Skříňka lakovaná stříbrem
a zlatem,
Etuje vykládaná poduškou z plátků zavadlých temných růží
a vylitá fermeží,konzervovaná slzami v bolesti vyždímaných kapek růžového oleje
Sarkofág, do nějž jsou vměstnány veškeré sladkosti hořkého života
a smrti vykoupení
(lakovaná skříňka z vetešnictví s dlouhým příběhem,majestatná rudá olejovitá růže,prachová sladkost...
,na mysl mi vytanula Eau Capitale,je honosná)
Jemně drhnoucí vůně sladkého dřeva a zvláštně okořeněných usušených rudých růží. Kdesi v povzdálí se v hromadě třísek ukrývá malý nenápadný živočich. Vůně arabského typu blížící se k oudovce (leč bez oudu).
Štiplavě kořeněná růže doplněná zahnívajícími kořínky a hromádkou prsti, drobný živočich ukrytý ve větrové pryskyřici, svíravě suché nasládlé dřevo a trocha krémového santalu nakonec. Chvílemi se tu ukazuje určitá podobnost s Jeux de Peau, ovšem celkové vyznění je podstatně temnější. Představuje-li Jeux de Peau snídani v prosluněném salónku, Santal Majuscule ztělesňuje noční výpravu na hřbitov.
Takže jak nám Serge ten santal vlastně namíchal? Nejprve pikantně, až postupně získává svou typickou kouřovost. V tom se odněkud přižene mohutný oblak nesladkého (skoro až nahořklého) kakaa, doslova drhne v nose. Ovšem nezůstává jenom přitom, přidává se i takové to lehké a příjemné lutensovské živočišno, které se mi tolik líbí např. ve Feminité du Bois. Když vyprchá ta největší kakaová nálož, santal se objevuje s novou společnicí, nádherně šťavnatou a zároveň i lehce kořeněnou rudou růží. Na úplném ústupu pak ještě santal dostává i takový nepatrný „krémový“ podtón.
Ohohó. První dojem je rozhodně velmi příjemné překvapení, protože na Fragrantice byl přirovnáván k Jeux de Peau, s čímž naštěstí nesouhlasím, ačkoli jistý hutný gurmánský tón by JdP připomínat mohl. Ale nechválím dne před večerem, Santal Blush mě taky nejprve dojal a pak zesládl, zoplatkovatěl a bylo po dojmu.
Po rozvonění naštěstí setrvává v mléčně dřevité podobě, prvotní nápor koření se rozpustil, zjemněl. Růži tam nijak výrazně neregistruju, ale když ji hledám, tak ji tam jako tmavě červené podkreslení zapracovanou najdu. Ovšem čím déle vůni zkoumám, tím spíš tam je. Santalová růže? Růžový santal? Vůně je dokonale hladká a a to vzájemné prolnutí složek je bravurní.
Je znatelný rukopis ve zpracování Lutensových santalů, opět je to typicky výrazné, předimenzované. Oproti Santal de Mysore mnohem méně kořenité, oproti Santal Blanc… ten mi připadne takový santalovější, trochu do pudrova a trochu štiplavý, Santal Majuscule je spíš trochu gurmánsky laděný, jemně kořenitý, sladší, trochu orientálně květinový kvůli té růži – a pro mě nositelnější. Hodnotím Santal Majuscule lépe než Santal Blush, byť tu určitá sladkost je taky. A jsem velmi ráda, že tuto vůni nikdo nenazval Santal Noir, ačkoli by teoreticky mohl ;)
Skříňka lakovaná stříbrem
a zlatem,
Etuje vykládaná poduškou z plátků zavadlých temných růží
a vylitá fermeží,konzervovaná slzami v bolesti vyždímaných kapek růžového oleje
Sarkofág, do nějž jsou vměstnány veškeré sladkosti hořkého života
a smrti vykoupení
(lakovaná skříňka z vetešnictví s dlouhým příběhem,majestatná rudá olejovitá růže,prachová sladkost...
,na mysl mi vytanula Eau Capitale,je honosná)
Jemně drhnoucí vůně sladkého dřeva a zvláštně okořeněných usušených rudých růží. Kdesi v povzdálí se v hromadě třísek ukrývá malý nenápadný živočich. Vůně arabského typu blížící se k oudovce (leč bez oudu).
Štiplavě kořeněná růže doplněná zahnívajícími kořínky a hromádkou prsti, drobný živočich ukrytý ve větrové pryskyřici, svíravě suché nasládlé dřevo a trocha krémového santalu nakonec. Chvílemi se tu ukazuje určitá podobnost s Jeux de Peau, ovšem celkové vyznění je podstatně temnější. Představuje-li Jeux de Peau snídani v prosluněném salónku, Santal Majuscule ztělesňuje noční výpravu na hřbitov.
Takže jak nám Serge ten santal vlastně namíchal? Nejprve pikantně, až postupně získává svou typickou kouřovost. V tom se odněkud přižene mohutný oblak nesladkého (skoro až nahořklého) kakaa, doslova drhne v nose. Ovšem nezůstává jenom přitom, přidává se i takové to lehké a příjemné lutensovské živočišno, které se mi tolik líbí např. ve Feminité du Bois. Když vyprchá ta největší kakaová nálož, santal se objevuje s novou společnicí, nádherně šťavnatou a zároveň i lehce kořeněnou rudou růží. Na úplném ústupu pak ještě santal dostává i takový nepatrný „krémový“ podtón.
Ohohó. První dojem je rozhodně velmi příjemné překvapení, protože na Fragrantice byl přirovnáván k Jeux de Peau, s čímž naštěstí nesouhlasím, ačkoli jistý hutný gurmánský tón by JdP připomínat mohl. Ale nechválím dne před večerem, Santal Blush mě taky nejprve dojal a pak zesládl, zoplatkovatěl a bylo po dojmu.
Po rozvonění naštěstí setrvává v mléčně dřevité podobě, prvotní nápor koření se rozpustil, zjemněl. Růži tam nijak výrazně neregistruju, ale když ji hledám, tak ji tam jako tmavě červené podkreslení zapracovanou najdu. Ovšem čím déle vůni zkoumám, tím spíš tam je. Santalová růže? Růžový santal? Vůně je dokonale hladká a a to vzájemné prolnutí složek je bravurní.
Je znatelný rukopis ve zpracování Lutensových santalů, opět je to typicky výrazné, předimenzované. Oproti Santal de Mysore mnohem méně kořenité, oproti Santal Blanc… ten mi připadne takový santalovější, trochu do pudrova a trochu štiplavý, Santal Majuscule je spíš trochu gurmánsky laděný, jemně kořenitý, sladší, trochu orientálně květinový kvůli té růži – a pro mě nositelnější. Hodnotím Santal Majuscule lépe než Santal Blush, byť tu určitá sladkost je taky. A jsem velmi ráda, že tuto vůni nikdo nenazval Santal Noir, ačkoli by teoreticky mohl ;)