převážně svěží citrusy s jedním dvěma neškodnými pomerančovými kvítky a čímsi, co kdysi v dálce zahlídlo loupané mandle. velmi neškodná, velmi neutrální a dost o ničem, ale nepříjemná není.

začátek pěkný, slaďoučký čerstvý akorát zralý fík a poměrančový květ.. bohužel pokračuje genericky pseudocitrusodřevitonudně s pozůstatky toho pomerančového květu, co chytají plastikový nádech

Eh! Červený bonpar. Tak bonbónovou růži už jsem dlouho nepotkala, je to otravné, banální a nelíbí vůbec. Zklamání, s touhle značkou bylo docela slušně nakročeno.

Jako dezert mělo být servírováno ovoce v karamelu... Meruňky, švestky, co hrdlo ráčí. Jenomže se moc mluvilo, velkolepá prezentace sladké tečky večera, a karamel se začal pálit, připálil pánev, zakouřil celou kuchyni a nešel vyvětrat ještě několik hodin. Což přece není chyba, ale vylepšení, takže hurá napíchnout kousky ovoce na ohořelá dřívka, namočit v zčernale karamelové tekutině o konzistenci ambrové pryskyřice, kam se teda na zředění ještě káplo trochu brandy, v níž se maceroval vanilkový lusk, a za vydatného vdechování zbytků balzamicky sladkého kouře, dámy a pánové - voilà! Le participe passé!

Lehce zakouřený ananas řízlý suchou zelení a sytými, sladkými květinami, které na konci přecházejí až do líčidel. Na mě poněkud divoký mix...

první závan vůně hned po nástřiku je úžasný: jemná dřevitá, lehce kořenitá orientálka proslazená vanilkou, moc příjemná. k mé hrůze začala strašlivě kysnout, že jsme byla zralá ji zavrhnout, ale po půlhodině, hodině (už nevím) se začala zase zlepšovat směrem k tomu, co u ní popisuje dzona. a nejzajímavější na tom je, že já se s dzonou zásadně neshodnu a zrovna tady ano určitě potřebuje důkladnější zkoušení, víc času a soustředění sama na sebe, bez vlivu ostatních vůní.

Kafe, kokos, orisky, bile kytky. Na zacatku dost gurmanske.

hořkej pomeranč. květ a omítka

čokoláda ve velmi vlhkém a dusném prostředí, s pižmem místy až poněkud upoceným a lepkavým, později pižmo přechází trochu do větrova, podkresleno jen decentním pačuli. pokud bych chtěla čokoládu po italsku, mým favoritem je Jailia.

velmi příjemné překvapení. začínala hrozivým cedrem s hrozivou skořicí a nějakým tím citrusem, kterážto kombinace na mně vyznívá asi jako plastové dřevo s vitacitem. Ovšem velmi pozitivně kvituju podobu po rozvonění: dřevitá vůně, kde najdeme i pěkný santal, s červenými bobulemi, zalité nesladkým medem s trochou teplých, sytých květin (pokud to jde). Zahřívací, hustá, do zimy parádní. edit: mýdlovatí. // horký rybíz (varianta od horkých malin :) ), zpočátku s trochou citrusu, zasypaný kořením a vyniká skořice, místy suchá a drhnoucí, místy jemná a nasládlá. v dřevěné misce („vlhký“ cedr ala FdB), ve které směs promícháváme dřevěnou lžičkou, lehce přisladíme vanilkou, zjemníme pižmem a zalijeme poměrně velkým množstvím mýdlového neroli.

Když já ty růže nemám moc ráda. Ale tahle je dobrá, jedna z těch nejlepších. Romanticky pojatá, zde je v barvě růžové, se zelenodřevitým stonkem, pylem a obsypaná bobulovým ovocem, s plátkem citrusu a pižmovou polevou. Jako květinový pohár, sladší a bezstarostná, ale nikoli dívčí – rozhodně dospělá. Připadne mi šťastná a optimistická. Má-li evokovat jaro, tak spíš pozdní, přiklánějící se k létu – možná květen? Jde hodně do prostoru, stačí málo. Tip na svatební vůni ;)

zase vitacit? už mi asi hrabe, ale nemůžu si pomoct… nebo kyselina citrónová, ta krystalická, úplně mi z toho jdou sliny. pár desítek kilometrů za tím nějaké dřevo a koření – bylo by to pravděpodobné.. = čili zřejmě zase skořice + kadidlo

Začíná šťavnatou broskví, jakou známe z jiných Tauerových vůní (Une Rose de Kandahar, Fruitchouli Flash) smíchanou s nesladkým, trochu omítkovým pudrem jako v Peche Cardinal od MDCI. Postupně se vkrádá hladká, světlá semišová kůže a pár hoblinek hořké citrusové kůry. Vůně se víc zahřeje, ovocnost se zjemní, hřejivost je tělová, pižmovo ambrově nasládlá, ale jen jemná, vzdálená. Jedna po druhé se kolem producírují květiny, tu růže, tu jasmín, tu muškát a nakonec i ylang… Natřou se broskvovým sirupem, zasypou pudrem a jdou zase dál. Nu, podle mě je docela rozdílná od první Années, a osobně tu první preferuju. Vůně je objektivně vydařená, ale nějak mě nezasáhla.

Něco mezi Heliotropem od Etra a pižmovou kolekcí Sylvaine Delacourte (konkrétně Florentina a Smeraldo). Kosatcový pudr s vanilkově sladkým bílým pižmem vytváří hladký obláček, jemuž bylinná andělika dodává trochu zelené nahořklosti a redukuje přílišnou nadýchanost nebo gurmánskost. Teple kořenitého hřebíčku je tam jen na špičku nože a dohromady s ostatními složkami vytváří dojem krémově kořenitých blanšírovaných mandlí. Lineární, ale hezké.