Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Slečna mudžahedýnová je nebo byla nebo se chystá zase na nějakou dlouhodobější stáž v Japonsku, když jsem se na ní naposled ptala andry.

A jo, máš pravdu. Styl recenzí Luna  má v sobě podobné a zároveň vlastní osobité kouzlo, taky mě moc baví to číst několikrát po sobě.

Zagorsk Comme des Garcons.

Zagorsk patří do kadidlové série CdG a mělo by nás tentokrát přenést do ortodoxního kostela. Jelikož vím, jak to tam voní, můžu dobře zhodnotit, jak se jim to povedlo. Upřímně...50:50. Ovšem vůně je to neskutečná a obávám se, že se tady budu dlouze vykecávat. Není to interiér ortodoxního kostela. Ale jeho blízkost cítíte, když putujete zasněženou krajinou a do očí vás šlehají březové větve, protože vítr je dnes obzvlášt silný. Okamžitě jsem si vybavila zimní den, kdy jsme se školou v rámci zkvalitnění našeho pošramoceního vkusu, šli na perlu ruské kinematografie Andrej Rublev. Celé tři hodiny jsem fascinovaně zírala na pomalé záběry člověka jdoucího dlouhé minuty sněhem, strašný nájezd Tatarů nebo úžasnou scénu s odléváním zvonu. Zagorsk mi tenhle film připomněl především proto, že je stejně černobílý, nekonečný a fascinující. Černobílý jako březové dřevo, které cítíte od samého začátku. Vetiver evokuje ledový vítr, který vám nedovolí zcela otevřít oči. Je to stoprocentní "outdoor" vůně, u které jsem z nějakého zvláštního důvodu měla strach. Strach, že se v té nekonečné krajině ztratím, zmrznu a sežere mě medvěd. Vtom do mě strčila loktem spolužačka Zdena, která právě dojedla taranku: "Hele, vzbuď mě až ten nemožnej chlap vyleze z toho sněhu!"

"Vtom do mě strčila loktem spolužačka Zdena, která právě dojedla taranku: "Hele, vzbuď mě až ten nemožnej chlap vyleze z toho sněhu!""

... takze Zagorsk budu muset zkusit, to je jasne...  

/Ja ty Vase recenze vzdycky uplne vidim pred ocima.../

Tak tomu říkám recenze s třešničkou na dortu. Ta pointa je boží!!!

Zatím jsem znala jen Avignon, teď si k němu teda povinně přidávám i Zagorsk. Určitě je, prosím, zase dej i do databáze.

No vy se smějete, ale to se opravdu stalo! A ještě se u toho přikryla kabátem, aby ji v kině neofouklo! 

Jinak Comme des Garcons jsou nyní v mém hledáčku, protože ty jejich počiny mě začínají hodně bavit.

Oud Immortel Byredo

Poprvé v životě mě mrzí, že můj otec nesnáší parfémy. No, je to škoda, protože TOHLE by bylo přesně pro něj. Protože tohle prostě voní jako cínová pájka, kterou si na základce vyrobil někdy začátkem 60. let a dodnes si myslí, že je nepřekonaná. Teda nevoní to jako TA pájka, ale jako ten proces, kdy se rozžhaví ten 50 let starý systém drátků a namočí se do kalafuny. To je zásadní, protože tu já tam cítím. Kalafuna v našem zatuchlém sklepě, kde to vždycky tak skvěle vonělo! V podstatě vůbec nevím, jak pájka funguje a je mi to vlastně jedno, jde mi hlavě o tu spravenou náušnici!

Já ani v nejmenším nepochybuju, že se to vážně stalo. Právě proto je to tak super.

BOIS DAHMAN (Herve Gambs Paris)

Na počátku tohoto příběhu nebylo světlo, ale téměř dojemný okamžik, kdy po mně kolega (ano, TEN kolega, který za ideální vůni pro mě považuje "něco kokosového") nedbale hodil malou vialku. Matně si vzpomínám, že přes rameno prohodil něco v tom smyslu, že by se mi to mohlo líbit. A... ano, měl pravdu. Takže...

Kouř z kadidla - hustý tak, že by se dal krájet. Intenzivní, sladký, omamný. Nepochybuji, že by s ním mohly moje modlitby opravdu vystoupat až tam nahoru. Konopná pryskyřice, která se v jednu chvíli začne oddělovat od kadidla. Ostrá a štiplavá. A kůže - jemná, tak neuvěřitelně jemná, sladká... A ještě sladší vanilka, jejíž hustota rozkošně (a zároveň nemilosrdně) dusí submisivně nenápadné santalové dřevo. Tohle není kostel. Není to Orient. Možná je to svatyně uctívačů zoroastrismu. Vím jen to, že mně na tom místě, k němuž mi tahle vůně otevřela dveře, bylo zatraceně dobře. 

No teda...ja onehdy Oud Immortel zkousela, libil se mi na chlapa neuveritelne a pak mi doslo, ze mi evokuje vzpominky na tatu. Nevedela jsem proc, nikdy zadny parfem nepouzival. Ale taky obcas delal doma s pajkou. Diky za recenzi, ta sedla.

Zagorsk

...a zrodila se hvězda zdejších recenzí

Jo, ten druh kadidla, který u Herve Gambs ve vůních používají, je opravdu moc příjemně meditační.

Pinrose: Gilded Fox

Nechápu, proč se to jmenuje gilded fox, když je to gurmánka jak poleno. Evokuje šálek horké čokolády se špetkou pikantního kardamomu, který popíjíte u praskajícího krbu (ambra, cedr, vetiver), zatímco vaše drahá polovička má ve svém hrníčku máslový rum. Škoda, že je dostupnost této značky zatím omezená jen na USA, kde ji mimochodem seženete i v Sephoře, protože příznivci Gourmand Coquin by z ní byli nepochybně nadšení, jelikož je za mnohem příznivější peníz..

(http::/i.imgur.com)

Ja jsem si sama pro sebe ten nazev vylozila tak, ze je to parfem pro zenu, ktera je chytra (nebo mazana) jako liska, ma rada vecirky, umi si uzit takove to vecirkove "pozlatko" (alespon tedy podle oficialni charakteristiky a popisu parfemu)... Ale tohle fakt vypada spis na poklidny zimni vecer u krbu... 

Tak jsem si to původně vyložila taky, ale ani to neodpovídá. Čert ví, co tím dámy myslely. Každopádně to bylo moc příjemné zkoušení, takže se asi budu zajímat i o další vůně Pinrose.

Carnal Flower Frederic Malle

Myslela jsem, že v tuberozových vůních mám dávno jasno. Prostě jsou buď tak úžasné a vzbuzují ty nejrůžovější představy sladkého povalování se v bílém saténovém povlečení nebo jsou tak nesnesitelné, že po zkoušce na zápěstí vážně uvažujete o dobrovolné amputaci končetiny, protože "dýl ten smrad prostě už nevydržíte!!!" No a nebo je tu Fracas, kde jasně vidím luxusní koupelnu ze seriálu Dynastie. Mramorovou vanu, kde se povaluje Alexis s natuženým afrem se skleničkou šampaňského. V té vaně ve skutečnosti není voda, ale jen umělá pěna, aby to vypadalo dobře na kameru a aby Alexis nespadla z toho vlhka ondulace...No nic. Jenže moje tři tuberozové kategorie právě na kusy rozstřílela Carnal Flower. Tady se škatulkovat prostě nebude! Carnal Flower totiž není jen obyčejný parfém. Je to pátý element. Je to zároveň pevná hmota, kapalina, ten nejtvrdší diamant i nejjemnější máslový krém. Zřetelně si vybavuju, jak jsme kdysi dávno ve škole vyráběli v dílnách tzv. stucco lustro, neboli umělý mramor. Byla to velká alchymie a nakonec z toho vznikla vyleštěná kachle 50x50cm, která ovšem kdyby spadla na zem, rozprskla by se na tisíc kousků, ale ty by nebyly ostré jako sklo, ale měkké jako vážená mléčná čokoláda. Tehdy jsem strašně zatoužila tu kachli hodit na zem a ty úlomky sníst, přestože se jednalo o stoprocentně nejedlý produkt. Stejný pocit mám i u Carnal Flower. Pocit,že když vystříknu parfém do vzduchu, stane se z něj lesklá, ale strašně měkká mramorová krychle a vy do ní kousnete. Prostě čistej surrealismus.

Okouzlující příběh!

A to jsem si původně myslela, že zrovna Carnal Flower nebudu potřebovat zkoušet. 

A dost by mě zajímalo, co to bylo za školu. ;-)

 Díky. Byla to umprumka, studovala jsem malbu. Nádherné, ale přece jen trochu nepraktické studium.

skvělá recenze - FM CF byla moje první "velká" vůně - ve smyslu mnohem dražší, než ostatní, a taková, co jsem ji prostě musela mít; nekupovala jsem si to jako ty jiné prostě s tím "líbí se mi to, tak si to koupím", byla tam tam taková ta posedlost. bohužel teda ale vidím, že okolí ji dost často vnímá s velkým nepochopením...

Tohle přesně se mi stalo s Musc Ravageur. To byl zásah kůlem do srdce. Cena necena...Takže naprosto chápu. Ale zrovna CF mi přijde tak vybroušená, že nechápu, co může okolí vadit?!!