Marcipánová růže. Trochu mi připomněla Brulure de Rose, ale v Rahat Loukoum necítím čokoládu, spíše ty okvětní plátky z mandlového těsta, které při skousnutí pustí šťávu třešňové chuti. Před přeslazeností a přílišnou jedlostí vůni zachraňuje mandlově pryskyřičný nádech.
Jak jsem si vždycky myslela, že Loukomy jsou přeslazené a dusivé, ten Lutensův mě i přes uváděné složení plné laskomin, přesvědčil a mile překvapil o opaku. Žádná uřvaná třešeň, spíš hřejivá griotka schovávající se v mýdlovém oparu a v ní plavou mandle.
V této souvislosti jsem se poměrně často narazila na přirovnávání RL k Louve. Ano, v této fázi bych s tím malinko souhlasila i díky těm přidaným růžovým okvětním plátkům, obalených do marcipánu, ale zdejší mandle jsou podstatně víc upražené. A pak už tady máme gurmánskou, ovšem nikoliv přeslazenou přehlídku tureckého medu a marokánky s hořkou čokoládou, postrouhané pomerančovou kůrou a s jen velice slabounkou vrstvičkou vanilkového prachu x to Louve je na mně v této fázi sladší, nadýchanější, pudrovější a možná i čistotnější, chcete-li.
Nakonec přichází něco, co tyto dvě vůně podle mě zcela odlišuje a to je trocha lutensovského pižma a stopa trpké zeleně, které se prostřídávají s tureckým medem a stahují tak jeho sladkost (tuto úlohu před nimi zastávala hořká čokoláda a nastrouhaná pomerančová kůra). Skvělá vůně na zkoušení, jenomže kam jí nosit?
Přemýšlím, co jde na lukumové vůni udělat ještě originálního. Asi nic. Jsou všechny skoro stejné, ale pro milovníky sladkých gurmánek božská mana – pochopitelné.
Začíná to klasicky, růží zalitou třešňovým likérem, který je doplněný marokánkami: čokoláda, oříšky, kandované ovoce. Zatím to až tak přeslazené není a je to i relativně „temné“. Až v pozdější fázi nastupuje sladká lukumová kombinace vanilka – mandle – pižmo a vůně výrazněji zesládne kamsi směrem k Brulure de Rose. Pořád ještě je to ovšem Lutens, takže posléze naštěstí přichází drhnoucí pryskyřice zachránit situaci.
Ve srovnání s Keikovým Loukhoumem – zde je méně mandlí a vanilky, marokánkový tón přispívá barevnému vnímání v podstatně tmavších odstínech než růžová barvička flakonu Loukhoumu. Ve srovnání s Louve – ta mi připadne taková víc intimní (dojmově, ne co se týče intenzity), trochu mléčná, v začátku má poměrně výrazný griotkový tón (víc než třešně v RL) a mandle nastupují hned, ovšem u mě jsou spíš ultrasladké než hořké. Ale v podstatě si jsou Louve a RL hodně podobné. Nevím, kterou bych preferovala.
Marcipánová růže. Trochu mi připomněla Brulure de Rose, ale v Rahat Loukoum necítím čokoládu, spíše ty okvětní plátky z mandlového těsta, které při skousnutí pustí šťávu třešňové chuti. Před přeslazeností a přílišnou jedlostí vůni zachraňuje mandlově pryskyřičný nádech.
Jak jsem si vždycky myslela, že Loukomy jsou přeslazené a dusivé, ten Lutensův mě i přes uváděné složení plné laskomin, přesvědčil a mile překvapil o opaku. Žádná uřvaná třešeň, spíš hřejivá griotka schovávající se v mýdlovém oparu a v ní plavou mandle.
V této souvislosti jsem se poměrně často narazila na přirovnávání RL k Louve. Ano, v této fázi bych s tím malinko souhlasila i díky těm přidaným růžovým okvětním plátkům, obalených do marcipánu, ale zdejší mandle jsou podstatně víc upražené. A pak už tady máme gurmánskou, ovšem nikoliv přeslazenou přehlídku tureckého medu a marokánky s hořkou čokoládou, postrouhané pomerančovou kůrou a s jen velice slabounkou vrstvičkou vanilkového prachu x to Louve je na mně v této fázi sladší, nadýchanější, pudrovější a možná i čistotnější, chcete-li.
Nakonec přichází něco, co tyto dvě vůně podle mě zcela odlišuje a to je trocha lutensovského pižma a stopa trpké zeleně, které se prostřídávají s tureckým medem a stahují tak jeho sladkost (tuto úlohu před nimi zastávala hořká čokoláda a nastrouhaná pomerančová kůra). Skvělá vůně na zkoušení, jenomže kam jí nosit?
Přemýšlím, co jde na lukumové vůni udělat ještě originálního. Asi nic. Jsou všechny skoro stejné, ale pro milovníky sladkých gurmánek božská mana – pochopitelné.
Začíná to klasicky, růží zalitou třešňovým likérem, který je doplněný marokánkami: čokoláda, oříšky, kandované ovoce. Zatím to až tak přeslazené není a je to i relativně „temné“. Až v pozdější fázi nastupuje sladká lukumová kombinace vanilka – mandle – pižmo a vůně výrazněji zesládne kamsi směrem k Brulure de Rose. Pořád ještě je to ovšem Lutens, takže posléze naštěstí přichází drhnoucí pryskyřice zachránit situaci.
Ve srovnání s Keikovým Loukhoumem – zde je méně mandlí a vanilky, marokánkový tón přispívá barevnému vnímání v podstatně tmavších odstínech než růžová barvička flakonu Loukhoumu. Ve srovnání s Louve – ta mi připadne taková víc intimní (dojmově, ne co se týče intenzity), trochu mléčná, v začátku má poměrně výrazný griotkový tón (víc než třešně v RL) a mandle nastupují hned, ovšem u mě jsou spíš ultrasladké než hořké. Ale v podstatě si jsou Louve a RL hodně podobné. Nevím, kterou bych preferovala.