temata. Vsechno je pro nej brm brm, lzice od bagru je ham a popelari eee. S tim tvori vety a zabavi se hodiny. Na jakykoli pokus o zopakovani slov se uculi, rekne ne a jde si po svem. Mluvim tak stredne, komentuju, kdyz je je co, uplne monology nevedu. Ja pry taky mluvila od roka hodne. Ale zase jsem odjakziva dost nesikovna a na kole neumim skoro ani ted. Syn ujede na koloodrazedle klidne tri kilaky a celkove je motoricky sikovny. Ale to mluveni...a kdyz vidim rodinu manzela, tak se desim. Svagrova za dve hodiny klidne rekne jednu vetu a to jeste na vyzvu. Oni vsichni nemluvi skoro vubec, zachranuju to ja a skorosvagr. O Vanocich mluvime prakticky jen my dva mezi sebou

Ony obě se ještě nenaučily, že odkládání není vždy úplně nejlepší cesta. Nechávám to na nich, ale jak mají ty dlouhodobě úkoly třeba na měsíc, brzo to pochopí.  

​některý se to nenauci nikdy

Jos myslím, ze knihy dítě mluvit nenauci, naše má knihy mezi top "hrackama", čteme něco porad, několikrát za den, sama si nosi, co chce číst - ona ukazuje a rika slova, který umí, ale žádný výrazný verbální posuny nedělá - ale myslím, ze si to nahrává do databaze a pak to snad někdy použije 

Potrefenáhusa to jsou pak v pracovním procesu velcí miláčci.

Z první práce jsem dala výpověď, hlavně kvůli sefovi podobného ražení, který si zásadně nechával revize reportů na poslední den a tím pádem to pro mě znamenalo v práci nocovat. 

Já jsem kliďas, v praci mám pověst, že mě nic nerozhodi, ale když mi někdo pošle k revizi report večer v šest, s tím, že ráno se to odevzdává (a absolútne to je není ve stavu, že to bez úprav odejde na klienta), narazí na moje hranice. 

continuity kdyz na tom závisí zbytek kolektivu, to je hodně zoufalý (a pro mě osobne velmi motivační a znam to dobře i z ty druhy strany toho, kdo na někoho jinyho čeká), ale jinak jsem si kolikrat slibovala, ze priste to bude určitě úplně jinak...ha-ha 

continuity ale vím, ze jsou kvůli tomu některý práce pro mě proste naprosto vyloučeny, hlavně ty, kde člověk s tím casem muže vicemene nakládat podle svyho, napr.prekladatelstvi apod., to by mě zničilo 

Len logopedii neresim, asi bych stejne nebyla schopna s nim delat nejaka cviceni, syn mi prijde jeste maly. Po tech tretich narozeninach se zeptam doktorky, co si o tom mysli. Ale spis se modlim, aby se to zlepsilo samo. Rano jsme tu meli vyndane krajeci ovoce a hezky to po mne opakoval, uz tomu bylo celkem rozumet. Jeste pred mesicem jen hykal. 

Se starsim jsem tech veci delala vic a nemeli jsme tv. S tim mladsim je to hrozne, prijde mi, ze s nim nedelam skoro nic. Jeste ze chodi do tech jesli, tam aspon delaji ty basnicky a hry, ja to vubec nedavam. Jedine, ceho jsem schopna, ze stejne jako ty porad neco komentuju a popisuju. Uz jsem si to tak zautomatizovala, ze jsem dneska v bille mlela neco jako:"tak a ted jeste zvazime banany, mame tri a jsou hezky zlute", a pak jsem si uvedomila, ze deti jsou doma s tatinkem. Jinak ja jsem uplne zoufala, jsem schopna vyvest deti ven na hriste, ale tam uz jen stojim a zevluju a cekam, ze si budou hrat samy. Nejde mi to vubec. 

Potrefenáhusa u nás v práci se říkalo, že je úplně jedno, kolik času na to máš, stejně ti na konci den chybí

Potrefenáhusa V praci to tak uplne nemam (ani to nejde). Ale jinak takhle "neresim" vsechny provozni veci. Treba prihlasky na kongresy nebo kurzy v den deadlinu, vykaz v praci nebo ucet za telefon. Vsechno az kdyz mi hori koudel u zadku. Muz je uplne stejny. Vlastne jsem schopna prubezne pripravy, ale hodit cokoli na papir/fyzicky udelat je presne to "while crying". Pamatuju si, jak jsme pred lety platili dan z koupi baraku uplne posledni mozny den nekde z Kavkazu, kde jsme chytili signal 

Gatita Mam to stejne. Jsem schopna synovi vypravet treba o dinosaurech nebo tak, ale to zaprve vubec nechape a zadruhe ho to nezajima. Na hristi vetsinou cumim do mobilu a maximalne zajistuju, aby se neprizabil

Gatita hřiště snad jsou od toho, aby si děti hrály sami já akorát občas někoho pohoupu nebo vykopu tunel, víc se ode mne nečeká.

Moji kluci všechno začali dělat plus mínus ve stejnou dobu. Přitom na staršího jsem logicky měla víc času. Je to o to zajímavější, že povahově jsou dost rozdílní, i zájmy mají jiné. Ale milníky mají prostě dány od přírody. Mladší do teď nevydrží poslouchat čtenou pohádku, čteme akorát básničky, ale mluví pořád Ale audio pohádky ho baví.

Gatita tohle povidani mam hlavne s mladsim vnukem, ten se porad na neco pta a vyzaduje obsazne odpovedi a ma rad, kdyz spolu mluvime. Vetsi spis uz vypravi sam a tam zas musim poslouchat a aspon obcas se na neco zeptat, nebo si huci neco pro sebe a to pak je Babi, ted me nerus. Takze kdyz jsem nedavno dovezla malyho domu a vracela jsem se,  malem jsem na semaforu spustila A ted nam sviti cervena, tak musime co? Zastavit!

Len ja sem se o logopedii snazila uz po 2.narozeninach, kdy se ze slusne nakrocenyho mluveni uplne zarazil ve vyvoji a nikde ho nechteli vzit, jen mi na jedny do telefonu rekli, at mu koupim knizku a prestanu poustet televiziale ted jsem zkusila jiny pracoviste, na doporuceni kamaradky a tam se nikdo ani nezeptal kolik mu je, rovnou nabidli termin, dokonce brzkej!

Potrefenáhusa pod tohle se bohuzel podepisujupresne takhle sem psala diplomku i bakalarku a obecne vsechny ukoly...

Kokoska tohle dělá starší, mami, teď neposlouchej, to neříkám tobě! Asi ještě úplně neumí mluvit pro sebe

Jos Potrefenáhusa taky jsem taková. V práci ne, tam mám všechno včas a co mám ty věčně nemocné děti, ještě víc dbám na to, abych co nejvíc práce udělala co nejdřív, protože žádné potom být taky nemusí. Plus jsem docela pedant. Ale doma.

Všechny úřady, doktory, platby, to všechno řeším na poslední chvíli. Jednou nepřišla složenka na daň z nemovitosti, tak jsem v poslední možný den radši zaplatila dvojnásobnou částku, protože jsem věděla, že se zvedaly nějaké koeficienty, no a příští rok zase nepřišla, ale nebyla jsem schopná to začít řešit, tak opět scénář, poslední den odhadnutá nadsazená částka... No teprve letos jsem se dokopala tam zavolat, abych se dozvěděla, že mám předplaceno na mnoho let dopředu, proto mi složenky vůbec neposílají.