parfémová polička uživatele wendulka
Dõjima
Dõjima (Mona di Orio)

Název je odvozený od rýžové burzy s japonské Osace, kterou tamní Samurajové založili již v roce 1697. Ale rýži zde jako takovou rozhodně nečekejte. Dojima je podobně jako Santal-Basmati (Affiniscence) vůní příjemně nasládlého rýžového pudru a podobně laděného kosatce s bílým pižmem a mléčným santalem. Jen v tomhle případě jej místo kašmeranu zahřívá mošusové semínko s ambrou a navíc obsahuje špetku muškátového oříšku.

Dolce & Gabbana
Dolce & Gabbana (Dolce & Gabbana)

Zatímco široké davy obdivují hranatý flakon s modrým víčkem, mně se vždycky líbila spíš tahle květinová aldehydovka s červeným. Čas od času jako dnes vytahuju z nostalgie zbytek ve flakonu, abych si připomněla dobu, kdy i u D&G ještě uměli plnokrevné vůně. Jiskřivé alddehydy se v ní mísí s trpkým bergamotem a dalšími citrusy a čerstvou bazalkou. Mnohem podstatnější je však květinová část, která následuje hned za nimi. Jde totiž o jednu pro mne z nejkrásnějších kombinací karafiátu, jasmínu a pomerančového květu. Jasmín je tu neindolický, medově nasládlý, zatímco pomerančový květ zásluhou přidané špetky koriandru působí spíš neroliově a karafiát zase vůni dodává hřebíčkovou pikantnost. V základu potom najdeme podobný typ santalu jako v Samsaře, avšak tady jej rychle přikryje obláček bílého pižma s vanilkou. Současná verze, prodávaná v parfumériích v mírně poupraveném flakonu, je bohužel už jen jejím chabým odleskem.

Dolce & Gabbana pour Femme
Dolce & Gabbana pour Femme (Dolce & Gabbana)

Úvod má typově podobný jako MMMM..., jen jahodový a místo růžového pepře citrusy. Následuje závan ovoce se skořicí jakoby v FdB, Potom je to pomerančový květ nasladko s cukrovým marshmallow a sladce aldehydovým heliotropinem.

Dolce & Gabbana pour Femme Intense

Začátek opět ve stylu MMMM... jen bez závanu z FdB, jinak je varianta Intense více jahodová a více cukrově maršmeláková s větším množstvím heliotropinu. Kalorická bomba, ale povedená.

Dolce Acqva
Dolce Acqva (Profumum Roma)

Je další gurmánkou jak poleno z produkce Profumum Roma. Voní jako křehoučký mandlový marcipán, který posypeme kokosovou moučkou. Ale to není jediná dobrota, jakou si pro nás připravila, jelikož to musíme něčím zapít. A co by mohlo být lepšího než našlehaný vanilkově mléčný shake s bíločokoládovou tonkou?

Dolce Amalfi
Dolce Amalfi (Xerjoff)

Pokud bych měla tuhle vůni popsat jediným heslem, zněla by: Sunshine v podání Xerjoff. Dolce Amalfi totiž rozhodně není žádnou typickou letní svěženkou. Úvodní tóny zeleného jablka se šafránem tak trochu připomínají Monegalovo Flamenco s tím rozdílem, že tady se místo do malin zakousnete do šťavnaté kdoule a příjemně vás zchladí pikantní kardamom. V další fázi k vám pak kromě hřebíčku zavane i vůně kadidla z nedalekého přímořského kostelíku poblíž pláže. Hlavní tón však stále udává kdoule, která se nakonec společně s vanilkou promění v pohár s ovocnou a plnotučnou vanilkovou zmrzlinou s bíločokoládovou polevou, jíž Dolce Amalfi začne typově připomínat již zmíněnou Sunshine.

Dolce Passione
Dolce Passione (Pantheon Roma)

Jak už naznačuje samotný název, jedná se o nefalšované gurmánské obžerství. Voní jako tuna čokoládových brownies s medem a oříšky. Víte, že vám z toho budou trnout zuby, ale stejně si nemůžete pomoct. A to vám k němu Arturetto Landi naservíroval ještě i fondán z mléčné a bílé čokolády.

Dolce Rosa Excelsa
Dolce Rosa Excelsa (Dolce & Gabbana)

Prej růže. Haha, leda ve snu. Ano, na začátku zase sladce svěží pomerančový květ a pak už jen sladkokyselá čpící drogérkovka. Obávám se, že tohle je u Dolce & Gabbana to pověstné dno, jehož touto vůní právě dosáhli.

Dolce Tuberose 43

Tahle tuberóza dělá čest svému jménu. Je slaďoučká a ovocná. Jednou stranou žvýkačkově rozpustilá, zároveň je podobně jako Fracas máslová a voní po rozvařených meruňkách s cukrem, ovšem mnohem kultivovanější. Přidaný pomerančový květ přináší tón lesních jahůdek, zatímco tropický ylang zase vůni přezrálých banánů a i nějaký ten zelený výhonek, ale především tuberózu nádherně rozzáří. A ačkoliv tuberózu třeba obvykle nemusíte, sladce perlivé tóny otočníku s na prach rozemletými mandlemi a špetkou nadýchané vanilky v další fázi pak zapůsobí jako životabudič podobně jako to umí v Quand Vient La Plui, že se vám z ní chce jásat, aniž byste vlastně věděli proč.

Dolce Vita
Dolce Vita (Dior)

Skořicové parfémy ve většině případů miluju. Tady se objeví ihned po osvěžující růži a citrusových tónech magnólie s podobnou nasládle pikantní špičkou podobně jako ve Feminité du Bois (Shiseido). A když jsem se následně podívala na jméno parfuméra, zjistila jsem, že se mi nos vůbec nezbláznil. Pierre Bourdon Dolce Vitu vytvořil jen o pouhé tři roky později. Avšak zatímco ve FdB pro Shiseido použil jen kousek broskve a švestky a další koření, tady je těch broskví a přezrálých a kandovaných meruněk na můj vkus už nějak moc. Rovněž hustá vanilka s coca-colově perlivým otočníkem v základu zřetelně převažuje nad jemně kořenitým santalem, čímž sice doslovně odpovídá první polovině názvu, jenže na můj vkus je už příliš sladká, ale hlavně málo orientální a ne tak propracovaná a to jak před reformulací, tak i po ní. (NT)

Dom Rosa
Dom Rosa (Les Liquides Imaginaires)

Tahle má být poctou růžovému Dom Perignon, jednomu z nejslavnějších druhů šampaňského vůbec a to dělá více než důstojně. I když zpočátku se díky kombinaci se šťavnatou hruškou a pomelem (grep to opravdu není) jedná spíše o klasické šampaňské. Do požadovaného odstínu ho zbarví až křehké okvětní látky, které v něm necháme vylouhovat. Poté ho zlehka zahřejeme s pomocí kadidla a okořeníme trochou palčivě dřevitého hřebíčku. Je sice zvláštní zahřívat šampaňské, ale Dom Rosa to kupodivu velice sluší. V drydownu už ho pak doplní jen směs vzdušných dřev (hlavně cedr a la mléčný santal).

Don
Don (Xerjoff)

Jak voní každý moderní italský mafián, ať už se nachází na rodné Sicílii nebo v zapadlých putykách Chicaga? Po střelném prachu, linoucím se z jeho kvéru, schovaného pod sakem. Na stole před ním leží dýka, na jejíž chladné a ostré čepeli sotva zaschla krev toho otravného detektiva, který strkal nos tam, kam neměl. V náprsní kapse má schovanou tabatěrku. Hlavu opřenou o jednu ruku, zatímco ta druhá ruka svírá sklenku s whiskey a kapkou sladkého rumu. Přidáte se do jeho klubu?

Donna
Donna (Top Perfumer)

Všechny, kteří dosud jako já ronili krokodýlí slzy nad tím, kterak Dior zprznil původní Addict tímto prosím o mimořádnou pozornost. Přichází Donna, která sice pracuje se sladkou klementinkou, ale jinak je typově a především kvalitativně stejně dokonalou květinovou symfonií heliotropinových tónů albízie, jemně kořenité damašské růže s červenovocným nádechem a slaďoučkého pomerančového květu. I zde hřebíček společně s bíločokoládovou tonkou a hoblinkami mléčné čokolády navozuje vánoční atmosféru jen s tím rozdílem, že Donna je méně santalová a vanilka v ní je smetanovější, čímž celkově s výraznější albízií a ostatními květinami vyzní perlivěji a tím pádem méně orientálněji, což je překvapivě ještě víc ku prospěchu věci. V závěru se už jen zahalí do lehounkého závoje z bílého pižma.

Douce Amère
Douce Amère (Serge Lutens)

Název hořkosladký likér sedí nebo možná spíš lektvar . Oba tyto hlavní prvky totiž spolu neustále soupeří. Nejprve je to hořká zeleň, kterou vzápětí střídá nasládlá skořice s badyánem. Z lektvaru pak vystoupí puget bílých květů a nakonec se vrací do své původní „lektvarové“ podoby – směs hořkých bylin, suchého dřeva a sladké vanilky (ta na mně přetrvává nejdéle). (NT)

Douce Chateau
Douce Chateau (Dasa Concept Store)

Podle složení jsem si říkala, že by mohlo jít o gurmánku, ale není to vůbec sladké, ani jedlé. Místo trpkého bergamotu tentokrát začíná citronovou kůrou se zelenými mandlemi. Pak už se však během pár minut prosadí kombinace nesladké vanilky, skořice a hřebíčku, která by sama o sobě vyvolávala vánoční atmosféru, kdyby do ní nenaškrábali i trochu omítky. Pokud bych měla přirovnat k některé vůni, napadá mě Vanille Exquise (Annick Goutal). Až v dojezdu vanilka zhoustne do podoby crème brûlée. (NT)

Douglas Hannant
Douglas Hannant (Robert Piguet)

Je pojmenovaná po známém americkém módním návrháři z New Yorku, se v roce 2011 stala první samostatnou vůní značky, u níž nešlo o žádnou reedici. I tak si nelze nevšimnout určité inspirace právě Fracasem. Bergamot byl místo mandarinky doplněn svěžestí pomerančového květu a teprve napůl zralou hruškou. Hyacint vystřídala krémovější gardénie. Nejspíš záslouhou jí a ostatních složek tu samotná tuberóza působí dost dlouhou dobu sama o sobě o kapku zeleněji a svěžeji, avšak ani ona nakonec nepostrádá vůni čerstvě uvařené meruňkové marmelády. Základ sice postrádá tóny chypre, přesto se pižmu se santalem daří stejně jako v případě její předchůdkyně vytvořit z Douglas Hannant hebkou, sametově květinovou vůni, jen mnohem víc vzdušnější, ale především stále dospělou.

Dovana
Dovana (Sylvaine Delacourte)

Ano, mošusové semínko s pižmem a kapičkou neroli vytváří v Dovaně skutečně dojem kvalitního krémového mýdla, položeného mezi osuškami, plátnem a krajkovím společně s tělovým pudrem. Zároveň je lehce políbená kosatcem a vanilkou. Vůně je to sice zase nekomplikovaná, až miminkovská a intimní s lehce podprůměrnou výdrží, nicméně schopná vyvolat milé abstraktní vzpomínky z dětství a to se cení.

Dover Street Market
Dover Street Market (Comme des Garçons)

Tohle opravdu nezapře tradiční vůně značky a zároveň podle mě patří k jejich nejlepším kouskům. Kadidlo tu vystrkuje svoje růžky během pár minut hned za citrusovými aldehydy s koriandrem a drceným černým pepřem. Je prašné, horké a zároveň ledově kamenné, jak je osvěžováno jalovcovým jehličím. Teprve po rozvonění, když jalovec zmizí a vystřídá ho labdanum se ustálí v prašné hřejivé poloze. To by samo o sobě nebylo nikterak výjimečné, proto tuhle kompozici doplní ještě nasládlá borová pryskyřice. Je to parádní kadidlovka s nadprůměrnou intenzitou i výdrží, leč na rozdíl od takové Reve d´Ossian má už přece jen sklony jít do pánska.

Dragée
Dragée (Reminiscence Paris)

Tahle vůně je tak trochu chameleon. Mívá dny, kdy na mně voní rovnou jako ulepená cukrová voda a potom mívá dny, jako je ten dnešní. To začíná štiplavým kardamomem, nazelenalými svěžími citrusy a jemnou dřevitostí a vzápětí poodhalí spařené, čerstvě vyloupané mléčné bílé mandle, které zlehka zaprášíme práškovým cukrem. V téhle fázi je to dokonalá mandlová gurmánka. Po pořádném rozvonění ovšem cukr začíná sílit a změní se v hustou bílou cukrovou polevu, v níž se ty krásné mandle doslova utopí. Než se však ztratí docela, Dragée na chvilku typově připomene L´Instang Magic. Do polevy pak ještě vmícháme varečkou z hladkého cedrového dřeva slaďoučký pomerančový květ a přidáme pár krystalků zkaramelizovaného cukru. A aby nebyla tak sladká, v závěru ji zasypeme jemným pudrovým pižmem.

Dragonfly
Dragonfly (Zoologist Perfumes)

Pokud jste se jako já nedočkali slibovaného tance vážky u Nobile 1942, nezoufejte. Tady vám za drobného mrholení dešťových kapek protančí vysokými zelenými travinami s pivoňkami, prolétne kolem zurčícího potůčku s malým vodopádem. Na chvilku ji přiláká vůně rozkvetlých citrusovníků, jejichž nektaru se krátce napije, aby dál pokračovala v letu dalšími travinami, tentokrát už prorostlými i jetelem a svůj tanec zakončila v mechovém háji ve větvích košaté třešně s čerstvě opylenými květy. Něžnějšího posla teplého jara si snad ani neumím představit.

Dreckig Bleiben
Dreckig Bleiben (AtelierPMP - Perfume Mayr Plettenberg)

Zůstat špinavý, to je podle značky prý cílené zřeknutí se lidské povrchnosti v podání Marka Buxtona. Žádný na míru šitý kostýmek, žádná bílá košile, ani vysoké podpatky. A skutečně, tohle je nefalšovaná vůně doutnajícího táborového ohně, u kterého sedíte s přáteli na mýtině obklopené jehličnatými cedry, popíjejíc trpce osvěžující citrusově zázvorovou limonádu, ve starém vytahaném triku, teplákách a ve vašich zaprášených a už trochu sešlapaných kožených Martenskách. Ve vašich vlasech a na vaší kůži se přitom misí zemitě peprná vůně kouře, růží a mastného krému. Nejste svázáni žádnými pravidly. Jste absolutně uvolnění a oddáváte se meditaci. Dreckig bleiben je Markovou geniální odpovědí na Fuoco Infernale Egona Oelkerse.

Dries Van Noten
Dries Van Noten (Frederic Malle)

Nejen na oficiálních stránkách značky, ale i jinde se dočtete, že Dries Van Notena a Frederica Malleho pojí dlouholeté přátelství a jeho butiky byly jedny z prvních, které začaly zprostředkovaně nabízet vůně FM, a tak není divu, že vůně byla věnovaná právě jemu. A zase jako většina vůní této značky v sobě skrývá od každého trochu: je mléčně dřevitá, částečně gurmánská, zároveň i lehce orientální - vše, co mám ráda. Svěží citrusový začátek v kombinaci s kořením (jemně pikantní zázvor, hřebíček a špetka muškátového oříšku) vytváří pro mě efekt, jako bych otevřela láhev šampaňského s citronovou příchutí, jehož bublinky mě příjemně šimrají v nose. A vzápětí přichází na řadu to hlavní: nádherný mléčný santal, hustá krémová vanilka, mandle, pár zrníček skořice, překvapivě svěží jasmín a hřejivé pižmo ve vzájemném propojení tak vytváří představu večera stráveného u krbu (v drydownu je patrná i pryskyřičnatá stopa) s porcí máslových sušenek (ty jsou v Belgii poměrně oblíbené podobně jako vafle, takže skrze tuto gurmánskou stránku by tu spojení s Driesem přece jen bylo a oficiální plakát loni v butiku FM na Avenue Victor Hugo mi tento efekt potvrdil) a hrnkem teplého čaje s kapkou mléka. A takové představě jsem jen těžko mohla odolat. Pokud jde o připomínku jiné vůně, já nebudu zacházet daleko, mně osobně skrze svou lehce orientální stránku (hřebíček, špetičku skořice, vanilku a pižmo) v jistém momentu nepatrně typově připomněla báječný Musc Ravageur, samozřejmě ve znatelně uhlazenější a odlehčenější podobě. To je ovšem jen jedna z jejích stránek, skrze ty další jí Bruno Jovanovič vtiskl svou vlastní podobu a já po této velmi příjemné zkušenosti budu zvědavě vyhlížet jeho další nové kompozice.

Drôle de Rose
Drôle de Rose (L'Artisan)

Nevím, jestli bych toto zpracování mohla přirovnat ke kvetoucí růži, nicméně má svoje zajímavé momenty. Pomerančový květ je tu překvapivě na můj vkus poněkud vlezlý, naštěstí rychle přichází ona růže s kosatcem a fialkami, medové tóny jí dodávají na veselosti. Nejpovedenější je podle mě ta část, kdy se změní v luxusní růžový pudr. Slabší výdrž na těle by mi ani tak nevadila, ale trochu mě odrazuje ta „olejovitost“, která z ní na mě v určitých momentech vyskakuje.

Dry Wood
Dry Wood (Ramón Monegal)

No tak v téhle vůni není ani omylem nic dámského, ledaže by to byla žena dřevorubec. Suchá? Ano, to je a hodně, ovšem dřevo v ní překvapivě nehraje tu nejdůležitější roli, spíš jen podbarvuje, zpočátku tedy rozhodně. Nosní přepážku mi totiž přerazily trpké tmavězelené tóny mísící se s vůní citrusů, jehličí, možná ginu. Teprve po ústupu jejich největšího náporu dostává prostor kouřová dřevitost santalu, ale ten jehličnatý les zůstává. Trpkou zeleň střídají mnohem příjemnější chyprové tóny. A vida, další dřevo, tentokrát cedr, jehož pikantnost podtrhuje i nějaké to koření. A kdo miluje ten mentolově gumový kašmeran z Aliena, tady se ho také dočkáte. Vznáší se nad ním lehounký obláček "prachové" ambry. Já si na Dry Wood netroufám, leč na mužském figurantovi by byla jistě mnohem zajímavější. Intenzita a výdrž jsou ohromující. (NT)

Dryad
Dryad (Papillon Artisan Perfumes)

Óda na hořkost. Vůně tohoto typu obvykle nevyhledávám. Důkazem toho budiž Romanza nebo Myths Woman a jiné. Liz Moores už ovšem několikrát dokázala, že ona se stejným zadáním dovede pracovat úplně jinak, což potvrdila i v tomto případě. Přivítá vás příjemně svíravý bergamot s hořkým pomerančem, hořkým zeleným galbanem a bylinkami, které vás zavedou na lesní mýtinu se spadaným, již rezavějícím jehličím. Na navlhlém zemitém podkladu tu mezi puškvorcem vykvetly slámově žluté narcisky a kosatce. Z dálky k vám doléhá vůně meruňkového sadu a doutnajícího klestí. Vás ale nohy zanesou na mechový palouček, na němž možná tančily i ty lesní víly. To vše dělá z Dryad dokonalou nesladkou zeleno-dřevitou chypre, která se podle mě se vztyčenou hlavou může postavit vedle parfémových velikánů jako Miss Dior či Vol de Nuit a jiných pohádkových lesů.