Jen pro připomenutí: inspirací pro tuto vůni se stal hlas Billie Holidayové a květy gardénií, které s oblibou nosila ve vlasech. Ale jak už domenica správně podotkla, pokud někdo očekával noir vůni ve smyslu černá, bude nejspíš zaskočen, možná i zklamán. Barevně totiž k této vůni nejvíc sedí čokoládově hnědá, těch odstínů je tam ovšem mnohem víc. V tomto smyslu UVN skutečně lépe odráží barevné kresby BH, než její klasické černobílé fotografie a poslech jiné její skladby než zrovna "melancholické" Strange Fruit.
Po nástupním tmavohnědém odlesku otevře svou náruč směs bílých květů. Kromě gardénie a tuberózy je to i nazelenalý jasmín (na mně osobně i s lehce živočišným nádechem). Lesní jahody jsem objevila také, i když na mě působí trochu nezrale. Pokud tímto však byla zamýšlena jistá ostrost Billiena hlasu, potom to beru jako první nesmělý ohlas, hlavní slovo v tomto směru má totiž až cedrové dřevo v základu.
Uváděný rum se mi nezdá příliš výrazný, je to spíš jen několik krůpěji pro zahřátí, majících karamelovou příchuť - zase ta čokoládově hnědá :D - a mizejících pod vůní líčidel. K vyloženému ztmavnutí vůně dochází až v samotném závěru díky zakouřenému tabáku a pikantnímu cedru, tak typickému Sergovým "bois" kreacím.
Co do proměnlivosti, elegance v "lutensovském" stylu a nadstandartně kvalitní výdrže je to pro mě určitě jedna z nejzajímavějších a zároveň nositelných vůní, které duo Lutens-Sheldrake nabídli.
...je tmavší a kouřovější variace na téma Couture Couture Juicy Couture.
Na začátku je UVN černá a barevná a černá, sytá a lehce likérovitá, postupně si „sedá“…
Pak, v určité fázi, jsou obě vůně téměř totožné -zpracovaní kombinace švestka, bílé květiny, tuberoza, až žvýkačkovost, krémovo, a
nakonec se Une Voix Noire posune do lutensovských vůní – tzn. temných.
Přestože je sama vůně jasná/jasně ohraničená, nerozmazaná, je v ní temno, tmavé barvy, něco jak obrazy Picassa.
15/04/13
Jen pro připomenutí: inspirací pro tuto vůni se stal hlas Billie Holidayové a květy gardénií, které s oblibou nosila ve vlasech. Ale jak už domenica správně podotkla, pokud někdo očekával noir vůni ve smyslu černá, bude nejspíš zaskočen, možná i zklamán. Barevně totiž k této vůni nejvíc sedí čokoládově hnědá, těch odstínů je tam ovšem mnohem víc. V tomto smyslu UVN skutečně lépe odráží barevné kresby BH, než její klasické černobílé fotografie a poslech jiné její skladby než zrovna "melancholické" Strange Fruit.
Po nástupním tmavohnědém odlesku otevře svou náruč směs bílých květů. Kromě gardénie a tuberózy je to i nazelenalý jasmín (na mně osobně i s lehce živočišným nádechem). Lesní jahody jsem objevila také, i když na mě působí trochu nezrale. Pokud tímto však byla zamýšlena jistá ostrost Billiena hlasu, potom to beru jako první nesmělý ohlas, hlavní slovo v tomto směru má totiž až cedrové dřevo v základu.
Uváděný rum se mi nezdá příliš výrazný, je to spíš jen několik krůpěji pro zahřátí, majících karamelovou příchuť - zase ta čokoládově hnědá :D - a mizejících pod vůní líčidel. K vyloženému ztmavnutí vůně dochází až v samotném závěru díky zakouřenému tabáku a pikantnímu cedru, tak typickému Sergovým "bois" kreacím.
Co do proměnlivosti, elegance v "lutensovském" stylu a nadstandartně kvalitní výdrže je to pro mě určitě jedna z nejzajímavějších a zároveň nositelných vůní, které duo Lutens-Sheldrake nabídli.
...je tmavší a kouřovější variace na téma Couture Couture Juicy Couture.
Na začátku je UVN černá a barevná a černá, sytá a lehce likérovitá, postupně si „sedá“…
Pak, v určité fázi, jsou obě vůně téměř totožné -zpracovaní kombinace švestka, bílé květiny, tuberoza, až žvýkačkovost, krémovo, a
nakonec se Une Voix Noire posune do lutensovských vůní – tzn. temných.
Přestože je sama vůně jasná/jasně ohraničená, nerozmazaná, je v ní temno, tmavé barvy, něco jak obrazy Picassa.
15/04/13