Proplétají se v ní perlivé kokakolové tóny otočníku s kosatcovým pudrem, které vás zavedou k dámskému toaletnímu stolku se semišovými rukavičkami, na němž najdeme i flakon Cuir Belugy. Do téhle ale přimíchala Nathalie Feisthaure navíc i špetku zemitého pačuli a pudrově pryskyřičnatý opopanax, díky němuž celá kompozice působí orientálněji.

Jak už název napovídá, jedná se o koženou vůni a to velmi povedenou. Začátek v sobě spojuje hořké bylinky a kovově chladné aldehydy. Po nich už se hlásí o slovo jemně zapudrovaná kůže, která jen nepatrně drhne. Zajímavou úlohu zde má kosatec: nejprve je zemitý, ale po rozvonění dostává částečně máslovou podobu a způsobí, že kůže změkne a zesládne. Dvěma křehkými okvětními plátky kosatce pak kůži ošetříme ochranným krémem, aby ještě dál změkla a spolu s čistě vypranou bílou košilí ji položíme na „sametově“ zelený mechový podklad se špetkou mléčně dřevitého santalu, jelikož cílem je změnit ji v luxusní semiš. Bertrand je holt liška podšitá a ví, že chyprovými tóny ze staré školy si mě vždycky usmíří.

Tak si říkám, co chtěl básník říci tou pohádkou o Evě na břehu Seiny a jejích třešňových rtech a dalších nesmyslech, o nichž se dočtete na oficiálním webu značky. Co můžu soudit, tak Eva je zřejmě příslušnicí mladší generace a má ráda sladké. Začátek je sice ještě ve znamení výrazného hřebíčku, ale s ním už jde ruku v ruce nasládle pikantní růžový pepř a spousta sladkého, převážně lesního ovoce, třešně určitě ne. Vypadá to na žvýkačku Hubba Bubba i s náplní. Kromě nich se v puse se Evě rozpouští v ústech i lipo (šumivě pudrové tóny otočníku). Je čerstvě nalíčená (směs pudrového kosatce a stejně laděné vanilky) a brouzdá se po pěšině (vlhké zemité tóny pačuli) - asi ta Seina - která se ovšem, jak se vzdalujeme dále od břehu, mění v suchou a prašnou. A dokonce má i tu koženou kabelku a v ní překvapivě další sladkosti a to několik karamelek (další poloha pačuli). (NT)

Ano, březové dřevo v téhle vůni opravdu vytváří dojem nových elegantních kožených bot. Je přítomné už od vrchních tónů. V první fázi je osvěžené kyselou mandarinkou, bergamotem a absolutně nesladkým pomerančovým květem. Po rozvonění se začnou prosazovat typické chanelovské květiny. Dominuje hlavně jasmín s tropickým ylangem, ačkoliv obě květiny jsou zelenější, než jak bývá zvykem. V téhle fázi se už přidává i typická zakouřenost březového dehtu. Ale je to právě ylang se špetkou bílého pižma, který měkčí onen kožený dojem a přináší téměř neznatelnou kapku květinové sladkosti.

Je delikátně zpracovanou koženou vůní, v níž tato složka nehraje zase až tak výraznou roli, jak by se možná podle názvu mohlo zdát. Jsou to spíše kožené rukavičky, které uchopily květinový puget s citrusově kořenitou růžovou pelargónií, růží, máslovým ylangem s vůní přezrálých banánů a pár kvítky jasmínu, oloupaly červenou mandarinku a následně šly natrhat několik zemitých kosatců přímo na záhon, abychom je nakonec očištěné vrátily do dřevěného toaletního stolku hned vedle pudřenky.

Je velmi delikátně zpracovanou koženou vůní, kterou bych podobně jako Chypre Palatin určitě nevyhrazovala pouze mužům. Pracuje s podobným typem měkounké kůže jako např. Cuir Royal z řady Armani Privé v kombinaci s orientální růži, kořeněnou suchým šafránovým prachem, špetkou muškátového oříšku a nasládlým růžovým pepřem. Samotnou růži opět tipuji na tureckou, jelikož ji doprovází poměrně výrazný nádech červeného ovoce. Kůže začne v základu chvilku nepatrně drhnout díky přidanému teplému kadidlu, labdanu a kořenitému santalu, avšak vydatné množství hebounce nadýchané vanilky s bílým pižmem, které se přidají vzápětí, ji znovu změkčí a vrátí ji tak její počáteční jemně semišovou úpravu.

Je znovu reedicí vůně, kterou značka v roce 1892 vytvořila pro tehdejší ruské aristokraty z carského dvora, A pokud někdo čekáte typickou drsnou vůní tzv. ruské kůže, tvořenou březovým dehtem, budete asi hodně překvapeni, protože ten tu vůbec nenajdete. Přivítá vás svěžím bergamotem, koriandrem, jalovcovým a cedrovým jehličím a ostrou levandulí, aby vás po chvíli s pomocí citrusově pryskyřičnatého styraxu a tabákové vůně slaměnky přivedla do kuřárny, kde se v samovarech právě vaří čaj Earl Grey tak, jak to slibují oficiální stránky. U věšáku odložíte pánský kožený plášť a míříte dál a obdivujete, kterak jsou stoly vyzdobeny vázami s růžemi a pelargóniemi s citrusově-kořenitými podtóny, lehce zdůrazňujícími vůni samotných růží, vedle nichž návštěvníci odložili svoje rukavice z jemné jelenice (kožený tón labdana), jelikož vevnitř je příjemně vytopeno nejen díky ambře, ale i zásluhou pálícího se kadidla a dřev. A jelikož jsme v Rusku, pár kapek koňaku v základu je též nezbytností :) .

Kora je 21strunný hudební nástroj příbuzný harfě či loutně, jenž pochází ze západní Afriky, kde je velmi oblíbený mezi tamními národy. Je vyrobena z velké tykve, rozříznuté napůl, pokryté kravskou kůží, která tvoří rezonátor, a krku, připomínajícím krk loutny. Proto je i samotná vůně založená na kůži. Kůže v ní je doprovázená šuměním mořských vln a podpořená špetkou kastorea a písečnými tóny labdana a stejně jako samotná skladba Cheikh Dialloa vás nenechá na pochybách o svém africkém původu. Kromě nich jim v tom pomáhá i chladivý zelený kardamom s pryskyřicemi, sladkým růžovým dřevem a zralé tropické mango.

To, co se Lutensovi v mém případě nepovedlo s Fleurs d´Oranger a La Myrrhe, vylepšil o rok později s touhle maurskou kůží. Spojuje sladce dřevitou myrhu s muškátovým oříškem, páleným styraxem a lehce štiplavou, nepatrně nasládlou skořicí, která po rozvonění s pomocí palčivě dřevitého hřebíčku, kadidla, cibetky, pižma a šikovně nadávkovaného kmínu se špetičkou oudu vytvoří dojem drhnoucí, příjemně živočišné a zakouřené kůže. Typově podobnou pak použil v pozdější Fumerie Turque, kde ji společně s tabákem dovedl k dokonalosti. Tady tabák nahrazuje již naznačovaný slaďoučký pomerančový květ s Fleurs d´Oranger, avšak bez jarového saponátu a všeho, co mě zlobí, doplněný kandovanou mandarinkovou kůrou. Jedna z nejzajímavějších kožených vůní s pořádnou dávkou sex-appealu, jaké znám, o skvělé intenzitě a výdrži nemluvě.

Tak tohle už je jiný kafe než Citizen Queen. Nad nástupem zemitého a trochu i šťavnatého kosatce až skoro slintám blahem a netrvá dlouho, dočkám se i té kůže, zakouřené směsí pryskyřic. Ta pak po nějaké době vanilkově zesládne – ulpí na ní vanilkový prach, kouř se uhladí a vůně se stává příjemně balzamickou přesně, jak popisovala andry.

Kombinace fialek a jemného dámského semiše se mi docela zalíbila ve Veloutine (Technique Indiscrete), ovšem James Heeley se s tím ve srovnání s Libertinem Louisonem vůbec nemazlil. Vzal fialky, osvěžené trpkým bergamotem a vyrval je ze země ještě i s hlínou. Potom je posypal teplou nesladkou, štiplavě živočišnou skořicí. I jeho semiš má do dámské kabelky daleko, je opracovaný velmi nahrubo a lehce umaštěný od březového dehtu a je ušpíněný od mechového podrostu. Zjemní teprve až po rozvonění díky květinově sladké pudrové mimóze. Na můj vkus už tahle kůže příliš drhne. Nicméně kdo rád klasickou Habanitu (tady fialky místo růže) a podobné drsnější kožeňáky, tomu se bude jistě líbit, protože kvalitní zpracování s neochvějnou výdrží se jí upřít nedá. (NT)

Přivítá vás lahodným máslovým kosatcem s citrusově svěží magnólií a labdanově zakouřenou kůží. Tu po rozvonění zkropí perlivě sladké kapky nektaru z otočníku a vločkami jemného bílého pižma a promění ji v chladivě hedvábnou. Magnólii vystřídá narcis s vůní sušeného tabáku a sena a vanilkově mléčný santal zase přináší plnotučnou hutnost. To, že ji bídná Francesca vyrobila jen jako limitku je přímo trestuhodné!!!

Kombinaci tabáku a kůže se špetkou gurmánských tónů známe už z Lutensovy Fumerie Turque, ale přece jen se ještě na tomto poli dá najít něco zajímavého. Stačí, když si k drhnoucí kůži dáme panáka rumu, kořeněného koriandrem a přihodíme si do něj pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Potom si tu kůži necháme vydatně zakouřit, vydělat a uhladit a přeměníme si ji tak na měkounké semišové rukavičky a na hřbetu si ji ozdobíme slaměnkou. A tentokrát opravdu myslím slaměnkou, ne upatlanou cukrovou vatou jako v Immortele de Corse. Ano, je sladká, to nepopírám, ale tady jsou opravdu spíš jen ty zbytečky zkaramelizovaného cukru ve skleničce, kam jsme si tentokrát místo rumu nalily nově bourbon, prohřátý pryskyřičnatou ambrou. A abychom měkkost semišových rukaviček dovedly k dokonalosti, uhladíme je na závěr ještě trochou pudrové vanilky.

Už druhá kožená variace od pana Monegala a opět je to paráda. Začínáme vůní čerstvého jehličí, pikantního cedru a bylinek a pak už tu máme znovu kvalitně vybroušenou kůži. Je lehce zakouřená kadidlem a doplněná trochou "zeleného" vetiveru se slaným podtónem. A právě ten bych ráda zdůraznila, protože ten je tentokrát mimořádně zajímavý. Vyvolává totiž dojem krystalků soli, které vám křupají mezi zuby. Ale zpátky ke kůži, ta nám zásluhou jiskřivého medu příjemně měkně a sládne, až se nám nakonec transformuje v měkounké semišové rukavičky. Zevnitř jsou čerstvě navoskované a zvenčí posypané jemným "pudrovým" pižmem. A ta dokonale odměřená dávka pačuli, která dodává kůži zemitější hloubku, je jen třešnička na dortu. Francis Kurkdjian se může jít se svou Cologne i Absolue pour le Soir zahrabat, Ramón rules.

Je trochu méně temperamentním italským bratrancem Jeke. Stejně jako jeho kubánský příbuzný nosí koženou bundu potrpí si na kvalitní aromatický tabák. Nezdráhá se ale ani si občas nepatrně osladit život třeba lžičkou banánového krému s hoblinkami bíločokoládové tonky, špetičkou vanilkového cukru a kakaovým popraškem z Ore.

Na to jak má tahle vůně připitomělý flakon není vůbec nejhorší. Nejprve kombinuje moučnatou hrušku s vodními květy a lehce citrusově řezavou magnólii. Posléze se rozvoní do ovocně žvýkačkové tuberózy, ale díky nadýchanému vanilkovému pižmu se vzdušným cedrem nepůsobí ulepeně.

Vůně má údajně evokovat ranní probuzení v této katalánské metropoli. Štiplavý pepř s kardamomem v ní má údajně olfaktoricky představovat atmosféru historické tržnice „Mercat de la Boqueria“ a svěží nahořklé citrusy zase blízkost nedalekého moře. No nevím, jestli jsme společně s Christophe Raynaudem navštívili stejné město. Ale dobře, když zapojím fantazii, řekněme že slaný podtón vetiveru, suchý cedr a pudrový kosatec by mohly reprezentovat procházku po zdejší mořské pláži. Odtud nás kroky zavedou do nedaleké kavárny, kde si čerstvě nalíčená dáma (tón sladké rtěnky) s cigaretkou v ruce (ano, vetiver se nám malinko zvrhne do kouřova, ale ne nijak zásadně) dopřává krémové vanilkové latté a sype si do něj sušenou smetanu (madagaskarská vanilka). Řekla bych, že milovnice vůní typu Mandorlo di Sicilia by mohly být nadšené, pokud je nepozlobí vetiver. (NT)

V posledních letech se Givenchy s vůněmi podle mě nějak nedaří a to je i tenhle případ. Nápad spojení citrusů s mirabelkovým džemem vypadal hodně nadějně, jenže co je to platné, když hned za ním následovala chemická bílokvětinová aviváž se suchou prašnou pačuli. Teprve po rozvonění dostal prostor společně s doznívající mirabelkou ovocný jasmín sambac s docela obstojným santalem s krémovými podtóny a špetkou bílého pižma. Ovšem označovat tohle za květinovou chypre, byť moderní, považuju za dost špatný vtip. (NT)

Úvodní drcený červený pepř se po pár minutách rozvoní do květinové pudrovky s kosatcem, mimózou a vanilkou. Pačuli v bíločokoládovém tonkovém základu má na mně nepatrně tendenci tlít. (NT)

Na čistý kambodžský oud jsem byla zvědavá hlavně kvůli jeho srovnání s tím, který použil Dominique Ropion v The Night. I tenhle mi evokuje vyhřívanou koňskou stáj, vystlanou slámou, jen je trochu hrubší a na rozdíl od té Malleho se nachází uprostřed lesa, kde právě rostou houby. Osobně mi v ní chybí hlavně ta neobyčejná Ropionova růže s pravou ambrou, který The Night pozvedá na ještě vyšší úroveň, každopádně každý milovník kvalitních pravověrných oudových arabek by se podle mě měl s Dahn Al Oud Cambodi minimálně seznámit.

Po prvním přičichnutí jsem si zoufale povzdechla. Tohle by měla být dámská vůně, kde je ta dáma? Natrpklá vůně hlohu je totiž doslova umlácena ostrým kardamonem. No ale stačila chvilka a dáma se přece jen objevila. Rozhodla se sezobnout pár sušených meruněk a k tomu si přepudrovat nos. Pudr ovšem nestačí, dáma se totiž chystá na procházku, takže si ještě před odchodem nakrémuje ruce a vezme semišové rukavice a konečně může vyrazit. (NT)

Vůně má být Pierrovou ódou na ženskost. No zpočátku to ženské příliš není: opravdu hodně pikantního šafránu s kořením a jakoby oudovým náznakem, postupně se z toho však vyloupne jemně zbroušená dámská kůže s rumem s karamelovou příchutí. Takže spíš než jemná žena by to mohla být tvrdá obchodnice, která si právě vybojovala důležitý projekt a za odměnu si dopřála skleničku na povzbuzení. K ženštější stránce se Daimiris propracovává postupně, to když se ke kůži přidá jemňounce zapudrovaný kosatec. A proč věřím tomu, že za touhle vůní stojí Pierre Guillaume? Protože kromě husté „zlatavé“ ambry vnímám jeho otisk v podobě sladké našlehané tonky postrouhané několika hoblinkami mléčné čokolády, což kosatec promění v gurmánskou lahůdku.

Nevím, proč jsem podle složení čekala, že by tahle vůně mohla být třeba nějakou další variací na Markovy Angelo di Fiume. Gurmánská totiž není podle mě ani trochu, natož aby měla něco společného se sedmikráskami. Zpočátku voní jako šťavnaté jablko Granny Smith, do něhož jste se právě zakousli. No bohužel během pár vteřin mi do něj vlezou vodní podtóny společně s ultrasvěžím yuzu a promění mi ho v jablečný jar na nádobí. Jenže to není zdaleka všechno, v další fázi se mi totiž do jaru vmíchá moučkový cukr a drogérkový jasmín s lehce čpícím cedrem. Podivnosti Betranda Duchaufoura mě alespoň baví, když už vytvoří nějakou divnou vůní, ale tvorba Marka Buxtona mě nějak už vyloženě míjí.

Vůním Marca Jacobse jsem se dlouho vyhýbala, jelikož mě podobně jako u Katy Perry odrazovaly jeho flakony. Musím ovšem říct, že v tomhle případě to bylo oprávněné. Předem se omlouvám případným přiznivkyním, ale už úvodní kombinace kandovaných jahod s hořce svěžím grepem a červeným pepřem na mne působí prostě podivně. Možná kdyby dostala trochu víc prostoru gardénie, která tu má zřejmě představovat tu sedmikrásku, bylo by to lepší. Jenže v mém případě je to spíš o fialkovém kořenu s fialkovými bonbóny Což o to, bonbónky sice v základu utlumí vanilkové pižmo, no bohužel je během chvilky převálcováno asi tunou ostrouhanotužkového cedru. (NT)

Je v první fázi docela příjemnou směsí pralinek s ostružinovou náplní a gumových medvídků. Po rozvonění bohužel sklouzne do lehce syntetického sladkého dřevpižma s mihnuvším se slaným podtónem, ale jak píše jerry, není to zase až tak zlé.