Po hořké aromatické citrónové kůře z parfému Castles in the Air (Walden Perfumes) následuje krásný ovocný jasmín, který přes nahořklé bylinné galbanum a nasládlý kosatec přechází na mírně archaický sametový mechový větvičník. Závěr potom patří tělovému pudru. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 5 hodin. Je to spíše dámská vůně.
Je inspirován románem Jamese Hiltona Lost Horizon (Ztracený obzor). Shangri-La je tajemné tibetské údolí, které je vedeno klášterem lámů. Místo izolované od okolního světa žijící v míru a štěstí. Takový malý ráj na zemi. Green ve vůni pracuje s větvičníkem a rozvíjí téma chypré vůní, konkrétně prababičky všech chypré vůní: Chypre (Coty).
Můj první dojem byl Mitsouko (Guerlain) zkřížené se Samsarou (Guerlain) a La Belle Hélène (Parfums MDCI). Chypré broskev s bílými květy, kořením a gurmánským tónem. Každá ze zkoušek na mě vyšla trochu jinak, někdy byla více kořeněná, jindy více broskvová. Jistě je to způsobeno přírodními složkami, které v každém počasí a situaci pracují trochu jinak.
Z koření klasicky cítím nejvíce hřebíček. Mám to u koření stále, že hřebíček přebije vše, ale naštěstí se později umravní a přenechá scénu dalším hráčům. A to broskvi, která je zde v podobě broskvových slupek se semišovými chloupky. Je cítit i kůra stromu, ze kterého plod spadl do suchého mechu. Také bílým květům - já cítím nejvíce trochu živočišný jasmín. Ale v porovnání se Samsarou nebo jasmínovou Nuda (Nasomatto), kde vnímám jasmín v odstínech zelené, je tu jasmín s oranžovým sladším podbarvením (možná Ylang-Ylang). V Mitsouko působí chypré složky opravdu starosvětsky - větvičníku sekunduje vetiver se skoro až olejovitým oříškovým podtónem. Takovou vůni ala "stará tetička" v Shangri-La nenajdete, zde se chypré ohlazuje skoro až krémově karamelovým dojezdem, který mi možná připomněl gurmánskou broskev v La Belle Hélène.
V parfému Shangri-Lai nevidím tibetský ráj na zemi. Spíše mi naskočila představa prvního hříchu. V ráji v přirozenějším pojetí - žádní cherubíni a ozdůbky. Jenom mech, ženská kůže, lidská blízkost, blízkost k přírodě. Věrohodné. Klobouk dolů pane Greene, tohle se Vám opravdu povedlo.
Shangri La mi připomíná Bois de Santal od Keiko Mecheri, ale až dlouho po rozvonění, pak voní jako nasládlá šlehačka s broskvovou slupkou, jemně krémově a velice něžně. Zpočátku je to však brutální chypre s bergamotem a broskvo-meruňku byste po nástřiku nenašli.
Od samého začátku bylo jasné, že jde o velmi sytou a poctivou vůni - závan čerstvě strouhnutého muškátového oříšku s nesladkou skořicí plynule přešel do starodávné klasické chyprovky, s mýdlově zelenými tóny výrazně blízkými Jubilation 25. A akorát tak sladká skořice s výrazným santalem je jen třešničkou na velmi povedeném parfémovém "dortu".
Je opravdu chypre, jakých se dnes už dá vidět, nebo spíš cítit, málo. Na začátku ještě trochu neučesaná, divoká, bergamotová a kouřově kožená, ale vývojem spěje k eleganci. Jako rozcuchaná holka v teniskách, která přiběhne domů z louky, pak zmizí v koupelně a šatně a ve dveřích se objeví mladá dáma v šatech a v lodičkách na podpatku.
Shangri La se vzápětí rozvoní jako vinohradnická broskev s bílou dužinou a větvička jasmínu a pak ... pod větvičníkem se ukrývá něco něžného. Něžná růže. Něco pudrového a sladkého. Kosatec. A všechno je najednou uhlazené a půvabné.
Asi každý tušíte, že Shangri La je pro Tibeťany tajemným rájem, který se má údajně nacházet kdesi v Himalájích. V tomhle případě jde, jak už fija naznačila, o vonný ráj pro milovníky chypre (mimochodem ještě jednou poklona k její první recenzi, protože ji vystihla opravdu přesně). Hiram Green je malá nizozemská značka, zakládající si svoje renomé na přírodních ingrediencích a na vůni je to poznat.
Nevím, jak se jim to povedlo, ale doopravdy za daleko přístupnější cenu vytvořili mix Diaghileva a Anonimo Veneziano a ještě přidali i něco ze sebe. Diaghilev a řekněme potažmo i ta Jubilation 25 se připomene v první fázi trpkým bergamotem, živočišným hřebíčkem a zakouřenou kůží. Asi tak po půlhodině začne skrze tuhle hradbu prosvítat broskev. A vážně jsou cítit i ty drobounké chloupky na její slupce, které vám příjemně šimrají v nose. Ovšem tuhle si odnikud nevypůjčili.
Není ani z Attrape Coeur, ani z Coco. Nejblíže má k Anonimo Veneziano, avšak ve srovnání s ní je sametovější a zároveň šťavnatější. Doprovází ji růže s jasmínem, která částečně znovu odkazuje na AV, příp. i tu Coco, ale zase v porovnání s nimi tu máme opravdu masivní růžová poupata a přidanou hodnotou je vůně luxusního tělového krému a nasládlého kosatcového pudru (v Diaghilevovi je nesladký), což z ní dělá ještě o něco vřelejší záležitost.
A nesmím zapomenout nejdůležitější, i když upravený extrakt větvičníku není v Shangri La tak výrazný jako třeba v Attrape-Coeur, jelikož se stejnou měrou musí dělit o pozornost se suchým, kouřově zemitým vetiverem, jsem si i já jistá, že jeho chladivé mechové tóny dokážou i tak více než dobře uspokojit každého příznivce chypre ze staré školy. Co se týče intenzity, není sice tak výrazná jako Diaghilev nebo Attrape Coeur, nicméně výdrží se všem zmíněným vůním už směle vyrovná.
Pro mne taková starosvětská ovocně-květinová chypré...
Z nádherného hořkosladkého bergamotového úvodu se vyloupne krásně šťavnatá chlupatá (semišová) broskev doprovázená směsicí jasmínu a růží s malým velmi příjemným nádechem živočišna, na krásném mechovém základě (ten mech je takový svěží, zelený, jakoby jarní po dešti).
Bergamotovým úvodem mi připomíná Anonimo Veneziano a třeba Diaghilev, po rozvonění tam vnímám něco z Jubilation, nebo malý náznak Coco a ta broskev mi dost připomíná Mitsouko.
Myslím, že zejména milovnicím Jubilation 25 by se líbit měla.
Po hořké aromatické citrónové kůře z parfému Castles in the Air (Walden Perfumes) následuje krásný ovocný jasmín, který přes nahořklé bylinné galbanum a nasládlý kosatec přechází na mírně archaický sametový mechový větvičník. Závěr potom patří tělovému pudru. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 5 hodin. Je to spíše dámská vůně.
Je inspirován románem Jamese Hiltona Lost Horizon (Ztracený obzor). Shangri-La je tajemné tibetské údolí, které je vedeno klášterem lámů. Místo izolované od okolního světa žijící v míru a štěstí. Takový malý ráj na zemi. Green ve vůni pracuje s větvičníkem a rozvíjí téma chypré vůní, konkrétně prababičky všech chypré vůní: Chypre (Coty).
Můj první dojem byl Mitsouko (Guerlain) zkřížené se Samsarou (Guerlain) a La Belle Hélène (Parfums MDCI). Chypré broskev s bílými květy, kořením a gurmánským tónem. Každá ze zkoušek na mě vyšla trochu jinak, někdy byla více kořeněná, jindy více broskvová. Jistě je to způsobeno přírodními složkami, které v každém počasí a situaci pracují trochu jinak.
Z koření klasicky cítím nejvíce hřebíček. Mám to u koření stále, že hřebíček přebije vše, ale naštěstí se později umravní a přenechá scénu dalším hráčům. A to broskvi, která je zde v podobě broskvových slupek se semišovými chloupky. Je cítit i kůra stromu, ze kterého plod spadl do suchého mechu. Také bílým květům - já cítím nejvíce trochu živočišný jasmín. Ale v porovnání se Samsarou nebo jasmínovou Nuda (Nasomatto), kde vnímám jasmín v odstínech zelené, je tu jasmín s oranžovým sladším podbarvením (možná Ylang-Ylang). V Mitsouko působí chypré složky opravdu starosvětsky - větvičníku sekunduje vetiver se skoro až olejovitým oříškovým podtónem. Takovou vůni ala "stará tetička" v Shangri-La nenajdete, zde se chypré ohlazuje skoro až krémově karamelovým dojezdem, který mi možná připomněl gurmánskou broskev v La Belle Hélène.
V parfému Shangri-Lai nevidím tibetský ráj na zemi. Spíše mi naskočila představa prvního hříchu. V ráji v přirozenějším pojetí - žádní cherubíni a ozdůbky. Jenom mech, ženská kůže, lidská blízkost, blízkost k přírodě. Věrohodné. Klobouk dolů pane Greene, tohle se Vám opravdu povedlo.
Shangri La mi připomíná Bois de Santal od Keiko Mecheri, ale až dlouho po rozvonění, pak voní jako nasládlá šlehačka s broskvovou slupkou, jemně krémově a velice něžně. Zpočátku je to však brutální chypre s bergamotem a broskvo-meruňku byste po nástřiku nenašli.
Od samého začátku bylo jasné, že jde o velmi sytou a poctivou vůni - závan čerstvě strouhnutého muškátového oříšku s nesladkou skořicí plynule přešel do starodávné klasické chyprovky, s mýdlově zelenými tóny výrazně blízkými Jubilation 25. A akorát tak sladká skořice s výrazným santalem je jen třešničkou na velmi povedeném parfémovém "dortu".
Je opravdu chypre, jakých se dnes už dá vidět, nebo spíš cítit, málo. Na začátku ještě trochu neučesaná, divoká, bergamotová a kouřově kožená, ale vývojem spěje k eleganci. Jako rozcuchaná holka v teniskách, která přiběhne domů z louky, pak zmizí v koupelně a šatně a ve dveřích se objeví mladá dáma v šatech a v lodičkách na podpatku.
Shangri La se vzápětí rozvoní jako vinohradnická broskev s bílou dužinou a větvička jasmínu a pak ... pod větvičníkem se ukrývá něco něžného. Něžná růže. Něco pudrového a sladkého. Kosatec. A všechno je najednou uhlazené a půvabné.
Asi každý tušíte, že Shangri La je pro Tibeťany tajemným rájem, který se má údajně nacházet kdesi v Himalájích. V tomhle případě jde, jak už fija naznačila, o vonný ráj pro milovníky chypre (mimochodem ještě jednou poklona k její první recenzi, protože ji vystihla opravdu přesně). Hiram Green je malá nizozemská značka, zakládající si svoje renomé na přírodních ingrediencích a na vůni je to poznat.
Nevím, jak se jim to povedlo, ale doopravdy za daleko přístupnější cenu vytvořili mix Diaghileva a Anonimo Veneziano a ještě přidali i něco ze sebe. Diaghilev a řekněme potažmo i ta Jubilation 25 se připomene v první fázi trpkým bergamotem, živočišným hřebíčkem a zakouřenou kůží. Asi tak po půlhodině začne skrze tuhle hradbu prosvítat broskev. A vážně jsou cítit i ty drobounké chloupky na její slupce, které vám příjemně šimrají v nose. Ovšem tuhle si odnikud nevypůjčili.
Není ani z Attrape Coeur, ani z Coco. Nejblíže má k Anonimo Veneziano, avšak ve srovnání s ní je sametovější a zároveň šťavnatější. Doprovází ji růže s jasmínem, která částečně znovu odkazuje na AV, příp. i tu Coco, ale zase v porovnání s nimi tu máme opravdu masivní růžová poupata a přidanou hodnotou je vůně luxusního tělového krému a nasládlého kosatcového pudru (v Diaghilevovi je nesladký), což z ní dělá ještě o něco vřelejší záležitost.
A nesmím zapomenout nejdůležitější, i když upravený extrakt větvičníku není v Shangri La tak výrazný jako třeba v Attrape-Coeur, jelikož se stejnou měrou musí dělit o pozornost se suchým, kouřově zemitým vetiverem, jsem si i já jistá, že jeho chladivé mechové tóny dokážou i tak více než dobře uspokojit každého příznivce chypre ze staré školy. Co se týče intenzity, není sice tak výrazná jako Diaghilev nebo Attrape Coeur, nicméně výdrží se všem zmíněným vůním už směle vyrovná.
Pro mne taková starosvětská ovocně-květinová chypré...
Z nádherného hořkosladkého bergamotového úvodu se vyloupne krásně šťavnatá chlupatá (semišová) broskev doprovázená směsicí jasmínu a růží s malým velmi příjemným nádechem živočišna, na krásném mechovém základě (ten mech je takový svěží, zelený, jakoby jarní po dešti).
Bergamotovým úvodem mi připomíná Anonimo Veneziano a třeba Diaghilev, po rozvonění tam vnímám něco z Jubilation, nebo malý náznak Coco a ta broskev mi dost připomíná Mitsouko.
Myslím, že zejména milovnicím Jubilation 25 by se líbit měla.