Obří květ lilie zasypaný hřebíčkem. Zpočátku trochu nahořklá, potom výrazně hřejivě kořenitá, plná pudrovovanilkového pylu. Kořenitost postupně taje v medovém benzoinu s hladce krémovou vanilkou, ještě změkčenou nadýchaným pižmem. Přírodní květinovost je dávno ztracená, je z toho našlehaná hebkost s orientálním nádechem díky koření. Hřebíčkovo vanilková lilie na měkce kouřovém dřevě. Moc povedené.
..nevím, jak tu vůni uchopit..?.
Není to tavenina, protože tavenina je, i když vláčná, tak pořád jakoby hutně tuhá, táhlá...
Tohle je, tohle -
jakoby jste napíchly tepnu masité růži, vrazily do té rány brčko a vší silou natáhly do úst...
...a v ústech máte prachově a vláčně vazkou, hustou, ovšem maximálně nadýchanou hmotu, něco jak stydnoucí krev.
Ale nechutná to kovově.
Chutná to..., chutná to tak nějak
bonbonově.? - bonbon z měkké pryskyřičné želatiny a
místo sirupovité náplně je uvnitř vyšlehaný kadidlový krém ochucený a zjemnělý vanilkou...
...a při slastném přežvykování a polykání delikátně orientální gurmánštiny vám mimoděk po tváři sklouzne slza, slza jedna, dvě...
...to vzpomínka na něco, na tehdy, na někoho...,
k chuti v ústech se přidá ještě křehoučká a velejemná, nezvykle krotká tuberoza, zlatavě bílé nasládlé, ledově pálivé kapky...
...a přivíráte oči, protože slzy jsou jak zámky na řasách,
přes rty přelétne úsměv a vy se schoulíte sami do sebe...
...to kašmírová dřeva s rozpuštěným hřebíčkem vzali roli konejšitelů...
...
někdy zdá se,
že je
to
dávno
někdy,
že
vteřina,
někdy
věky...
možná
to nic
nebylo
ale
pro
mě
největší
láska
jediná
(a vstoupila bych zas do stejný řeky...)
Je to kráska, která dokáže uhranout a omotat si kolem prstu koho chce. Zároveň je nebezpečná, náladová a rozmarná. Taková záludná potvůrka, která dokáže svou proměnlivostí pěkně zavařit. Patří mezi vůně, které vyvolají emoce. Kladné, záporné, pokaždé jiné, prostě jak se jí zachce. Bude hodně závislá na počasí a na chemii kůže. Recenze a popisy, co jsem četla, jsou rozdílné, takže jsem ze zkoušení měla obavy. Zdála se mi sladká a příjemná, tak jsem podvědomě čekala nějakou změnu a ta pomalu přicházela. Napřed hřebíček a najednou tam není nic jiného. Jen otevřená kořenka s čerstvým hřebíčkem a je ho tam spousta. Nálož pepře, na kterou jsem byla upozorněná, nikde. Jiné koření taky necítím, ale objevuje se růže. Tu nemám ráda a Fordova růže je navíc často omamná až moc a dokáže mě celkem potrápit. Je to přesně ta růže, které se bojím, ale jen proběhne, zanechá za sebou dlouhou jemnou stopu a už přicházejí ke slovu sladké složky vůně, špetka kadidla, troška pryskyřice. Všechny tyto složky vytváří nádhernou hladkou a hebkou kompozici.
Každé nadechnutí, kdy se plíce neochotně plní ztěžklým vzduchem starého pokoje, je stejně náročné jako snaha unést všechno to bolavé uvnitř srdce. Tlukoucí živá pumpa napěchovaná steskem, výčitkami a nesplněnými touhami. Co s tím? Být jako ta vadnoucí kytice v broušené váze, která se matným leskem snaží připomenout světu svou zašlou krásu? Ale ona přece stále voní! Ta kytice omšelých růží. Sladce a ospale, stejně jako líný proužek dýmu z ohořelého knotu svíčky, která je cítit pomeranči a sladkým kořením. A na kůži jak bílý závoj vůně tuberózy. Jen dvě kapky drahého parfému a němý film vzpomínek by opět rád ovládl tělo i ducha … nepovede se mu to. S každým nadechnutím proplouvám tichem až za hranici myšlenek a tam nalézám sebe sama. A žádná bolest už nejsem já, jsem esencí sladkého bytí … já Lily.
Pudrová květinová sladkost, lehce zešedlá vrstvičkou prachu, přesto půvabná a mladistvá. Vůně plná citů.
intenzivní pepřová vůně, sušené pomeranče a nakládaný zázvor
v horku v ní cítím dřevěný šuplík babiččina kuchyňského stolu, za ta léta nasáklý vůní mnoha papírových sáčků plných koření - kuličky pepře, hřebíčku, nového koření... kurtizána nikde.
ovšem v chladnějším počasí je to jiné - už pepřový začátek je podkreslený nějakou máslovou, krémovitou linkou. vetiver. a řekla bych i pižmo. počátek zdá se být dost pánský, ale pak se přidají květiny. vůně dřevnatí tak jako v teple, ale jde jiným směrem než babiččinou kuchyní - v pokoji se starým dřevěným nábytkem jsou všude rozestavěné vázy s kyticemi omamných květů plných pylu, okna jsou pevně zavřená dřevěnými okenicemi, denní světlo proniká pouze proužky. téměř se tu nedá dýchat, prastaré polštářky a přehozy v sytých barvách, na toaletním stolku štětce a líčidla
mezi pudřenkami leží závěje pepře.. dáma asi měla špatnou náladu a rozsypala co jí zrovna přišlo pod ruku. ubrus ze stolku je stažený na zem, podupaný špinavýma botama, které leží odkopnuté v koutě... vzduch je těžký, plný množstvím vůní a částečky prachu tančí v úzkých paprscích slunce, až dozadu k posteli plné hedvábných podušek.
není divu, že Lily tak bolí hlava... vstane a jde se napít vody - karafa je prázdná. aale, kdo by pil vodu?
Oficiálně se v případě této vůně hovoří o inspiraci postavou kurtizány téhož jména, kterou si zahrála Marlene Dietrich ve filmu Šanghajský express z roku 1932. A jedním z důležitých prvků ve filmu je hra se šerosvitem. Už samotný začátek se nese v této barevné hře: štiplavý pepř coby náznak polostínu rozzáří dávka jiskřivého kandovaného zázvoru s hořkou pomerančovou kůrou.
Po ní konečně nahlédneme do vlakového kupé, kde sedí Lil. V ruce má kytici bílých květů složenou z příjemné „máslové“ tuberózy, medově nasládlého jasmínu a lehce voskové růže. Uvnitř ní najdeme i pár zelených „sametových“ lístečků fialky. Je to zvláštní, ale takhle kombinace skutečně připomíná absolutně neomamnou, nepříliš zelenou, zdánlivě až křehkou lilii, posypanou jemným pudrem.
Jenže ona není tak křehká, opět nastupuje temnější aspekt a Lil se nechá obklopit chladným kouřovým oparem z kadidla. Nakonec uzná, že je na čase uchýlit se na lůžko (tmavá drhnoucí dřeva) pod hřejivou přikrývku, vyplněnou hustým „vanilkovým“ benzoinem. Nebo to vezmeme úplně jednoduše.
Pokud jste byly zklamány z Lutensovy La Vierge de Fer, ale chtěly jste elegantní lilii s dekadentními aspekty, zázvorem a máslovou tuberózou navíc a pokud jde o základ, tak se vám v jistém ohledu líbila i Tomova Tobacco Vanille, jen na vás byla příliš sladká, tak právě Shanghai Lily vám možná zvedne náladu, protože ona má tu světlou a temnou stránku skvěle vyváženou.
Obří květ lilie zasypaný hřebíčkem. Zpočátku trochu nahořklá, potom výrazně hřejivě kořenitá, plná pudrovovanilkového pylu. Kořenitost postupně taje v medovém benzoinu s hladce krémovou vanilkou, ještě změkčenou nadýchaným pižmem. Přírodní květinovost je dávno ztracená, je z toho našlehaná hebkost s orientálním nádechem díky koření. Hřebíčkovo vanilková lilie na měkce kouřovém dřevě. Moc povedené.
..nevím, jak tu vůni uchopit..?.
Není to tavenina, protože tavenina je, i když vláčná, tak pořád jakoby hutně tuhá, táhlá...
Tohle je, tohle -
jakoby jste napíchly tepnu masité růži, vrazily do té rány brčko a vší silou natáhly do úst...
...a v ústech máte prachově a vláčně vazkou, hustou, ovšem maximálně nadýchanou hmotu, něco jak stydnoucí krev.
Ale nechutná to kovově.
Chutná to..., chutná to tak nějak
bonbonově.? - bonbon z měkké pryskyřičné želatiny a
místo sirupovité náplně je uvnitř vyšlehaný kadidlový krém ochucený a zjemnělý vanilkou...
...a při slastném přežvykování a polykání delikátně orientální gurmánštiny vám mimoděk po tváři sklouzne slza, slza jedna, dvě...
...to vzpomínka na něco, na tehdy, na někoho...,
k chuti v ústech se přidá ještě křehoučká a velejemná, nezvykle krotká tuberoza, zlatavě bílé nasládlé, ledově pálivé kapky...
...a přivíráte oči, protože slzy jsou jak zámky na řasách,
přes rty přelétne úsměv a vy se schoulíte sami do sebe...
...to kašmírová dřeva s rozpuštěným hřebíčkem vzali roli konejšitelů...
...
někdy zdá se,
že je
to
dávno
někdy,
že
vteřina,
někdy
věky...
možná
to nic
nebylo
ale
pro
mě
největší
láska
jediná
(a vstoupila bych zas do stejný řeky...)
Je to kráska, která dokáže uhranout a omotat si kolem prstu koho chce. Zároveň je nebezpečná, náladová a rozmarná. Taková záludná potvůrka, která dokáže svou proměnlivostí pěkně zavařit. Patří mezi vůně, které vyvolají emoce. Kladné, záporné, pokaždé jiné, prostě jak se jí zachce. Bude hodně závislá na počasí a na chemii kůže. Recenze a popisy, co jsem četla, jsou rozdílné, takže jsem ze zkoušení měla obavy. Zdála se mi sladká a příjemná, tak jsem podvědomě čekala nějakou změnu a ta pomalu přicházela. Napřed hřebíček a najednou tam není nic jiného. Jen otevřená kořenka s čerstvým hřebíčkem a je ho tam spousta. Nálož pepře, na kterou jsem byla upozorněná, nikde. Jiné koření taky necítím, ale objevuje se růže. Tu nemám ráda a Fordova růže je navíc často omamná až moc a dokáže mě celkem potrápit. Je to přesně ta růže, které se bojím, ale jen proběhne, zanechá za sebou dlouhou jemnou stopu a už přicházejí ke slovu sladké složky vůně, špetka kadidla, troška pryskyřice. Všechny tyto složky vytváří nádhernou hladkou a hebkou kompozici.
Za horizontem mysli sebe najít …
Každé nadechnutí, kdy se plíce neochotně plní ztěžklým vzduchem starého pokoje, je stejně náročné jako snaha unést všechno to bolavé uvnitř srdce. Tlukoucí živá pumpa napěchovaná steskem, výčitkami a nesplněnými touhami. Co s tím? Být jako ta vadnoucí kytice v broušené váze, která se matným leskem snaží připomenout světu svou zašlou krásu? Ale ona přece stále voní! Ta kytice omšelých růží. Sladce a ospale, stejně jako líný proužek dýmu z ohořelého knotu svíčky, která je cítit pomeranči a sladkým kořením. A na kůži jak bílý závoj vůně tuberózy. Jen dvě kapky drahého parfému a němý film vzpomínek by opět rád ovládl tělo i ducha … nepovede se mu to. S každým nadechnutím proplouvám tichem až za hranici myšlenek a tam nalézám sebe sama. A žádná bolest už nejsem já, jsem esencí sladkého bytí … já Lily.
Pudrová květinová sladkost, lehce zešedlá vrstvičkou prachu, přesto půvabná a mladistvá. Vůně plná citů.
Jemně kořeněná vůně s kandovanou pomerančovou kůrou a se směsí květin, schovaných za dřevěným paravánem. Trochu mi připomíná Jasmin de Nuit.
intenzivní pepřová vůně, sušené pomeranče a nakládaný zázvor
v horku v ní cítím dřevěný šuplík babiččina kuchyňského stolu, za ta léta nasáklý vůní mnoha papírových sáčků plných koření - kuličky pepře, hřebíčku, nového koření... kurtizána nikde.
ovšem v chladnějším počasí je to jiné - už pepřový začátek je podkreslený nějakou máslovou, krémovitou linkou. vetiver. a řekla bych i pižmo. počátek zdá se být dost pánský, ale pak se přidají květiny. vůně dřevnatí tak jako v teple, ale jde jiným směrem než babiččinou kuchyní - v pokoji se starým dřevěným nábytkem jsou všude rozestavěné vázy s kyticemi omamných květů plných pylu, okna jsou pevně zavřená dřevěnými okenicemi, denní světlo proniká pouze proužky. téměř se tu nedá dýchat, prastaré polštářky a přehozy v sytých barvách, na toaletním stolku štětce a líčidla
mezi pudřenkami leží závěje pepře.. dáma asi měla špatnou náladu a rozsypala co jí zrovna přišlo pod ruku. ubrus ze stolku je stažený na zem, podupaný špinavýma botama, které leží odkopnuté v koutě... vzduch je těžký, plný množstvím vůní a částečky prachu tančí v úzkých paprscích slunce, až dozadu k posteli plné hedvábných podušek.
není divu, že Lily tak bolí hlava... vstane a jde se napít vody - karafa je prázdná. aale, kdo by pil vodu?
Oficiálně se v případě této vůně hovoří o inspiraci postavou kurtizány téhož jména, kterou si zahrála Marlene Dietrich ve filmu Šanghajský express z roku 1932. A jedním z důležitých prvků ve filmu je hra se šerosvitem. Už samotný začátek se nese v této barevné hře: štiplavý pepř coby náznak polostínu rozzáří dávka jiskřivého kandovaného zázvoru s hořkou pomerančovou kůrou.
Po ní konečně nahlédneme do vlakového kupé, kde sedí Lil. V ruce má kytici bílých květů složenou z příjemné „máslové“ tuberózy, medově nasládlého jasmínu a lehce voskové růže. Uvnitř ní najdeme i pár zelených „sametových“ lístečků fialky. Je to zvláštní, ale takhle kombinace skutečně připomíná absolutně neomamnou, nepříliš zelenou, zdánlivě až křehkou lilii, posypanou jemným pudrem.
Jenže ona není tak křehká, opět nastupuje temnější aspekt a Lil se nechá obklopit chladným kouřovým oparem z kadidla. Nakonec uzná, že je na čase uchýlit se na lůžko (tmavá drhnoucí dřeva) pod hřejivou přikrývku, vyplněnou hustým „vanilkovým“ benzoinem. Nebo to vezmeme úplně jednoduše.
Pokud jste byly zklamány z Lutensovy La Vierge de Fer, ale chtěly jste elegantní lilii s dekadentními aspekty, zázvorem a máslovou tuberózou navíc a pokud jde o základ, tak se vám v jistém ohledu líbila i Tomova Tobacco Vanille, jen na vás byla příliš sladká, tak právě Shanghai Lily vám možná zvedne náladu, protože ona má tu světlou a temnou stránku skvěle vyváženou.