Je hodně tradičně pojatou růží. Po bergamotově svěžím úvodu s nenásilným koriandrem předvede nejprve čajovou růži. Ta je po rozvonění následována fázi květinového mýdla v podání bulharské růže v kombinaci s ylangem, aby pak představení uzavřela jemně kořenitá turecká růže s malinovým nádechem a společně s pudrovým kosatcem vytvořila vůni líčidel. A pozor! Tahle růže je díky šikovně zapracovaným mechovým tónům, pačuli a vetiveru v základu se santalem dokonce i chypre, ale tady už se jedná spíše o modernější pojetí, neboť je zároveň proslazená benzoinem. Jde i celkem slušně do prostoru a dobře drží. Myslím, že je jako milovník přírodních růží jsem objevila svého rosinkového vítěze.

Čistý parfém má v hlavě výraznější koriandr. Víc prostoru na úkor čajové a turecké růže také dostává bulharská růže se zelenými jasmínovými výhonky a ylangem, který zde má výrazně tropickou polohu s vůní přezrálých banánů. Ani vůni líčidel zde nepotkáte. Zato má ale extrakt plnokrevný chypre základ s kořenitým santalem, připomínajícím starou školu.

Nevím, jak přesně to s tou inspirací letními nocemi v hlavním městě Kataru mysleli, tohle je totiž gurmánka jak poleno, která mně osobně evokuje vydatnou snídani se samými dobrotami. Nejprve si dáte několik větrových lékorek (fenykl) s kousky kandovaného zázvoru a potom vás čekají ty nejúžasnější lívance v kavárně, jejíž místnost je vykládaná jemnou kůží, jaké si jen dovedete představit. Ten první je potřený mandarinkovou marmeládou, druhý zase tekutým medem s kousky zkaramelizovaného cukru (slaměnka), třetí javorovým sirupem a ten čtvrtý je nejlepší, protože má na sobě vrstvu mléčné čokolády a je zlehka posypaný vanilkovým cukrem. Doslova se rozplývá na jazyku, zatímco se kolem vás line jemná vůně tabáku.

Chlad letní noci ozářené miliónem hvězd jako v L´Heure de Nuit v téhle vůni nenajdete. Za hvězdnou zář bychom tu mohli považovat leda úvodní jiskřivost zázvoru s kapkou bergamotu. Jinak je tahle noc díky květinově mýdlovým tónům tuberózy, jasmínu a růže a dřevité ambře hodně teplá a zásluhou sušených borůvek a švestek má indigový až purpurový odstín. Po rozvonění už se příliš nevyvíjí, jen se uhladí do krémova a vyleze z ní trocha vzdušného cedru. A jako většina vůní The Different Company nejde s výjimkou první fáze nijak dramaticky do prostoru a je tudíž potřeba ji častěji přiživovat. Ale to mně osobně tentokrát vůbec nevadí, protože tomuhle od nich poprvé říkám jednoznačně ano. Christine Nagel by měli na přípravu nových kreací zvát častěji ;) .

Když pominu, že citrusy v úvodní fázi na mně mají tendenci připomínat čistič koupelen, musím uznat, že samotná růže tu v kombinaci s mořskými tóny opravdu budí dojem, že leží na mořské pláži a přitom je zlehka omývaná slanou vodou. Je to bulharská olejovitá růže, jak ji známe z klasické La Rose de Rosine. Je zajímavě doplněná slaměnkou, která společně s ambrou a labdanem a bílým pižmem evokuje dojem, že se na té pláži nachází i příjemně vytopená slaměná chýše, kde na nás čeká čistě povlečená postel. Opravdu škoda těch citrusů, jinak by to byla asi jedna z nejzajímavějších Rosinek. (NT)

Jen pro připomenutí: inspirací pro tuto vůni se stal hlas Billie Holidayové a květy gardénií, které s oblibou nosila ve vlasech. Ale jak už domenica správně podotkla, pokud někdo očekával noir vůni ve smyslu černá, bude nejspíš zaskočen, možná i zklamán. Barevně totiž k této vůni nejvíc sedí čokoládově hnědá, těch odstínů je tam ovšem mnohem víc. V tomto smyslu UVN skutečně lépe odráží barevné kresby BH, než její klasické černobílé fotografie a poslech jiné její skladby než zrovna "melancholické" Strange Fruit. Po nástupním tmavohnědém odlesku otevře svou náruč směs bílých květů. Kromě gardénie a tuberózy je to i nazelenalý jasmín (na mně osobně i s lehce živočišným nádechem). Lesní jahody jsem objevila také, i když na mě působí trochu nezrale. Pokud tímto však byla zamýšlena jistá ostrost Billiena hlasu, potom to beru jako první nesmělý ohlas, hlavní slovo v tomto směru má totiž až cedrové dřevo v základu. Uváděný rum se mi nezdá příliš výrazný, je to spíš jen několik krůpěji pro zahřátí, majících karamelovou příchuť - zase ta čokoládově hnědá :D - a mizejících pod vůní líčidel. K vyloženému ztmavnutí vůně dochází až v samotném závěru díky zakouřenému tabáku a pikantnímu cedru, tak typickému Sergovým "bois" kreacím. Co do proměnlivosti, elegance v "lutensovském" stylu a nadstandartně kvalitní výdrže je to pro mě určitě jedna z nejzajímavějších a zároveň nositelných vůní, které duo Lutens-Sheldrake nabídli.

V první fázi opravdu voní po stroužcích sušeného kokosu, osvěžených kysele svěžím yuzu a pomerančovým květem, a měsíčcích kyselé mandarinky. V té další už se prosadí benzoin s tonkou a vanilkou a vytvoří dojem autentického tureckého medu, v němž místo tradičních oříšků najdeme kousky zázvoru. Díky bílému pižmu v základu působí tahle dobrota příjemně měkce, takže vylámání zubů nehrozí.

Unheimlich by se dalo do češtiny přeložit jako hrozivý. Konkrétně Freud pak tento výraz definuje jako blízkost něčeho povědomého a znepokojivého zároveň. A Mark Buston se zadání zhostil na výbornou. Z oblaku popela, tvořeného pepřem, kardamomem, drcenou kafrovou levandulí, kouřovým vetiverem, labdanem a dalšími pryskyřicemi totiž nechal zrodit kosatcového archanděla v lesklé kovové zbroji zdobené černým semišem.

Složení téhle vůně, která má údajně odrážet čas, který Roja Dove strávil na Blízkém východě, se tváří propracovaně, ale je to s ní mnohem jednodušší, jelikož coby exkluzivka nezapře součást oudové kolekce, do níž patří. Nahořklý medicinální oud, osvěžený bergamotem, se v ní hlásí o slovo ihned po nástřiku. A netrvá dlouho a ještě zdrsní díky palčivě dřevitému hřebíčku a živočišnému kmínu. Umravní se teprve po rozvonění, kdy se objeví nasládlý růžový pepř s ovocnou růží a sametově zelenými tóny chypre a na kůži zůstane už jen zakouřená kouřová dřevitost s nahrubo opracovanou kůží. Vůně je to sice povedená, má výbornou intenzitu a výdrž, ale v celkovém kontextu a hlavně za tu cenu se mi opět jako v případě Roja Haute Luxe zase až tak originální nezdá.

Je v první fázi s vůní čaje Earl Grey s kořenitým bergamotem a čerstvou citronovou kůrou, špetkou industriálního studeného kadidla a přidaným včelím voskem navíc moderní variací na můj milovaný Shalimar. Po rozvonění se sice orientální podoba vytratí, nicméně není vůbec čeho litovat, jelikož tím dalším neznámým potěšením jsou zkaramelizované sušenky s vanilkovou náplní a mikroskopickými kousky arašídů a tabulka bílé čokolády (tonka), přičemž si Unknown Pleasures stále uchovává svoje lehce industriální pojetí.

Již po nedávném seznámení se s Antonií (Puredistance) jsem dospěla k závěru, že nejen Francis Kurkdjian umí šikovně pracovat s kombinací jasmín a ylang, no Roja Dove šel v tomhle směru ještě dál. Jeho jasmín je po úvodu, složeném z nahořkle svěžího bergamotu a chladných aldehydů, sice krapet nazelenalý, ale za to překvapivě nesmírně křehoučký a šťavnatý. Rozzáří ho až krémový ylang, jehož tropickou sladkost a hřejivost zdůrazňuje hřebíček se skořicí. Právě skrze ně ovšem Unspoken narozdíl od Antonie postupně květinovou stránku opouští a spolu s kandovaným zázvorem a trochou vanilky se stává sladce kořenitou a spolu s cedrem a vetiverem i suše dřevitou. Vůni pak na chvilku zahřeje pár kapek teplého vosku. Nakonec jsou to však tóny chypre spolu s kouřem labdana a dalších pryskyřic, které ji uhladí přece jen krásně do sametova. Mezi dámskými vůněmi od Roja Dove je pro mě Unspoken zatím jednoznačným vítězem.

Právě tahle vůně, u níž už je zcela jasné, že má vzdávat poctu jedné z nejznámějších a nejstarších ulic v Berlíně, byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se letos na jaře chtěla s touhle značkou seznámit blíže, protože kdykoliv tam zavítám, moje kroky míří právě tam, zejména na jaře. No Tanjino pojetí vůbec neodpovídá skutečnosti, je tisíckrát krásnější a čistější bez ruchu okolních dopravních prostředků. Tohle je spíš nějaká lipová alej kdesi na slunném jihu s nahořklou svěžestí bergamotu. Vlastně to není jenom o lípě, kvete tu i "pudrová" mimóza, jejíž čerstvý pyl vítr rozfoukává po okolí. Skrze alej protéká zurčící potůček s ledovou vodou, jehož břehy lemují lopuchy a další trpká zeleň (jiskřivá, medově sladká plumérie, která zintenzivňuje medovou sladkost lipového květu). Vy sedíte uprostřed téhle vší idylky pod jedním ze stromů a popíjíte teplý čaj Earl Grey, jehož trpkost zmizí, jakmile si do něj vmícháte lžičku lehce zcukernatělého medu a přidáte i kapku mléka (květinově krémové tóny). A ke konci si užíváte už jen ničím nerušenou lípu.

Je libo návštěvu botanické zahrady v pavilonu tropických rostlin? Unutamam vám to umožní. Zelenou divočinu tu vytváří jalovec s mátou, rozmarýnou, kafrovou levandulí s ovocnými podtóny a pačuli. Z kvetoucích keřů jasmínu dýchá opojná hřejivost stejně jako z hřebíčkových karafiátů. v korunách stromů s kmeny porostlými mechem skotačí zvířátko. Jen je škoda, že tu jeden z nepozorných návštěvníků rozsyptal pytlík s polévkovým oreganem, jinak velmi originální.

Název téhle zatím poslední novinky od Lubinu v sobě odráží přezdívku, kterou vymyslel americký spisovatel Nathaniel Parker Willis pro prvních 10 000 osadníků, kteří se vydali z Evropy směrem na západ k novému kontinentu a dali zde později vzniknout Spojeným státům americkým. Samotná vůně však ve vás údajně vyvolat pocit, že jste právě vstoupili do jednoho z gentlemanských klubů, na něž jste koncem 19. století mohli narazit v amerických velkoměstěch jako New York nebo Chicago. A musím s potěšením říct, že přesně tuhle atmosféru v ní najdete. Na baru, lehce zaprášeném šafránem, je tu pánům v křišťálových sklenkách naléván gin (bobule jalovce), přelitý bergamotovou šťávou a posléze okořeněný kardamomem a nasládlou, najemno namletou skořicí. Jako další občerstvení jim slouží mísa s chlupatými zralými broskvemi. Stoly v klubu jsou z cedrového dřeva a jsou vyzdobeny vázami s nesladkým pomerančovým květem. Nechybí ani kožená a semišová křesla a vzduch v klubu je prosycen jemnou vůní tabáku a zemitostí pačuli. Podle mě je ideálním pánským protikladem k Black Jade, unisex bohužel ne, což jí ovšem neubírá na její povedenosti.

Na rozdíl od její o rok starší pánské verze se tahle vůně posunula časově o sto let dozadu a nechala se inspirovat tzv. "flappers", což byl ve 20. letech minulého století (během tzv. zlaté éry) hovorový výraz pro mladé, sotva dospělé dcerky bohatých průmyslníků s nekonvenčním stylem oblékání a chování, jejichž hlavní starostí bylo jen dobře se bavit. Pro přesnější představu si stačí otevřít román Velký Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda a hned budete vědět, o čem je řeč. A s potěšením můžu říct, že se zadařilo. Úvodní hořký pelyněk s jiskřivým bergamotem nás uvedou na večírek, kde se podávají zkaramelizované hrozny. Flapper je v tomhle případě krásná růže s kořenitými tóny, popíjecící sladké perlivé malinové šampaňské. Vůni tabáku nám v tomhle případě zastupuje pryskyřice elemi, jíž v základu vystřídá dřevitá ambra s teplým kadidlem, které díky přidané hořké čokoládě (s trochou fantazie by se mohlo jednat o narozeninový večírek s dortem s čokoládovou polevou) působí geniálně hladce. Další skvělou zprávou je, že je to první, vyloženě ženská vůně od téhle značky, která jde krásně do prostoru a drží.

Dlouho jsem nevěřila, že by mohla existovat téměř nesladká orientální vanilková vůně, až přišel Robert Elder s tímto kouskem. Jedná se o kombinaci osvěžujícího pomerančového květu s hromadou strouhaného, stoprocentně přírodního zázvoru a sušenými vanilkovými lusky a praženými fazolkami tonky. Je to právě jiskřivě pikantní zázvor s jemnou suchou zemitostí, který je celou dobu dominantní a činí ji prakticky nesladkou. Zároveň je podobně jako Espresso Royale neuvěřitelně hustá a má úchvatnou intenzitu i výdrž.

Urban Musk je z bílé kolekce asi fordovsky nejzvrhlejší vůně v pozitivním smyslu slova. Na začátku osvěží pikantní pepř, který se rozpustí ve slivovicové lázni a objetí dvou rozpálených těl - nevím, jestli to dělá jen to mošusové semínko s kmínem nebo i nějaká další složka, ale fakt tam je to lidské teplo cítit. V další fázi švestka medově zesládne a spojí se s nazelenalým jasmínem, aby se nakonec proměnila v nadýchanou sladkou pižmovku s bílým semišem, prohřátou kadidlem. Jo, Lutens se může jít s Koublaiem zahrabat, tohle pižmo má koule!

Bělostný odstín flakonu tentokrát naprosto kontrastuje s jeho obsahem. Ursa je totiž hlavně z počátku poměrně výrazná a temná, příjemně živočišná oudovka s ledovým kadidlem a dalšími štiplavými pryskyřicemi, tabákem, nahrubo opracovanou kůží, pikantní dřevitostí muškátového oříšku a krásně "sametovým" pačuli s kapkou rumu. Po rozvonění se ale přece jen trochu té bílé barvy ukáže, to když oud s kůži zkrotne a změkne pod nánosem jemného pižma se špetkou vanilky. V téhle fázi dostane i víc prostoru rum. Teď už je ho celá miska, do níž vhodíme menší hromádku sušeného ovoce a necháme ho v něm louhovat. Ursa je zatím jediná vůně od téhle značky, kterou bych si i dovedla představit nosit.

Má být údajně inspirovaná hudebními osmdesátkami, frenetickou generací, která žila naplno. Jako nejvýraznější osobnost této doby jmenujme Freddy Mercuryho. A samotná vůně je skutečně tak trochu rozpustilá. Nejprve rozezpívá veselá ovocná tuberóza se šťavnatou sladkou mandarinkou, aby ji nakonec na dřevěných jevištních parketách vystřídaly hlavní hvězdy večera: ovocný jasmín s něžnou pivoňkou, zahalené v obláčku kadidla a pudrově pryskyřičnatého opopanaxu.

Napřed jsem si myslela, že tahle orientálka bude jen o pryskyřicích (štiplavých, suchých a prašných), krotkém oudu s koženými podtóny a živočišném kastoreu a půjde do pánska. Avšak nasládle dřevitá myrha se šťavnatou ovocnou růží mě vyvedly z omylu. A je to právě růže, která podle mě v Usmar Venezia stojí za pozornost. Ačkoliv se zpočátku tváří jako jen ovocná, s pomocí palčivě dřevitého hřebíčku se špetičkou pepře a ylangem ukáže i mýdlovou stránku, aby se pak v záíkladu záslouhou bílého pižma nakonec změnila i v částečně hebce sametovou.

Údajně má jít o orientální variaci na Visu. A já osobně tam tu Visu cítím včetně úvodní sladké hrušky se svěžím bergamotem a chlupatou broskví, jen tady to ovoce posypali bylinným šafránem. Stejně tak vnímám tropický hřejivý ylang s vůní zralých banánů, avšak ve V.Intense se poměrně rychle začne ztrácet v záplavě sladkého švestkového džusu a pačuliové růže, která v klasice není tak výrazná. Dalším styčným bodem s Visou je určitě ovocná semišovost, mechové tóny a vanilkově mléčný santal v základu, avšak místo vetiveru tu máme hebké bílé pižmo a teplé kadidlo, které V.Intense posouvá orientálnějším směrem. Přesně takhle bych si představovala Decadence od Marca Jacobse, kdyby na mě nepřeskočila rovnou z úvodní orientální podoby do sladké ambry. Že by ovšem byla intenzivnější než Visa, to se mi nezdá, podle mě vychází nastejno.

Máme tu znovu smetanovou madagaskarskou vanilku, tentokrát osvěženou kromě bergamotu i mandarinkou, pomerančovým květem a kapkou neroli ve spojení se sametově meruňkovou vonokvětkou. V základu nám potom vanilku zahustí bíločokoládová tonka.

V podstatě se jedná o variaci na Tea for Two jen s tím rozdílem, že tady nám ten uzený čaj okořenili štiplavým kardamomem a muškátovým oříškem a zasypali ho jehličím. Zanedlouho však koření začne ustupovat a udírna s voskově nasládlými pryskyřicemi a suchým dřevem rozjede svoje kouřové obrátky mnohem víc naplno než u L´Artisan. A nepoleví ani s příchodem pánské kožené bundy, která taktéž pochází z Tea for Two. Pokud by si to tedy u L´Artisan zase časem s obnovou výroby rozmysleli, tato vůně by se mohla stát odpovídající alternativou. S intenzitou a výdrží z toho vychází stejně dobře. (NT)

Z téhle vůně jsem tak trochu v rozpacích, nejsem si totiž jistá, zda chce být víc gurmánskou nebo chyprovou tuberózou, i když to je čistě jen můj problém, protože tyhle typy vůní obecně nevyhledávám. Začátek však upoutal mou pozornost. Ač jsem se obávala kokosu, v kombinaci s chladivými aldehydy, trpkým bergamotem mu to sluší. Možná díky tomu nepůsobí sama tuberóza s banánovým ylangem a nazelenalou lilií omamně, ale příjemně tropicky a dokonce mléčně. Po rozvonění nastoupí mech s tóny chypre. Jenže mezi tou záplavou květinové hřejivosti je absolutně bez šance jakkoliv vůni zchladit zvláště poté, co se někdo rozhodl smíchat ty teplé meruňky, po nichž brzy začne tuberóza vonět, kromě mléka i s medem a vanilkou. Každopádně na kom voní taková Terracotta Le Parfum apod., měl by pro zajímavost vyzkoušet, protože Vaiana Dea se mi zdá propracovanější, ne tak úderná a kupodivu se mi vlastně líbí.

Růže pro Malého Prince je opravdu naivní. Její citrusová svěžest se záhy utopí ve švestkových povidlech se zkaramelizovanými malinami. To by samo o sobě bylo v pořádku nebýt ukrutně čpícího cedru, který se přidá záhy po rozvonění a zmizí teprve až v základu, kdy zůstane jen sladce ovocně pačuliová růže ve stylu La Petite Robe Noire Couture s prašně zemitými (snad vesmírnými) tóny navíc. Toto bych čekala od nějaké drogérkovky, no od Nishane je to docela zklamání.