Jako dezert mělo být servírováno ovoce v karamelu... Meruňky, švestky, co hrdlo ráčí. Jenomže se moc mluvilo, velkolepá prezentace sladké tečky večera, a karamel se začal pálit, připálil pánev, zakouřil celou kuchyni a nešel vyvětrat ještě několik hodin. Což přece není chyba, ale vylepšení, takže hurá napíchnout kousky ovoce na ohořelá dřívka, namočit v zčernale karamelové tekutině o konzistenci ambrové pryskyřice, kam se teda na zředění ještě káplo trochu brandy, v níž se maceroval vanilkový lusk, a za vydatného vdechování zbytků balzamicky sladkého kouře, dámy a pánové - voilà! Le participe passé!
Na oheń příhodíme pár hrstí suchého jedlového jehličí a do kastrolu s připáleným kandovaným ovocem nasypeme kari koření, přidáme silný bylinný likér, ambru a kousky suché pryskyřice....rozpustíme, párkrát promícháme, naplníme do flakónů a postavíme na poličku vedle Arabie, Ambre Sultan, Fille en Aiguilles, Feminite du Bois a Bois et Fruits. A v jednom flakónku tak budeme mít od každé z těchto vůní něco (i když já je radši "odděleně").
Je skutečně výletem do minulosti. Nejsou jimi však uplynulé události, nýbrž vzpomínková přehlídka stávajících Lutensových vůní. Pozdravíme se s děvčetem v jehličí, potkáme švestky s cedrem z původní Femnité du Bois, přiťukneme si sklenkou bylinkového likéru ze Chergui, ucítíme i stejnou vůni tabáku a tím vším se jako černá niť proplétá stopa připáleného lékořicového pendreku z Forreau Noir. Vše v souhrnu vytváří příjemnou uklidňující orientální vůni.
Tohle je opravdu příčestí minulé, vyjadřující uplynulé události, děje, stavy. Patří jazyku z doby před stavbou věže v Babylonu. Někdo sice může cítit orientální pryskyřice, někdo hnědou pryskyřici vytékající ze zářezu do kůry staré slivoně, někdo datlový sirup a jiný švestkovou omáčku s perníkem, význam však zůstává stejný: uklidňující vůně, která připomíná něco důvěrně známého z dětství. Radost není zakletá do vzpomínky, ale do samé podstaty paměti, která dokáže selektivně i to původně nepříjemné přetavit v hezké. Nikdy mi nechutnala lékořice, ale v kombinaci s připálenými povidly, vůní tabáku a štiplavostí prvního suchého listí páleného na zahradě vnímám černou stopu lékořicového pendreku jako nitku, po které v příčestí minulém okouzleně a opatrně ručkuji nad propastí zapomnění až někam do dětství. Bois de violette, Bois et fruits, Féminité du bois jsou jako tři pohádkové sudičky, které mě na tuhle cestu vypravily.
Serge Lutens se vrátil ke kořenitým, dřevitým, orientálním vůním, které tak dobře uměl. Jako Chergui nebo Ambre Sultan. V Participe Passé nám připravil v úvodu hořký bylinkový nálev, který připomíná sirup proti kašli. Přidal do něho pryskyřici i s jehličím a trpce sladký ovocný tón, něco jako švestky a brusinky naložené v likéru. A trochu kouře z doutnajícího dřeva. Vůně je trochu lineární, ale s dlouhou výdrží, i když se drží spíš blíže u těla.
Serge Lutens namiešal tentokrát jantárový elixír balzamickej živice s ovocnými tónmi. Sirup hustne, šíri okolo seba teplú, ľahko kmínovo štipľavú arómu. Serge vytiahne z koženej brašne fľašku Coca Coly, upije si z nej a zbytok vyleje do rýchlo hustnúcej zmesy, pretože už cítiť jemne pripálený karamel. Za svet si nevie spomenúť, či pridal aj melasu, možno by sa aj hodila. Alebo kúsok horkej čokolády? Otvorí opäť koženú brašňu, ale vo vnútri je už len jej prázdny pokrčený obal. No nič, aj bez nej bude elixír výborne chutiť.
Balzamická nahorklá korenistá vôňa s koženou textúrou a ľahučkými drevitými chypre tónmi.
Jako dezert mělo být servírováno ovoce v karamelu... Meruňky, švestky, co hrdlo ráčí. Jenomže se moc mluvilo, velkolepá prezentace sladké tečky večera, a karamel se začal pálit, připálil pánev, zakouřil celou kuchyni a nešel vyvětrat ještě několik hodin. Což přece není chyba, ale vylepšení, takže hurá napíchnout kousky ovoce na ohořelá dřívka, namočit v zčernale karamelové tekutině o konzistenci ambrové pryskyřice, kam se teda na zředění ještě káplo trochu brandy, v níž se maceroval vanilkový lusk, a za vydatného vdechování zbytků balzamicky sladkého kouře, dámy a pánové - voilà! Le participe passé!
Na oheń příhodíme pár hrstí suchého jedlového jehličí a do kastrolu s připáleným kandovaným ovocem nasypeme kari koření, přidáme silný bylinný likér, ambru a kousky suché pryskyřice....rozpustíme, párkrát promícháme, naplníme do flakónů a postavíme na poličku vedle Arabie, Ambre Sultan, Fille en Aiguilles, Feminite du Bois a Bois et Fruits. A v jednom flakónku tak budeme mít od každé z těchto vůní něco (i když já je radši "odděleně").
Je skutečně výletem do minulosti. Nejsou jimi však uplynulé události, nýbrž vzpomínková přehlídka stávajících Lutensových vůní. Pozdravíme se s děvčetem v jehličí, potkáme švestky s cedrem z původní Femnité du Bois, přiťukneme si sklenkou bylinkového likéru ze Chergui, ucítíme i stejnou vůni tabáku a tím vším se jako černá niť proplétá stopa připáleného lékořicového pendreku z Forreau Noir. Vše v souhrnu vytváří příjemnou uklidňující orientální vůni.
Tohle je opravdu příčestí minulé, vyjadřující uplynulé události, děje, stavy. Patří jazyku z doby před stavbou věže v Babylonu. Někdo sice může cítit orientální pryskyřice, někdo hnědou pryskyřici vytékající ze zářezu do kůry staré slivoně, někdo datlový sirup a jiný švestkovou omáčku s perníkem, význam však zůstává stejný: uklidňující vůně, která připomíná něco důvěrně známého z dětství. Radost není zakletá do vzpomínky, ale do samé podstaty paměti, která dokáže selektivně i to původně nepříjemné přetavit v hezké. Nikdy mi nechutnala lékořice, ale v kombinaci s připálenými povidly, vůní tabáku a štiplavostí prvního suchého listí páleného na zahradě vnímám černou stopu lékořicového pendreku jako nitku, po které v příčestí minulém okouzleně a opatrně ručkuji nad propastí zapomnění až někam do dětství. Bois de violette, Bois et fruits, Féminité du bois jsou jako tři pohádkové sudičky, které mě na tuhle cestu vypravily.
Serge Lutens se vrátil ke kořenitým, dřevitým, orientálním vůním, které tak dobře uměl. Jako Chergui nebo Ambre Sultan. V Participe Passé nám připravil v úvodu hořký bylinkový nálev, který připomíná sirup proti kašli. Přidal do něho pryskyřici i s jehličím a trpce sladký ovocný tón, něco jako švestky a brusinky naložené v likéru. A trochu kouře z doutnajícího dřeva. Vůně je trochu lineární, ale s dlouhou výdrží, i když se drží spíš blíže u těla.
Serge Lutens namiešal tentokrát jantárový elixír balzamickej živice s ovocnými tónmi. Sirup hustne, šíri okolo seba teplú, ľahko kmínovo štipľavú arómu. Serge vytiahne z koženej brašne fľašku Coca Coly, upije si z nej a zbytok vyleje do rýchlo hustnúcej zmesy, pretože už cítiť jemne pripálený karamel. Za svet si nevie spomenúť, či pridal aj melasu, možno by sa aj hodila. Alebo kúsok horkej čokolády? Otvorí opäť koženú brašňu, ale vo vnútri je už len jej prázdny pokrčený obal. No nič, aj bez nej bude elixír výborne chutiť.
Balzamická nahorklá korenistá vôňa s koženou textúrou a ľahučkými drevitými chypre tónmi.