VIP zjevy

Tak Betty Teď mají v obchodech moc pěkné hippie kousky, ach jo.

Sweet Potato Zaznamenala jsem v reklamě, myslím, že v HM? 

viktorka_od splavu ono teda taky nebylo moc z čeho vybírat, když měli v obchodě triko v příslušné velikosti, vzalo se v barvě, jaká byla. Ale že se teda na to, aby věci ladily k sobě, u dětí moc nekoukalo, to je fakt. Přitom pokud si pamatuju, maminka chodila oblékaná celkem pěkně, dávala si i šít. 

Přesně si pamatuju zlom, kdy jsem začala o oblečení nějak přemýšlet. To tenkrát přijela sestřenice a koupila si v našem městě vlnu na svetr. A začala vykládat, k čemu jí ta barva půjde, a vymýšlet kombinace. Do té doby mě fakt ani nenapadlo, že bych nemusela ráno sáhnout po první věci, která mi přijde pod ruku.

Kokoska no, presne. a kdyz jsem teda uz zacala vymyslet ktera barva ke ktere (podle pravidel co uz dnes davno neplati resp asi to byly uplny nesmysly), netusila jsem ze se barvy jeste daji tridit na ty, ktere slusi nebo neslusi konkretne mne.. pripadne vzory, strihy, jak pusobi na postave.. nic takovyho. delka sukne vyhradne podle toho jestli se stydim ukazat nohy nebo ne

viktorka_od splavu podle mě se to nedá moc srovnávat, ta moda, i to, co je unosný nebo neunosný, se přece pořád mění. I barvy jaký se nosí a tak, navrch se trochu mění i člověk sám, takže barvy, co mu slušely ve 20, můžou bejt v padesáti úplně mimo a naopak

jo a taky je to tady fakt těžká sociální bublina, která se v tom už několik let utvrzuje, mně to třeba dost zkazilo svatby a tak :-)))

U nás to bylo taky tak, u dětí se na to nedbalo vůbec, dodnes to moje máti má a občas si dávám hadr na hlavu z toho, co obleče dětem, případně že je schopná s nimi vyjít kamkoli v teplákách...

Ale měla jsem tetu, vlastně to ani nebyla teta, jen maminčina dobrá kamarádka, a ta mi pořád něco šila, podle Burdy-měla jen syna, tak se na mně dost vyřádila. Díky ní jsem měla několik opravdu chic kusů v šatníku už na základce-a dodnes na ně vzpomínám!! 

Potrefenáhusa no nejde mi o to, ze ta pravidla, moda.. se casem meni. ale ze jsem nemela tuseni ze to vubec existuje:-) resp ze se to nejak tyka me. obleceni dle aktualni mody+vhodne k dane prilezitosti ok, ale ze obleceni nejak podtrhuje nebo ovlivnuje konkretni osobu, tzn ze z tech aktualne modnich veci nemam vybirat co prijde pod ruku, libi se mi, ale co mi slusi - ono se to asi neda moc vysvetlit...

Potrefenáhusa bublina to mas recht - tak ale ze bych si tim nechala zkazit nejake zivotni zazitky to zas ne:-) ovsem kdyz mi na mou vlastni svatbu celkem blizka pribuzna dorazila v platenych trictvrtakach kapsacich a triku, neze by me to neprekvapilo;-))

viktorka_od splavu já to chápu, ale mně to bylo dost dlouho i jedno a navrch se mi líbily jiný věci než ostatním rodinnejm příšlušníkům

jinak to líbit se mně (subjektivně) a slušet mi (objektivně) - jako to je těžký, protože kdo to posoudí - teda von to dycky někdo posoudí, ale já bych třeba nebyla schopná chodit ve věcech, který se mi nelíběj jen proto, že mi to sluší (kdo to posoudí?)

a že třeba tady neletěj vzory, no neletěj, ale kdo řekl, že je to špatně?

Garfie U nás se dbalo. Ale bohužel totálně mimo tehdejší trendy, což jsem už jako dítě vypozorovala a dost trpěla. Tudíž jak jen to šlo, bojkotovala. Takže jsem se s tím taky musela prát sama. 

Sweet Potato mimo trendy... u nás nebylo nějak peněz nazbyt a tak jsem jako dítě dostávala věci, když byly zlevněný ("partiovka") nebo po někom. A na gymplu mě pak strašně štvalo, když byly v módě ty plastové natahovací kozačky, že je nemám. Dostala jsem je o rok později, když přišly do módy kožené na zip s faldama kolem kotníků... eh, těžký mládí jsem měla :D

Kokoska No přesně. A přešívaný sice precizně, ale z látek snad ještě předválečných. (Kousání jako bonus)

Potrefenáhusa tak jasne ze se neridim vyhradne tim co mi tu kdo napise na zaklade fotky to je blbost. dam hodne na dceru (to nejvic) a celkove trenuju “oko” no.. vyslovene co se mi nelibi nosit nebudu ani nahodou

U nás byl frája můj otec a vlastně je pořád :-). Maminka si nechávala oblečeni šít, vlastně ji neznám jinak než v šatech nebo sukni, ale zase módu moc neprožívala. Já měla od mala jasnou představu, co chci nosit, tak jsem se naučila šít a plést už na základce. Kdykoliv jel někdo do ciziny, musel mi přivézt časopisy a já potom šila věci, které se mi líbily na herečkách nebo na zpěvačkách :-). To, že rodiče byli skvělí, když mi v tom dovolili chodit, mi nedávno připomněl bratranec, když říkal, jak se vždycky strašně styděl, když se mnou někam musel jít...

viktorka_od splavu letos

Mutziputzi samozrejme

Kokoska Já chodila jen v poděděném a doma šitém, když jsem nastoupila na gympl, máma mě vzala na nákupy a koupila mi tři trička, dodnes si pamatuju, jak vypadala! 

999  Já mám v příbuzenstvu rodiče, jejichž syn trval na tom, že bude chodit v sukních a šatech, jako ségra. Bylo to ve školkovém, možná mladším školním věku-a oni ho bez mrknutí oka nechali, dodnes je obdivuju za tu odvahu. 

Garfie ja takhle dostala rifle-mrkvace (ty ceske, ne zahranicni dziny z tuzexu, ale i tak, predtim jsem nosila jen doma site kalhoty nebo podedene) a dva svetry. jeden jsem milovala a nosila jako beckhamka;-) vidim ty veci jako dneska

Moje maminka měla dobrý vkus a za totáče mě jako dítě oblékala moc hezky. Což jsem zjistila až později z fotek.  Nikdy jsem nevlastnila ty hnědé hnusné punčocháče, nosila jsem jen bílé, případně  ladící barvy. Měla jsem šatičky, sukýnky. Jenže já nutně potřebovala zapadnout do davu a tak jsem nenáviděla lakované střevíčky apod., chtěla jsem to, co měli ostatní, prostě nudu a šeď.

lysianthus uaaa, timhle me nici dcera. Ma plnou skrin krasnych extra kousku a ona chce nosit leginy a obyc tricko - “cela trida tak chodi”..!!