Při vzpomínce na to, jak se mnou "zatočil" Fracas, jsem se Visu skoro až bála zkusit. Moje obavy zesílily v momentě, kdy jsem viděla složení, které naznačovalo, že do fracasovské pecky nebude daleko. Nebylo třeba plynové masky, brnění ani jiných ochranných pomůcek - Visa je jemná, decentní, sladce gurmánská vůně, ve které se všechny složky dokonale prolínají na vanilkovém základě. Chvílemi z ní vystupuje sladký červený rybíz. Je noblesní, elegantní a přitom nenápadná. A dobře drží.
Bohužel se na ní podepsala ne úplně povedená reformulace.
Několik počátečních vteřin patří vůni náplně rumových pralinek a bonbonů Mon Cherri. Z toho se vyloupne ovoce, už jen s lehkým závanem alkoholu a je to velmi, velmi lahodné a „chutné“ .
V této fázi ji vnímám jako hebkou a měkkou ovocnou vůni s prachovou pačuli a několika kapkami dobrého alkoholu.
Později pačuli ztěžkne a přitáhne vůni k zemi a ovocná sladkost se přetaví do sladkosti pryskyřičné.
Tato klasická orientální vůně, byla na trh uvedena v roce 1945. Současná Visa z roku 2007, kterou jsem zkoušela, má být pokus o co nejlepší ztvárnění její původní podoby. Musím bez okolků přiznat, že mi učarovala, přestože se ke mně vůbec, ale vůbec nehodí. Je to vůně veliká, osudová a já jsem proti ní neviditelná šedá myška. Mám pocit, že nosí ona mne a ne já ji. Jenže… doputovala ke mně v pravý čas, chladnější podzimní dny a kousavé sluníčko se k ní hodí. A veliké štěstí taky je, že se ke mně nedostala dříve. Ještě před rokem bych ji určitě zavrhla.
Vůně je totiž velmi pačuliová, pačuli jí prostupuje od začátku do konce. V úvodu je až pronikavé, ovocné, oslazené broskvemi a hruškami. Potom se jeho údernost malinko uhladí, začíná vystupovat jemný kožený podtón a vynořují se i květiny - pomerančový květ, který vnímám z květin nejsilněji nejspíš proto, že jeho vůni podporuje mandarinka. V závěru, kdy vyplave na povrch vanilka, a ovoce v pačuli se malinko balzámově připeče (benzoin), je vůně snad úplně nejkrásnější.
Myslím, že jsme já a Visa spolu ještě neskončily, každý den v ní totiž nacházím něco nového a každým dnem mi taky připadá, že je umírněnější a ke mně laskavější.
A kterou vůni typově mi připomíná? Z těch, které znám důvěrněji, je to Angel Eau Sucrée 2015 – pačuli, vanilka, ovoce (v Sucrée jsou to červené bobule) a karamelová připálenost. Ale milý Cukřík není tak rafinovaný a nenosí síťovaný klobouk.
Hneď od začiatku pecka, tlaková vlna určená na vyklidenie priestoru na niekoľko metrov...sladké, ťažké, prezreté ovocie, pripomína mi tie barokové zátišia s ovocím, keď sa súustredím, cítim tam aj vanilku, ylang a kožu, ale pôsobia len ako podklad na zvýraznenie tej ovocnej sladkosti.
Ze začátku je Visa především o ovoci: sladká hruška zakápnutá bergamotem, následují broskve, lépe řečeno jsou to spíš jejich sametové slupky. K broskvím se pak přidá lehce "mýdlový“ ylang, ostatní květiny lze tušit opravdu jen v pozadí. Nejvíc mě ale překvapil základ, tady si dovolím připodobnění: jako když v semišovém oblečku vlezete do jezírka (obloženého mechem), které je naplněné vanilkovým mlékem a hezky se v něm vykoupete. V úplném dojezdu se pak ještě objevuje nasládle drhnoucí vetiver. Vůně se navíc může pochlubit neuvěřitelnou intenzitou a opravdu dlouhou výdrží.
Sladké, šťavnaté ovoce je dostatečně uhlazené a aby se moc nerozjuchalo, výborně jej pacifikuje hlubší základ s pačuli a kůží. Díky němu je Visa líbivkou na úrovni. Oceňuji taktéž její univerzálnost co do počasí i příležitostí (lze nosit celoročně, i ve vedrech). Bohužel jsou zřetelné rozdíly mezi šaržemi.
Při vzpomínce na to, jak se mnou "zatočil" Fracas, jsem se Visu skoro až bála zkusit. Moje obavy zesílily v momentě, kdy jsem viděla složení, které naznačovalo, že do fracasovské pecky nebude daleko. Nebylo třeba plynové masky, brnění ani jiných ochranných pomůcek - Visa je jemná, decentní, sladce gurmánská vůně, ve které se všechny složky dokonale prolínají na vanilkovém základě. Chvílemi z ní vystupuje sladký červený rybíz. Je noblesní, elegantní a přitom nenápadná. A dobře drží.
Bohužel se na ní podepsala ne úplně povedená reformulace.
Několik počátečních vteřin patří vůni náplně rumových pralinek a bonbonů Mon Cherri. Z toho se vyloupne ovoce, už jen s lehkým závanem alkoholu a je to velmi, velmi lahodné a „chutné“ .
V této fázi ji vnímám jako hebkou a měkkou ovocnou vůni s prachovou pačuli a několika kapkami dobrého alkoholu.
Později pačuli ztěžkne a přitáhne vůni k zemi a ovocná sladkost se přetaví do sladkosti pryskyřičné.
Tato klasická orientální vůně, byla na trh uvedena v roce 1945. Současná Visa z roku 2007, kterou jsem zkoušela, má být pokus o co nejlepší ztvárnění její původní podoby. Musím bez okolků přiznat, že mi učarovala, přestože se ke mně vůbec, ale vůbec nehodí. Je to vůně veliká, osudová a já jsem proti ní neviditelná šedá myška. Mám pocit, že nosí ona mne a ne já ji. Jenže… doputovala ke mně v pravý čas, chladnější podzimní dny a kousavé sluníčko se k ní hodí. A veliké štěstí taky je, že se ke mně nedostala dříve. Ještě před rokem bych ji určitě zavrhla.
Vůně je totiž velmi pačuliová, pačuli jí prostupuje od začátku do konce. V úvodu je až pronikavé, ovocné, oslazené broskvemi a hruškami. Potom se jeho údernost malinko uhladí, začíná vystupovat jemný kožený podtón a vynořují se i květiny - pomerančový květ, který vnímám z květin nejsilněji nejspíš proto, že jeho vůni podporuje mandarinka. V závěru, kdy vyplave na povrch vanilka, a ovoce v pačuli se malinko balzámově připeče (benzoin), je vůně snad úplně nejkrásnější.
Myslím, že jsme já a Visa spolu ještě neskončily, každý den v ní totiž nacházím něco nového a každým dnem mi taky připadá, že je umírněnější a ke mně laskavější.
A kterou vůni typově mi připomíná? Z těch, které znám důvěrněji, je to Angel Eau Sucrée 2015 – pačuli, vanilka, ovoce (v Sucrée jsou to červené bobule) a karamelová připálenost. Ale milý Cukřík není tak rafinovaný a nenosí síťovaný klobouk.
Hneď od začiatku pecka, tlaková vlna určená na vyklidenie priestoru na niekoľko metrov...sladké, ťažké, prezreté ovocie, pripomína mi tie barokové zátišia s ovocím, keď sa súustredím, cítim tam aj vanilku, ylang a kožu, ale pôsobia len ako podklad na zvýraznenie tej ovocnej sladkosti.
Ze začátku je Visa především o ovoci: sladká hruška zakápnutá bergamotem, následují broskve, lépe řečeno jsou to spíš jejich sametové slupky. K broskvím se pak přidá lehce "mýdlový“ ylang, ostatní květiny lze tušit opravdu jen v pozadí. Nejvíc mě ale překvapil základ, tady si dovolím připodobnění: jako když v semišovém oblečku vlezete do jezírka (obloženého mechem), které je naplněné vanilkovým mlékem a hezky se v něm vykoupete. V úplném dojezdu se pak ještě objevuje nasládle drhnoucí vetiver. Vůně se navíc může pochlubit neuvěřitelnou intenzitou a opravdu dlouhou výdrží.
Sladké, šťavnaté ovoce je dostatečně uhlazené a aby se moc nerozjuchalo, výborně jej pacifikuje hlubší základ s pačuli a kůží. Díky němu je Visa líbivkou na úrovni. Oceňuji taktéž její univerzálnost co do počasí i příležitostí (lze nosit celoročně, i ve vedrech). Bohužel jsou zřetelné rozdíly mezi šaržemi.