Vůni zkouším tady v Čechách a středomořské pobřeží si moc nepředstavuju - spíše záplavu květů i s lístky a stonky na jaře. Spoustu lilií, ze začátku okořeněných čerstvým zázvorem a doprovázených pomerančovými květy (to je vlastně to Středomoří), lilie postupně úplně převládají. Vůně je ve všech směrech "tak akorát". Intenzita neválcuje nositelku ani okolí ostrostí nebo úderností, vůně je jemná, ale přitom o sobě dává vědět dlouhé hodiny. Lilie jsou chladivé, ale nepůsobí jako z mramorové pohřební síně. Jsou to prostě takové příjemné, veselé lilie :)
Zelené lodyhy...hodně zelených lodyh....postupně trochu nasládlé, ale pořád samé lodyhy, bičované ostrým větrem na kamenitém mořském pobřeží. Dost dlouho trvalo, než se objevil náznak jakýchsi květů, ze kterých se po hodně dlouhé době vyklubaly zelené lilie plné sladkého pylu.
V malém městečku na ligurské riviéře svítá. Ještě je klid a objevují se jenom první místní obyvatelé, z piazzetty se ozývá - buon giorno, carissima a ciao, bello - tady zná každý každého. Do přístavu přijíždějí rybáři s nočními úlovky. Od tyrkysového moře vane chladný vánek a přináší vůni lilií a kvetoucích pomerančovníků. Otevírají se dveře kavárniček a na ulici se objevují stolky a židle. Městečko ožívá a začíná další slunečný den. Vůně lilií se stává teplou a pižmovou.
S lilií ve vůních dost často zápasím a tahle nebývala výjimkou. Chybou ovšem možná bylo, že jsem ji nikdy nevyzkoušela v teple, až teď. Edouard Fléchier opravdu s pomocí jiskřivého zázvoru a mořských tónů vytvořil věrohodný dojem šumícího příboje. Jeho lilie je sice na můj vkus pořád dost zelená, k čemuž přispívá i andělika, ale není bolehlavová. K jejímu středomořskému charakteru v další fázi přispívají i vodní květy, mísící se s vůní rozkvetlých pomerančovníků. V základu se pak stává teple pižmovou, ale nebolehlavovou a doplní ji pár zrníček vanilkového pylu. Pokud hledáte téměř nesladkou letní lilii, potom určitě vyzkoušejte.
Vůni zkouším tady v Čechách a středomořské pobřeží si moc nepředstavuju - spíše záplavu květů i s lístky a stonky na jaře. Spoustu lilií, ze začátku okořeněných čerstvým zázvorem a doprovázených pomerančovými květy (to je vlastně to Středomoří), lilie postupně úplně převládají. Vůně je ve všech směrech "tak akorát". Intenzita neválcuje nositelku ani okolí ostrostí nebo úderností, vůně je jemná, ale přitom o sobě dává vědět dlouhé hodiny. Lilie jsou chladivé, ale nepůsobí jako z mramorové pohřební síně. Jsou to prostě takové příjemné, veselé lilie :)
Zelené lodyhy...hodně zelených lodyh....postupně trochu nasládlé, ale pořád samé lodyhy, bičované ostrým větrem na kamenitém mořském pobřeží. Dost dlouho trvalo, než se objevil náznak jakýchsi květů, ze kterých se po hodně dlouhé době vyklubaly zelené lilie plné sladkého pylu.
V malém městečku na ligurské riviéře svítá. Ještě je klid a objevují se jenom první místní obyvatelé, z piazzetty se ozývá - buon giorno, carissima a ciao, bello - tady zná každý každého. Do přístavu přijíždějí rybáři s nočními úlovky. Od tyrkysového moře vane chladný vánek a přináší vůni lilií a kvetoucích pomerančovníků. Otevírají se dveře kavárniček a na ulici se objevují stolky a židle. Městečko ožívá a začíná další slunečný den. Vůně lilií se stává teplou a pižmovou.
S lilií ve vůních dost často zápasím a tahle nebývala výjimkou. Chybou ovšem možná bylo, že jsem ji nikdy nevyzkoušela v teple, až teď. Edouard Fléchier opravdu s pomocí jiskřivého zázvoru a mořských tónů vytvořil věrohodný dojem šumícího příboje. Jeho lilie je sice na můj vkus pořád dost zelená, k čemuž přispívá i andělika, ale není bolehlavová. K jejímu středomořskému charakteru v další fázi přispívají i vodní květy, mísící se s vůní rozkvetlých pomerančovníků. V základu se pak stává teple pižmovou, ale nebolehlavovou a doplní ji pár zrníček vanilkového pylu. Pokud hledáte téměř nesladkou letní lilii, potom určitě vyzkoušejte.