Odráží v sobě moment, kdy kněz v rouchu, prosyceném vůní kadidla, ostrou kovovou čepelí nařezává citrusově kořenité bulharské růže, které vykvetly na zahradním záhonu za kostelem, lemovaném orosenou trávou a pudrovými fialkami a pižmovým kosatcem.

Původní verzi jsem bohužel nestihla poznat, nicméně pokud toto měla být přírodní a zářivá citrusová vůně, čekala jsem větší výbuch. Masitou dužinu jako např. v několika vůních April Aromatics tu nepotkáte vůbec, jen nastrouhanou, i když čerstvou citronovou kůru s citrusově nazelenalým petitgrainem se suchými dřevitými podtóny vetiveru a cedru, kterou promícháme s bílým pižmem. Po delším rozvonění, kdy se přidá kastoreum, nám z citrusů zůstane už jen ta kůra a malinko oschne a vůně se rozehřeje. To mi Lux začíná připomínat Ambra di Luna, jenom tady ta ambra není tak sladká a santal není zdaleka tak mléčný. A skrze pudrově pryskyřičnaté tóny a vanilkový benzoin musím uznat, které tady na rozdíl od Monegala cítím, musím zároveň uznat, že by se to dalo brát i jako moderní variace na Shalimar bez kadidla. (NT)

Vydáváme se do dalekého Orientu, klidně jim může i Luxor nebo jiné pouštní město se sluncem rozžhaveným terakotovými stavbami na jeden z bazarů, kde místní prodejci nabízí kromě tradičního koření jako kardamom nebo skořice, ale i nejvybranější aromatický tabák, co voní po černých třešních nebo nejrůznější výrobky z vysoce kvalitní kůže a vykuřovadla jako sladce dřevitá myrha. Ošleháni suchým horkým písečným větrem pak zamíříme i na koňský trh. Je to totiž právě kvalitní kambodžský oud s výše zmíněnými složkami dělá z Luxoru skvělou arabku, která se s klidným svědomím může postavit vedle vůní jako Promise (F. Malle).

I v případě pánské verze jde o mimořádně vyvedenou růži. I ona je zprvu chladná, citrusově aldehydová, avšak tato "sametová" kráska drží v ruce sklenku červeného vína, které je mnohem více kořeněné. Tvoří ho jednak štiplavý zázvor, velice výrazný muškátový oříšek a ostré hořce zelené galbanum. Po rozvonění zeleň postupně sládne s příchodem anděliky. To ovšem růži nestačí. Rozhodla se totiž uchýlit do pánské společnosti hřejivého živočišného pižma a teplého kouřového kadidla a strávit s nimi večer. Všichni se usadí na navlhlý zemitý podklad s mechovým podrostem k doutnajícímu santalu a pálenému jehličí.

Podle kreativního ředitele Amoauge Chistophera Chonga se inspirací pro tuto vůni stal krásný nekonvenční hlas Marie Callsové. Snahou bylo zachytit celé jeho spektrum od nevinnosti až k dramatické tragédii. A právě spojení poetické a dramatické stránky má zajišťovat kombinace růže a anděliky. A rudá růže opravdu hraje nejzásadnější roli. Přichází za chladných ranních červánků v podobě kyselých osvěžujících citrusových aldehydů, oblečená do temně červených sametových šatů, které dávají vyniknout její alabastrové pletí a vyčesaným havraním vlasům. V ruce drží sklenku suchého a chvílemi i medově nasládlého červeného vína kořeněného jemně štiplavým kardamomem, pikantně nasládlým zázvorem a špetičkou prachové skořice. Na hladině sklenky plavou dva plátky květinově sladkého muškátu. Sametově rudá kráska usedá na venkovní dřevěnou lavičku. Ve vzduchu je cítit mírně navlhlá zem po kratičké noční dešťové přeháňce. Přestože ráno nezadržitelně přichází a slunce ukazuje svoji přívětivější tvář ve spojení krémové vanilky zahuštěné tonkou, stříbrošedý mlžný kadidlový opar se zapálenými vonnými santalovými tyčinkami růži stále neopouští a zůstává s ní až do samého konce.

Oproti EDP je čistý parfém ještě hlubší a víc kulatější. Citrusové aldehydy jsou taktéž hlubší a zlatavější, růže je ještě o něco víc sametově chyprová, víno o trochu víc medově sladší, s větším množstvím skořice a zázvoru, naopak téměř s neznatelným kardamomem. A navíc je naše kráska zahalená do šálu hřejivého zlatavého musku.

Už jsem několikrát zmiňovala, až na pár vzácných výjimek já a lilie nejdeme dohromady a bohužel tato vůně je spíše tím pravidlem minimálně ze začátku. Tahle lilie je totiž zubatá. Zoubky do vás zasekává pikantní zázvor, nasládle svěží růžový pepř s kapkou citrusů a muškátový oříšek. A pak už kolem vás roztáhne svoje mohutné zelené liány skleníková lilie s tropicky mýdlovým ylangem, za nímž se schovává i nějaký ten živočich. No a když tuhle jízdu smrti přežijete, vykoukne na vás úplně jiná lilie. Krotká, smetanově krémová lilie (madagaskarská vanilka se opět nezapře) se svěží zelenými lístky, která stojí ve váze vedle poháru s banánovou zmrzlinou (ylang se svojí další polohou). A tahle lilie už je zahalená v kouřovém obláčku labdana a dalších pryskyřic, takže je opravdu Fumé. (NT)

S lilií ve vůních dost často zápasím a tahle nebývala výjimkou. Chybou ovšem možná bylo, že jsem ji nikdy nevyzkoušela v teple, až teď. Edouard Fléchier opravdu s pomocí jiskřivého zázvoru a mořských tónů vytvořil věrohodný dojem šumícího příboje. Jeho lilie je sice na můj vkus pořád dost zelená, k čemuž přispívá i andělika, ale není bolehlavová. K jejímu středomořskému charakteru v další fázi přispívají i vodní květy, mísící se s vůní rozkvetlých pomerančovníků. V základu se pak stává teple pižmovou, ale nebolehlavovou a doplní ji pár zrníček vanilkového pylu. Pokud hledáte téměř nesladkou letní lilii, potom určitě vyzkoušejte.

Téhle vůni jsem se kvůli jejímu názvu dlouho vyhýbala, protože lilie ve vůních zrovna nepatří k mým nejoblíbenějším květinám, navíc noir. Až náhoda tomu chtěla, že jsem v Egoist Royal Parfums přičichla k umělé květině, navoněné právě Lys Noir a zjistila, že ono to ani zdaleka není jen o lilii. Zahrnuje především ovocnou tuberózu a narcis s vůní slámy a nádherné perlivé coca cola tóny otočníku. Celá kytice je jen zlehka poprášená najemno namletým černým pepřem pro navození noir atmosféry, nejedná se ale o nic dramatického. Samotná lilie je tu velmi krotká, jen nepatrně nazelenalá a drží se v květinově krémových tónech. V základu pak nazelenalost jemně dokreslí zemitost pačuli a přidá se i trocha mléčného santalu. Jako zahřívací bílokvětinovka s nadprůměrnou intenzitou a výdrží je podle mě na nadcházející podzim ideální.

V úvodu evokuje sklenici ledově vychlazené kdoulové limonády, k níž se posléze přidá mrkvový kosatec s kořenitou, nepříliš zelenou, zdánlivě křehkou lilii z fordovské Shanghai Lily. V další fázi v ní minerální svěžest s pačuli, větvičníkem a dřevem vytvoří dojem severského pobřeží s ledovými kameny a stromy porostlými lišejníkem a mechem, podbarvenou tóny tabáku a sladce aldehydového heliotropinu. Jenže pak začne ambroxan nabírat na síle a celé to zabije.

Je vůní čerstvě oloupaného pomeranče a grenadiny na pižmovém podkladu s ostrouhanotužkovým cedrem.

Je vznešená ledová královna. Ještě, než jí stačíte pohlédnout do tváře. Ovane vás svým chladným aldehydovým dechem, zatne do vás svoje eukalyptové drápky a propíchne vás svým jasmínovým pohledem. Pak ji teprve spatříte. Je to zelená tuberóza s mechově zeleným pláštěm. Kouzlo by bylo dokonalé, jen kdyby ji na trůně nedělala společnost cibetka a další nemytá zvířátka. (NT)

Ach jo, já se tak těšila na tu slibovanou skupinku makaků, odpočívající a hrající si v korunách stromů horské džungle. Místo toho mě helikoptéra vyhodila zcela bez varování kdesi na venkovské louce s čerstvě posečenou trávou (hořké zelené galbanum), lemovanou jehličnatými cedry. Proč ale na ní někdo rozlil jar na nádobí s vůní zeleného jablka a mandarinky? Z louky to naštěstí není daleko do zámecké zahrady s popínavými růžemi, kde se v altánku podává jasmínový čaj s medem a pálí se tu kadidlo. Jen kananga se v místním podnebí nějak neuchytila, a květy ylangu tak bohužel uhnívají. Nakonec se ale zvířátka přece jen díky kombinaci bílého oudu a pižma dočkáte, i když je to jen bílý králíček, jehož si tu drží jako domácího mazlíčka. (NT)

Myslela jsem, že jsme si souzeni. Chtěla jsem věřit tvému sladkému úsměvu a fialkovým očím, když jsi říkal, že mě máš rád a koupil mi na pouti lékořicový pendrek a griotku. Jenže vzduch a voda jsou dva oddělené světy. Ty sis plul svým klidným rytmem a já se pořád vznášela daleko nad tebou jako pára z šálku černého čaje. Čím víc jsem se ti snažila přiblížit, tím víc ses mi vzdaloval a zavíral do svojí ulity, která byla pro nás oba až příliš těsná a přiváděla mě k šílenství. Láska, která přišla pomalu, odešla až příliš rychle. V srdci se objevil známý pocit prázdna... (= sofistikovanější Black Perfecto by La Petite Robe Noire bez mandlí a kůže s griotkou z Lost Cherry se slabší intenzitou a výdrží)

No, tak u rozprašovače se to tvářilo jako klasická tuberózová vůně typu Fracas, ale na kůži se ukázalo, že má v sobě i přece jen něco málo z té zelené chyprovky s dřevitými tóny, kterou slibují na oficiálních stránkách. Tak pro mě je nejdůležitější, že tahle dáma není šílená, takhle měli nazvat Citizen Queen. A jak že tedy voní? Jako sklenice studené čerstvé rybízové limonády s až metalickými tóny. Vedle na zahradním stolku máme vázu se zeleným, lehce živočišným jasmínem a především opojnou, medově sladkou tuberózou, která příjemně hřeje. Naše nožky pod stolem si lebedí na mechovém koberečku s vlhkým zemitým podrostem. No a na závěr si při svíčkách (kouřové balzamické tóny) dáme horký vanilkový punč. (NT)

Kdybych byla motýlem, poletovala bych si vysokými travinami, osvěžila se kapkami rosy z listů hořké zeleně. Napájela bych se sladkým nektarem zralých kdouloní a maliníků. Ochutnala bych tonkově sladký pižmový pyl tulipánů a kosatců a svůj let bych zakončila v koruně rozkvetlé košaté třešně.

Vůně Byreda mě míjejí. Jedinou výjimkou byla Green díky ojedinělé kombinaci trpkých zelených citrusů, "karamelového" zimolezu, vyloupaných mléčně bílých mandlí a pudrového pižma, která bohužel skončila. V Madeleine sice chybí hořké zelené lístky s pomerančovým květem. šalvěj a fialky, nicméně sladce perlivé kokakolové tóny otočníku, nahrazující zimolez, svou kombinaci se zbývajícími výše zmíněnými složkami svou zelenou gurmánskostí jsou prvním případem, který mi Green v první fázi alespoň trochu typově připomíná.

Až na pár detailů, které jsou však postřehnutelné vyloženě jen u kůže jde jinak o skvělou reedici LPRN2.

Hm, a kde jako mám v téhle vůni najít tu Lolitu a Louise Brooksovou? Obyčejný sladký pomerančový květ s hořkou galbanovou zelení a svěžím bergamotem na začátku a kousíčkem meruňky, "mandlovou" tonkou a trochou bílého pižma na konci. Lepší jak Blosom, ale přesto doufám, že další pokusy s pomerančový květem už u této značky následovat nebudou, protože v drydownu se mi tam derou podtóny citrusového saponátu.(NT)

Voní po masivních růžových poupatech, osvěžených růžovým pepřem s kalichy plnými pikantní červenoovocné marmelády. Po rozvonění se přidá pižmo, které z ní vytvoří jemné růžové krémové mýdlo a tak už zůstane.

Ve srovnání s Cristallo di Rocca je Madera ještě čistokrevnější gurmánkou. Zpracovává podobné karamelové téma, jen s větším množstvím toho oflambovaného vanilkového cukru. Menším kamenem úrazu je tu pro mě kokos. Ten spíš, než aby působil gurmánsky, na mně vytváří dojem kokosového stromečku do auta. Po rozvonění se ale naštěstí s příchodem špetky tabáku, který ve srovnání s Cristallo di Rocca netáhne vůni do pánska, a broskve promění v docela chutný ovocný krém. Důležitější postavou je však v této fázi vanilka. Ta kromě tónu sušené smetany dodá karamelu hladkost a krémovost a poprašek bílého pižma zase sametovou hebkost.

That fire you ignited Good, bad and undecided Burns when I stand beside it Your light is ultraviolet. Dospívání a nostalgie první lásky. Vzrušující a elektrizující jako skořicové jiskřičky, které vám projedou tělem a slastně sevřou útroby, Opojná jako zkaramelizované purpurové zmrzlé hrozny, sloužící k výrobě ledového červeného vína s tóny zralých borůvek. Sladká jako lahodné zázvorové perníčky. Temná jako lehce připálená lékořice a aromatický tabák. Nepředvídatelná a vřelá jako balzamická ambra. Smyslná jako příjemně živočišná cibetka s kůží. Ale i pichlavě bolestivá jako zrnka černého pepře s jehličnatým cedrem. Ano, tohle všechno je Magenta Pop.

Je mladší sestřičkou Les Frivolitées. Místo růžového šampaňského usrkává malinovku s kapkou svěžího liči. Společně s ní ráda mlsá višně v čokoládě, plněné nealkoholickým ovocným likérem a tajně si půjčuje semišové rukavičky svojí starší sestry.

Zavede nás do salónku na zámku Duchcov, osvětleném petrolejovou lampou a ohněm z krbu, kde Giacomo Casanova právě sepisuje inkoustem na starý pergamen své memoáry a vzpomíná na svůj prostopášný život. Okenní parapet salónku zdobí květináče s citrusově kořenitými pelargóniemi a fialkami, zatímco zemité kosatce ve váze na stole pozvolna usychají jako život slavného milovníka. Najednou vytáhne z kapsy zašlou dámskou semišovou rukavičku a melancholicky se na ni zahledí: "Ach, Henriette..."

Levandulová iluze? No svým způsobem vlastně ano. Levandule je to velmi něžná, pižmově nadýchaná, až mohérová, lehce ovocná. Objeví se hned po úvodu s černorybízovým bonparem, špetkou hořkého zeleného galbana a zajímavým tónem slaných citrusů. V základu pak už jen do ní napadá trocha borovicového jehličí.