Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Měsíců? Tak to bude asi rychlejší objednat si je z ALZD nebo odjinud.

Podle slov p. Radka to mají být měsíce. Ale prý budou rozšiřovat sortiment niché vůní.

Tak na nové značky jsem rozhodně zvědavá :) .

Keiko Mecheri: Bois Satin

Nemůžu si pomoct, na začátku je oud. Prostě tam je. Nahořklý černý dřevo, do kterýho pomalu prosakuje šafránovej kouř. Ten dřevo zcela zachvátí - a máme tu téměř šafránovej soliflor. Kdo zná Keičiny orientálky, dobře ví, že dřív nebo později musí přijít ona - její typická sladce pudrová vanilka, která se tak skvěle hodí k vůni pokožky. Šafrán jde tímto do ústupu, takže po plnym rozvonění máte co dělat s elegantní kořeněnou vanilkou. Tahle vůně určitě není tak dřevitá, jak byste čekaly, ale milovnice vanilky a především šafránu by se jí rozhodně neměly vyhnout. 

Byredo Mojave Ghost

první pocity zde

Le Prince Jardinier: Précieuse Orchidée

No vida, mám tu příjemně hřejivou květinově-orientální vůni bez ulepenosti pačuli nebo nečeho podobného, s čímž jsem občas měla problémy např. ve Flowerbomb, a přitom dostatečně výraznou (lehce opulentní). Má poměrně úderný nahořklý bergamotový začátek, netrvá však dlouho a na povrch zvolna vyplouvají květiny. Jasmínu je naštěstí pomálu, spíš jen dělá křoví sladce vonící orchideji, a poté je zcela udusán jemně čmoudícími vonnými tyčinkami santalu. Květinová sladkost je ještě chvilkově umocněna hustě našlehanou vanilkou, ale následně se zcela ztrácí v tónech hořkoslané ambry.

Perris Monte Carlo: Ambre Gris

Myslíte, že už jste vyzkoušeli všechny ambrovky na světě a žádná už vás ničím nepřekvapí? No tak by bylo možná dobré přidat si na seznam ještě tuhle . Tahle ambra je štiplavě kořenitá a voní trochu po tabáku, i když jen ze začátku. Je promíchaná s temným hustým švestkovým likérem a najemno nasekanými hořkými mandlemi. Má v sobě i slaný podtón, který v kombinaci s hořkostí mandlí vyvolává téměř uvěřitelný dojem pravé ambergris, i když jí není.

Tahle ambra je i labdanově zakouřená, prachově sametová a příjemně hřeje. Zároveň v ní ty mandle spolu s krémovou vanilkou vytváří i nahořklý marcipánový podtón. V žádném případě si však nepředstavujte žádnou sladkou ambrovanilku, jako vyvažující prvek zde totiž kromě již zmiňované hořkoslanosti a pryskyřičnatosti působí i dřevo, zastoupené hladce zbroušeným suchým cedrem a špetkou mléčného santalu.

Baudelaire (Byredo)

Kdyby někoho napadla hříšná myšlenka na unisex, nechť ji okamžitě zatratí. Velmi výrazná až trochu ostrá kůže, intenzivně zakouřená a tmavá, až skoro térová řekla bych. Drobátko odlehčená jalovcem, který dodává takové ty typické "pánskosvěží" tóny, a ohlazená navlhlým zemitým pačuli. Těžkotonážní zábava pro... no, netroufám si odhadnout, zkrátka někoho, kdo to unese.

Poudre d'Iris (Autour du Parfum)

Výrazně krémový kosatec se suchým, nesladkým kosatcovým pudrem; našla by se jistá podoba s Infusion d'Iris. Kosatec místy lehce gumovatí, místy dýchá vanilkovým prachem a je obestřený perlivým cocacolovým otočnínkem.

Caligna (L'Artisan)

Měkká, sladká, zralá fíková dužina s křehkými krémovými bílými květinami a příjemným nádechem lesa. Hodně zajímavá fíkovka, jen škoda, že typicky l'artisanvsky jemná.

Signature (Donna Karan)

Měo by jít o reformulovanou re-edici první vůně z roku 92. Černé zakouřené dřevo, jaké známe z Black Cashmere, ale v jemnějším podání. Doplněná suchou růží, semišem, nesladkým pudrovým popraškem, zemitým pačuli, lehce štiplavým kořením a voskovým tónem, je příjemně hluboce zastřená. S původní verzí bohužel nemůžu srovnat.

Miriam Tableau de Parfums jsem srovnala s No. 5 parfém.

Velká podoba obou vůní je patrná okamžitě po nástřiku.

Nechávám oběma hodinu a porovnávám znovu. V Miriam přetrvává první silný dojem svrchních složek, v No. 5 se dere do popředí jasmín.

Po dvou hodinách si Miriam drží úporně svoji první linku a sálá, zatímco No.5 jasmínově slábne.

Miriam je krásná silná vůně, jde do prostoru. Je více lineární a obsahuje i více ylangu než No.5. Je to ohromný držák, cítila jsem ji z kůže ještě ráno.

No. 5 se na rozdíl od Miriam rychleji vyvíjí a po rozvonění je jasmínovější a něžnější, vytrácí se však mnohem rychleji, a to jsem zkoušela čistý parfém.

Casamorati 1888: Regio (Xerjoff)

Kapka džusově sladkého citrusu uvádí mimořádně prostorovou kombinaci vanilkové levandule a lehce kouřového mléčného santalu s angelovským pačuli (stejné mám i v Richwoodu). Ten santal bych přirovnala nejblíže asi k tomu ve Fordově Santal Blush. Vůně je gurmánsky, v teple až bonbónově, dřevitá a je radno ji dávkovat opatrně.

Mne sa to porovnanie veľmi hodí, lebo posledný mesiac skoro každý deň pozerám na ALZD na Miriam, láka ma. Zaujímalo by ma, ktorú by si si ty pre seba vybrala, ktorá je krajšia, lebo výdrž je jasne na strane Miriam.

To je těžké, protože No.5 mám EdP i parfém, chci Miriam. Umím si představit i barbarské vrstvení obou vůní, Miriam dospod. Ale pokud bych neměla žádnou, tak bych volila č.p. No.5

Ďakujem za názor, mám ďalej o čom premýšľať. No 5 je pre mňa dostupnejšia, tú poznám, ale nemám ju. Asi začnem najprv s ňou.

Mně se líbí víc Miriam. Je vřelejší než současná Chanel No.5. Ale záleží na vkusu a na tom jak na tobě vyzní, to je jasné. U mě je to s oblíbeností typově podobných vůní takto:

Chanel No.5 - Liu - Miriam a Vega 

Z nich poznám akurát No.5, ostatné zatiaľ nie, myslïm, že Vega sa už nevyrába, ako som niekde čítala. Miriam ma zaujala, že je podobná a modernejšia No.5. Rozhodnutie je na mne a ja by som do nej išla aj naslepo. Z ostatných mydlových vôní mi najviac zarezonovala No.22, tá je v túžobníku tiež.

Ano, výroba Vegy letos skončila (i když se brzy objeví v nějaké ultraextraexluzivní re-reedici). Ale uvedla jsem ji pro představu, jak moc se mi líbí Miriam. :-) a že jsou podobně propracované.

Jo, No. 22 je nádherná!

Dostala jsem díky hodným duším nějaké vzorečky, tak na oplátku přidám své (nepříliš) kvalifikované krátké recenze

Sucre Ebene

sladké? gurmánské? creme brulee? Ani náhodou. Voní jako uhlík dřeva přímo z ohniště nakombinovaný s hodně připáleným karamelem. Je lineární, vývoj jsem všeho všudy nezaznamenala žádný. Typově bych ji přirovnala k Un bois vanille, ale ta je rozhodně daleko více vanilková a sladká. 

Alambar

tady se můj názor poměrně shoduje s všeobecně rozšířenými dojmy, suchý, prachový, nesladký parfém. Kombinace skořice, vanilky, hořkého kakaa a ambry, lehce živočišná, přiměřeně tělová a chumlací. Pro mě má jenom jednu vadu, při každém zkoušení (byly tři) na mě vždycky asi po třech hodinách vykoukal nějaký divný ton, ze kterého mě rozbolela hlava, a to až do takové míry, že ho musím jít umýt.

Myrrhiad

Pokud by parfémy mohly mít sourozence, tak takto by voněla sestra od Alambaru. Typově podobná vůně, ale neobsahuje takovou tu prachovost a drsnost, nedrhne. Nejdříve se rozvoní jako myrrha a ambra, ke které se přidá černý čaj, tahle fáze trvá asi půl hodiny, pak černý čaj (cejlonský :-) ), střídá lékořice. Zkoušela jsem zatím jenom jednou, ale ta potvora od té doby už nezmizela a já cítím pořád ambru s lékořicí, což musíte uznat je trochu divná kombinace. Lentilky se u mě teda nekonaly.

Mám Vegu, Chanel No.5 / EDP i č.p./, odstřik No 22. Nemůžu se rozhodnout, která se mi líbí víc, každá je trošku jiná. Nejhezčí mýdlo je No.22. Láká mě LIU . Miriam vypadá taky zajímavě.

Řekla bych, že když se ti líbí tyhle, bude se ti líbit i Liu, i Miriam. Já to tak mám. U Miriam se shoduju s názory, že je skutečně ve srovnání s Chanely vřelejší.

Tak vidím, že jedna nestačí. Chce to čas, postupne, najprv No.22, potom Miriam, Liú, možno aj No.5. Snáď niekedy Vega. Aspoň mám o čom snívať ......