Sytá vůně ovocného mýdla - malinového a buď tekutého, jak už někdo zmiňoval, líně vytékající z dávkovače, anebo mýdla tuhého, už trochu změklého. Vůně je dost sladká, ale u malin mi to vůbec nevadí, z těch může být v parfému i džem :) Mýdlový tón má v sobě něco rušivého, suchého, jako by v tom změklém mýdle zasychaly mýdlové piliny. V létě mě vůně nenadchla (v horku byla dusivá a připadala jsem si starší, usedlejší), ale teď v zimě je vůně sušší a lehčí, krásně voní jakoby "mimochodem" :)
mýdlo, hodně mýdlové, ale ne čerstvá vůně čistého bílého mýdla, kdepak, nic tak obyčejného.. je to spíš mýdlo tekuté, husté a líně vytékající ze zásobníku... vlastně do toho zásobníku někdo nalil místo mýdla, aniž by ho ale předtím vyčistil, hutný sladký malinový džem, se spoustou cukru, medu a vanilky. růžové maliny na chvilku připomenou Néu, ale to je taková slaďounká růžová holčička, na to zapomeň! tohle v žádným případě není pro nevinná děvčátka.
džem není přecezený, je plný malých malinových zrníček, takových dřevitých peciček... drsných a drhnoucích.
no a pak na umyvadlo položil kytici růží a
beze slova odešel...
ve vzduchu zůstala vůně růží, malin, vanilky.. a na jazyku mýdlo - mýdlo a med.
co jsem to provedla, proč jsem ho jen pouštěla dovnitř?!
honem uklidit, umýt, vymydlit, vyprat...
tak to nacpu do pusy ten džem, ježiš to je dobrý.. ježiš vypláchnout pusu mýdlem, všecko do pračky.. uch nevím co dřív.. krása nádhera
a honem umejt
stydím se..
Mýdlo, mýdlo, mýdlo, malinové s růží. Voňavé mýdlo, které nám každý rok pečlivě vybíral dědeček k vánocům a proto skončilo většinou ve skříni s prádlem. Je to, jak kdybych ho vybalovala z papíru a čím dál víc cítila tu nálož malin. Až mám chuť ho zase zabalit zpátky. Levandule ten pocit ještě umocňuje. Tu čistotu a vůni klasických tuhých mýdel. Zvláštní je, že nemám ráda růže, ale v Tauerových vůních je vůbec necítím, ani tady. Většinou totiž nesnesu ten jejich umělý tón, který se snaží z růže udělat moc silnou vůni. A oni přitom voní tak jemně. Možná jsou ale tak skutečné, že mi vlastně vůbec nevadí. Nebyl by to ale Tauer, aby po zvláštním začátku nepřišel nějaký zajímavý vývoj a i když si v začátku říkám, že tohle není nic pro mě, tak se pořád vracím, zkoumám, přemýšlím, že se mi to vlastně líbí. Pořád je to mýdlo a ať se snažím, jak chci pudr to není. Jen už je jemné, nějakou dobu bylo ve skříni, nemá už takovou sílu. Stále cítím maliny, levanduli, ale přidala se hloubka a vůně se usadila. Prosladila jí vanilka, tonka a ambra a umírnil santal. Výdrž dlouhá, ale drží se spíš u těla.
...Vezmi růže natrhané v podvečer, do kterých se celý den hromadila vůně slunečních paprsků. Do kotlíku k nim přidej fialkovou esenci získanou mučením fialových kvítků a spoustu přezrálých malin trhaných neposkvrněnou pannou. To vše svař. Až se hmota bude táhnout jako pryskyřice a cukr se začne připalovat, je čas do ní ponořit vanilkový lusk. Ten do škapulíře dej a daruj mládenci, jehož smysly toužíš poblouznit...
Velmi sladká růže a připálené fialkovo-malinové bonbóny. Zdánlivě jednoduché na popis, nebýt určitého znepokojivého tónu (snad způsobeného ostrým závanem citronové kůry a levandule), který jsem neuměla popsat jinak, než tím "mučením fialek". Úvod je jako vždy u Tauera rozháraný a "svůj", ale v závěru, doznívání, si složky sednou dohromady do výrazně sladkého rtěnkového akordu a plují na slunečné ambře.
Maliny v šampaňském. Perlivost je velmi výrazná, i samotná vůně šumivého bílého vína, skoro je až slyšet zvonivý cinkot sklenic jako v Noontide Petals. Růže se schovává za malinami, nejen v úvodu, ale po celou dobu. Nebo je spíš malinově sladká... A maliny, středobod této vůně - nejprve sladce ovocné s krémovou vanilkou, potom sirupové, potom hustě medové, až trnou zuby, a úplně nakonec jemné - po celou dobu doprovázené zmíněným šampaňským. Po medové fázi, kdy je vůně nejintenzivnější, přichází výrazné zjemnění a konečně dostanou prostor i ostatní složky: aromatická levandule, která vůni příjemně tlumí, a dokonalá sladkoslaná hladká tauerovská ambergris, pro kterou by člověk udělal první poslední, aby se k ní propracoval (a která hraje podobnou roli v Une Rose Chypree). Vůně je nyní pudrovější až rtěnková, přecházející až do růžového mýdla, usazená na santalu.
Zpočátku je Une Rose Vermeille velmi dívčí, možná až příliš. Sladká a bezstarostná. Ale když dostane čas a prostor - aplikovaná v přiměřeném množství - je z ní sofistikovaná vůně, sice ovocno-pudrově sladká, ale s hloubkou, postavená na kvalitním základě.
...v podstatě s oběma zdejšími recenzemi souhlasím.
Je to taková vyšlehaná hustá angorsky hebká a jemná malinová pěna s nádechem z růží prosypaná transparentním vanilkově medovým pudrem na velehedvábném ambrovoorientálním základu.
Taková luxusní Hot Couture Givenchy bez kouře a bez vetiveru.
Rudá růže? Já osobně ji vidím spíše v růžovějším odstínu, zpočátku tedy rozhodně. To by se dala přirovnat k osvěžující citronádě, kterou protne ostřejší závan levandule, ta však zároveň dodává vůni i jistou křehkost. Poté je vám naservírován vychladlý čaj, připravený z malinového listí a v nose vám praská několik mýdlových bublinek. Fialky jako takové skoro necítím, spíš jakýsi lehounký závojíček z fialkového pudru, který se snese na ten malinový čaj a překryje ho.
Nyní teprve přichází červená růže, i když pokud srovnám s Une Rose Chyprée, Rose Nacrée nebo jinými růžemi, tato je přece jen pořád světlejší a hlavně má „mýdlovou“ podobu. Po nějaké době se objevuje lehce zakouřená „balzámová“ ambra a i když dostává zdánlivě víc prostoru než v Une Rose Chyprée (tam jsem jí postřehla až v dojezdu), chvílemi se mi schovává v pudrové sladkosti a střídavě v onom růžovém mýdle.
Rozhodně je to další z Andyho bezproblémově nositelných vůní s výbornou výdrží a možná by mohla být dobrým odrazovým můstkem pro ty, kteří chtějí zkusit vůni s trochou pudru, ale pudrové Loukhoumy nebo vůně typu Osez-Moi! už je dusí .
Nalitá tlustá růžová poupata s rozmačkanou svíravou malinou i s listem (a červem:-), mohutná pudrovka. Pro dokreslení natrpklosti strčte nos do čerstvě otevřené krabičky s malinovým čajem Jemča. Vcelku dost líbivé, a vůbec to není špatné.
22.12.´13
Sytá vůně ovocného mýdla - malinového a buď tekutého, jak už někdo zmiňoval, líně vytékající z dávkovače, anebo mýdla tuhého, už trochu změklého. Vůně je dost sladká, ale u malin mi to vůbec nevadí, z těch může být v parfému i džem :) Mýdlový tón má v sobě něco rušivého, suchého, jako by v tom změklém mýdle zasychaly mýdlové piliny. V létě mě vůně nenadchla (v horku byla dusivá a připadala jsem si starší, usedlejší), ale teď v zimě je vůně sušší a lehčí, krásně voní jakoby "mimochodem" :)
mýdlo, hodně mýdlové, ale ne čerstvá vůně čistého bílého mýdla, kdepak, nic tak obyčejného.. je to spíš mýdlo tekuté, husté a líně vytékající ze zásobníku... vlastně do toho zásobníku někdo nalil místo mýdla, aniž by ho ale předtím vyčistil, hutný sladký malinový džem, se spoustou cukru, medu a vanilky. růžové maliny na chvilku připomenou Néu, ale to je taková slaďounká růžová holčička, na to zapomeň! tohle v žádným případě není pro nevinná děvčátka.
džem není přecezený, je plný malých malinových zrníček, takových dřevitých peciček... drsných a drhnoucích.
no a pak na umyvadlo položil kytici růží a
beze slova odešel...
ve vzduchu zůstala vůně růží, malin, vanilky.. a na jazyku mýdlo - mýdlo a med.
co jsem to provedla, proč jsem ho jen pouštěla dovnitř?!
honem uklidit, umýt, vymydlit, vyprat...
tak to nacpu do pusy ten džem, ježiš to je dobrý.. ježiš vypláchnout pusu mýdlem, všecko do pračky.. uch nevím co dřív.. krása nádhera
a honem umejt
stydím se..
Mýdlo, mýdlo, mýdlo, malinové s růží. Voňavé mýdlo, které nám každý rok pečlivě vybíral dědeček k vánocům a proto skončilo většinou ve skříni s prádlem. Je to, jak kdybych ho vybalovala z papíru a čím dál víc cítila tu nálož malin. Až mám chuť ho zase zabalit zpátky. Levandule ten pocit ještě umocňuje. Tu čistotu a vůni klasických tuhých mýdel. Zvláštní je, že nemám ráda růže, ale v Tauerových vůních je vůbec necítím, ani tady. Většinou totiž nesnesu ten jejich umělý tón, který se snaží z růže udělat moc silnou vůni. A oni přitom voní tak jemně. Možná jsou ale tak skutečné, že mi vlastně vůbec nevadí. Nebyl by to ale Tauer, aby po zvláštním začátku nepřišel nějaký zajímavý vývoj a i když si v začátku říkám, že tohle není nic pro mě, tak se pořád vracím, zkoumám, přemýšlím, že se mi to vlastně líbí. Pořád je to mýdlo a ať se snažím, jak chci pudr to není. Jen už je jemné, nějakou dobu bylo ve skříni, nemá už takovou sílu. Stále cítím maliny, levanduli, ale přidala se hloubka a vůně se usadila. Prosladila jí vanilka, tonka a ambra a umírnil santal. Výdrž dlouhá, ale drží se spíš u těla.
...Vezmi růže natrhané v podvečer, do kterých se celý den hromadila vůně slunečních paprsků. Do kotlíku k nim přidej fialkovou esenci získanou mučením fialových kvítků a spoustu přezrálých malin trhaných neposkvrněnou pannou. To vše svař. Až se hmota bude táhnout jako pryskyřice a cukr se začne připalovat, je čas do ní ponořit vanilkový lusk. Ten do škapulíře dej a daruj mládenci, jehož smysly toužíš poblouznit...
Velmi sladká růže a připálené fialkovo-malinové bonbóny. Zdánlivě jednoduché na popis, nebýt určitého znepokojivého tónu (snad způsobeného ostrým závanem citronové kůry a levandule), který jsem neuměla popsat jinak, než tím "mučením fialek". Úvod je jako vždy u Tauera rozháraný a "svůj", ale v závěru, doznívání, si složky sednou dohromady do výrazně sladkého rtěnkového akordu a plují na slunečné ambře.
Maliny v šampaňském. Perlivost je velmi výrazná, i samotná vůně šumivého bílého vína, skoro je až slyšet zvonivý cinkot sklenic jako v Noontide Petals. Růže se schovává za malinami, nejen v úvodu, ale po celou dobu. Nebo je spíš malinově sladká... A maliny, středobod této vůně - nejprve sladce ovocné s krémovou vanilkou, potom sirupové, potom hustě medové, až trnou zuby, a úplně nakonec jemné - po celou dobu doprovázené zmíněným šampaňským. Po medové fázi, kdy je vůně nejintenzivnější, přichází výrazné zjemnění a konečně dostanou prostor i ostatní složky: aromatická levandule, která vůni příjemně tlumí, a dokonalá sladkoslaná hladká tauerovská ambergris, pro kterou by člověk udělal první poslední, aby se k ní propracoval (a která hraje podobnou roli v Une Rose Chypree). Vůně je nyní pudrovější až rtěnková, přecházející až do růžového mýdla, usazená na santalu.
Zpočátku je Une Rose Vermeille velmi dívčí, možná až příliš. Sladká a bezstarostná. Ale když dostane čas a prostor - aplikovaná v přiměřeném množství - je z ní sofistikovaná vůně, sice ovocno-pudrově sladká, ale s hloubkou, postavená na kvalitním základě.
...v podstatě s oběma zdejšími recenzemi souhlasím.
Je to taková vyšlehaná hustá angorsky hebká a jemná malinová pěna s nádechem z růží prosypaná transparentním vanilkově medovým pudrem na velehedvábném ambrovoorientálním základu.
Taková luxusní Hot Couture Givenchy bez kouře a bez vetiveru.
Rudá růže? Já osobně ji vidím spíše v růžovějším odstínu, zpočátku tedy rozhodně. To by se dala přirovnat k osvěžující citronádě, kterou protne ostřejší závan levandule, ta však zároveň dodává vůni i jistou křehkost. Poté je vám naservírován vychladlý čaj, připravený z malinového listí a v nose vám praská několik mýdlových bublinek. Fialky jako takové skoro necítím, spíš jakýsi lehounký závojíček z fialkového pudru, který se snese na ten malinový čaj a překryje ho.
Nyní teprve přichází červená růže, i když pokud srovnám s Une Rose Chyprée, Rose Nacrée nebo jinými růžemi, tato je přece jen pořád světlejší a hlavně má „mýdlovou“ podobu. Po nějaké době se objevuje lehce zakouřená „balzámová“ ambra a i když dostává zdánlivě víc prostoru než v Une Rose Chyprée (tam jsem jí postřehla až v dojezdu), chvílemi se mi schovává v pudrové sladkosti a střídavě v onom růžovém mýdle.
Rozhodně je to další z Andyho bezproblémově nositelných vůní s výbornou výdrží a možná by mohla být dobrým odrazovým můstkem pro ty, kteří chtějí zkusit vůni s trochou pudru, ale pudrové Loukhoumy nebo vůně typu Osez-Moi! už je dusí .
Nalitá tlustá růžová poupata s rozmačkanou svíravou malinou i s listem (a červem:-), mohutná pudrovka. Pro dokreslení natrpklosti strčte nos do čerstvě otevřené krabičky s malinovým čajem Jemča. Vcelku dost líbivé, a vůbec to není špatné.
22.12.´13