Santal a fíky... ve vůních se někdy doplňují, vyznívají podobně, mléčný santal, mléčný fík... ze začátku je vůně svěží, nazelenalá, jako mlaďounké větvičky smrčku, ale není to jehličnaté, je to santalové, s podtónem zeleného fíku. Po chvíli se přidá lehounký kokos, vůně je více vysušená a horká, a připomíná mi Tam Dao, jen ve sladší verzi.
Hezký.
Měď.?
Jo, je to něco jako Copper Comme des Garcons.
Měkká vetiverová kouřovost, nasládlé jedlové balzámy bez jehličnaté průtahovosti, vyšlehaná balzamičnost vsakující se do mladých santalových špalků.
Intenzita směšná, výdrž taktéž.
Ale je to takové velmi příjemně voňavé hedvábí
a zrovna tak se mi vůně, jako to hedvábí, v chřípí i klouže, sklouzává...
...nejlépe je mu v kontrastu -
Radio Bombay? Santal? Ano, taky. Ale kromě toho dřevitý Iso E Super a kovový tón asi rovněž syntetického původu. Sladké mošusové semínko, jehličí a suché skořápky kokosu. Není to špatné, na pánech to může být interesantní vůně. A zdá se mi, že toto téma je podobně zpracované i v novější I don’t know what.
Voní jako světlé a velmi suché dřevo, aktuální podoba santalu řízlá cedrem. Trošku tužkově a trošku jehličnatě, ale ne příliš, jen aby to narušilo dojem přílišné uhlazenosti. K tomu měděné tóny, ne tak intenzivní jako v CdG Copper, ale taková zahřátá kovovost, co občas zůstane na zpocených dlaních. Nenápadně a jakoby tělově zesládne broskvovou šťávou, podobná byla v Unum Rosa Nigra – po ovoci ani památky, ale tekutá ovocná sladkost rozmělní případnou sterilitu a příliš se prosazující rýsovací pomůcky. Kokos tu – je. Absolutně nesladký, trochu nezrale zelenkavý, osvěžující jako kokosová voda a podobný jako ve Fordově Eau de Soleil Blanc. Dodává suchou krémovost, ale nijak se nepřibližuje plážovému opalováku. A do toho vítr a zemitý prach a suchost a sluneční žár a provlhlé zdi a davy lidí a koření ve stáncích na trhu v povzdálí a ruch ulic a zvuk aut a skútrů, troubení a křik a domy nalepené na sebe, doširoka otevřená okna a představy o americkém snu.
Stylově jsme někde mezi Comme des Garcons a Byredem z dob minulých. Moderní, chtělo by se říct minimalistická, ale na to má příliš mnoho vrstev a příliš mnoho barev za filtrem barvy slonové kosti s přepáleným jasem. Pokud jste si jako deklarovanou dekonstrukci mysorského santalu představovali něco, co voní jak mysorský santal, tak si to ve vlastním zájmu zase představovat přestaňte. Ovšem s tím retro rádiem hrajícím v bombajském bytě, tam nejsme úplně daleko...
Oficiální stránky značky hovoří cosi o hrajícím tranzistoráku ze santalového dřeva a rozpálené měděné trubce, šířící kolem sebe nejrůznější vonné páry, no mně osobně znovu jako v případě Rose Atlantic díky výrazným slaným mořským tónům evokuje spíš písečnou pláž, lemovanou jehličnatými cedry a kokosovými palmami, ale také kovovými lampami, které ji osvětlují. Je tak velmi originální svěženkou, ovšem osobně si myslím, že lépe bude sedět asi spíš chlapům.
Santal a fíky... ve vůních se někdy doplňují, vyznívají podobně, mléčný santal, mléčný fík... ze začátku je vůně svěží, nazelenalá, jako mlaďounké větvičky smrčku, ale není to jehličnaté, je to santalové, s podtónem zeleného fíku. Po chvíli se přidá lehounký kokos, vůně je více vysušená a horká, a připomíná mi Tam Dao, jen ve sladší verzi.
Hezký.
Měď.?
Jo, je to něco jako Copper Comme des Garcons.
Měkká vetiverová kouřovost, nasládlé jedlové balzámy bez jehličnaté průtahovosti, vyšlehaná balzamičnost vsakující se do mladých santalových špalků.
Intenzita směšná, výdrž taktéž.
Ale je to takové velmi příjemně voňavé hedvábí
a zrovna tak se mi vůně, jako to hedvábí, v chřípí i klouže, sklouzává...
...nejlépe je mu v kontrastu -
Radio Bombay? Santal? Ano, taky. Ale kromě toho dřevitý Iso E Super a kovový tón asi rovněž syntetického původu. Sladké mošusové semínko, jehličí a suché skořápky kokosu. Není to špatné, na pánech to může být interesantní vůně. A zdá se mi, že toto téma je podobně zpracované i v novější I don’t know what.
Voní jako světlé a velmi suché dřevo, aktuální podoba santalu řízlá cedrem. Trošku tužkově a trošku jehličnatě, ale ne příliš, jen aby to narušilo dojem přílišné uhlazenosti. K tomu měděné tóny, ne tak intenzivní jako v CdG Copper, ale taková zahřátá kovovost, co občas zůstane na zpocených dlaních. Nenápadně a jakoby tělově zesládne broskvovou šťávou, podobná byla v Unum Rosa Nigra – po ovoci ani památky, ale tekutá ovocná sladkost rozmělní případnou sterilitu a příliš se prosazující rýsovací pomůcky. Kokos tu – je. Absolutně nesladký, trochu nezrale zelenkavý, osvěžující jako kokosová voda a podobný jako ve Fordově Eau de Soleil Blanc. Dodává suchou krémovost, ale nijak se nepřibližuje plážovému opalováku. A do toho vítr a zemitý prach a suchost a sluneční žár a provlhlé zdi a davy lidí a koření ve stáncích na trhu v povzdálí a ruch ulic a zvuk aut a skútrů, troubení a křik a domy nalepené na sebe, doširoka otevřená okna a představy o americkém snu.
Stylově jsme někde mezi Comme des Garcons a Byredem z dob minulých. Moderní, chtělo by se říct minimalistická, ale na to má příliš mnoho vrstev a příliš mnoho barev za filtrem barvy slonové kosti s přepáleným jasem. Pokud jste si jako deklarovanou dekonstrukci mysorského santalu představovali něco, co voní jak mysorský santal, tak si to ve vlastním zájmu zase představovat přestaňte. Ovšem s tím retro rádiem hrajícím v bombajském bytě, tam nejsme úplně daleko...
Oficiální stránky značky hovoří cosi o hrajícím tranzistoráku ze santalového dřeva a rozpálené měděné trubce, šířící kolem sebe nejrůznější vonné páry, no mně osobně znovu jako v případě Rose Atlantic díky výrazným slaným mořským tónům evokuje spíš písečnou pláž, lemovanou jehličnatými cedry a kokosovými palmami, ale také kovovými lampami, které ji osvětlují. Je tak velmi originální svěženkou, ovšem osobně si myslím, že lépe bude sedět asi spíš chlapům.