Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Byredo Baudelaire

Tak tohle jsem fakt nečekala. Jalovec jsem fakt nečekala. Od začátku do konce cítím cosi jako intenzivní pánskej cedr v černý kůži pokrytej rozsypanejma jalovčinkama. Nevěřím sama sobě, jak moc se mi to líbí. Při zkoušce se ke mně z druhýho konce místnosti přihnal milej s tím, že cejtí strašně intenzivní dřevo a že je to boží. Tak jsem mu dala okoštovat a konstatuju, že zatímco na něm je to "běžná" pánská vůně, na mně to má koule. A jaký. Baudelaire je prostě na ženský kůži tak nějak pikantnější a jako nikovka rozhodně přesvědčivější. Po nějaký době se najednou odněkud vynořily ještě krásný sladký borůvky, který jsem cítila jen přímo na kůži. Na něm se naopak neprojevily vůbec. Baudelaire je divně krásná vůně, která mi asi ještě dlouho bude vrtat hlavou. Jak říkám, tohle jsem fakt nečekala.  

no, já taky ne :D (tímto si gratuluju ke skvělýmu výběru ;) )

Jo! Dva vzorky, z jednoho z nich už je koupě na spadnutí a druhej se postavil do tužebníku rovnou za Felanillu. 

Skvělej odhad, Andrejko, jen tak dál :D

Marie Saint Pierre: B

Jde o kanadskou módní návrhářku, která je známá kromě haute couture i svými modely svatebních šatů a počátkem roku uvedla ve spolupráci s parfumérkou Evelyn El Koubina trh i první dvě vůně, přičemž v tomto případě má jít o kořenitý unisex. A dočetla jsem se i cosi o inspiraci Montrealem.

Na úvod úvod tu máme svěží citrusy přes které se jako lavina převalí sladký javorový sirup (toť jediná spojitost s Kanadou  ) s kapkou medu a připáleným karamelem, který svou začouzeností zabraňuje vyložené ulepenosti. Po rozvonění si do sirupu přihodíme konečně nějaké to koření: jednak teplou, téměř nesladkou "prachovou" skořici a trochu štiplavého kardamomu a nalijeme do dřevěné misky ze suchého cedru. K jídlu dobré, ale takový typ gurmánek je na mně osobně už moc, svírá mi to útroby.

Marie Saint Pierre: C

V tomto případě začínáme směsí nahořkle svěžího bergamotu a drceného štiplavého šafránu, abychom vzápětí obdržely kytici sladkých pomerančových kvítků s otočníkem a jeho šumivě pudrovými tóny. Kromě toho dostaneme jako dárek i dva páry nových rukaviček, jedny z měkounkého semiše a druhé z jemně drhnoucí kůže a pudřenku s velejemným pižmem. Na jednu stranu je to lepší jak B, jenže pokud jde o intenzitu, je to až k uzoufání tělové.

Zkus i Oud Immortel - Baudelairovi je hodně podobná a neméně zajímavá.

Zkouším nejen dnes, zkoušela jsem už o pár dnů dřív a pak se to stalo... Zase jednou se u mě dostavila neodbytná potřeba vlastnit.

Chanel - Sycomore:

Tak zaprvé. Nejsem fanouškem pánských/unisex vůní, ani pánských tónů obecně. Za druhé: nefandím vetiveru. A konečně - za třetí: nemusím parfémy Chanel a ani značka mi nikdy nebyla extra sympatická. Ale po tom, co mi k srdci přilnula 31 Rue Cambon jsem doznala, že parfémy z Les Exclusifs jsou zkrátka dobré a kvalitní, a že je záhodno je dál zkoumat. A pak mi taky přicházela na mysl moje drahá Opoponax a její signature - Sycomore. A já si tak přála vlastnit něco seriózního, neprvoplánového, odvážného; něco, co by bylo protistranou mých vanilek a cukříků, které ke mně, nic naplat, prostě patří. Když se mi konečně do rukou dostal vzorek, nebyla to zrovna láska, ale postupně si mě Sycomore získával svou ...poklidností. Že to nezní zrovna lákavě? Možná, ale...

Tekutina v elegantním strohém flakonu je žlutá, barvou mi připomíná olej a stejně tak na mě i působí. Kvalitní olej, který voní hladce a tlumeně. Přímo na kůži je vůně velmi hutná, zemitá. Vetiver tu rozhodně nepotkáme v jeho svěží podobě, tenhle vetiver se táhne jako med a zpívá druhý hlas někde hodně hluboko. Je obklopen spoustou dřev. Jsou to dřeva starých stromů, která léta ošlehával vítr a na něž jen někdy zasvítilo slunce. Sycomore totiž skutečně není veselá vůně a neprýští z ní optimismus. Ne, jen klid. Pokud přestanu studovat vůni přímo z místa navonění a nechám ji jen sem tam zavát a tím upoutávat mou pozornost, najednou se přede mnou rozprostře víc vrstev. Ano, všechno, co jste četli o čokoládových tónech a grapefruitu je pravda! Nemyslím si, že grep je ve složení, nejspíš je to jen nějaká hrátka složek. Ale je to to jediné, co Sycomore nadzvedává z povrchu studené země trochu do vzduchu. Díky nepatrnému tónu tmavé vysokoprocentní čokolády (podle mě aspekt vetiveru) je Sycomore alespoň malinko přívětivá a občas se lehce pousměje...

A pak, když se úplně rozvine, najednou je to tady - starosti mizí, myšlenky přestávají vyjídat mozek a přede mnou se rozprostírá les. Vlhký, studený, nevlídný; ale přesto svým způsobem tak upokojivý. Tady, v mlze a mezi těmi starými stromy, není místo pro tvou sklíčenost, děvče. Tady jen buď a dýchej!

tu potřebuješ!

..a tak mi napadlo, že by som si mala zohnať aj ja nejakú "opozitnú" vôňu k mojim milovaným chladným a studeným... 

Teda, tak teď už chápu, proč jsi ji musela mít :) .

...překrásné.!...

...prosím Tě, nezkoušela jsi vůni London Tom Ford, Jasmin Rouge Tom Ford.?.

(nebo - jestli to tu už někde je.?.)

Jak píšeš o Plum Japonais - to zní moc dobře.!.

Jasmín Rouge jsem už zkoušela, na mně je hrozně živočišný, ale na blondýnce vedle mě voněl nádherně ;) . London se chystám vyzkoušet teď v Berlíně a v září, snad už tam bude.

Jj, Plum Japonais je podle mě nejpovedenější z té čtveřice, když člověk na Forda trpí :) .

Tvoje recenze dokonale souzní s těma fotkama ze včerejška. Nádhera!

Děkuju (všem), to mě včera celkově popadla nějaká touha se realizovat :-D

Vero Profumo:

Mito edp

Jiskřivě citrusový, ale nikoli řezavý úvod je osvěžující jako zurčící potok. Postupně se vlévá do bílozelených, jemně drhnoucích květin - obávaný hyacint je zřetelný, ale tady to jeho zelené drhnutí nikdo nevyšrouboval galbanem ad absurdum, tady je to velmi přívětivé, ba až žádané. Hyacint doplňuje jemný, neindolický jasmín a krémově svěží magnolie (opravdu mi připomíná jemně smetanovou citronovou zmrzlinu), ne tak výrazná jako u Malleho. Celek je takový květinovo-aromatický s dřevitým podkladem, výrazně lehčí a svěžejší než extrait.

Mito extrait

Ǔvod se od edp značně liší, začíná pylem ztěžklými květy, sytá vůně obsahuje jen stopu sladkých citrusů a rovou padáme po hlavě do jasmínu omamnějšího, medově sladkého, z nějž v prostřední fázi vývoje vykoukne docela živočišný tón, do hyacintu více drhnoucího (tady už se galbanum tak umně neskrývá, ale pořád je to drhnutí příjemné), a do magnolie hutnější, sytější. Vše je hutnější, ztěžklé oproti edp - okolní teploty přesáhly 30°C - plné medového pylu. Dostaneme se až k chyprovému základu se zeleno-dřevitě drhnoucím mechem, ale ani tam nás medové květy neopouští.

Aqaba: The Sand of Aqaba

Tak tahle vůně už pouštní atmosféře odpovídá mnohem víc. Začíná závanem štiplavého kardamomu se zemitým kosatcem a nahořklým pomerančovým květem, aby se vzápětí rozvoněla do heřmánkova s teplými písečnými tóny. Zároveň je i malinko živočišná, ale příjemně (snad cibetka?). Hřejivosti pomáhá i kouřové kadidlo. Jemně opojná "meruňková" v drydownu by zase mohla rozžhavené polední slunce, která vysušuje starý kmen stromu, ležící uprostřed pouště . Oproti takové Spring má ovšem slabší intenzitu a přijde mi, že i výdrž.

Linari: Fuoco Infernale

Další z kategorie zajímavých hřejivých lesních vůní. Vyloženě pekelný oheň to sice není, na opravdu spálený les jsou jednoznačně specialisti u Odinu s Tanoke, ale není to ani les z Fille en Aiguilles, aby v něm lítaly třísky. Je to les plný nahořklé zeleně, spousty koření (hlavně hřebíček, majoránka a nesladká skořice rozemletá na jemný prach), páleného dřeva a rezavého jehličí.

Z jednoho puklého stromu na palouku vidíte vytékat pár kapek „nasládlé“ mízy, ale není vyloženě sirupovitá jako jsme tomu zvyklí v Chypre Rouge nebo právě Fille en Aiguilles u Lutense. Vedle toho stromu stojí staré, dávno opuštěné kamenné stavení. Uvnitř se nachází starý dřevěný nábytek ze suchého cedru, pokrytý vrstvou prachu, který se zvíří, jakmile vejdete. A tenhle vír „suchého“ kouře je tak hustý, až vás začne lehce štípat v nose.

Ovšem když vydržíte, prach zjemní do podoby nasládlého kosatcového pudru. Oprášíte staré kožené křeslo a přisunete si ho k otevřenému oknu, jímž dovnitř proudí hřejivé sluneční paprsky, vůně mechu a lesního podrostu.

Carner Barcelona: D 600

Vůně má údajně evokovat ranní probuzení v této katalánské metropoli. Štiplavý pepř s kardamomem v ní má údajně olfaktoricky představovat atmosféru historické tržnice „Mercat de la Boqueria“ a svěží nahořklé citrusy zase blízkost nedalekého moře. No nevím, jestli jsme společně s Christophe Raynaudem navštívili stejné město.

Ale dobře, když zapojím fantazii, řekněme že slaný podtón vetiveru, suchý cedr a pudrový kosatec by mohly reprezentovat procházku po zdejší mořské pláži. Odtud nás kroky zavedou do nedaleké kavárny, kde si čerstvě nalíčená dáma (tón sladké rtěnky) s cigaretkou v ruce (ano, vetiver se nám malinko zvrhne do kouřova, ale ne nijak zásadně) dopřává krémové vanilkové latté a sype si do něj sušenou smetanu (madagaskarská vanilka). Řekla bych, že milovnice vůní typu Mandorlo di Sicilia by mohly být nadšené, pokud je nepozlobí vetiver.

Byredo Baudelaire...prekrásna recenzia, tú musím skúsiť niekedy, lebo znie úžasne! (slintajúci smajlík)

..nesladne veľmi na pokožke? V zmysle: ambra, sladké cukrové pačuli a pod.?

Jediná sladká složka byly ty borůvky, ale nezdržely se dlouho a navíc byly cítit jen přímo na kůži. Ani na chlapovi jsem nezaznamenala nic ambrově nebo pačuliově sladkýho :)

Med v nej nemáš? Na mne je to kamilkový čaj s medom...zato kadidlo a cibetka to v mojom prípade (našťastie) ani neskúsili.