Carské Rusko necháme stranou, nehledě na rok vzniku původní vůně ji vnímám poněkud jinak. Nepřehlédnutelná tmavě sametová fialka z Insolence EDP se sladce vyspala a když se labužnicky protáhne a vstane do pozdního odpoledne, začne si pomalu oblékat upnutou koženou kombinézu. Není kam spěchat, centimetr po centimetru a fialková sladkost se utlumuje. Zapudrovat tvář nesladkým kosatcem a vyrazit do víru zakouřených dřev, balzámů a pryskyřic, užít si nadcházející noc, jako by neměl být zítřek. Fialkové oči zajiskří zpod černých hustých řas, když si objednává Cuba libre (vystoupivší perlivě cocacolový otočník), pomalu vkládá cigaretku do úst (guajak) a nechává si připálit od nejnovějšího obdivovatele na baru...

bylinky a jehličí s vanilkou a bílým pižmem

Chytře nekomplikovaná vůně tak akorát sladkokyselých, lehce namrzlých malin, hladkého jednolitého kusu dřeva a čistého prádlového pižma. Jako kdyby do molekulární vůně těch malin nasypali celou misku. Vůně nepůsobí synteticky, ale nemá smysl tu očekávat velký vývoj: co vidíte, to dostanete.

Výjimečná tím, že ji dosud nikdo nepohaněl :D Sladké, šťavnaté ovoce je dostatečně uhlazené a aby se moc nerozjuchalo, výborně jej pacifikuje hlubší základ s pačuli a kůží. Díky němu je Visa líbivkou na úrovni. Oceňuji taktéž její univerzálnost co do počasí i příležitostí. (květinové tóny mi evokují Coco Madm. a Flowerbomb) --- znatelné rozdíly mezi šaržemi

ze začátku příliš citrusová, rozvoněla se do takového docela zajímavého štiplavého koření, asi pepř a něco.

agresor :)) poněkud napružená (pokud mají kytky nálady) zubatá kytka, karafiát se spoustou pepře a muškátového oříšku a špetkou papriky. kupodivu to koření nijak neštípe, je docela uhlazené, ale ta vůně na mě působí hrozně neuroticky. ale k té fialové i do jakési dvojice s klidnou De profundis mi kupodivu pasuje. /// karafiát se spoustou pepře a muškátového oříšku a špetkou papriky, koření je ale uhlazené

Jo, svým způsobem připomíná Modrou hodinu - kořenitější. Kořenitý karafiátek v hutné kosatcovo fialkové hmotě ala Ombre Mercure (Terry de Gunzburg) přechází do anýzové husté vanilky s máslovým ylangem a fialkovým pudrem. Vůně je tmavě modrofialová, klidná, retro. Sladké, hřejivé, husté, kořenité. I kmín tam bude, ten klasický. Závěr navíc kořenitě dřevitý, hřejivě ambrový, s fialkou temnou, Vjolovou (Nishane), a jemným pudrem z kosatcového kořene. A pak to ještě postupně tělově měkne.

Fialka extra intense haute couture. Bez bonbónů, bez pudru = konečně normální! Ze začátku sice poněkud gumová, ale co, pak je to autentická fialka, květ i lístky, nahořklá zeleň a zemitý prach, a k tomu pugét dalších květin. S vývojem se střídají v tom, která bude fialku zrovna doplňovat nejvýrazněji: nejprve je to tuberóza zeleno-ovocná, potom sytý jasmín doplněný konvalinkou, magnolie s citronovým krémem a na závěr je to tlumený zimolez a jemná prachová vanilka s créme brulée připálenou zkaramelizovanou krustou. Vůně není i přes složení rozjásaná a veselá a je to tak dobře. Kdysi dávno jsem tu cítila kůži; to se dnes nekoná, prostě květinovka velkolepá.

Citrusy jsou velmi intenzivní, ale ne svěží, spíš hořké kůrou, štiplavé zázvorem a drhnoucí, místy nebezpečně směřující k čističi koupelen. K tomu je do kontrastu postavená vanilka s nádechem krémových bílých květin a až na samotném konci z toho vydolujeme sladký pomerančový květ s podtónem jahod na jemně drhnoucím podkladě.

Jedna z těch hezkoučkých, milých odpočinkových vůní připomínající dětství na venkově / jarně-letní přírodu / odpočinek na zahradě apod. Zde se jemná vůně rozkvetlé broskvoně v teplém vánku mísí s vůní levandule a naplňuje čichové pohárky. Sklenici vychlazené domácí limonády s kapkou ovocné šťávy na stolku vedle houpací sítě si osladíme květovým medem. Seno na poli opodál voní v intenzivních závanech, když je obraceno, aby lépe proschlo, a když je práce hotová, už jenom podkresluje atmosféru plnou slunečních paprsků, zpěvu ptáků, bzučení včel...

strašně slaboučká, ale nic mi v ní nevadilo, cítila jsem spíš konvalinky než jasmín

Umělohmotné fialky, ani ne pudrové, spíš trochu nahořklé. Jako cumlat dětskou hračku z ovoněného měkkého plastu a jako bonus si uválet pár kuliček plastelíny. Později se vůně přehoupne do pastelově fialkové suché hlíny a vůně svou vegetálností připomíná Hiris.

EDP: Tobacco Vanille + Frapin, asi spíš 1697 než 1270. Ovocně sladký, vlhký tabák. Pár kapek koňaku na dně sklenky, kde bylo přes noc naložené sušené ovoce. Potáhnutí nebo dvě z kubánského doutníku a jemný, aromatický kouř vydechovaný do koleček. Křehký, horký štrůdl s rozinkami z Ambre Narguilé, čerstvě vytažený z trouby. Dřevěné sudy, v nichž zrál luxusní alkohol. Slaměnka z Immortelle de Corse. Gurmánskou opilostí a sladkým dřevem akcentovaná hutně vlhká vůně tabáku za lehkým pryskyřičně kouřovým závojem. Ke konci zalizo vrstvou nejhladšího bílého medu, asi nejhezčího, co jsem zatím ve vůni cítila. Ráno na něm nacházím ještě posypku z vanilkového cu­kru.

Konečně Kilián udělal sice zase vyloženě líbivý, ale (zdá se) povedený počin! Polovinu úspěchu přisuzuju tomu, že tentokrát oslovil jiného parfuméra. Já jsem fascinovaná tím začátkem, jeden z nejlepších. Mýdlové bílé květiny zahalené mléčně-vanilkovo-pižmovým oparem - a to pižmo mi velmi připomíná McQueenův Kingdom. Zanedlouho mýdlo zjemní a květiny zesládnou krémově mléčnou vanilkou a i to kingdomovské pižmo se pomalu vytratí, aby uvolnilo prostor nastupujícímu dřevu. Ano, santal tušený v pozadí je skvělým základem pro sytou tuberózu, křehký neindolický jasmín a vlahou nežampionovou gardénii. Všechno jedna báseň, než dojde na kámen úrazu, kterým je opravdu, ale opravdu mizerný cedr. Drhne, působí levně, strhává na sebe veškerou pozornost, přehluší tanec sladkých bílých květů a zbyde z toho levně působící dřevitost s kapkou sladkých citrusů a jemným bílokvětinovým nádechem. No Morillasi, to u Kiliánů nespraví ani tím hadím psaníčkem...