Zuzuli pokud je tvůj muž jen pohodlný, tak bych ho do toho auta prostě narvala. Je to teda za mě podobná diskuze, jako, že se boji vykoupat dítě.
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
Mě to teda nijak směšné ani zábavné nepřijde. Spíš smutné.
Raduza ale jo. Převážně baví. Hlavně opuštěné okresky, kdy se otevírají nové výhledy. Obecně ráda vím, kde budu parkovat. A chtěla bych zkusit, jaké to je vědět, že na té okresce nepojede nic dalšího, ani cyklista, ani chodec a vzít to hopem. Moc mě nebaví opakovaně dlouhé trasy.
Obecně mám auto za svůj prostor a nevadilo by mít něco, v čem se dá rozumně přespat na sklopených sedačkách.
Ale taky si uvědomuju, kolik to stojí a místy je to nad finanční možnosti.
Potrefenáhusa 
. Presne. A bavi me dalnice, okresky. Mesta neee
Zuzuli jestli nikdy moc neřídil, tak bych fakt doporučila tu kondičky. Myslím, že mně pomohly hodně, že teď už mám problém především v hlavě. A pak už aktivně hledat příležitosti.
Já se taky ráda vozím, přiznávám. Ale u nás to znamená taky dělat svačinářku, krotitele a kulturně stravovacího referenta. A to si zase rád odpustí muž.
continuity Smutne jako v tom, ze nekdo muze byt tak neschopny nebo jak to myslis? A nekomu nakazat rizeni je taky mimo, jak pisou ostatni vyse. Jestli nikdy poradne neridil, tak potrebuje zacit nejak zvolna a trochu se vyjezdit. Asi existujou vyjimky, co jsou hned excelentnimi ridici, ale moc jich teda neznam. Srovnavat vykoupani ditete a jezdeni po Praze...no nevim.
continuity vůbec si nedokážu představit automat. Jako chápu jeho výhody i bych si to vyzkoušela, ale řazení je jedna z věcí, co mě na tom baví.
Jos jj to mám, takových akcí honem dovez něco co nám chybí mám behem týdne vela, jen tohle už byl fakt extrém. A měl štěstí, že jsem opravdu byla doma a měla prostor, jinak by měli smůlu. Ono je to součást moji práce, byt jim k dispozici na telefonu, mimo jiné.
bublifuk jo, máme nové auto a bohužel je to automat. Takže v manuálu nám zbyla dodávka a obytnak, což zas tak často neridim, a oba osobaky jsou automaty...
continuity 
jako sorry, ale vzdycky si kopnes. Proste kazdej ma z neceho obavy a je lepsi znat svoje limity a pracovat s nima. A fakt si nemyslim, ze je to neco za co by se musel clovek nutne stydet. Lepsi, nez bejt neohrozenej mistr sveta co si mysli, ze dela vsechno nejlip na svete. Takovejch potkavam na silnici taky hodne.
Jos smutné na tom je, že v provozu jsou lidi, kteří nemají zvladnute základne zručnosti, což odbočení doleva prostě je. Pro mě to fakt bylo šílené to číst. Vysmech v tom nehledejte, mě je z toho úzko.
Zuzuli ja se rozjezdila diky praci, ze zacatku jen jedna trasa - Kulatak - letiste, pak jsem postupne pridavala dalsi trady. Ted dojedu uz vsude, ale parkovani podelne teda porad nesnasim 
A nejvetsi stres jsem mela, ze netrefim, to uz nastesti pred par lety navigace vyresila 
Takze ten Hornbach je, dle mne idelani, na te ceste natrenovat a ono to pujde 
Reakce na Zuzuli:
Tak s tim souhlasim
to si přesně popsala mě. Pak jsme jednou museli na vánoce zůstat na chalupě o dva dny dyl, protože muž si narazil koleno a já prostě nebyla schopna sednout za volant. To byl ten zlomový okamžik, kdy jsem to začala řešit. Po kondickach se teda k řízení hlásím aktivně, když jedeme společně, ale nejradeji jezdím sama. A poznámky okolí o neschopnosti byly přesně to, co můj blok spolehlivě prohlubovalo.
Reakce na Evaeva:
Já se taky ráda vozím, přiznávám. Ale u nás to znamená taky dělat svačinářku, krotitele a kulturně stravovacího referenta. A to si zase rád odpustí muž.
No, to je ta odvrácená strana toho, kdo neřídí i u nás, když jedeme všichni spolu, řídí hlavně manžel, protože nechce být svačinář. Mně to neva, na tuhle roli jsem zvyklá i mimo auto
bublifukjá jsem si ten automat nevybrala, v práci to bylo povinné. Každý mi říkal, že to je výborná věc do zácpy. No nevím nezvykla jsem si pořádně za tři roky.
Jediná dobrá věc na něm byl adaptivní tempomat, ale ten stejně nepracoval správně zrovna ve chvíli, kdybych ho nejvíc využila - třeba husté sněžení na D1, protože mi stejně zapadaly čidla.
Myrtila mně to taky neva. Při delších cestách vyhledám, kam na oběd a tak, to muž oceňuje. Akorát teď to řvoucí mimino bych si odpustila
continuity první samostatnou cestu jsem si naplánovala kolem obce, mimo dobu největšího provozu, po méně frekventovaných cestách a s odbočováním jenom do prava (no.. úplně to nevyšlo)
letoletjá opravdu nikomu neříkám, že je neschopny, když neřídí. Za mě je tohle dovednost, kterou zvládne v podstatě každý, tak k tomu tak přistupuji. Leda bychom připustili, že takové Američanky mají jiné genetické dispozice.
Ale začít se něco nového učit s přístupem: bude to hrůza a určitě mi to nepůjde je sebenaplňující proroctví.
Bez kondicek bych se nerozjela. Skoro 20 let nerizeni a pak nasednout a jet bych nedala. Myslím, že i 5 let je hodně, když nebyl vyjezdeny ridic. Kondiční po Praze byly super. Natrénovala jsem vše. Hist.centrum, obchodní centra, dálnice a poučena z Parfu jsem měla i požadavek na odbočení vlevo.
Kvůli poznámkám o tom, jak ženský neumí řídit, jsem si dělala řidičák až po vysoké, kdy jsem zhodnotila, že mě se k tomu autu i občas dostanu. Ale ještě před podáním přihlášky, jsem vytáhla tatínka na polňačku, jestli se zvládnu aspoň rozjet, aby to nebyly vyhozený peníze
