parfémová polička uživatele wendulka
R'osa
R'osa (Acqua di Portofino)

V první fázi je cítit šťavnatá mandarinka s kandovaným mangem. Následně se rozvoní do svěží růžičky s gurmánsky mandlovým otočníkem. Základ je ambrově-vanilkový, zaprášený bílým pižmem.

R'oud Elements
R'oud Elements (Kerosene)

John Pegg se v téhle svojí prvotině pokusil s pomocí úvodního hořkého pomeranče, chladivé levandule, cedru a jemného oudu navodit atmosféru pálícího se dřeva při západu slunce v lese a musím říct, že celkem úspěšně. Oud je tu skutečně nenásilný, cedr působí příjemně jehličnatě a ambrovanilkový základ s kosatcem jenom umocňují celkový dojem vzdušnosti téhle fresh oudovky.

Radical Iris
Radical Iris (LM Parfums)

V úvodní fázi se mísí bergamot s galbanum z exkluzivkové LPRN 2 a nádherný mrkvičkový kosatec z 28 La Pausa (Eau de Toilette), osvěžený limonádovým růžovým pepřem. A tím to hasne, protože kosatec vzápětí radikálně vezme do zaječích a vůně se promění v tonkově sladkou pačuliovku s jehličnatým cedrem, ambrou a špetkou bílého pižma.

Radio Bombay
Radio Bombay (D.S. & Durga)

Oficiální stránky značky hovoří cosi o hrajícím tranzistoráku ze santalového dřeva a rozpálené měděné trubce, šířící kolem sebe nejrůznější vonné páry, no mně osobně znovu jako v případě Rose Atlantic díky výrazným slaným mořským tónům evokuje spíš písečnou pláž, lemovanou jehličnatými cedry a kokosovými palmami, ale také kovovými lampami, které ji osvětlují. Je tak velmi originální svěženkou, ovšem osobně si myslím, že lépe bude sedět asi spíš chlapům.

Raghba
Raghba (Lattafa Dubai)

Milovnice sladkých dřevitých vůní typu Kalemat by měly zpozornit. Tahle se otevírá štiplavým kořením a pryskyřicemi, které však vzápětí vystřídá nasládlý labdanový kouř a pálená dřeva. Současně s nimi se objevuje i pár laskomin jako křehoučké sněhové pusinky, kostička nugátu a cukrová vata na špejli s třešňovou příchutí. Zajímavé ovšem je, že zásluhou dřev a jemného pudrového pižma ani okamžik nepůsobí přeslazeně nebo ulepeně. Možná je to i díky tomu, že není tak intenzivní jako Kalemat, celkově ale drží více než dobře.

Raghba Classic
Raghba Classic (Lattafa Dubai)

Podobnost s Raghbou bych viděla pouze v počáteční směsi štiplavých pryskyřic, koření a pálených dřev. V Classic však velmi brzy vystoupí do popředí oud. Z laskomin je patrný jen karamel a sněhové pusinky a mají tu spíš podbarvovací úlohu. Vůně tak spolu s hřejivou propolisovou ambrou, která se přidává po rozvonění, celkově vyzní mnohem víc unisexověji. Oud spolu s pryskyřicemi má pak v dojezdu chvilku tendenci malinko gumovatět, ale nepřipaluje se to a špetka bílého pižma nám to uhladí. I zde je výdrž výborná.

Rahät Loukoum
Rahät Loukoum (Serge Lutens)

Jak jsem si vždycky myslela, že Loukomy jsou přeslazené a dusivé, ten Lutensův mě i přes uváděné složení plné laskomin, přesvědčil a mile překvapil o opaku. Žádná uřvaná třešeň, spíš hřejivá griotka schovávající se v mýdlovém oparu a v ní plavou mandle. V této souvislosti jsem se poměrně často narazila na přirovnávání RL k Louve. Ano, v této fázi bych s tím malinko souhlasila i díky těm přidaným růžovým okvětním plátkům, obalených do marcipánu, ale zdejší mandle jsou podstatně víc upražené. A pak už tady máme gurmánskou, ovšem nikoliv přeslazenou přehlídku tureckého medu a marokánky s hořkou čokoládou, postrouhané pomerančovou kůrou a s jen velice slabounkou vrstvičkou vanilkového prachu x to Louve je na mně v této fázi sladší, nadýchanější, pudrovější a možná i čistotnější, chcete-li. Nakonec přichází něco, co tyto dvě vůně podle mě zcela odlišuje a to je trocha lutensovského pižma a stopa trpké zeleně, které se prostřídávají s tureckým medem a stahují tak jeho sladkost (tuto úlohu před nimi zastávala hořká čokoláda a nastrouhaná pomerančová kůra). Skvělá vůně na zkoušení, jenomže kam jí nosit?

Rajasthan
Rajasthan (Etro)

Vůně nese název nejrozlehlejšího indického státu, nacházející se na západě země při hranicích s Pakistánem a jeho převážnou část zabírá poušť, křižovaná velbloudími karavanami. Kromě toho tam prý však člověk narazí i na různobarevné stavby, tak i na nejrozmanitější vůně. A jak je to s tím vztahem k Indii doopravdy? Začíná nasládle pikantním růžovým pepřem, který v pozvolném přechodu do sladce citrusova chytá podtón nezralých malin. To už ale otěže přebírá najemno nastrouhaná citronová kůra s bylinkami a "pudrovou" mimózou, což mi naokamžik typově připomnělo úvodní fázi z Moody (Arabian Oud), zde ovšem se zelenými listy rybízu navíc. Po rozvonění pudrovost ustupuje do pozadí a na scénu vystupuje "medově" nasládlá a zároveň "sametová" růže s trochou sladkého pomerančového květu. Tuto dvojici nám zahřívá ambra a nechává se kolébat na vlnách uklidňujícího kouřového labdana s velejemným "pudrovým" pižmem, v nichž se jejich sladkost pozvolna rozplývá. Tak Shalimar se sice v mém případě nekonal, každopádně vůně je pestrobarevná přesně tak, jak slibuje design na flakonu a příznivci sladších květinových orientů by měli určitě vyzkoušet.

Ramouz (Eau de Parfum)

Je květinovou gurmánkou se sladkým pomerančovým květem, ovocným jasmínem a pižmovým kosatcem s vůní ovocného kompotu se sladkým ananasem, hruškami a malinami, který byl pro zajímavost okořeněn několika prachovými zrnky pepře na čistě vypraném ubrusu. Po rozvonění pak k němu ještě dostanete kávový dort s karamelovou polevou, ozdobený i špetkou lékořice.

Rare Teas: Darjeeling Tea

Jak asi víte, čaj Darjeeling patří k nejkvalitnějším černým čajům vůbec a bývá označován za "šampaňské" mezi čaji. Proto se rozlišuje nejen, z jaké sklizně pochází, ale i z jaké čajové zahrady a jakého ročníku. Serge Majoullier se v tomto případě zaměřil v první fázi na Darjeeling z druhé sklizně. Ta probíhá v květnu a červnu a vyznačuje se ovocnější chutí. Již naznačovanou chladivou svěžest zde v úvodu obstarává překvapivě velmi příjemná, neřezavá frézie s drceným nazelenalým kardamomem. Od něj se pak dostaneme i ke slibovanému šálku teplého černého čaje. Tenhle voní po meruňkách, přičemž po delším rozvonění, do něj vhodíme i několik okvětních plátků jasmínu. V té další pak meruňky vystřídá davana, čímž čaj získá švestkový a zároveň lehce svíravější zelený tón, který bývá typický spíš pro dřívější sklizeň.

Rare Teas: Golden Needle Tea

je obecně už méně známý, přesto rovněž velmi kvalitní čínský černý čaj, vyráběný převážně v provincii Fujian nebo v oblasti Yunnan a vyznačující se zlatými pupeny a souměrnými lístky ve tvaru borovicových jehliček. Jeho historie sahá až do roku 200 př. n. l. a Všem druhům je však společná medově nasládlá a zároveň lehce natrpklá chuť s čokoládovými tóny. V tomhle případě začínáme znovu chladivou částí, kterou obstarává směs koření a studeného jehličí. Od ní se postupně dostaneme k vůni čerstvě uvařeného Golden Needle, nalitý do šálků ze santalového dřeva, který je díky minimalisticky nadávkovanému benzoinu jen lehoulince medově nasládlý a krémový a zásluhou styraxu i nepatrně kakaový a trošinku i kožený. Všechny tyto prvky jen nepatrně dotváří hlavní čajově-jehličnaté aroma, čímž vzniká ještě zajímavější kompozice než u Darjeeling Tea.

Rare Teas: Jade Leaf Tea

Je inspirovaný slavným japonským zeleným čajem Sencha, známým už od konce 14. století pro své povzbuzující a detoxikační účinky. Jeho chuť bývá květinově nasládlá a aroma má tóny trávy, moře a lesa. I tahle vůně znovu začíná chladivě a to hořkou svěžestí šťavnaté dužiny přírodního pomela, posypané oříškovým sezamem. Samotný teplý čaj Sencha se znovu objeví až po rozvonění. Díky borovicové pryskyřici a maté je jak jehličnatý, tak i křupavě trávově zelený, zásluhou lentišku má však i stále zachovanou citrusově nasládlou příchuť.

Rare Teas: Midnight Black Tea

Je, jak už název naznačuje, klasickou černou čajovkou, připravenou po západu slunce. Kombinuje černý čaj se zemitě kořenitou vůní guajakové dřeva, do něhož vmícháme špetku surového kakaa (labdanum s koženým podtónem). Následně si ho osladíme zkaramelizovaným cukrem, zahustíme krémovou vanilkou. Přidáme i kapku koňaku a nakonec jej ještě trochu prohřejeme s pomocí balsamické ambry. Z celé kolekce je Midnight Black Tea tak nejsladší.

Rare Teas: Oolong Tea

Je úplně jiný než nedávná novinka Bohea Bohème od Mony di Orio. Zaměřuje se totiž na jeden jeho konkrétní druh a to je mléčný oolong. Místo jehličí použil Serge Majoullier klásky sena a smíchal ho se špetkou hořkého kakaa. Mléčnost samotného čaje zahustil kromě zkondenzovaného mléka i mandlovou tonkou a zcukernatělým medem. Aby to však nepůsobilo přeslazeně a nezapomnělo to připomínat oolong, přidal do něj po rozvonění i trochu sladkého aromatického tabáku s koženým podtónem. Od předcházejících čajovek se odlišuje tím, že tady ta osvěžující chladivá část, nepočítám-li seno v úvodu, přichází až v téhle fázi se suchým minerálním tónem.

Rare Teas: Silver Needle Tea

Je inspirovaná stejnojmenným druhem čínského bílého čaje, který patří k těm nejdražším na světě. Prioritně se vyrabí v jihovýchodní čínské provincii Fujian. Jeho výjimečnost spočívá ve sklizni výhradně mladých, stříbřitě ochmýřených výhonků, které vynikají křehkostí a vysokým obsahem aromatických látek. Proto byl původně určený jen pro císařský dvůr a ani dnes nepatří mezi ty úplně běžně dostupné. Vyznačuje se smetanovou chutí a sladce květinovým aroma. A je zároveň jedinou vůní z celé kolekce, kde jsem spojení s tímto konkrétním druhem čaje nenašla, ale nevadí mi to, protože i tak je povedená. V první fázi evokuje ledový Earl Grey, do něhož jsme pro osvěžení vhodili pár lístečků šalvěje. Po rozvonění se promění v šálek teplého mléčného čaje s jemnou vůní růží a mimózy, aby v závěru nabídnul ještě třetí, tentokrát vlažný bylinkový čaj se špetkou bílého pižma a téměř neznatelným medovým podtónem.

Ray Of Light
Ray Of Light (April Aromatics)

Ha, asi jsem díky této vůni pochopila, proč mě většina citrusových svěženek nebere. Není to v ničem jiném, než v jejich přírodnosti. Tady je máte všechny. Naprosto autentický rozkrojený trpký bergamot, stejně tak citrón a grep včetně kůry, z jehož masité dužiny vymačkáváte pár kapek čerstvé šťávy. Po chvilce se přidá hořké zelené galbanum a pár snítek chladivé máty. Zůstane jen jiskřivý citrón, mezi nějž položíme několik koleček lehounce pocukrované limetky, čímž vůně získá nepatrný pudrový nádech. Aby to však celé nebylo jen o citrusech a zeleni, přidala Tanja v základu i suchý kouřový, ale velice krotký vetiver. Jasnost a zářivost se jí opravdu upřít nedá.

Reb’L Fleur
Reb’L Fleur (Rihanna)

Pro mě je tahle vůně rebelská jedině v tom smyslu, že je na můj vkus až příliš ukřičená. Kombinuje v sobě směs sladkého červeného ovoce se šťavnatou švestkou, jahodami a strouhaným, překvapivě však čerstvým kokosem, k němuž se po rozvonění přidá ovocná tuberóza, která mi tu znovu svou vůní připomíná teplou meruňkovou marmeládu. Až potud by to i přes tu hlasitost ale docela šlo, jenže to by se k tomu v další fázi nesměly přidat fialkové bonbóny se škrobovým pižmem a ulepený angelovský karamelový základ s pačuli. Zvláštní ovšem na tom je, že i přes všechno to ovoce a karamel na mne nepůsobí ve srovnání se zmíněným Angelem primárně gurmánsky. (NT)

Rebel Hearts
Rebel Hearts (Keiko Mecheri)

Vždycky jsem doufala, že ho znovu potkám. Zlého chlapce s ambrovým srdcem a malinově rudými rty, zvlněnými do šibalského úsměvu, z něhož se mi podlomí kolena a dechem vonícím po lahodném amarettu. ... Proč jsi mi neřekl, že odcházíš, když jsi mi dával poslední vanilkově sladký polibek a kytici pačuliově kořenitých růží? …. I když tvá nepřítomnost láme moje srdce, budu na tebe čekat. Modlím se, aby ses jednoho dne vrátil a budeme žít život, který jsme si vysnili. Jsi rebel a já také. Budu tě vyhlížet a neztrácím naději. Budu čekat...moje rebelské srdce na tebe bude čekat! Rebel Hearts je květinově gurmánskou vůní, vycházející z kořenů Keičina Loukhomu v tom nejlepším smyslu slova. Pačuliově kořenitou růži s lehkým nádechem nezralých malin v tomhle případě místo sklenice teplého mléka s medem doplňuje ambrově hřejivá vůně amaretta s vůní hořkých mandlí a vanilkově sladkým pižmem.

Reckless (Parfum)
Reckless (Parfum) (Roja Parfums / Roja Dove)

čistý parfém: V zahraničních recenzích jsem četla o přirovnávání této vůně k No. 5, Joy nebo Miriam. Na to mi v ní ale k citrusům chybí to nejzásadnější a tím jsou aldehydy. Navíc ani jedna z nich neobsahuje přezrálou mandarinku, kterou po pár minutách vystoupí z citrusů jako nejvýraznější. Až v další fázi pracuje s podobným typem jasmínu, růže a neroli jako Pětka s tím rozdílem, že zde je vůně růže zdůrazněna květinově sladkým muškátem s citrusovým nádechem. Kromě nich se však do kytice po delším rozvonění přimíchá i ovocná tuberóza s tropickým ylangem a přezrálou broskví, čímž se případnému příbuzenství s Chanelem vzdaluje. No a v medově sladkém benzoinovém základu s teplou skořicí, sladkým růžovým pepřem, vanilkou, bílým pižmem a špetkou santalu a koriandru nemůže být o jakékoliv podobě už vůbec ani řeč.

Red Aoud
Red Aoud (Montale Paris)

Nevím, zda je to kombinací oudu s uváděnými složkami anebo je tam doopravdy, ale už od začátku cítím v téhle vůni společně s drceným pepřem vysokoprocentní nastrouhanou tmavou čokoládu, promíchanou s chili kořením. Samotný oud tu působí ve spojení se zemitým kosatcem a suchým prašným šafránem hořce, ale zároveň i příjemně plyšově. Po pořádném rozvonění se přidává i tón sladkých čínských gum, který ovšem dokonale ladí se vší tou palčivou pikantností, suchou dřevitostí a oudem vytváří z téhle vůně temně rudý semiš. Vůně má ohromující intenzitu (zvlášť v první fázi) a na kůži drží jak přibitá skoro půl dne.

Red Hoba
Red Hoba (Xerjoff)

Jako každá z vůní z kolekce Shooting Stars, je tato pojmenována po nějakém meteoritu, tentokrát po tom nejtěžším na světě, který byl v roce 1920 objeven v Namibii. A jakkoliv s meteority předchozí vůně nemají nic společně, Red Hoba je první, o níž se dá s trochou fantazie říct, že se snaží tématu držet, i když jen za předpokladu, pokud upustíme od faktu, že jde převážně o železitý útvar. Přesněji řečeno ihned po té, kdy odezní úvodní sušené švestky, se mi díky kombinací najemno namleté skořice s kardamomem, teplým kadidlem, pačuli, želatinovým kašmeranem a dřevem vybavila Ayersova skála, pískovcový útvar v Austrálii, známý též jako Uluru. Představuju si, že takhle nějak by to tam možná mohlo vonět :)) .

Reflection for Woman

Vůně má údajně připomínat jarní ranní rosu v tropické zahradě či co. To sice nezní až tak špatně, ale přece jen porovnáme-li to s ostatními vůněmi, s nimiž tato značka přišla, je to přece jen pořád nepoměrné chtít za něco takového tolik peněz, navíc pokud se tak vůně nechová po celou dobu jako v tomto případě. No, rosa by tu na začátek mohla být v podobě velmi svěží frézie se špetkou štiplavého pepře, jenže pak romantika končí a přichází mix zatuchlé vodní zeleně s kovovými tóny. Brčálovosti vůně přispívá i nepříliš příjemný živočišný jasmín. Teprve po jeho odeznění se ukazuje krémové květinové mýdlo z magnólie a ylangu, díky čemuž se vůně konečně příjemně zakulatí. V další fázi nám k mýdlu někdo přidal i čistě vyprané prádlo (pižmo) – když mýdlo, tak jsme holt musely vyprat v neckách z hladkého cedru. Opravdu pěkný je až drydown s mléčnou dřevitostí, sametovými fialkovými lístky a špetkou hřejivé ambry a tentokrát se skutečnou svěžestí dvou kapek ranní rosy. No přijít s touhle vůní Bertrand Duchaufour, tak se snad ani nedivím, ale že má tohle na svědomí Maurice Roucel, který si mě získal pro skvosty jako Iris Silver Mist nebo Musc Ravageur, to mi hlava tak trochu nebere. To jsou ty pokusy doplnit si sortiment vůní o svěženku.

Regard Scintillant de Mille Beautes

Z celé exkluzivní kolekce této značky se mi líbí asi nejvíc. Aby taky ne, když jde o jemně kořenitou tureckou růži s vůní malin. Tahle je samozřejmě v první fázi osvěžená nakyslou mandarinkou a doplněná špetkou hořkého zeleného galbana. Po rozvonění ji prohřeje trocha s mošusovým semínkem, čímž růže získá lehký orientální nádech. Pořád je to však růže, která je v popředí, nepolevuje na intenzitě ani na chviličku. Jen v další fázi přejde díky cedru i do dřevita a tím máme kompletní růži od květu až ke stonku. V drydownu už se jen zahalí do obláčku bílého pižma a usadí se na mechový podklad. Líbit by se měla hlavně příznivkyním Rose of No Man´s Land (Byredo). Jen ta cena mi přijde zase přešvihnutá.

Relativamente Rosso
Relativamente Rosso (Bois 1920)

Opravdu netuším, co by na téhle orientálce mělo být růžového kromě úvodního pikosekundového závanu svěží růže, protože potom vůně okamžitě ztmavne. Nevím, jestli je to kombinací olibana, cukru, davany s vůní pečených švestek a pačuli, ale na mojí kůži cítím směs mleté kávy a surového kakaa, do níž se postupně dále vmísí s vůní slaměnky s tóny medu, sušeného tabáku a jemných dřevitých pilin. Po rozvonění už jen vůni prohřeje sladká propolisová ambra se špetkou vanilky a přidá se trocha vetiveru, který ji společně se slaměnkou dodá takovou tu lehkou orientální zakouřenost. K vyzkoušení bych doporučila zejména těm, na kom podobně jako na mně nefunguje Immortelle de Corse, tady to té slaměnce s kadidlem sluší podle mě víc.

Relique d'Amour
Relique d'Amour (Oriza L. Legrand)

Ale jo, já tomu tu vůni staré kaple v cisterciáckem opatství věřím, nachází-li se v lese. Je to les plný rozdrceného jehličí a pod jedním ze stromů najdeme i mraveniště, navlhlé po dešti (aldehydy). A je tu i ten napůl rozbořený, zaprášený kostel/kaple se studenými kamennými zdmi. V zákristii se tu suší hořké bylinky a kromě bohoslužebných předmětů zde najdeme ve váze i poměrně ostře zelenou lilii, které asi zapomněli vyměnit vodu, jelikož je cítit lehkou zatuchlinkou. Jeden z mnichů si tu právě v hmoždíři drtí na prach štiplavý černý pepř. Kadidlo v chladné kovové kadidelnici mu už dávno vyhaslo, je studené a mazlavé. Jediná trocha tepla přichází z pálení dřevité myrhy a rezavého jehličí. Máme tu i skříň na ornáty z navoskovaného masivního dřeva, přičemž otevřenými venkovními dveřmi nám sem stále proniká vlhké zeminy, doprovázená mechovými podtóny. Na jednu stranu nesmírně zajímavá, ale zároveň bohužel pro mě i ponuře těžká, až depresivní vůně, kterou bych nezvládla nosit. Jako interiérová vůně, která se taktéž vyrábí, ovšem nemá chybu, takže jsem si nakonec pořídila tu :) . (NT)