Opilý začátek, potom se vůně prolne s vlastní kůží a je to ten nejměkčí semiš, sladký ovocně vonícím dýmkovým tabákem, hřejivý slaměnkou, hebký. Časem sládne a šťavnatí ještě víc, aby se nakonec obloukem vrátila ke karibskému rumu se zakouřenou kůží.
Je to jako mít na sobě o 5 čísel větší oblíbenou, často nošenou bundu z broušené kůže, gentlemanské gesto. Nesčetněkrát byla politá rumem, ale nějak se to vsáklo a vytvořilo to patinu, spolu s vůní ovocně pudrově pižmového dámského parfému, kterou bunda načichla. Možná tvým z minula, ale spíš několika jinými, za ty roky nošení tohle gesto časných rán mohlo být už docela putovní.
Rumový koktejl ozdobený meruňkami kandovanými v medu a zrnkem koriandru nás trochu naladí na gurmánskou notu. Ale brzy z koktejlu začne vykukovat kůže, jemná hebká semišová kůže, ke které se přidá slaměnka a ještě o něco později fialkový pudr. Sladkost zmírní kapka zakouřeného kadidla a ambra, přesto tahle kůže zůstane do jisté míry sladce gurmánská.
Opojná
mrcha.
Nádherná.!
...hnědým cukrem hustý a nasládlý rum se stopami tabáku z vanilkových doutníků...,
a ještě vám ty sladké krystalky i občas vrznou mezi zuby,
když polykáte onu drsně zahřívací tekutinu,
pak
jen slastně přivíráte oči
jak kočka chytající v zimním ránu drobky tepla z vysíleného slunce...
Cuir Velours voní vláčně,
skoro líně,
je pružná jak šelma a
současně je pod tím vším i jistá křehkost...
...ano, to slamněnky,
ony ať jsou kdekoliv, dodávají pocit, že kdyby je ostatní sparingpartneři nedržely pohromadě, rozsypou a rozpadnou se na prach...
Návyková.
...nechcete, aby odešla.
Nikdy...
Počáteční autentická jemná rukavičková kůže mi nedala nevzpomenout Lutensovu Boxeuses....vůni sice krásnou, o které ale netuším, KAM by se dala nosit. Ovšem nastoupivší drhnoucí byliny smísené s fialkovým pudrem a následným uhelným prachem s kadidlem už nositelné jsou. Ovšem finále v podobě semiše s kapkou ambry, zasypaného fialkovým pudrem je přímo dokonalé.
Kombinaci tabáku a kůže se špetkou gurmánských tónů známe už z Lutensovy Fumerie Turque, ale přece jen se ještě na tomto poli dá najít něco zajímavého. Stačí, když si k drhnoucí kůži dáme panáka rumu, kořeněného koriandrem a přihodíme si do něj pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Potom si tu kůži necháme vydatně zakouřit, vydělat a uhladit a přeměníme si ji tak na měkounké semišové rukavičky a na hřbetu si ji ozdobíme slaměnkou.
A tentokrát opravdu myslím slaměnkou, ne upatlanou cukrovou vatou jako v Immortele de Corse. Ano, je sladká, to nepopírám, ale tady jsou opravdu spíš jen ty zbytečky zkaramelizovaného cukru ve skleničce, kam jsme si tentokrát místo rumu nalily nově bourbon, prohřátý pryskyřičnatou ambrou. A abychom měkkost semišových rukaviček dovedly k dokonalosti, uhladíme je na závěr ještě trochou pudrové vanilky.
Opilý začátek, potom se vůně prolne s vlastní kůží a je to ten nejměkčí semiš, sladký ovocně vonícím dýmkovým tabákem, hřejivý slaměnkou, hebký. Časem sládne a šťavnatí ještě víc, aby se nakonec obloukem vrátila ke karibskému rumu se zakouřenou kůží.
Je to jako mít na sobě o 5 čísel větší oblíbenou, často nošenou bundu z broušené kůže, gentlemanské gesto. Nesčetněkrát byla politá rumem, ale nějak se to vsáklo a vytvořilo to patinu, spolu s vůní ovocně pudrově pižmového dámského parfému, kterou bunda načichla. Možná tvým z minula, ale spíš několika jinými, za ty roky nošení tohle gesto časných rán mohlo být už docela putovní.
Rumový koktejl ozdobený meruňkami kandovanými v medu a zrnkem koriandru nás trochu naladí na gurmánskou notu. Ale brzy z koktejlu začne vykukovat kůže, jemná hebká semišová kůže, ke které se přidá slaměnka a ještě o něco později fialkový pudr. Sladkost zmírní kapka zakouřeného kadidla a ambra, přesto tahle kůže zůstane do jisté míry sladce gurmánská.
Opojná
mrcha.
Nádherná.!
...hnědým cukrem hustý a nasládlý rum se stopami tabáku z vanilkových doutníků...,
a ještě vám ty sladké krystalky i občas vrznou mezi zuby,
když polykáte onu drsně zahřívací tekutinu,
pak
jen slastně přivíráte oči
jak kočka chytající v zimním ránu drobky tepla z vysíleného slunce...
Cuir Velours voní vláčně,
skoro líně,
je pružná jak šelma a
současně je pod tím vším i jistá křehkost...
...ano, to slamněnky,
ony ať jsou kdekoliv, dodávají pocit, že kdyby je ostatní sparingpartneři nedržely pohromadě, rozsypou a rozpadnou se na prach...
Návyková.
...nechcete, aby odešla.
Nikdy...
Počáteční autentická jemná rukavičková kůže mi nedala nevzpomenout Lutensovu Boxeuses....vůni sice krásnou, o které ale netuším, KAM by se dala nosit. Ovšem nastoupivší drhnoucí byliny smísené s fialkovým pudrem a následným uhelným prachem s kadidlem už nositelné jsou. Ovšem finále v podobě semiše s kapkou ambry, zasypaného fialkovým pudrem je přímo dokonalé.
Kombinaci tabáku a kůže se špetkou gurmánských tónů známe už z Lutensovy Fumerie Turque, ale přece jen se ještě na tomto poli dá najít něco zajímavého. Stačí, když si k drhnoucí kůži dáme panáka rumu, kořeněného koriandrem a přihodíme si do něj pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Potom si tu kůži necháme vydatně zakouřit, vydělat a uhladit a přeměníme si ji tak na měkounké semišové rukavičky a na hřbetu si ji ozdobíme slaměnkou.
A tentokrát opravdu myslím slaměnkou, ne upatlanou cukrovou vatou jako v Immortele de Corse. Ano, je sladká, to nepopírám, ale tady jsou opravdu spíš jen ty zbytečky zkaramelizovaného cukru ve skleničce, kam jsme si tentokrát místo rumu nalily nově bourbon, prohřátý pryskyřičnatou ambrou. A abychom měkkost semišových rukaviček dovedly k dokonalosti, uhladíme je na závěr ještě trochou pudrové vanilky.