Krásná čokoládová vůně, ale ta čokoláda tam není prvoplánová. Všechny složky ji společně vykouzlí. Není to čokoláda jako v parfémech, které se tak jmenují (Mat Chocolat nebo Gourmand Coquin), ale jemná a hebká vůně, která čokoládu spíš připomene. V začátku se na chvíli objeví závan hořkých citrusů, ale dlouho se nezdrží. Jinak se vůně nijak výrazně nemění a nejvýraznější zůstává kakao v závěru s trošičkou cedru. Přišlo mi, že tam cítím i kadidlo, ale může to být labdanum. Takový pryskyřičně zakouřený podtón. Krásně příjemně sladká, tak akorát. Výdrž je neskutečná a i po dlouhé době voní stále nádherně.
Tam kdesi v tajemnu starého města,
kde kroků mých už stálá je cesta
a tichá zář lampy
plátky tmy krájí
jak zlatým nožem z černého těsta …
tam říkám si,
jak sladký, ty podzime, dokážeš být …
jak čokolády kousek,
jenž toužím v ústech mít …
Lei je pro mě dokonalou podzimní vůní, v níž jde sladké pokušení čokolády ruku v ruce se zemitým pačuli. Jednoduché, ale dokonalé! Křupavá tmavá čokoláda se pomalu rozpouští a vpíjí do kypré vlhké země. Pár kousků však zůstává v podobě sladkých slz na tvrdém dřevěném prkénku a já neodolám, abych je nesetřela prstem, který si pak jako malá holka vložím do úst …
Pačuli posypané kakaovým práškem a vanilkou se přihrne málem bez patřičného úvodu. Pokud si totiž k ruce nepřičichnete hned po nástřiku, citrusový vánek vám uteče.
Kakao se sladkou vanilkou se roztopí do čokoládového krému a labdanum je jistí před sklouznutím do plnokrevné gurmánky pryskyřičným tónem, ve kterém je dotyk semišové kůže. Dokonce jako by někdo přikápnul do čokolády kapku likéru. Čokoláda se ale nenápadně vytratí a zůstane nám nesladká vanilka na zakouřeném dřevu.
Po ultrasladkém Alessandrovi si u mě touto vůní docela vylepšili reputaci. Tohle je pro začátek citrusově svěží, vlhce zemité díky pačuli, ale jen chvilku. Kouřové labdanum postupně způsobí, že pačuli postupně začíná schnout a vůně pomalinku přechází na gurmánskou úroveň.
Představte si vanilkový pudink posypaný kakaovým práškem a zakápnutý jednou krůpějí medu a dvěma krůpějemi karamelu v misce ze suchého, jemně drhnoucího dřeva. Najednou někdo vezme kouzelnou měchačku a míchá tak dlouho, dokud pudink v misce nepřemění na krémovou mléčnou čokoládu a v téhle linii už vůně zůstává až do samotného konce.
Čokoláda ve velmi vlhkém a dusném prostředí, s pižmem místy až poněkud upoceným a lepkavým, později pižmo přechází trochu do větrova, podkresleno jen decentním pačuli. Pokud bych chtěla čokoládu po italsku, mým favoritem je Jailia.
Krásná čokoládová vůně, ale ta čokoláda tam není prvoplánová. Všechny složky ji společně vykouzlí. Není to čokoláda jako v parfémech, které se tak jmenují (Mat Chocolat nebo Gourmand Coquin), ale jemná a hebká vůně, která čokoládu spíš připomene. V začátku se na chvíli objeví závan hořkých citrusů, ale dlouho se nezdrží. Jinak se vůně nijak výrazně nemění a nejvýraznější zůstává kakao v závěru s trošičkou cedru. Přišlo mi, že tam cítím i kadidlo, ale může to být labdanum. Takový pryskyřičně zakouřený podtón. Krásně příjemně sladká, tak akorát. Výdrž je neskutečná a i po dlouhé době voní stále nádherně.
Tam kdesi v tajemnu starého města,
kde kroků mých už stálá je cesta
a tichá zář lampy
plátky tmy krájí
jak zlatým nožem z černého těsta …
tam říkám si,
jak sladký, ty podzime, dokážeš být …
jak čokolády kousek,
jenž toužím v ústech mít …
Lei je pro mě dokonalou podzimní vůní, v níž jde sladké pokušení čokolády ruku v ruce se zemitým pačuli. Jednoduché, ale dokonalé! Křupavá tmavá čokoláda se pomalu rozpouští a vpíjí do kypré vlhké země. Pár kousků však zůstává v podobě sladkých slz na tvrdém dřevěném prkénku a já neodolám, abych je nesetřela prstem, který si pak jako malá holka vložím do úst …
Pačuli posypané kakaovým práškem a vanilkou se přihrne málem bez patřičného úvodu. Pokud si totiž k ruce nepřičichnete hned po nástřiku, citrusový vánek vám uteče.
Kakao se sladkou vanilkou se roztopí do čokoládového krému a labdanum je jistí před sklouznutím do plnokrevné gurmánky pryskyřičným tónem, ve kterém je dotyk semišové kůže. Dokonce jako by někdo přikápnul do čokolády kapku likéru. Čokoláda se ale nenápadně vytratí a zůstane nám nesladká vanilka na zakouřeném dřevu.
Po ultrasladkém Alessandrovi si u mě touto vůní docela vylepšili reputaci. Tohle je pro začátek citrusově svěží, vlhce zemité díky pačuli, ale jen chvilku. Kouřové labdanum postupně způsobí, že pačuli postupně začíná schnout a vůně pomalinku přechází na gurmánskou úroveň.
Představte si vanilkový pudink posypaný kakaovým práškem a zakápnutý jednou krůpějí medu a dvěma krůpějemi karamelu v misce ze suchého, jemně drhnoucího dřeva. Najednou někdo vezme kouzelnou měchačku a míchá tak dlouho, dokud pudink v misce nepřemění na krémovou mléčnou čokoládu a v téhle linii už vůně zůstává až do samotného konce.
Čokoláda ve velmi vlhkém a dusném prostředí, s pižmem místy až poněkud upoceným a lepkavým, později pižmo přechází trochu do větrova, podkresleno jen decentním pačuli. Pokud bych chtěla čokoládu po italsku, mým favoritem je Jailia.