To znám taky. Když pracuje některý den doma i manžel, tiše předpokládá, že bude oběd. No, já jíst potřebuju taky, ale někdy se mi fakt nehodí všeho nechat a jít ládovat maso na pekáč. Většinou teda pak máme špagety nebo něco, co hodím do trouby a za půl hodiny si pro to přijdu.
Zrovna dneska mě nadzvedla matka. Byli tu od neděle, objížděla jsem s tátou doktory, chystala kromě běžného jídla k obědům a k večeřím i pohoštění, protože se chtěli vidět se všema mladýma a to nejde, nic nedat na stůl, že, to hospodyňka nedělá. Aby si užili pravnuka, měla jsem ho tu celé pondělí plus psa, protože když se zbavila dítěte, šla snacha na brigádu a pes by celý den sám doma bez venčení nevydržel. Včera jsem je vezla z Prahy do Hradce K. na další vyšetření a pak k nim domů. Takže moje práce stála, po večerech už jsem fakt neměla energii. Dneska ráno telefon, že tam tatínek ještě co nejdřív musí na injekci a kdy ho tam teda můžu dovézt. Na dotaz, jestli by to počkalo do příštího pondělka nebo jestli by nemohl někdo jiný, protože potřebuju dohnat, co jsem neudělala, mám v týdnu nějaké schůzky a budu mít den dva auto v servisu, byla odpověď "Ale oni by si museli brát volno z práce". Nakonec to teda někdo obstará, ale já asi doma ležím na líný kůži a můžu cokoli kdykoli?