Mistrovský vetiverový parfém. Ač se to někomu může zdát zvláštní, vetiver je svým původem letní parfémovou složkou. Indové za letních veder zavěšují vodou pokropené kořeny vetiverie do oken, aby z nich stoupající chladivá dřevitá vůně zmírnila horko v domě. A stejný osvěžující letní vetiver se objeví zde po nahořklém grepu a zelených bylinkách. Voní jako dřevnaté kořínky právě vytažené z vlhké půdy a zároveň větrově svěže, zřejmě díky růži. Postupně se jím prokousává nahořklé hřejivé labdanum, které jeho vyznění posouvá do podzimu. Použitím jávského vetiveru se tento parfém podobá parfému Le Vétiver (Lubin), ovšem díky ostatním složkám vyznívá svěžeji. Výdrž přesahuje 8 hodin.
Začátek je ve znamení nefalšovaného lesního podrostu s měkkou, vlhkou hlínou a pár centimetrů tlustou vrstvou napůl zetlelého listí, kam když došlápnete, zaboříte se jako do koberce s vysokým vlasem. Časem nás naštěstí Eau de Bahno opustí a propracujeme se ke klasické kombinaci zeleně drhnoucí dřevitosti vetiveru a nakysle štiplavého a i trochu šťavnatého citrusu (složení uvádí grep), který ale není nijak řezavý. Ačkoli jsem čekala trochu větší barvitost, nemyslím si, že by tady vetiver vyzníval vyloženě pánsky. Obestřen jemnou, suše aromatickou bylinností (já trvám na mateřídoušce a troše šalvěje :D ); to doplnění a uhlazení květinami a kapičkou ambry jde opravdu spíš jen tušit.
Na celé vůni se mi asi nejvíce líbí úvod, který je pro můj nos jako grepovo-vetiverová aromaterapie. Klidně by takhle mohla zůstat a bylo by to dobře. V dalším vývoji totiž Vetiver Dance zolejovatí a objeví se takový chemický tón (ha, to asi bude ten březový dehet), který teda vůbec není příjemný. Trvá to hodně dlouho, na můj vkus, ale když se objeví v pozadí nádech svěží růže, opravdu se mi Vetiver Dance v této fázi moc líbí. Kdyby se ta krásná růže ještě více drala na povrch, bylo by to skoro nádherné...jenže to se (alspoň v mém případě) nestane, růže se vytratí jako pára nad hrncem a zůtává jen nasládlý vetiverovo-dehtový konec.
Mistrovský vetiverový parfém. Ač se to někomu může zdát zvláštní, vetiver je svým původem letní parfémovou složkou. Indové za letních veder zavěšují vodou pokropené kořeny vetiverie do oken, aby z nich stoupající chladivá dřevitá vůně zmírnila horko v domě. A stejný osvěžující letní vetiver se objeví zde po nahořklém grepu a zelených bylinkách. Voní jako dřevnaté kořínky právě vytažené z vlhké půdy a zároveň větrově svěže, zřejmě díky růži. Postupně se jím prokousává nahořklé hřejivé labdanum, které jeho vyznění posouvá do podzimu. Použitím jávského vetiveru se tento parfém podobá parfému Le Vétiver (Lubin), ovšem díky ostatním složkám vyznívá svěžeji. Výdrž přesahuje 8 hodin.
Začátek je ve znamení nefalšovaného lesního podrostu s měkkou, vlhkou hlínou a pár centimetrů tlustou vrstvou napůl zetlelého listí, kam když došlápnete, zaboříte se jako do koberce s vysokým vlasem. Časem nás naštěstí Eau de Bahno opustí a propracujeme se ke klasické kombinaci zeleně drhnoucí dřevitosti vetiveru a nakysle štiplavého a i trochu šťavnatého citrusu (složení uvádí grep), který ale není nijak řezavý. Ačkoli jsem čekala trochu větší barvitost, nemyslím si, že by tady vetiver vyzníval vyloženě pánsky. Obestřen jemnou, suše aromatickou bylinností (já trvám na mateřídoušce a troše šalvěje :D ); to doplnění a uhlazení květinami a kapičkou ambry jde opravdu spíš jen tušit.
Na celé vůni se mi asi nejvíce líbí úvod, který je pro můj nos jako grepovo-vetiverová aromaterapie. Klidně by takhle mohla zůstat a bylo by to dobře. V dalším vývoji totiž Vetiver Dance zolejovatí a objeví se takový chemický tón (ha, to asi bude ten březový dehet), který teda vůbec není příjemný. Trvá to hodně dlouho, na můj vkus, ale když se objeví v pozadí nádech svěží růže, opravdu se mi Vetiver Dance v této fázi moc líbí. Kdyby se ta krásná růže ještě více drala na povrch, bylo by to skoro nádherné...jenže to se (alspoň v mém případě) nestane, růže se vytratí jako pára nad hrncem a zůtává jen nasládlý vetiverovo-dehtový konec.