Krásné kovově chladné citrusové aldehydy, které se začnou rozpadat v pudrový prach a snáší se na květiny s pár zrnky zkaramelizovaného cukru. Z kytice vykouknou žluté kvítky ylang ylangu, kosatec a nakonec i růže. Ale to je tady už taky kadidlo podmalované vetiverem a pačuli a to dodá krémovému květinovému mýdlu hloubku a nádech chypre.
Aldehydy + ruža + ylang = Chanel No. 22. Aspoň teda na mne. Trochu menej prísna. Trochu opulentnejšia. Ale je to tam.
Ťažká, prísna, mierne staromódna aldehydovka, ktorá by robila česť ako vlajková loď - čo vlajková loď, rovno torpédoborec - akémukoľvek veľkému klasickému domu.
Na tuhle vůni jsem byla zvědavá především proto, že Andyho Miriam se stala mou láskou na první počich a jednou z nejoblibenějších aldehydovek vůbec. A samotné aldehydy jsou tu opravdu krystalicky čisté a lehounké jako v Liu. Zcela chybí hořkost bergamotu, karafiát i levandule. Naopak místo toho je doprovází pelargónie s mátovou svěžestí, hřejivý ylang, vonící po lehce nahnilých banánových slupkách a jasmín, který je bohužel pro mě o krapet víc indoličtější, než kolik by mi bylo milé.
Jakmile však tahle fáze pomine, objeví se poměrně něžná růže, odděná do kabátku z hebounkého zeleného sametu. Vetiver tady ani zdaleka nedrhne tak jako v Miriam, spíše jemně dokresluje tóny chypre a spolu s mléčným santalem, pudrovou vanilkou a kosatcem a stále přítomnými aldehydy tak tvoří na Tauera překvapivě jásavý, přesto ne naivní celek. I proto je hrozná škoda, že ve srovnání nejen s Miriam, ale všemi jeho dalšími vůněmi má mnohem slabší sillage, i když výdrž sama o sobě je výborná.
Krásné kovově chladné citrusové aldehydy, které se začnou rozpadat v pudrový prach a snáší se na květiny s pár zrnky zkaramelizovaného cukru. Z kytice vykouknou žluté kvítky ylang ylangu, kosatec a nakonec i růže. Ale to je tady už taky kadidlo podmalované vetiverem a pačuli a to dodá krémovému květinovému mýdlu hloubku a nádech chypre.
Aldehydy + ruža + ylang = Chanel No. 22. Aspoň teda na mne. Trochu menej prísna. Trochu opulentnejšia. Ale je to tam.
Ťažká, prísna, mierne staromódna aldehydovka, ktorá by robila česť ako vlajková loď - čo vlajková loď, rovno torpédoborec - akémukoľvek veľkému klasickému domu.
Na tuhle vůni jsem byla zvědavá především proto, že Andyho Miriam se stala mou láskou na první počich a jednou z nejoblibenějších aldehydovek vůbec. A samotné aldehydy jsou tu opravdu krystalicky čisté a lehounké jako v Liu. Zcela chybí hořkost bergamotu, karafiát i levandule. Naopak místo toho je doprovází pelargónie s mátovou svěžestí, hřejivý ylang, vonící po lehce nahnilých banánových slupkách a jasmín, který je bohužel pro mě o krapet víc indoličtější, než kolik by mi bylo milé.
Jakmile však tahle fáze pomine, objeví se poměrně něžná růže, odděná do kabátku z hebounkého zeleného sametu. Vetiver tady ani zdaleka nedrhne tak jako v Miriam, spíše jemně dokresluje tóny chypre a spolu s mléčným santalem, pudrovou vanilkou a kosatcem a stále přítomnými aldehydy tak tvoří na Tauera překvapivě jásavý, přesto ne naivní celek. I proto je hrozná škoda, že ve srovnání nejen s Miriam, ale všemi jeho dalšími vůněmi má mnohem slabší sillage, i když výdrž sama o sobě je výborná.