Začátek je ve znamení nefalšovaného lesního podrostu s měkkou, vlhkou hlínou a pár centimetrů tlustou vrstvou napůl zetlelého listí, kam když došlápnete, zaboříte se jako do koberce s vysokým vlasem. Časem nás naštěstí Eau de Bahno opustí a propracujeme se ke klasické kombinaci zeleně drhnoucí dřevitosti vetiveru a nakysle štiplavého a i trochu šťavnatého citrusu (složení uvádí grep), který ale není nijak řezavý. Ačkoli jsem čekala trochu větší barvitost, nemyslím si, že by tady vetiver vyzníval vyloženě pánsky. Obestřen jemnou, suše aromatickou bylinností (já trvám na mateřídoušce a troše šalvěje :D ); to doplnění a uhlazení květinami a kapičkou ambry jde opravdu spíš jen tušit. A tohle počasí VD sluší.

Tohle je jedna z těch vůni, kdy doslova a bez sebemenší nadsázky platí, že stačí malá kapka a vůně vás zahalí… Kam se intenzitou hrabe Lutens, Montale, Amouage,… A taky je to jedna z těch vůní, kterou potřebujete vyzkoušet, 1) máte-li rádi růže, 2) máte-li rádi velké vůně. Une Rose Chypree je hebká a sametová, jako měkká lesní půda s mechovým kobercem, pokrytá provlhlým listím a zbrocená krvavě rudými okvětními plátky desítek, ba stovek růží, které sem vítr zavál ze zahrady na kraji lesa za nízkou zídkou, kde ve večerním pološeru kvetou a uvadají a rodí se nové. Vítr sem občas zavane i jejich sytou vůni, která se potom proplétá mezi letitými kmeny, tiše jako když lehce našlapujete bosýma nohama. Une Rose Chypree postrádá ostrou citrusovou svěžest, ovocnou sladkost či mýdlovost, které občas růži doprovázejí. Je to naprosto uhlazená, teplá a nasládlá, příjemně autentická růže s trochou vlhké zemitosti pačuli a mechu, klidné dřevitosti suchého cedru a mléčného santalu, intimností hořkosladké ambergris (trvám na tom, že poslední tři jmenované složky tam jsou, složení nesložení) a špetkou teple kořenité pikantnosti jemně podmalované umírněnou kombinací drhnoucího bergamotu a vetiveru. S vývojem růže ustupuje spíš do pozadí a zůstává jako mlžný opar nad ostatními složkami, nenápadná, ale zřetelná. Nic nekřičí, nic nevyčnívá. Chvíle ticha v malém čichovém ráji.

hu… do poměrně jemného (na to, jaký umí být vrahoun) pomerančového květu někdo vyždímal červený pomeranč. je to opravdu hooodně prostorová vůně, ze které mám ale zase poněkud vitacitový dojem a ne, nevím, kterým složkám za to vděčím.. - už vím, někdo to tu vypíchl: neroli + kadidlo

Maliny v šampaňském. Perlivost je velmi výrazná, i samotná vůně šumivého bílého vína, skoro je až slyšet zvonivý cinkot sklenic jako v Noontide Petals. Růže se schovává za malinami, nejen v úvodu, ale po celou dobu. Nebo je spíš malinově sladká... A maliny, středobod této vůně - nejprve sladce ovocné s krémovou vanilkou, potom sirupové, potom hustě medové, až trnou zuby, a úplně nakonec jemné - po celou dobu doprovázené zmíněným šampaňským. Po medové fázi, kdy je vůně nejintenzivnější, přichází výrazné zjemnění a konečně dostanou prostor i ostatní složky: aromatická levandule, která vůni příjemně tlumí, a dokonalá sladkoslaná hladká tauerovská ambergris, pro kterou by člověk udělal první poslední, aby se k ní propracoval (a která hraje podobnou roli v Une Rose Chypree). Vůně je nyní pudrovější až rtěnková, přecházející až do růžového mýdla, usazená na santalu. Zpočátku je Une Rose Vermeille velmi dívčí, možná až příliš. Sladká a bezstarostná. Ale když dostane čas a prostor - aplikovaná v přiměřeném množství - je z ní sofistikovaná vůně, sice ovocno-pudrově sladká, ale s hloubkou, postavená na kvalitním základě.

směs štiplavého koření. nenosila bych ji, ale čichat k ní je zajímavé. třeba na protažení dýchacích cest a tak :)

zatuchlá zeleň(ina)

lehká, zelená, kosatcová. pudrová se mi zdá jen lehce, jako relativně svěží zeleň tím pudrem spíš lehce poprášená, na zápěstí mimo jemného kosatce identifikuju slabě vetiver a nějakou tu vůni čistoty. těžko srovnávat s původní No.19, zřejmě k sobě mají blíž než třeba Shalimar a SPI, ale i tak dost daleko. jemná, kultivovaná.

Milý X, tohle nebyla láska na první pohled. Spíš zvědavost a následně tichý obdiv ke všem ženám, co tě milovaly a milují. Víš, já moc neholduju těm přespříliš známým a populárním; za líbivostí vidím průměrnost. Dva roky jsem strávila hloubáním, co na tobě mají. Marně. Víš, jsem nesmírně ráda, že jsem tě poznala – bylo to jako potkat hrdinu z černobílých filmů. Jako vzpomínka na dobu, kdy gentlemanství nebylo důležitě demonstrováno jako něco výjimečného, ale bylo skromnou a samozřejmou každodenní součástí dobrého vychování. Chvíli jsem nad tebou přemýšlela a pak jsem zapomněla a čas šel dál. Občas na tebe padla narážka, občas mi tě někdo natvrdo připomněl, ale já dělala, že mě to nezajímá. Dokud nepřišla ta chvíle, kterou si už nepamatuju, a já v sobě nevzkřísila vzpomínku na tvou náruč, kterou jsem neprozkoumala. Náruč, která v první chvíli překvapí, člověk si chce zachovat odstup, je skeptický, protože – jsi prostě jiný než ostatní. Ale postupně taje a choulí se v tvém objetí a přestává se odvracet před myšlenkou, že možná to není jenom poblouznění a možná je to vzájemné. Milý X, miluju, jak mi ve stínu terasy ovinuté mýdlovými růžemi, kleče na zemi pokryté lehce gumovými květy ylangu, s důvěrou předkládáš své santalové srdce na dlani, všanc mé rozmařilosti. Pokaždé příště nevěřím, že to uděláš zase, ale ty nezklameš. Nikdy jsem to nezažila, nemám na to dost trpělivosti – ale myslím, že takhle se z přátelství, nebo obdivu, rodí láska.

Aldehydovému začátku v podobě šumivého vína asi na chuť jen tak nepřijdu. Jako udělat sekt z polosuché aromatické odrůdy, řekněme třeba z Irsaie v barvě téměř zlatožluté - takhle nějak mi to voní. Ale tu kombinaci po rozvonění mám velmi ráda - růže, ylang, jasmín, vanilka, santal - krémově hladké dřevité květiny dohromady jako vzor elegantní něžně ženské vůně. Verze Eau Premiere edp dává mezi ostatními verzemi nejvíce vyniknout uhlazenému chanelovskému santalu a je nejpodobnější gelové limitce Elixir Sensuel (která je ovšem ještě dřevitejší a aldehydů je tam minimálně).

nejlepší verze - málo aldehydů, pižmový obláček, santal

edp: petržel, koriandr, pepř, úzkostlivě namydleno jelenem, vydrhnuto kartáčem doběla a máznuto retro Niveou v modrém kelímku. na mně strašně sterilní a neosobní, ale fakt abnormálně.

Vůně nekomplikovaná, osvěžující (nikoli apriorně svěží), jarní. Magnolie se svým krémově citrusovým podtónem, s pár kapkami ovocně kyselkavé rybízové šťávy, na měkké podušce ze zeleně drhnoucího větvičníku, kterému to v kombinaci s magnolií dost sluší. Jinak ale nic moc víc se v té vůni neděje. Od rokoka jsem čekala kudrlinky, ale ty se nekonají. Lehce nositelná, ne však banální, a s dobrou výdrží.

hodně koření, trochu ve stylu Coco, výrazný hřebíček