Aristokratická, malinově růžová Delina Exlusif se odvázala, dala vale všem nudným večírkům, banketům a plesům, nalakovala si svoje kardamonové drápky do pačuliově zelena a zahalená do šafránového semiše se konečně vydala na dlouho plánovanou cestu do dalekého Orientu, aby se mohla procházet tamějšími tržnicemi, kde to voní nejen kadidlem a pryskyřicemi, ale i dřevitým oudem a kakaem. Osudové ženy zkrátka mají štěstí, že realita jejich sny občas předčí...

Teda čekala bych kde co, ale že bude Roja opisovat od Kriglera? 51 pour Femme je totiž obšlehnutá Dolce Tuberose, jen místo heliotropinu do ní k meruňkové tuberóze, jahůdkovému pomerančovému květu a ovocnému ylangu přidal malinový sirup a do kytice navázal i gardénii, nějaký ten lístek fialky a celou ji posypal jemně štiplavou skořicí a hřebíčkem. Jinak ji ale usadil na téměř identický vanilkový základ.

Většina vůni od této značky šla vždycky mimo mě, True Love považuju dokonce za jednu z největších parfémových hrůz, jaké mi kdy skřížily cestu, stejně tak Sunflowers. Tahle teplá květinovka je výjimkou. Začíná trpkostí bergamotu a šeříku, jehož opojnost tlumí medově nasládlý pyl. Plynule pak přechází do podoby krémového růžového mýdla, které se pozvolna rozpouští v palčivosti ambry a hřebíčku. Teprve ke konci vůni zlehka "zchladí" jemný pižmový poprašek.

Původní PG 06 L’Eau Rare Matale, kterou má tahle Pierrova exkluzivka dál rozpracovávat, nemám na čichanou, takže nemůžu srovnat. Dlouho dobu jsem dokonce byla v pokušení objednat si ji naslepo, ale nakonec se mi povedlo opatřit si vzorek. Začíná jako aromatická zelená čajovka typu kolínské. Zelený čaj však musí poměrně rychle ustoupit samotnému vetiveru, který tu ukazuje jak svoji zelenou, středomořsky slanou polohu, tak i svoji zemitější, zakouřenou stránku, jíž to obzvlášť ladí v další fázi s medově sladkým tabákem. Nicméně i tak tu čaj zůstává i nadále patrný, i když už v aromatičtější černé formě. Kašmeran v základu potom vetiveru a tabáku dodává hřejivost. Pierre tu moc hezky zapracoval i heliotropin, který jim dodává svoji typickou coca-colově sladkou aldehydovou svěžest a nedovolí vůni sklouznout vyloženě do pánska. Na vetiverovku má i více než slušnou intenzitu a výdrž.

Původní Cologne Grand Siecle neznám, ale tahle kolínská se Pierrovi povedla, i když musím souhlasit s blackviolet, že je opravdu na hranici unisexu a pánské vůně. Začátek je šumivě nazelenale citrusový (bergamot s petitgrainem) s šumivě pudrovými podtóny trochu ve stylu lipa. Doplňuje ho chladivě svěží mátá s trochou cypřišového jehličí. Z kontextu klasické citrusové kolínské ji v další fázi vytrhne vůně sušeného tabáku a sena, které ji jednou stranou zlehka zahřívají, přičemž chladivé tóny chypre společně s mátou, která nabere v základu další dech, ji tam zase vrací. Na kolínskou jde i docela příjemně do prostoru. Pokud jde o výdrž, tam už je ovšem potřeba se po dvou hodinách znova přestříknout.

Znáte ten pocit, kdy si musíte dopřát extra ranní sprchu, abyste se opravdu probrali a byli schopni ten den fungovat? Na mě obvykle přichází se začátkem jara. 754 je přesně takovým typem parfému. Jiskřivé citrusy s fréziemi vás v první fázi příjemně osvěží a nabijí energií, abyste se po té mohli zabalit froté županu a ještě na chvilku ulehnout do postele s čistě vypraným bílým ložním prádlem a nasávat jemnou vůni konvalinek, stojících ve váze na nočním stolku.

Jak voní sluneční paprsky, dopadající na listí stromů? Pierre si pro tohle znázornění vybral zelené listy rybízu a máty a smíchal je jedlovou pryskyřicí a dřevem. Ale to je jen jedna její část. Tou druhou je vzdušná vůně vanilky, najemno nasekaných mandlí a sena, kterou s sebou přináší mimóza s tonkou a lískovými oříšky.

Vůně má údajně evokovat časné ráno, kdy jste probuzeni hřejivými slunečními paprsky a letním vánkem z růžové zahrady. No tak do toho mají ostře svěží citrusy v čele s kyselou mandarinkou a vlhká hořká zeleň hodně daleko. Svěží vánek? Dejme tomu, ale o růži nemůže být ani řeč, skrze zeleň jen tak zlehka prosvítá trocha sladkosti z fialkových bonbónů, ovšem ten ostrouhanotužkový cedr s chemickým podtónem, jaký je dnes k nalezení v každém mainstreamu, to je ostuda! A nezachrání to ani hřejivá pryskyřičnatá ambra, která se pravděpodobně snaží předstírat ty sluneční paprsky. Tímto tuto značku definitivně škrtám ze seznamu jako naprosto zbytečnou mezi nikovkami. (NT)

Zakouřený březový dehet v ní společně s labdanem s koženým podtónem a rozmačkanými lesními bobulemi vytváří dojem šálku uzeného čaje lapsang souchong, který popíjíte u nočního táboráku, kde se kromě spousty dřeva pálí i jehličí a borovicová pryskyřice. Jinými slovy pokud někdo lkal nad tím, že Winter Nights od Dasein je nedostupná limitka, už nemusí, neboť já už nyní vím, že vychází z temnější A City on Fire. A příznivci Tea for Two od L´Artisan budou nepochybně touto vůní též nadšeni. (14-07-2017)

Roja Dove sice na svých stránkách tvrdí, že k vytvoření tohoto parfému ho inspirovala vzpomínka na vůni jeho maminky, když mu jako šestiletému klučinovi dávala pusu na dobrou noc před tím, než vyrazila ve svých chromově zlatých šatech na nějakou koktejlovou party, no osobně ho malinko podezřívám, že Roja přitom nejspíš taky trochu myslel na Marylin Monroe a její slavný výrok o tom, že si do postele bere pouze Chanel No. 5. A Goodnight Kiss je totiž květinovou aldehydovkou přesně ve stylu slavné pětky jen s tím rozdílem, že její aldehydy jsou lehoučké podobně jako v Liu a navíc obsahuje fialkový pudr, ale především hřebíčkový karafiát, který zde mezi tradičními chanelovskými květinami dominuje, a místo neroli tu najdete sladký pomerančový květ. V základu už se už ovšem rozchází docela. A Goodnight Kiss je v této fázi již výrazně hřebíčkově pižmová s tóny cedru a kosatcového pudru.

No tohle je opravdu noční jasmínová zahrada. A smrt jasmínem? Kdepak. Pěkný šťavnatý bílokvětinový nástup, potom jasmín začíná postupně tmavnout, houstnout a vlhnout pod nánosem medu. Podobně krásnou „medově“ květinovou opojnost jsem dosud našla jen v Songes nebo Beige a teď tady, i když je pochopitelně sheldrakovsky potemnělá. Hurá, žádná živočišnost! V té noční jasmínové záplavě jen tu a tam prosvítá několik zelených lístečků. Zároveň je ta zahrada osvětlená hořícími dřevěnými loučemi. Snad jen to kuchyňské koření (hřebíček?), které vynikne po úplném rozvonění, se do zahrady příliš nehodí. Ale jinak jsem příjemně překvapená.

Poprvé jsem tuhle vůni zkoušela v chladnějším počasí a vypadalo to, že podobně jako Lumiere Noire a vlastně většina růží potřebuje teplo, aby se lépe rozvoněla. No a zázrak se nekonal. Z úvodní směsi lehounkých citrusů jde pořádně rozpoznat jen čerstvě vymačkaná citronová šťáva. Samotná růže je snad ještě lehčí, až průsvitná. Nebýt jemného poprašku fialkového pudru a vzdušného cedru, který se jí snaží držet na místě a proměnit ji v mýdélko, o němž se zmiňuje blackviolet, člověk by měl pomalu problém tu růži pořádně rozpoznat. Chápu zaměření na asijský trh, ale taková Eau Plurielle (Diptyque) vám coby lehounká růže podle mě nabídne ještě o kapku víc a za mnohem méně peněz. (NT)

Bohužel mně se Puk zatoulal i někam do jalovcového háje. Prošel přitom i kolem několika rozkvetlých pomerančovníků a grapefruitů, než mi konečně zamířil do čarovného lesa, vonícího po mechu, zeleném kardamomu, suché trávě a pryskyřicích. Potom byl zrazen a ve své naškrobané košilce padl do pasti z ostrého cedrového jehličí. (NT)

Je dalším důkazem, jak Prin umí uchopit již existující parfémové téma a rozpracovat ho originálním způsobem dál. Úvodní svěží mandarinka s nakyslým zeleným jablkem, které na mně bohužel malinko sklouzává do koupelnového čističe, ještě tolik nenaznačí. Potom ale nastoupí perlivě sladký otočník s chomáčky kvetoucí mimózy s tóny sena, mandlí a vanilky, pudrový kosatec a sladký pomerančový květ s kompotovou hruškou a kapkou medu a už není o čem pochybovat - barevnější a ještě o trochu třpytivější variace na chanelovskou Beige v koncentraci eau de toilette.

Stejně jako Miru mi začíná hořkým bergamotem, pelyňkem, mátově svěží pelargónií a především výraznou levandulí - drsně zelené ve stylu Sweet Redemption s odstíny lila, na mně ale jdoucí až lehce do pánska. Potom ale pozvolna měkne a pomerančový květ s bílým pižmem a trochou našlehané tonky vytvoří ten nadýchaný bělostný obláček a to už se mi líbí. (NT)

Chci tobě postavit, ó, Madono, má paní, já oltář podzemní, kde hloub je mého lkání, a tam, kde nejtmavší je srdce mého kout, prost hledů výsměšných, a vášně světských pout, ti hloubit výklenek, jejž email modří, zlatí, kde, Socha v úžasu, se budeš vztyčovati. Můj uhlazený Verš, mříž čistá z ocele, kam křišťálový rým své hvězdy nastele, ... Má Vášeň pohnutá tvůj řasný bude šat, má Vášeň vlnivá, jež vzestup má i spád, se houpe na hrotech a v údolí se klade, a halí polibkem pleť růžnou, bílou všade. ... Jak láskou, obdivem, vše k tobě ve mně plane, vše Myrrhou, Benzoem a Kadidlem se stane, a k tobě, vrchole ty bílý, sněživý, se v Parách ponese vždy Duch můj bouřlivý. Pierra k vytvoření této vůně prý inspiroval právě výbor z Květů zla, který Charles Baudelaire nazval Madoně. Není vytesaná z mramoru, vyřezal ji z mléčně bílého santalu. Hrdlo jí ozdobil náhrdelníkem z křišťálově chladivých semínek kardamomu. Tváře zbarvil do růžova a její pižmově bílé pleti propůjčil i vanilkovou sladkost Musc Maori. A nezapomněl ani na dřevitou myrhu s kadidlem v podobě jemně pryskyřčnatého základu.

Čím víc ji zkouším, tím víc mi tím pomerančovým koňakem, rumem, sušeným ovocem a i tou slaměnkou s koženým labanem, dřevem, kadidlem a pryskyřicemi s vanilkou a tonkou, stylově připomíná frapiny. Co mě ale mrzí, je ta pačuliová růže se skořicí a hřebíčkem. Zase furt ta ohraná písnička. Jako jo, je to dobrá vůně a určitě se mi líbí víc jak Mon nom est Rouge a její pozdější variace, ale já už tohle neustále opakování této kombinace nějak nejsem schopná odpustit.

Hromada čerstvého kardamomu, jiskřivého zázvoru a slaného pižma tu evokuje šumící mořský příboj, který vyplavil na pláž mořské řasy. Proti tomu velmi jemně nadávkovaná tonka v základu zároveň působí tak, aby vůně nepůsobila příliš slaně. A drží jak přibitá.

S ohledem na název tahle vůně až na pár sušených lístků v úvodu příliš tabáku nepobrala. Dominuje typické muglerovské karamelově sladké pačuli, přislazené navíc medem a poprášené kakaem. Kupodivu ale nepůsobí přeslazeně, ani lepivě, o což se stará balzamický ambrový základ s koženým tónem labdana a kafrovou, lehce naovocnělou levandulí.

S ohledem na rozmarýnově svěží úvod s kafrovou levandulí a krémovou tonkou s mandlovým buketem ji osobně vnímám jako muglerovskou variaci na Wasserova "Ideálního muže". Místo kůže s cedrem a vetiverem se ale prostřednictvím lískooříškového cappuccina, oslazeného špetkou vanilkového cukru vydá cestou Angel Muse. Překvapivě však ve srovnání v Guerlainem nepůsobí ani v nejmenším ulepeně.

Úvodní kardamonově ledové kostelní kadidlo se suchým kouřovým vetiverem a zaprášenými dřevěnými lavicemi z jehličnatého cedru záhy prohřeje teplý pouštní písek. Ten s sebou přivane vůni orientální tržnice, kde se nejen prodává tabák, medově nasládlé mandle a výrobky z kůže, ale i draží koně.

Znáte ten okamžik, kdy vás na dovolené u moře probudí ranní slunce, zatímco vy se líně protahujete na čistě vypraném běloskvoucím povlečení? Tak přesně tenhle pocit ve mně Absolue pour le Matin evokuje. Jiskřivé citrusy se tu mísí s bylinkami, hořkostí neroli a mohérově hebounkou levandulí. Vše zlehka prohřívá ambra. Po rozvonění se objeví bílé pižmo se špetkou fialkového pudru a společně s levandulí vyvolá dojem, že právě uleháte na polštář z toho nejjemnějšího prachového peří. Citrusy vystřídá Francisův tolik oblíbený zářivý a slaďoučký tuniský pomerančový květ a jako sluneční paprsky vás příjemně šimrá v nose. Krém Nivea? Ano, ten je tam taky. A kupodivu jde docela hezky do prostoru a má i celkem slušnou výdrž. Když nepočítám Lumiere Noire a limitku Ciel de Gum, která se zcela odlišuje od jeho produkce, tak toto je pro mě i přes všechny novinky, co přišly po ní, stále dosud nejpovedenější Francisova svěženka vůbec.

Prý vůně po sexu, ale houbeles. Ledaže byste se při něm chtěli navlékat do kůže a matlat se při tom medem. Narozdíl od Cologne tu máte jen slzu koňaku, za to mnohem větší dávku hřejivého koření, hlavně tedy zase hřebíčku a vydatně živočišného kmínu v kombinaci s "jiskřivými" krystalky medu. Bohužel se nám tu však namnožila i vydatně živočišná cibetka, kterou někdo navlékl do oblečku z vydatně navoskované a zároveň zakouřené drhnoucí kůže. Opět se nám nezapomněla namazat již avizovaným, lehce zcukernatělým medem, zpotit, až jí na těle vyskočily slané krůpěje, vyválet se na prašné zemi a na závěr se nacpat mléčnou čokoládou. Brr.

Až na pár kapek citronové šťávy je tahle vůně jen o malinových a fialkových bonbónech, obalených v práškovém cukru (pižmo). Po rozvonění už se bonbóny akorát změní v lízátko na dřevěné špejli (cedr). Ale zase narozdíl od takových bonbónových Escad to alespoň nepůsobí tak uměle a ulepeně. (NT)

Název sice zdánlivě slibuje mimózovou vůni, ale nenechte se mýlit. Acaciosa je vůní přírodní růže s kořenitými podtóny, přírodní konvalinky, medově nasládlého jasmínu, tropického ylangu a nesladkého pomerančového květu. Postupně se stává dominantním právě jasmín s pomerančovým květem, jen je po rozvonění obestře nádech zralého ananasu. V další fázi obě květiny popráší jemný vanilkový pyl, který pravděpodobně má vytvářet dojem rozkvetlé mimózy a vůně se stává teple pižmovou, aby se nakonec ustálila na balzamickém ambrovém základu. Čistý parfém jde krásně do prostoru a na kůži vydrží bez problémů skoro půl dne. Komu se líbí taková Joy od Jean Patou, měl by Acaciosa určitě vyzkoušet, řekla bych že je ještě o jeden level výše.