Jaro se probouzí, fialky rozkvétají a voní svou typickou pudrovou něhou. Dnes ale déšť zmáčel jejich křehkou krásu stejně jako kyprou hlínu, ze které vyrůstají. A ona se rozvoněla společně s nimi. Kořenitě, temně, zemitě …
Velmi pěkná fialková vůně, ve které není ani špetka zbytečné sladkosti. Voní přírodně, přirozeně a nelze jí upřít také jistou důstojnost.
Tohle není žádná romantická kytička fialek nebo snad nějaká fialka sladce pudrová. Zpočátku temná zelená fialka se suchou hlínou v hrubé kůži se zbytky olejů a odérem lakýrnické dílny. Postupně se začala usazovat do lehce pudrové a více mýdélkově suché fialky, aby se usadila do prachově dřevité vůně se šumivou sladkou otočníkovou stopou. Ve výdrži jí může konkurovat snad jen creedovská Love in Black.
Jsme v lese a Ty jsi laň, která si pochutnává na zelených lístcích fialky. Sotva Tě spatřím, věnuješ mi letmý nevinný pohled a ladně prcháš. Jsem lovec nebo se tě snažím jen dotknout? To mi nedovolíš. Zachytím jen lehce zatuchlou vůni Tvé hebké srsti a všudypřítomnou vůni zelených lístků fialky ve vlhkém lese. Mech a vzdálenou fialku. Nedostupnou, jemnou, skrývající se v mlze z kosatcového prachu a tonky. Jsi kouzelná víla tančící na paloučku v lese, ladná laň. Divoká a přitom něžně plachá. Ne víla z pohádky, ale femme fatale v kožených plesových šatech. Plachá, ale sexy. Neustále unikající mým pokusům dotknout se Tě, držet tě v rukách, obětí. Flirtuješ se mnou? Ale v poslední chvíli mi stále unikáš, stáhneš se zpět do sebe, do své ulity, do lesa... s něžným, nevinným úsměvem na rtech. Z venku působíš jako silná, bystrá a nezávislá žena, ale vevnitř jsi vřelá (ambra), stydlivá a delikátní... křehká, hedvábně jemná fialka... Silná a přitom jemná osobnost. Fialka ve vlhkém lese (tolu balzám, guajakové dřevo). Zajímavá, zdánlivě odtažitá, lehce dekadentní, jen prchavě přítomná, skrytá všem okolo, jemná éterická bytost. Má femme fatale.
Tato fialka není soliflor, je to jedna ze složek krásné, tak trochu vintage, vůně. Fialky jsou zakomponované do kosatcového pudru, zelených fialkových lístků a hlavně do hustého balzamického tolu. Trocha rozemletého mandlového prachu s vanilkou, mýdlo, dřevo a kůže dotvářejí toto nevšední pojetí sametového kvítku a dělají ji nositelnou i pro muže.
Carské Rusko necháme stranou, nehledě na rok vzniku původní vůně ji vnímám poněkud jinak. Nepřehlédnutelná tmavě sametová fialka z Insolence EDP se sladce vyspala a když se labužnicky protáhne a vstane do pozdního odpoledne, začne si pomalu oblékat upnutou koženou kombinézu. Není kam spěchat, centimetr po centimetru a fialková sladkost se utlumuje. Zapudrovat tvář nesladkým kosatcem a vyrazit do víru zakouřených dřev, balzámů a pryskyřic, užít si nadcházející noc, jako by neměl být zítřek. Fialkové oči zajiskří zpod černých hustých řas, když si objednává Cuba libre (vystoupivší perlivě cocacolový otočník), pomalu vkládá cigaretku do úst (guajak) a nechává si připálit od nejnovějšího obdivovatele na baru...
Jedná se o reedici vůně, kterou Oriza L. Legrand původně dodávala exkluzivně na dvůr ruského cara Alexandra II. a je to znát. Tahle fialka má totiž koule! Kdo rád takové ty sladké načančané bonbónkové fialky typu Insolence apod., toho její úvodní kombinace s navoskovanou živočišnou kůží velmi pravděpodobně vyděsí. Ale garantuju vám, že takhle plnotučné temné fialky jen tak nepotkáte. Jsou zcela autentické, právě jste je zalili a chystáte se je přesadit do jiného květináče. Během toho utrhnete pár kvítků a lístků a rozdrtíte je, aby pustily šťávu.
A když chvíli vydržíte, kůže ubere na intenzitě a díky otočníku s mandlovým akcentem začne vonět jemně pudrově. Po delším rozvonění se objeví i kosatec s guajakovým dřevem, jeijchž zásluhou se fialka rozvoní do kouřově zemita. Celkový temný aspekt carských fialek pak ještě nakonec v základu prohloubí ambra s dalšími pryskyřicemi. Jo, od Violettes du Czar se mají všechny kožené fialky ještě hodně co učit včetně I miss Violet a to včetně skvělé výdrže.
Jaro se probouzí, fialky rozkvétají a voní svou typickou pudrovou něhou. Dnes ale déšť zmáčel jejich křehkou krásu stejně jako kyprou hlínu, ze které vyrůstají. A ona se rozvoněla společně s nimi. Kořenitě, temně, zemitě …
Velmi pěkná fialková vůně, ve které není ani špetka zbytečné sladkosti. Voní přírodně, přirozeně a nelze jí upřít také jistou důstojnost.
Tohle není žádná romantická kytička fialek nebo snad nějaká fialka sladce pudrová. Zpočátku temná zelená fialka se suchou hlínou v hrubé kůži se zbytky olejů a odérem lakýrnické dílny. Postupně se začala usazovat do lehce pudrové a více mýdélkově suché fialky, aby se usadila do prachově dřevité vůně se šumivou sladkou otočníkovou stopou. Ve výdrži jí může konkurovat snad jen creedovská Love in Black.
Jsme v lese a Ty jsi laň, která si pochutnává na zelených lístcích fialky. Sotva Tě spatřím, věnuješ mi letmý nevinný pohled a ladně prcháš. Jsem lovec nebo se tě snažím jen dotknout? To mi nedovolíš. Zachytím jen lehce zatuchlou vůni Tvé hebké srsti a všudypřítomnou vůni zelených lístků fialky ve vlhkém lese. Mech a vzdálenou fialku. Nedostupnou, jemnou, skrývající se v mlze z kosatcového prachu a tonky. Jsi kouzelná víla tančící na paloučku v lese, ladná laň. Divoká a přitom něžně plachá. Ne víla z pohádky, ale femme fatale v kožených plesových šatech. Plachá, ale sexy. Neustále unikající mým pokusům dotknout se Tě, držet tě v rukách, obětí. Flirtuješ se mnou? Ale v poslední chvíli mi stále unikáš, stáhneš se zpět do sebe, do své ulity, do lesa... s něžným, nevinným úsměvem na rtech. Z venku působíš jako silná, bystrá a nezávislá žena, ale vevnitř jsi vřelá (ambra), stydlivá a delikátní... křehká, hedvábně jemná fialka... Silná a přitom jemná osobnost. Fialka ve vlhkém lese (tolu balzám, guajakové dřevo). Zajímavá, zdánlivě odtažitá, lehce dekadentní, jen prchavě přítomná, skrytá všem okolo, jemná éterická bytost. Má femme fatale.
Tato fialka není soliflor, je to jedna ze složek krásné, tak trochu vintage, vůně. Fialky jsou zakomponované do kosatcového pudru, zelených fialkových lístků a hlavně do hustého balzamického tolu. Trocha rozemletého mandlového prachu s vanilkou, mýdlo, dřevo a kůže dotvářejí toto nevšední pojetí sametového kvítku a dělají ji nositelnou i pro muže.
Carské Rusko necháme stranou, nehledě na rok vzniku původní vůně ji vnímám poněkud jinak. Nepřehlédnutelná tmavě sametová fialka z Insolence EDP se sladce vyspala a když se labužnicky protáhne a vstane do pozdního odpoledne, začne si pomalu oblékat upnutou koženou kombinézu. Není kam spěchat, centimetr po centimetru a fialková sladkost se utlumuje. Zapudrovat tvář nesladkým kosatcem a vyrazit do víru zakouřených dřev, balzámů a pryskyřic, užít si nadcházející noc, jako by neměl být zítřek. Fialkové oči zajiskří zpod černých hustých řas, když si objednává Cuba libre (vystoupivší perlivě cocacolový otočník), pomalu vkládá cigaretku do úst (guajak) a nechává si připálit od nejnovějšího obdivovatele na baru...
Jedná se o reedici vůně, kterou Oriza L. Legrand původně dodávala exkluzivně na dvůr ruského cara Alexandra II. a je to znát. Tahle fialka má totiž koule! Kdo rád takové ty sladké načančané bonbónkové fialky typu Insolence apod., toho její úvodní kombinace s navoskovanou živočišnou kůží velmi pravděpodobně vyděsí. Ale garantuju vám, že takhle plnotučné temné fialky jen tak nepotkáte. Jsou zcela autentické, právě jste je zalili a chystáte se je přesadit do jiného květináče. Během toho utrhnete pár kvítků a lístků a rozdrtíte je, aby pustily šťávu.
A když chvíli vydržíte, kůže ubere na intenzitě a díky otočníku s mandlovým akcentem začne vonět jemně pudrově. Po delším rozvonění se objeví i kosatec s guajakovým dřevem, jeijchž zásluhou se fialka rozvoní do kouřově zemita. Celkový temný aspekt carských fialek pak ještě nakonec v základu prohloubí ambra s dalšími pryskyřicemi. Jo, od Violettes du Czar se mají všechny kožené fialky ještě hodně co učit včetně I miss Violet a to včetně skvělé výdrže.