Vůně to rozbalí hned na začátku - spousta dřeva, spousta santalu. Na povrch vyplouvá příjemná sladkost, jako poleva na lékořicových bonbónech. Postupně se sladkost vytrácí, po rozvonění je santal nesladký a suchý. Je zajímavé, jak je ve vůni cítit "surové" dřevo, dlouhé tenké třísky, vůně jakoby drhne - ale příjemně. Jako by ta vůně protahovala nos - přesně tenhle pocit znám z fordovek. Vlastně by mě vůbec nenapadlo, že to je Guerlain...
Růži jsem taky hledala marně - jen dřevo, santal, v začátku ty sladké bonbónky. Až ten pocit jako u vůně od Forda mě přivedl na stopu - v Santal Pao Rosa je ta dřevitá průtahovost z Café Rose - a můžu vůbec napsat, že mi vůně připomíná Café Rose, ale úplně bez růže? Někde "ve tmě", jak píše Fleur, růže opravdu je - a nakonec se objeví, ovšem až po nějakých osmi hodinách (a bez přiživování - kdo to vydrží? :)
A nakonec... je to ještě jinak. Po několika dnech se vůně v mém nose mění. Dřevo už není tak surové a tu sladkost ve vůni odněkud znám - Iris Torréfié! Lahodný nápoj s mlékem a kořením - kardamom, vanilka... Nechápu, jak jsem si toho mohla nevšimnout už předtím - ale jakmile jsem to jednou ucítila, už to nejde zpátky - v Santal Pao Rosa už cítím Iris Torréfié pořád.
Na správném santalu miluju kromě vřelosti a mléčnosti především vůni kořenité růže. A v Santal Pao Rosa je po úvodní chladivé spršce kardamomu najdete společně se zralými fíky. Co na santalu naopak zase až tak úplně nemusím jsou podtóny kokosu, jimiž se tento santal rovněž vyznačuje a v kombinaci s lískovými oříšky vytvoří sušenkový efekt Santal Blush. Z této gurmánské polohy jej vysvobodí až růžově pryskyřičnatý, semišový oud ze Santal Royal. Více mu svědčí chladnější počasí, kdy se na studenější kůží nerozvíjí tak rychle a tato jeho jedlejší stránka celkově méně vyniká.
Santal "zdrsnený" trochou oudu a korenistými tónmi, mimoriadne pripomínajúci (v dobrom) Santalum od Profumum Roma. Ruža nič, ale že vôbec. Budem asi musieť spraviť ďalší pokus. Inak sa mi vôňa páči, je to v podstate tak trochu civilizovanejšia variácia na Santal Royal.
Růže rafinovaně ukrytá.
Hledání odstartovalo mávnutí santalově mléčnou hůlkou, která ukazuje do středu labyrintu spleteného z fíkovníků, kardamovníků a nejpomenovatelných pichlavých keřů s olámanými větvičkami, z nichž prýští míza. S každým krokem do zeleného bludiště větve tloustnou a míza se mění ve svěže a pronikavě vonící pryskyřici. Někde tady musí být. Růže. Ve tmě.
...kůže.
Kůže matně černá, luxusně jemná, hebká na dotek, delikátně drhnoucí semišem.
Ale ne semišem koženým, nýbrž jakoby na povrchu z fíkových listů utkaným a onou zeleností i
zpočátku neviditelně dýchající.
A kouř. Antracitově zelenavý kouř, snad vetiver, k němu syrové dřevo, z jehož nitra vydlabou, jak zbytky duše, cennou pryskyřici...
A tmavě zlatavě vrzající kardamon, jenž by chtěl vydávat skřípavý zvuk, ovšem provzdušněná/nadýchaně olejnatá hladkost postupně rozpínajícího se ultra hedvábného oudu
(ano, pryskyřice už dostala svoji pravou podobu)
mu jeho případný nepříjemný zvuk znemožní.
Santal Pao Rosa sedí přikrčeně na kůži, ale intenzivně si sálá, téměř pálivě,
s chutí prodoutnávající tuhé kožené bundy, přehozené přes teepee z fíkových větví, kmínků,
i se zbytky benzínu či motorového oleje.
Absolutně lahodné.
Cool vůně.
Vůně to rozbalí hned na začátku - spousta dřeva, spousta santalu. Na povrch vyplouvá příjemná sladkost, jako poleva na lékořicových bonbónech. Postupně se sladkost vytrácí, po rozvonění je santal nesladký a suchý. Je zajímavé, jak je ve vůni cítit "surové" dřevo, dlouhé tenké třísky, vůně jakoby drhne - ale příjemně. Jako by ta vůně protahovala nos - přesně tenhle pocit znám z fordovek. Vlastně by mě vůbec nenapadlo, že to je Guerlain...
Růži jsem taky hledala marně - jen dřevo, santal, v začátku ty sladké bonbónky. Až ten pocit jako u vůně od Forda mě přivedl na stopu - v Santal Pao Rosa je ta dřevitá průtahovost z Café Rose - a můžu vůbec napsat, že mi vůně připomíná Café Rose, ale úplně bez růže? Někde "ve tmě", jak píše Fleur, růže opravdu je - a nakonec se objeví, ovšem až po nějakých osmi hodinách (a bez přiživování - kdo to vydrží? :)
A nakonec... je to ještě jinak. Po několika dnech se vůně v mém nose mění. Dřevo už není tak surové a tu sladkost ve vůni odněkud znám - Iris Torréfié! Lahodný nápoj s mlékem a kořením - kardamom, vanilka... Nechápu, jak jsem si toho mohla nevšimnout už předtím - ale jakmile jsem to jednou ucítila, už to nejde zpátky - v Santal Pao Rosa už cítím Iris Torréfié pořád.
Na správném santalu miluju kromě vřelosti a mléčnosti především vůni kořenité růže. A v Santal Pao Rosa je po úvodní chladivé spršce kardamomu najdete společně se zralými fíky. Co na santalu naopak zase až tak úplně nemusím jsou podtóny kokosu, jimiž se tento santal rovněž vyznačuje a v kombinaci s lískovými oříšky vytvoří sušenkový efekt Santal Blush. Z této gurmánské polohy jej vysvobodí až růžově pryskyřičnatý, semišový oud ze Santal Royal. Více mu svědčí chladnější počasí, kdy se na studenější kůží nerozvíjí tak rychle a tato jeho jedlejší stránka celkově méně vyniká.
Santal "zdrsnený" trochou oudu a korenistými tónmi, mimoriadne pripomínajúci (v dobrom) Santalum od Profumum Roma. Ruža nič, ale že vôbec. Budem asi musieť spraviť ďalší pokus. Inak sa mi vôňa páči, je to v podstate tak trochu civilizovanejšia variácia na Santal Royal.
Růže rafinovaně ukrytá.
Hledání odstartovalo mávnutí santalově mléčnou hůlkou, která ukazuje do středu labyrintu spleteného z fíkovníků, kardamovníků a nejpomenovatelných pichlavých keřů s olámanými větvičkami, z nichž prýští míza. S každým krokem do zeleného bludiště větve tloustnou a míza se mění ve svěže a pronikavě vonící pryskyřici. Někde tady musí být. Růže. Ve tmě.
...kůže.
Kůže matně černá, luxusně jemná, hebká na dotek, delikátně drhnoucí semišem.
Ale ne semišem koženým, nýbrž jakoby na povrchu z fíkových listů utkaným a onou zeleností i
zpočátku neviditelně dýchající.
A kouř. Antracitově zelenavý kouř, snad vetiver, k němu syrové dřevo, z jehož nitra vydlabou, jak zbytky duše, cennou pryskyřici...
A tmavě zlatavě vrzající kardamon, jenž by chtěl vydávat skřípavý zvuk, ovšem provzdušněná/nadýchaně olejnatá hladkost postupně rozpínajícího se ultra hedvábného oudu
(ano, pryskyřice už dostala svoji pravou podobu)
mu jeho případný nepříjemný zvuk znemožní.
Santal Pao Rosa sedí přikrčeně na kůži, ale intenzivně si sálá, téměř pálivě,
s chutí prodoutnávající tuhé kožené bundy, přehozené přes teepee z fíkových větví, kmínků,
i se zbytky benzínu či motorového oleje.
Absolutně lahodné.
Cool vůně.