vůně fialkových bonbónů, karamelek a škrobového pižma (NT)

Tak tahle vůně už pouštní atmosféře odpovídá mnohem víc. Začíná závanem štiplavého kardamomu se zemitým kosatcem a nahořklým pomerančovým květem, aby se vzápětí rozvoněla do heřmánkova s teplými písečnými tóny. Zároveň je i malinko živočišná, ale příjemně (snad cibetka?). Hřejivosti pomáhá i kouřové kadidlo. Jemně opojná "meruňková" v drydownu by zase mohla rozžhavené polední slunce, která vysušuje starý kmen stromu, ležící uprostřed pouště . Oproti takové Spring má ovšem slabší intenzitu a přijde mi, že i výdrž.

Vzpomínám si, když naši přivezli z dovolené ze Španělska poprvé sangrii. Kromě tradičního červeného vína a brandy chutnala po zkaramelizovaných hroznech, červeném pomeranči a granátovém jablku. A přesně tak voní i Sangre Dulce. Prin do ní navíc přidal ještě kandované jahody s javorovým sirupem a medem. Aby to ale nebyla vyložená gurmánka, okořenil ji špetkou pikantní skořice a přimíchal pořádnou dávku pravého kubánského tabáku s drhnoucími dřevitými a koženými tóny, čímž stylově tak trochu připomíná Joshe Lobba ze Slumberhouse.

Po zklamání ze Sombre Dessins a Just Interdit jsem vložila poslední naději do téhle vůně a bohužel ani tady se zázrak nekonal. Úvodní růžový pepř tu sice nepůsobí limonádově a kupodivu i příjemně jiskří, ale laciné citrusy s rozmačkanými listy rybízu bych od čistého parfému opravdu neočekávala. Mnohem horší ovšem je, když se k tomu po pár minutách přidá ylang s vůní nahnilých banánových slupek. Teprve po rozvonění se objeví překvapivě přírodní vosková růže s medovým a kořenitým podtónem, jak ji znám třeba z Rosenlust (April Aromatics), jen tuhle smíchali se sladkým fialkovým pudrem a špetkou vanilky. Jenže vše opět pokazí základ se škrobovým bílým pižmem a drhnoucím cedrem. Tímto jsem si přestala o značce Jovoy dělat jakékoliv iluze a raději zůstanu u své staré dobré Poudré. (NT)

Vůně má být údajně inspirovaná návštěvou ortodoxního kostela sv. Kateřiny v Bruselu, kde se každoročně koná výstava náboženských ikon z celého světa. Nic z toho jsem v ní ale nenašla. Je to totiž pačuliovka s bergamotově svěžím úvodem, která ve mně osobně evokojuje spíš procházku podzimním parkem, v němž se mísí listnáče s cedry. Nejprve se brouzdáte vlkhým, lehce tlejícím listím, které tu popadalo na mechový podklad. Postupně se však dostanete do suché, prašně zemité části (další poloha pačuli), abyste si na lavičce mohli sníst vanilkový pudink, přelitý teplým karamelem. Je to pěkné a povedené, přesto bych řekla, že v tomhle ohledu se dá narazit i na propracovanější pačuliovky, co umí víc chytnout za srdce.

Název santal je v tomhle případě podle mě poněkud zavádějící. Máme tu sice kořenitý santal s tóny kokosu tak, jak jej známe např. z Fordovy Santal Blush, osvěžený špetkou chladivého kardamomu, ale stejnou měrou i ostrouhanotužkový cedr. Po rozvonění cedrovou štiplavost sice trochu uhladí sametově zelené fialky s hrstí bílého pižma, jenže to by zároveň nesměli nacpat do základu ambroxan s labdanem, vytvářející odér mýdlově zapařené prádelny.

Santal skořicově růžový. Santal mandlově mléčný s mikroskopickými hoblinkami kokosu. Santal políbený křehkým kosatcem. Santal bíločokoládový. Santal jehličnatě cedrový... ...a byl by dokonalý nebýt trestuhodné intimity.

Ohó, tak pozor, došla jsem ke zjištění, že ve srovnání s touto vůní má Santal Majuscule svůj přívlastek co do obsaženého santalu asi neoprávněně :) , byť je to jinak krásná vůně a zlehka hraje na tmavší strunu (podobné si jsou jen při prvotním přičichnutí k rozprašovači). Ovšem zpět k Santal Blanc: úvod má o malinko pikantnější - pepř, kmín a špetička skořice. Po nich se následuje hromada čerstvě posečeného sena, na němž chladne čerstvě upečený bílý chléb. Ano, ukřižujte mě, narážím na pozdější Jeux de Peau. Toto však není připáleně lékořicové, ani kokosové a všechna ta další hrůza. Místo toho se začíná do popředí propracovávat santal, krémově mléčný, slint .Z květinových tónů se mihne jen osamocená snítka jasmínu, protože tady je to prostě hlavně dřevité. Dokonce to později i příjemně drhne díky pikantnímu cedru a chvilkami i rozinkově sládne. Neuvěřitelně balsamická vůně, bezproblémově nositelná a vydrží mi dělat společnost půl dne.

S tímhle santalem mám trochu problém. Santal jako takový je ve vůni moc pěkný, ale bez určitých momentů, k nimž se dostanu, bych se obešla. Tom nám nejprve servíruje směs koření, kde bezpečně rozeznávám pouze skořici rozemletou na prach a jemný kmín. Poté už konečně přichází ke slovu krásný „krémový“ santal, jenomže proč jste tam sakra museli cpát ten jasmín – na mně je živočišnej, až to bolí . Jako zachranáři z Baywatch se naštěstí objevují lehounce mýdlový ylang s trochou pudru. Krémovost santalu pak umocňuje ještě „krémovější“ pižmo a mám tu to poslední ale a je to přesně to, co popsala andry: tenhle „krémový pár“ se až do úplnýho závěru prostřídává s autentickýma kokosovýma sušenkama (v Jeux de Peau cítím spíš kokosové mléko, které potom zhoustne do krému, tady to jsou fakt sušenky).

Já se tak těšila na mléčný santal, jenže asi se mi někde ztratil cestou. Našla jsem jen sladkou limetkovou šťávu s pár kapkami trpkého bergamotu, krystalky zkaramelizovaného cukru a suchým prašným šafránem. Tu po rozvonění vystřídala opravdu krásná madagaskarská vanilka s pro mě už nezaměnitelným tónem sušené smetany. V obláčku jemného bílého pižma, který vanilku doprovázel, by se snad dalo najít pár santalových hoblinek vedle té spousty cedrových. Vůně je to krásná a povedená, i když je spíš tělovější, vydržela mi na kůži bez problémů pět hodin, ale tohle určitě nemělo mít v názvu santal.

Střetla jsem se s několika názory (i přímo u prodavačky v Palais Royal), které Santal Blanc specifikovaly jako více dámskou vůni a Santal de Mysore jako pánskou vůni. Do jisté míry je to pravda, ale jen na první počich. To před vámi totiž defilují všechny možné suroviny indického obchodníka s kořením: pikantní bylinný šafrán, a hele on má v nabídce i čerstvý kokosový ořech – to je snad ta nejpřirozenější vůně, kterou jsem zatím v jakékoliv vůni našla, žádná otravná kokosová pasta, dokonce má i tu dřevitou slupku – kmín a opravdu vydatná dávka kari. Ve vzduchu se s kořením mísí i jemná kouřová vůně zapálených vonných tyčinek. Potud to má opravdu tendenci působit malinko pánsky, formou suchého, jemně štiplavého tepla. Potom ovšem nastává zlom, koření se zvolna usazuje, vůně měkne a tělo vám obepne skvostný krémově mléčný santal, jehož přirozená nasládlost je zdůrazněná i špetkou „vanilkového“ benzoinu, omlouvám se předem za ten výraz, ten je tedy k sežrání. A i zde, podobně jako v pozdějším Santal Blanc nacházím, tentokrát v drydownu, onen tón čerstvě upečeného chleba chladnoucího v ošatce vystlané senem. A zase to není připálené jako v ještě pozdější Jeux de Peau, naopak je to nadýchané, až hřejivě vzdušné. Nikoho jistě nepřekvapí, že intenzita (obzvlášť v první polovině) a výdrž jsou ohromující.

Ano, vůně kostelního kadidla v kamenném kostele, kterou ucítíme společně s hořkým pelyňkem, jakmile zavřeme dveře z cedrového dřeva. Kostel je vyzdobený ovocnými růžemi a narcisy. Na oltáři jsou zapálené santalové vonné tyčinky. A je tu také miska s kari, která naznačuje, že jsme v Indii.

Je vůní mléčného, ale i kořenitého santalu s mýdlovým ylangem a kokosovými sušenkami, nápadně připomínajícím Fordův Santal Blush. Odlišuje se od něj pouze zemitým kosatcem, který se přidá po rozvonění. Líbí se mi víc než Ford, ale za ty prachy mi to značné opisování připadá malinko trapné.

Takže jak nám Serge ten santal vlastně namíchal? Nejprve pikantně, až postupně získává svou typickou kouřovost. V tom se odněkud přižene mohutný oblak nesladkého (skoro až nahořklého) kakaa, doslova drhne v nose. Ovšem nezůstává jenom přitom, přidává se i takové to lehké a příjemné lutensovské živočišno, které se mi tolik líbí např. ve Feminité du Bois. Když vyprchá ta největší kakaová nálož, santal se objevuje s novou společnicí, nádherně šťavnatou a zároveň i lehce kořeněnou rudou růží. Na úplném ústupu pak ještě santal dostává i takový nepatrný „krémový“ podtón.

Podobně jako Rose de Petra se i tahle santalovka nechala inspirovat antickým královstvím a jeho hlavním městem. Nádherný mléčný santal je tu stejně jako ve vůni SHL smíchaný s prašným černým pepřem, pudrově pryskyřičnatým opopanaxem a teplými písečnými tóny, evokujícím poušť. Jen v tomhle případě tu nekvete růže, ale pudrově sladký oleandr, meruňky a černý rybíz. A u ohniště je cítit čerstvě upražená káva.

Je pravda, že na santalovky mám obecně hodně náročné požadavky a zvlášť, mají-li ještě honosné přívlastky. Santal Noble je sice povedená vůně, kterou bych rozhodně označila spíše za unisexovou, než za pánskou, jenom není tolik santalová, jak jsem očekávala. Nejprve v sobě mísí čerstvě upraženou kávu s kořením a teplým, trochu mazlavým kadidlem. Teprve za nimi se schovává santal. Ve spojení s prašnou zemitostí pačuli a vanilkou, připomínající pudink v prášku a pižmem ovšem není mléčný, ale hodně suchý. Teprve v základu se vanilka v doprovodu ambry a lehounce živočišného kastorea zahustí a přejde do krémových tónů. Samotný santal však nadále zůstává sam o sobě ve stylu a la cedr. Co se týče intenzity, jedná se o tělovější vůni a po 3 hodinách je už třeba přiživovat, přesto by příznivkyně nepříliš sladkých, suchých dřevitých vůní podle mě třeba mohla zaujmout.

Na správném santalu miluju kromě vřelosti a mléčnosti především vůni kořenité růže. A v Santal Pao Rosa je po úvodní chladivé spršce kardamomu najdete společně se zralými fíky. Co na santalu naopak zase až tak úplně nemusím jsou podtóny kokosu, jimiž se tento santal rovněž vyznačuje a v kombinaci s lískovými oříšky vytvoří sušenkový efekt Santal Blush. Z této gurmánské polohy jej vysvobodí až růžově pryskyřičnatý, semišový oud ze Santal Royal. Více mu svědčí chladnější počasí, kdy se na studenější kůží nerozvíjí tak rychle a tato jeho gurmánská stránka méně vyniká.

Tahle santalovka je nahořkle citrusová, mýdlová, ale takovým unylým způsobem. Zároveň je kapku jehličnatá s příměsí najemno nasekaných bylinek, plovoucích s pleťové vodě spolu s okvětními plátky růže. A až za tímto vším se teprve začíná projevovat hodně suchý, jemně kořenitý santal. (NT)

Santal odjakživa patří ve vůních k mým oblíbeným složkám. Většinou dávám přednost tomu, když je mléčný a pokud možno co nejvíc výrazný. Zvláštní je, že ani jedno tady neplatí a přesto se mi líbí. Tedy ne, že by o něm člověk nevěděl, hlásí se ke slovu hned společně se stopou nahořklého pomerančového květu, ale je suchý a kořenitý Kromě něj zdůrazňuje kořenitou stránku vůně i teplá skořice s hřebíčkem. Hned za nimi následuje směs dalších zemitých, dřevitých a pryskyřičnatých tónů a na určitý moment připomene Memoir, jak už psala domenica. Zároveň z jejího středu vykoukne růže, která v kombinaci s jemným až semišovým oudem a již pomalu se rýsujícím ovocným tónem naznačí příbuznost s Portrait of a Lady, jen s hřejivější ambrou a jemnou kůží navíc. V dalším okamžiku se však tento tón na mojí kůži odhalí jako pikantní marmeláda z červeného ovoce z Boisé Torride, což je asi jediný styčný bod se všemi předchozími Guerlainy a když v souvislosti s ní vzpomenu na mnou nedávno zkoušenou Rouge Nocturne, tipla bych si, že do ní byl přimíchán i jasmín sambac. Musím ovšem dodat, že ani na chviličku onen marmeládový tón nepřekročí podbarvovací roli, takže se rozhodně v této souvislosti nedá hovořit o nějaké gurmánské sladkosti. Ale řekla bych, že právě jeho zásluhou na mně Santal Royal nepůsobí pánsky. A kromě toho, co jsem zmínila už na začátku a i přes ta všechna zmiňovaná příbuzenství, se mi na ní líbí, že jako správná orientálka se skvělou výdrží ukazuje tolik poloh současně.

S takovým názvem jsem čekala parádní santalovku a místo toho přišla směs pikantního zázvoru, svěžích citrusů a štiplavých pryskyřičnatých tónů. No řekla jsem si, že vydržím a santal jistě brzy přijde, jenže místo toho se mi dostalo chladného mramorového kadidla a suché trávy. Teprve po hodině začal pomalu vykukovat zpoza pudrového pižma. Na pikosekundu už jsem chtěla jásat, že bude mléčně nasládlý, jak to mám ráda, jenže on v momentě uschnul a to hodně a zůstal už jen kořenitý. No meditační vůni na jógu ve městě andělů (Los Angeles), jak je oficiálně prezentována, bych v tom tedy nehledala ani za mák. (NT)

Má údajně evokovat ohořelé santalové dřevo na okraji vybuchující sopky. Nu, v tomhle případě se jedná spíše o jehličnatý cedr osvěžený chladivým kardamomem a zázvorem, jenž po rozvonění přejde do santalově mléčné podoby. Dojem žhnoucí lávy má podle všeho navozovat tropický ylang, který dřevo prohřívá. Spíš než ohořelé je dřevo ovšem zaprášené čerstvě namletou kávou.

Santalové dřevo miluju od dob seznámení se s Lutensem, rýži už méně. A v Santal-Basmati (i vzhledem k ceně) věřím, že byl použit ten nejkvalitnější santal, jelikož je nádherně mléčný. Překvapila mě i samotná rýže. Ani v nejmenším totiž nedrhne, naopak voní po obilí a dodává santalu pudrový nádech stejně jako kosatec, který se objeví po rozvonění. Zásluhou pačuli v další fázi však kosatec ukáže i zemitější polohu. Kašmeran v drydownu pak příjemně zahřeje. Celkově mi Santal-Basmati evokuje stromovou alej, na níž navazují lány obilí, do kterých se opírá slunce a které sousedí s loukou, plnou čerstvě opylených květů.

Hohó, tak tenhle santal dělá rozhodně svému jménu čest. Předvoj mu dělá trpká svěžest pikantní bergamotové kůry (jedna z nejautentičtějších, jaké jsem kdy zkusila) s krémovým, tropicky hřejivým ylangem s banánovými podtóny. A po pár minutách se už pozvolna objevuje i samotný santal a ten tedy stojí za to Je nádherně mléčný a zároveň lehounlice kořenitý. Po rozvonění jej navíc zahustí vanilka s našlehanou tonkou, která v základu přejde až do bílé čokolády a díky níž tak santal s ylangem začnou vyvolávat dojem dřevem utlučeného banánového másla. V úplném dojezdu ho už jen překryje slaboučká vrstva bílého pižma. Jde i celkem hezky do prostoru a má i celkem slušnou výdrž (4 hodiny). Jedna z nejvíc ženských santalovek, jaké jsem kdy zkusila.

I když to nejsou žádní dvojníci, pro mne je Santalum podobným typem vůně jako Fordova Santal Blush. Otevírá se najemno namletou, teplou, štiplavě živočišnou skořicí s kadidlem a sladce dřevitou myrhou jako nezbytnou složkou. Po chvilce se skořice umravní a zesládne a do popředí se pomalinku začne propracovávat santal. A není to s ním žádná velká hitparáda. Není ani sladký a už vůbec ne mléčný. Obojí totiž místo něj obstarává tonka a kokosové sušenky, okořeněné palčivě dřevitým hřebíčkem. V tomhle ohledu by se mně osobně líbila dokonce víc než Santal Blush, kdyby mi to tady podobně jako ve Fordovi indolický jasmín nekazil tón chemické prádelny, za nějž je tuším zodpovědná molekula Iso E Super. (NT)

Je velmi svěže pojatou jemně kořenitou santalovkou s bio citrusy, hlavně citrónem a grepem s masitou dužinou a okurkou. Prakticky ve všech vůních se mi z téhle složky navaluje (např. Shiseido), ale tady je zapracovaná opravdu přírodně. Hromada sena s vetiverem a cedrem v další fázi pak dodává santalu vzdušnost.