Miru taky k tomu mám sklony. Dovedu asi pochopit, že i "obyč" vůně může být dobře vystavěná- zachytila jsem tu pár příspěvků o Chanson d'eau (myslím, že to snad mohl být i můj historicky první flakonek v nějakých -nácti letech), moc se mi tehdy líbila). Nikdy jsem neměla zvlášť citlivý nos na složky a kompozici, takže si už nevzpomenu. Jen mám pocit, že už se takhle nechci "vracet" zpět, mám podvědomou, ale utkvělou představu laciné syntetiky, které se nemůžu zbavit. A taky všechny ty různé, byť milé kolegyně v práci, které všechny ty avony a oriflamy distribuovaly mezi další své kolegyně a všichni tím tak nějak voněly stejně. Nechci, aby to vyznělo dehonestujícím způsobem... prostě jsem se v tom jen nenašla. Ačkoliv teda mám ke snobství taky tendence...