Co se stane, když se otočíte na toho týpka, co na vás na pláži pokřikuje ciao, bella..? Dáte se s ním do řeči, sednete si do plážového baru, jeden šťavnatý ovocný koktejl za druhým, piňa colada, tequila sunrise,... Vetkne vám květ plumérie za ucho, namaže záda opalovacm mlékem, přece abyste se nespálila, čas plyne lehce a sametová noc se snáší nad obzorem - to je skoro romantika, ne? Smích se stává halasnějším, slov přibývá, krok je trošku vratký, zrak zastřený, úsudek taky... Nakonec se přistihnete, jak po sobě navzájem patláte čerstvě vymačkané ovocné freshe, hustou lepkavou šťávu máte všude, z kůže cítíte kokosový krém, kytka za uchem s vlahým večerem voní intenzivněji... hodíte všechno za hlavu, tady a teď... no a pak vás probudí ranní paprsky slunce ve tváři, otevřete jedno oko, cítite písek a suchou hlínu a ze sebe sirupovitou sladkost, pot, špínu a cizí parfém, hlava třeští.. a slyšíte šumění moře... posbírat věci, jedna bota, druhá opodál, tričko zmuchlané pod ručníkem, vrch plavek dva metry jinde, dobrý... a kde je spodní díl? A cos čekala?

Milý Marku Buxtone. Ježto jsou tvé vůně natolik exkluzivní, že od nich nemáš vzorky a mám si je jít vyzkoušet u autorizovaného prodejce, jak jsi mi kdysi napsal, čekala jsem teda něco. Třeba zázračné psychoterapeutické účinky vůně s odvážným názvem. Leč obsah je bohužel spíše slabší. Přesně jak napovídá složení, je to ovocná květinovka, spíš taková šťavnatá. Začátek je trochu neučesaný a rybíz v sirupovité davaně trochu nazelenale drhne. Časem se vůně uhladí do bezinek s meruňkovou vonokvětkou, co připomínají "domácí" limonádu s ledem a paraplíčkem. Občas na nás dýchne pižmový základ, a to pouze v podobě zahřáté kůže, žádné živočišno se nekoná. Milý Marku, toto není sexual healing pro dospělý ženský, ty potřebujou Francescu. Toto je neškodná líbivka obecná. Pouč se, dneska nedostatečně a nevím, zda tě vůbec pustím na opravný termín.

wow. tak to je síla. hodně zakouřený vetiver s citrusy a špetkou koriandru. vůně je velmi výrazná, skoro štípe v nose.

Na první dobrou, která trvá docela dlouho, voní přesně jako jeden konkrétní konopný olejíček určený k léčbě dásní a různých problémů v dutině ústní. Ne že by bylo cítit konopí jako takové, ale specifická medicinální alkoholová kafrovost v tmavozelené barvě brčálu. Jako první pod ní jako paprsek naděje začne prosvítat pomerančová kůra, oranžově osvěžující, ale bez dužiny. K ní se přidá jemný hřebíček se skořicí, vůně se zahřeje jako hrníček teplého čaje v prokřehlých rukách, zesládne kapkou suše dřevité vanilky a zběsilý začátek zůstává už jen jako příjemné sametově mechové zelené drhnutí v pozadí. Pomerančová kůra je vedle toho stále nejvýraznější. Ačkoli by to tak podle složení mohlo vypadat, vůně na mě nepůsobí vánočně.

jako Eau de Shalimar, možná o píď sladší a květinovejší. výdrž ve vedru nic moc.

Aby byl obrázek úplný a ne jen vytržený z kontextu, klasický Shalimar edp je na mně zhruba něco následujícího (milovnice nechť nečtou v rámci zachování dobré morálky): připálená guma se stromečkovou vanilkou dotaženou do syntetického extrému, že Bvlgari Black je oproti tomu chabá vodička, plus zakouřená hrubá umaštěná kůže na pozadí klasické zatuchlé skříně. Madagascar je o poznání (to bych vyloženě zdůraznila) mírnější. Výše popsané nelibé aspekty se projeví ve snesitelnější formě staré zakouřené kůže, docela slušné vanilky a trochy gumovitosti, to vše zahájené ostrým citronem. na mně se toto drží docela dlouho, časem se to čím dál víc uklidňuje a uhlazuje a hle! Po pěti, šesti hodinách jsem se konečně i já dočkala madagaskarského vanilkového lusku v jeho přírodní, nepřeslazené, vybrané kráse, jen lehce zamlžené kouřem. Proč to ale musí trvat tak dlouho??

pro mě původnímu Shalimaru podobný není, ale tím líp, protože ten na mně nevoněl, a to velmi. SPI je líbivka, ale nesmírně zajímavá, čímsi mi připomíná Fifi Chachnil, možná kombinací svěžího bergamotu a pudrových tónů a že není tak růžová, jak se zdá. I když v SPI je od všeho trochu, i květin, ovoce a kouře.

ach jo, miliontá odnož Shalimaru a andry konečně objevila to, co hledala už v SPI (kde to nakonec všechno zabilo jakési začouzené živočišno, co se tam objevilo až při dalších zkouškách). citrusy se chovají velmi kulturně a přidávají jen lehce svěží špičku a na tonce a vanilce si to trůní prachový kosatec a neomamný jasmín. trochu se mi stýská po pomerančovém květu, ale vzhledem k tomu, že v SPI se nakonec dal na dráhu nekalostí, nebudu ho oplakávat dlouho. SPI L'Eau je svěžejší a nevypadá, že by se hodlal zvrhnout do ženy poněkud vyžilé. doufám, že i zeleň zůstane někde v zákrytu a vůně se udrží v příjemně nasládlém duchu.

Citrusy trvají krátce, kadidlo hodně osekali, je to celkem sladké, ale ne jako např. vanilkové rohlíčky Cologne, spíš víc ke klasice. Levandule je jen lehounký nádech, květiny jsou pěkné, pudrově líčidlové, kůže jen jemná. Moderní pojetí, ale není úplně mimo, že by to nebyl Shalimar. Má docela porci té tonky, co zapomněli přidávat do Coromandelu edp. Se začátkem jsem byla naprosto spokojená, pěkná variace klasiku opravdu připomínající, ale konec se mi rozplynul v tonkově krémové sladkosti, což je dost škoda.

míň kadidla, rozdíl oproti klasice je patrný

První dojem naprosto vynikající - živočišně nasládlý pomerančový květ evokující mi ten záhadný tón, co je pro mě spojnicí Dune (Dior) a Kingdomu (A. McQueen) - a určitě ne tak hořký, jako v Souffle d'Oranger. Že by zázračný objev? Bohužel ne, něco mě tam začne tahat za nos, syntetická, táhlá a vlezlá sladkost, typická pro hodně moderních dámských vůní, a jejíž původce je mi neznámý. Nakonec se zahalí do jemného maršmelákového bílého pižma osvěženého nastrouhanou citrusovou kůrou, s mikromnožstvím jemně zakouřeného benzoinu.

je to podivně chladné a větrové a kadidlové a kamenné... aha, nojo, jablko...

Obří květ lilie zasypaný hřebíčkem. Zpočátku trochu nahořklá, potom výrazně hřejivě kořenitá, plná pudrovovanilkového pylu. Kořenitost postupně taje v medovém benzoinu s hladce krémovou vanilkou, ještě změkčenou nadýchaným pižmem. Přírodní květinovost je dávno ztracená, je z toho našlehaná hebkost s orientálním nádechem díky koření. Hřebíčkovo vanilková lilie na měkce kouřovém dřevě. Moc povedené.

Měkká jemná kůže posypaná skořicí, hřebíčkem a špetkou badyánu smíchanými s praženými loupanými mandlemi rozemletými na prach. Výrazně hřejivě a pikantně kořenitá, s dřevitým základem podpořeným náznakem živočišnosti ve velmi kultivované míře. Zajímavá orientálka, naprosto unisexová. Nepřipomíná mi nic mimo částečné podoby s jinými vůněmi LVdP, tedy ani Musc Ravageur (víc hustá a pryskyřičně vanilková, řízlá aromatickou levandulí, přítulně živočišná), ani Feve Delicieuse (víc sladká hořkými mandlemi).