...barva vůně a víčka flakonu je
nádherná...
...dodnes miluji tyto odstíny aquamarínu, chalcedonu a opálu. Jako malá jsem si totiž u babičky, v okolí skláren, sbírala skleněné kamínky právě těchto barev a dívala jsem se skrz ně k obloze. Pozorovala jsem, jak se v prasklinách skla lomí slunce...
...takže:
Stairway to heaven Jul et Mad
...aldehydy s pomerančem.
Jiskří,
jak ledové zmrazky sněhu v ostrém poledním slunci...
(na mysli mi okamžitě vytanula vůně Metalique Tom Ford)
Šumí,
jak pomeračová tableta celaskonu právě vhozena do sklenice s vodou,
a i tak chutná,
ta vůně...
Pichlavě šimravé bublinky v nose měknou jen velmi pozvolna...
...Schody Do Nebe jsou intenzity velmi intimní, leč výdrže vytrvalé...
No, relativně docela zklamání...
...jak já si přála zažít smrt s udušením s pusou ucpanou náloží žloutkových věnečků z odpalovaného těsta, o nichž psala Fleur!.
Působí na mě tak trochu chemicky. Podstata vůně asijského typu - taková ta hlohová, podprahově až ostrá čistota.
Poslední řádek ingrediencí - no, nejvíce asi vnímám pouze technický, až chromově industriální ambroxan.
Za mě - palec dolů. Kovové, chladné, naispirované jinde.
Škoda.
Ale dobrá, zkusím být mírnější...
...odér chladného kamene horských štítů severní strany i se stříbřitými, skrovnými ostrůvky lišejníku, řídký vzduch, ledové kapky sjíždějící za límec na horké tělo, prach drolícíhé se štěrku pod těžkými pohorkami, cvakání cepínů a hůlek o přírodninu...
Ta vůně pálí, jako když šíleně zmrzlé ruce ponoříte do horké vody.
Sladkost? Nikoliv. Pouze podprahová. Přesně jak občas uniknuvší teplo zpod několika vrstev oděvu při ráznějším pohybu...
...prostě zkopírovaná Metallique. Éto vsjo.