nenaáročná, optimistická, svěží, ovocnokvětinová vůně, jakých je hrozně moc a která zanikne v davu. co ji pro mě dělá kapánek zajímavější je fakt, že se na mé kůži nepromění ve vycmrndlý čistič koupelen, ale zůstane vonět, jak má. Začátek je ve znamení nahořklé slupky ze zeleného jablka namíchaného s pivoňkami, fréziemi a špetičkou citrusu. Záhy přechází do neurčité svěže květinové směsi s růží a náznaky hebké pudrovosti a končí u univerzálního neurčitě teple nasládlého s bílým pižmem, přičemž ta počáteční nahořklost se nese celou vůní a mně je docela sympatická. výdrž střední, na umělou pohromu se nerozpadne. částečná podoba - Yearn.

ani sklep, ani čokoláda. a zase cosi mentolovýho.

Ať se na to dívám, jak chci, a ať se snažím, jak chci - pro mě je to prostě šílená podoba s Diorovou Dunou, nedá se svítit. Lze rozpoznat sladkou, nebylinnou levanduli, sladkou, hebkou skořici, vanilku, co tu sladkost dělá, špetku dřevitosti, hebké hřejivé bílé pižmo a maličko nahořklosti, ale dohromady prostě Duna.. Ale povedla se pěkně, výdrž a intenzita výborné, jen ta fialová barva tekutiny není zrovna to, po čem bych prahla s ohledem na světlé oblečení.

Podle složení vypadá neškodně. Další růže. Růže s pastou na zuby, sice méně průraznou než v Mojito Chypre (Pierre Guillaume), ale přesto jasně zřetelnou. Později zjemňuje do intenzity vyplivnuté, ještě neoschlé žvýkačky Orbit. Strukturou je hladká, hebká, asi jako teplá, trochu huňatá látka, která docela důkladně zatuchla v horku a vlhku. Když se dívám na složení, ono to asi bude mít na svědomí nějaká rozbředlá, tělovým pižmem prohřátá levandule, jíž chybí její čerstvá bylinnost. Růže se ztrácí definitivně a na její místo přichází nahořklý sušený pelyněk zakápnutý tím divně umělým medem ze supermarketu. Mísí se s vlažnou, mátově vyžvýkanou levandulí... Eh! Po velmi pěkných Exultat a Sideris je tohle opravdu pohroma.

Křehká máslová hruška, co se rozplývá v ústech, tlumeně nasládlá a výrazně okořeněná pikantním hřebíčkem. Ten plynule přechází do jeho květinové roviny a mění se v hrst květů rudých kořenitých karafiátků. A potom přichází ta nejhezčí část - karafiátky se rozpouští v průsvitně kouřovém benzoinu ve stylu arménských papírků, který je ještě podkreslený jemnou kůží a nakonec zesládne hladkou vanilkou. Výborné provedení, kdy se jednotlivé vývojové fáze postupně vlévají jedna do druhé. Samotná vůně je však poměrně křehká a jemná. Je otázkou, zda by jí intenzita ale nebyla na škodu a nezabila by ty krásné nuance. Orient z motýlích křídel.

živočišná růže, která se na mé kůži po nějaké té stáji úplně ztrácí.

nejdusivější nejomamnější indolický jasmín široko daleko! tyčinka barví červeně a ta vůně, teda "vůně", nejde ani zaboha smýt... (tuhý parfém)

Presne ta ruze, co se mi strasne nelibi..... zastarala a ziva, stiplava a zatuchla, kovova a studena

reedice. zářvá citrusovka, bohužel některé z nich na mně poněkud nahnívají.

můj první Amouage. s radostí konstatuju, že to je fakt síla (za tu cenu…), výrazná, hodně do prostoru. cítím silné, hutné, kvalitní suché kořeněné červené víno, vedle sklenic, kde je nalito, je ve váze jediná tmavě rudá růže v plném květu a ve vedlejší místnosti je zapálená vonná tyčinka, jejíž omamná těžká sladká kouřová vůně občas zavoní až sem. po rozvonění se uhladí do santalovo-pižmova.