U Guerlainů opět předvedli mistrnou, jak říkal pan profesor na dílny, vypiplanó šolichačku. Ovšem myšleno jako kompliment. Pomerančový květ je nejdříve vysušen na prudkém letním slunci, pak rozemletý na velejemný prášek a poté smíchán s pečlivě vyšlehanou mandlovou pastou, šlupky pryč, to se rozumí samo sebou a pěkně zrníčko po zrníčku vmíchané labutím pírkem do výsledné konzistence. Komu se s tímhle chce piplat, má můj neskonalý obdiv a kdybych měla na hlavě něco jinýho než suchým šamponem přestříknutý vrabčí hnízdo, tak smeknu. Je to prostě tak jemňoučké, prachové, ale zároveň nedusivé, krémové a hladké, až mě skoro naštvalo, že se mě včera nikdo nezeptal: "Jakpak se, mladá paní, jmenuje ten krásný parféééém?" Páč bych hodila vlnou směrem vpravo, posunula si sluneční brýle na čelo jako Bartoška a řekla bych: "LEPLYBÓŽÚRDEMAVÍÍ" No, to prostě chcete zažít! Stejně jako ten nejkrásnější den svého života, na který stále čekáme, přestože je možný, že už ho vlastně máme dávno za sebou. Ale možná taky ne, kdoví. Ráda se nechám překvapit.
Vůně Le Plus Beau Jour de Ma Vie je jiná verze vůně Le Bouquet de la Mariée. Také moc hezká, romantická, vanilková, s pomerančovými květy a mandlemi. Je ale o poznání řidší a více vystupuje pačuli, čímž mi vzdáleně připomněla Pradu (tu růžovou z roku 2004). Po pár okamžicích mi pačuli zmizí a po rozvonění je vůně zase vanilková, s výrazným pomerančovým květem a působí na mě ještě více chladivě než Le Bouquet de la Mariée.
Při prvním zkoušení mě napadla podobnost s vůní Mon précieux Nectar. Pomerančový květ vznášející se nad sklenicí pomerančové šťávy a miskou pražených sladkých mandliček obalených v cukru. Sladkost pomerančového květu je ve svatebních mandlích zmírněna neroli a andělikou, které vůni dodávají svěžest a nahořklost. A sladký závan pepře vzdušnost.
S výjimkou úplného začátku, ve kterém se velmi letmo projevily svěže nahořklé tóny strouhnuté grepové kůry, je to pro mě reminiscence na Mon Precieux Nectar v podobě jemně sladkého pomerančového květu s mandlovými lupínky a cukrovým prachem. "Přidanou hodnotou" oproti MPN jsou navíc dřevitě květinové tóny s pár kapkami medu. Božská krása má pro mě bohužel jednu drobnou vadu - výdrž o něco kratší, než je mi milé...
...tahle vůně a - napadají mě -
ano, souhlasím s domenicou, že Classique, pak mně tedy i, a to zas souhlasím s Vendulkou - Angelique Noir, a mně ještě i Joop Le Bain a Alessandro Mazzolari...
V žádném případě a ničím mi neevokuje Floral Romantique...
Aneb -
Le Plus Beau Jour de Ma Vie
...jestli takhle má a bude vonět kůže nevěsty mezi tím vším saténem, krajkami, organzou, perličkami, třpytivými kamínky a tylem,
ke které si poprvé ženich přivoní,
musí a bude to krásné...
Nezapomenutelné...
Ta vůně je velmi intimní a
současně tělově velmi intenzivní...
Tím chci říci, že pokud bude mít někdo to štěstí, a přivoní si k takto ovoněné kůži/nositelce - tu vůni už nikdy nezapomene..!
Je hořká - jsou tam slzy z těch chvilek, kdy dívka, žena pochybuje o lásce, ty malé a velké strachy týkající se vztahů...
Je sladká - je tam to nejkrásnější, co může mezi mužem a ženou být...
Je plná - je tam tolik barev, náplní, zážitků, a přesto je to jeden život...
Je ženská, mazlivá, trochu potvora, je labužnická, trochu aristokratka, je křehká a je silná.
Co mě napadá, když ji cítím ihned po navonění se.?
Marcipánová Angelique Noir s křehoučkými okvětními plátky růží zdobenými tenoučkou cukrovou krustou jak sněhovými krystalky...
Po chvilince vůně přechází do delikátně živočišné roviny -
pomerančový květ s nádechem pižma přidává vůni na pikantnosti a svůdné ženskosti, hloubce.
Vše je ale neustále v decentní, takové mravné rovině...
...je to kouzelné.
A pak - jakoby alkoholovo/likérovo prachově pudrový opar/objetí...
...to určitě/právě ta kombinace složek - hlavně - pomerančový květ, růže, mandle, nahořklost anděliky a afrodiziakální vanilka v nešizené husté ale zároveň bezgravitační poloze...
Krásná vůně.
Krásný zážitek...
Nejen pro nevěsty...
Pro Krásné ženy...
**************************
Edit:
"Tak jako se k žádosti oo ruku dává zásnubní prsten, a
kdo na to má, dává třeba ten ve světlé tyrkysové krabičce od Tiffanyho...,
tak muž, který na to má,
by k tomu prstýnku měl dát i vůni
Le Plus Beau Jour de ma Vie..."
La Petite Robe Noire 2 nebo Angelique Noire mě naučily milovat hořkosladké vůně, i proto jsem tušila, že Le Plus Beau Jour de Ma Vie se mi nejspíš bude hodně líbit a nemýlila jsem se. Kombinace anděliky, pikantně nasládlého růžového pepře a svěžího bergamotu určí tento vývoj hned od začátku. Ovšem zatímco LPRN2 je zásluhou tria galbanum, pomerančový květ, pižmo jen nadýchaně hořkosladká, v Le Plus Beau Jour de Ma Vie se během chvilky dostanou do popředí mandle.
Nejsou to typické mandle, jaké člověk zná s většiny vůní, jsou obalené nejen ve vrstvě bílé čokolády (ve složení bude podle mě určitě i tonka) a macerované ve vodě z hořkého pomerančového květu, ale díky růži s pačuli a dalším složkám je tu ještě třetí, tenká poleva zkaramelizovaného cukru. Kdo znáte Sucre d´Ebene, budete nejspíš vědět, jaký tón mám na mysli. Jenže zatímco ta je jen o tom cukru s vanilkou, tady tu sladkost tlumí hromada jemného bílého pižma a "hřejivá svěžest" neroli.
Zaměřím-li se na intenzitu a výdrž, i pro mě jedná o vůni, která mnohem lépe vynikne v interiéru, naštěstí však není vyloženě intimní, vychází nastejno s Le Parfum du 68, s níž na začátku především skrze kombinaci citrusů, bylinné anděliky a pomerančový květ vykazuje jistý náznak typové příbuznosti, a to je pro mě hodně dobré. Během chvilky ale tento náznak zmizí, protože Le Plus Beau Jour de Ma Vie se vydává gurmánštější a mnohem víc ženštější cestou.
Pokud jde o vyložené voňavé přirovnání k nějaké vůni, taky jsem zatím žádnou nenašla. Z té obecné palety vůní, které zmiňovala domenica, že pouze naznačují podobnost zpracování té dané konkrétní složky nebo kombinace, souhlasím kromě Le Parfum du 68 s Angelique Noire a v případě neroli s Classique (JPG). Dokonce potvrzuju i ten bíločokoládový tón Iris Ganache a sama za sebe chtě nechtě přidávám tu Sucre d´Ebene.
U Guerlainů opět předvedli mistrnou, jak říkal pan profesor na dílny, vypiplanó šolichačku. Ovšem myšleno jako kompliment. Pomerančový květ je nejdříve vysušen na prudkém letním slunci, pak rozemletý na velejemný prášek a poté smíchán s pečlivě vyšlehanou mandlovou pastou, šlupky pryč, to se rozumí samo sebou a pěkně zrníčko po zrníčku vmíchané labutím pírkem do výsledné konzistence. Komu se s tímhle chce piplat, má můj neskonalý obdiv a kdybych měla na hlavě něco jinýho než suchým šamponem přestříknutý vrabčí hnízdo, tak smeknu. Je to prostě tak jemňoučké, prachové, ale zároveň nedusivé, krémové a hladké, až mě skoro naštvalo, že se mě včera nikdo nezeptal: "Jakpak se, mladá paní, jmenuje ten krásný parféééém?" Páč bych hodila vlnou směrem vpravo, posunula si sluneční brýle na čelo jako Bartoška a řekla bych: "LEPLYBÓŽÚRDEMAVÍÍ" No, to prostě chcete zažít! Stejně jako ten nejkrásnější den svého života, na který stále čekáme, přestože je možný, že už ho vlastně máme dávno za sebou. Ale možná taky ne, kdoví. Ráda se nechám překvapit.
Vůně Le Plus Beau Jour de Ma Vie je jiná verze vůně Le Bouquet de la Mariée. Také moc hezká, romantická, vanilková, s pomerančovými květy a mandlemi. Je ale o poznání řidší a více vystupuje pačuli, čímž mi vzdáleně připomněla Pradu (tu růžovou z roku 2004). Po pár okamžicích mi pačuli zmizí a po rozvonění je vůně zase vanilková, s výrazným pomerančovým květem a působí na mě ještě více chladivě než Le Bouquet de la Mariée.
Při prvním zkoušení mě napadla podobnost s vůní Mon précieux Nectar. Pomerančový květ vznášející se nad sklenicí pomerančové šťávy a miskou pražených sladkých mandliček obalených v cukru. Sladkost pomerančového květu je ve svatebních mandlích zmírněna neroli a andělikou, které vůni dodávají svěžest a nahořklost. A sladký závan pepře vzdušnost.
S výjimkou úplného začátku, ve kterém se velmi letmo projevily svěže nahořklé tóny strouhnuté grepové kůry, je to pro mě reminiscence na Mon Precieux Nectar v podobě jemně sladkého pomerančového květu s mandlovými lupínky a cukrovým prachem. "Přidanou hodnotou" oproti MPN jsou navíc dřevitě květinové tóny s pár kapkami medu. Božská krása má pro mě bohužel jednu drobnou vadu - výdrž o něco kratší, než je mi milé...
...tahle vůně a - napadají mě -
ano, souhlasím s domenicou, že Classique, pak mně tedy i, a to zas souhlasím s Vendulkou - Angelique Noir, a mně ještě i Joop Le Bain a Alessandro Mazzolari...
V žádném případě a ničím mi neevokuje Floral Romantique...
Aneb -
Le Plus Beau Jour de Ma Vie
...jestli takhle má a bude vonět kůže nevěsty mezi tím vším saténem, krajkami, organzou, perličkami, třpytivými kamínky a tylem,
ke které si poprvé ženich přivoní,
musí a bude to krásné...
Nezapomenutelné...
Ta vůně je velmi intimní a
současně tělově velmi intenzivní...
Tím chci říci, že pokud bude mít někdo to štěstí, a přivoní si k takto ovoněné kůži/nositelce - tu vůni už nikdy nezapomene..!
Je hořká - jsou tam slzy z těch chvilek, kdy dívka, žena pochybuje o lásce, ty malé a velké strachy týkající se vztahů...
Je sladká - je tam to nejkrásnější, co může mezi mužem a ženou být...
Je plná - je tam tolik barev, náplní, zážitků, a přesto je to jeden život...
Je ženská, mazlivá, trochu potvora, je labužnická, trochu aristokratka, je křehká a je silná.
Co mě napadá, když ji cítím ihned po navonění se.?
Marcipánová Angelique Noir s křehoučkými okvětními plátky růží zdobenými tenoučkou cukrovou krustou jak sněhovými krystalky...
Po chvilince vůně přechází do delikátně živočišné roviny -
pomerančový květ s nádechem pižma přidává vůni na pikantnosti a svůdné ženskosti, hloubce.
Vše je ale neustále v decentní, takové mravné rovině...
...je to kouzelné.
A pak - jakoby alkoholovo/likérovo prachově pudrový opar/objetí...
...to určitě/právě ta kombinace složek - hlavně - pomerančový květ, růže, mandle, nahořklost anděliky a afrodiziakální vanilka v nešizené husté ale zároveň bezgravitační poloze...
Krásná vůně.
Krásný zážitek...
Nejen pro nevěsty...
Pro Krásné ženy...
**************************
Edit:
"Tak jako se k žádosti oo ruku dává zásnubní prsten, a
kdo na to má, dává třeba ten ve světlé tyrkysové krabičce od Tiffanyho...,
tak muž, který na to má,
by k tomu prstýnku měl dát i vůni
Le Plus Beau Jour de ma Vie..."
La Petite Robe Noire 2 nebo Angelique Noire mě naučily milovat hořkosladké vůně, i proto jsem tušila, že Le Plus Beau Jour de Ma Vie se mi nejspíš bude hodně líbit a nemýlila jsem se. Kombinace anděliky, pikantně nasládlého růžového pepře a svěžího bergamotu určí tento vývoj hned od začátku. Ovšem zatímco LPRN2 je zásluhou tria galbanum, pomerančový květ, pižmo jen nadýchaně hořkosladká, v Le Plus Beau Jour de Ma Vie se během chvilky dostanou do popředí mandle.
Nejsou to typické mandle, jaké člověk zná s většiny vůní, jsou obalené nejen ve vrstvě bílé čokolády (ve složení bude podle mě určitě i tonka) a macerované ve vodě z hořkého pomerančového květu, ale díky růži s pačuli a dalším složkám je tu ještě třetí, tenká poleva zkaramelizovaného cukru. Kdo znáte Sucre d´Ebene, budete nejspíš vědět, jaký tón mám na mysli. Jenže zatímco ta je jen o tom cukru s vanilkou, tady tu sladkost tlumí hromada jemného bílého pižma a "hřejivá svěžest" neroli.
Zaměřím-li se na intenzitu a výdrž, i pro mě jedná o vůni, která mnohem lépe vynikne v interiéru, naštěstí však není vyloženě intimní, vychází nastejno s Le Parfum du 68, s níž na začátku především skrze kombinaci citrusů, bylinné anděliky a pomerančový květ vykazuje jistý náznak typové příbuznosti, a to je pro mě hodně dobré. Během chvilky ale tento náznak zmizí, protože Le Plus Beau Jour de Ma Vie se vydává gurmánštější a mnohem víc ženštější cestou.
Pokud jde o vyložené voňavé přirovnání k nějaké vůni, taky jsem zatím žádnou nenašla. Z té obecné palety vůní, které zmiňovala domenica, že pouze naznačují podobnost zpracování té dané konkrétní složky nebo kombinace, souhlasím kromě Le Parfum du 68 s Angelique Noire a v případě neroli s Classique (JPG). Dokonce potvrzuju i ten bíločokoládový tón Iris Ganache a sama za sebe chtě nechtě přidávám tu Sucre d´Ebene.