Krásná hřejivě ambrová vůně se suchým nešizeným a nezměkčeným kadidlovým kouřem. Voní jako interiér nějakého hradu - starý nábytek, trochu vlhké dřevo, prach, chladné kamenné zdi, kožešiny podlaze, doutnající kadidlo z hradní kaple.

pryskyřičnatá ambra, vonné tyčinky

medovo propolisova ambra a lehce stajove drevity oud, ktery prejde pozdeji do kozena. Neni to spatne, ale oud jde moc fo technickeho mazadla

Ty vůně jsou takové... dlouho macerované. Ambrový koberec na zdi začíná jako jemná pudrová nesladká ambra s hořkou citrusovou kůrou a s kořenitým nádechem. Docela nevinná. Netrvá dlouho a přiřítí se zástup trochu žluklého indolického krémového jasmínu jak uzmutého někde u ALD. Ambra najednou dostává jiný rozměr, jako archivní víno. V závěru ji zase zjemní suchá trubička skořice svařená s máslovou hruškou a prohřeje hladké kožené kastoreum. Exkurze plná obrazů v chodbách historických budov.

Lesní ambra. Zelená jako temné jehličnaté hvozdy, ale ne chladná. Začíná jako když v dlani rozemnete sotva vyrašené zelené jehličí, aromaticky, olejovitě, kořenitě. Přidává se průsvitný teplý kouř, který pomaličku houstne, jak jehličí dorůstá a je sušší. Teď je vůně měkce kadidlově lesní. Postupně sládne ambrou na úkor zelenosti, ale tahle ambra je jako smola prýštící z kmene vysoké borovice, zlatavá a temně zelená, prachově kouřová, má v sobě příběh toho stromu vyprávěný šeptem. Z nějakého důvodu je blízká a důvěrně známá, voní jako domov, jako procházky lesem, jako divoká příroda na severu, jako klid a ticho. Nejde do prostoru, ale drží dlouho.

Mně velmi sympatický typ vůně, akorát už se mi začíná pozdávat dost zaměnitelná s jinými podobnými ambrovkami. Suchá ambra, krémová vanilka, špetka koření a labdana. Velmi příjemná, nenáročná, hřejivá v zimě a zajímavá v létě. Zkrátka nic komplikovaného. S jedním velikým mínusem, a tím je výdrž. Aplikováno ani ne dvě hodiny zpátky a už se nebezpečně vytrácí.

milovníci pravé (!) ambry, sedněte na zadek. toto je váš (ehm, náš) svatý grál. (ale jak už jsem řekla, Ambra di Luna je santalovka ) drhnoucí, suchá, prachová, sladká a zároveň nahořklá, balzamická, opravdu letitá ambra. i kadidlo, koriandr a nějaké koření se tu najde. a už vím, co mi to i připomíná. Ambre Sultan po rozvonění. přesně taková pikantní. takže pokud se na vás na rozdíl ode mě A.S. rozvoní rychlejí než za cca 6 hodin, Ambru Aureu nepotřebujete. což nic nemění na její úžasnosti.

Kombinace zelených cypřišů se slanou vůní o kamení se tříštícího moře na jazyku spolu s hladkou sladkou ambrou s krustou z připáleného karamelu je dobře známá z L'Ambre des Merveilles. Tady ovšem nepřechází z fáze jedna (živý plot z tújí a kamenitá pláž) do úplně jiné fáze dva (vanilkově sladká hustá ambra). Tady celou dobu balancuje na hraně a každou chvíli se víc přikloní na jednu nebo na druhou stranu. Kamení se ohladí, rozbouřené moře zklidní, už tak měkká ambra změkne ještě víc, přitulí se, a její přitažlivou drhnoucí hořkost už dotváří jen rozdrcená semínka koriandru, když karamelová krusta pomalu praská a rozpadá se na malinké kousíčky.

Takže nejlepší ambra říkáte? Nesladká, bůhvíjaká, veleúžasná? Oukej, tak se na to mrkneme. Už přičichnutí k rozprašovači mě mírně rozhodilo. Je to divné. Starobně zatuchlé. Aplikuju a mé obavy se potvrzují. JE to starobně zatuchlé (byť, pravda, nesladké) a připomíná to, světe div se, Shalimar. Během půl hodiny vylezou veškerá zvířátka a kastoreum řádí. Jsem zděšená, protože tak prachbídně se na mně už dlouho nic nerozvonělo. Uplynula hodina a půl. Mezitím jsem aplikovala i na „testovací objekt č. 2“ pro ověření mých zjištění – a tehdy se teprve ukázalo, co to znamená, že se něco mizerně rozvonělo… Tak tedy čas zrevidovat vlastní dojmy. Zkoumám své zápěstí – kastoreum zalezlo a začíná se objevovat mírná, nepřeslazená vanilka, nikoli typicky balzamická a hutná jako v mnohých jiných ambrovkách. Ale tím ještě nekončíme. Přidává se totiž santal, přírodní, realistický, bez gurmánských tónů, které nám k němu nacpali Tom a Serge. Přebírá hlavní slovo, doplněný velmi lehkou ambrou, už zmíněnou vanilkou a jen slabě doznívajícím tělesnem. V této chvíli vůně připomíná Bois des Iles, jemnější a bez mandarinek a chanelovského tónu. Monegal dokázal něco, čemu bych nevěřila. Hned ve dvou ohledech. Teda třech. Za prvé, vytvořil v dnešní době vůni vyznívající velmi klasicky, jako zjemněné parfémy z 20. let. Za druhé, vytvořil v dnešní době velmi povedenou santalovku (ne, pro mě to není ambrovka). A za třetí, dokázal se tak vytáhnout, že otočil můj názor z červeného palce na zelený. Tahle vůně je obdivuhodná. Lehká, leč zřetelná, tělová, poměrně elegantní a dobře nositelná. Adept na něčí signature jak vyšitý.

prekvapila asi nejvic, presne ten typ hořke zelene a kytek, co mam rada a co ta ambra vyborne uhladi a zahreje, takze to neni vlastne ani zeleny.

podobná Alambaru

no dobře, opravdu jsou ty ambrovky hodně na jedno brdo, ale tahle se mi zdá být jedna z těch dost zdařilých. nejprve typická hutná vanilko-ambra sladká až gurmánsky, karamelově, později vystoupne teplé koření, poměrně výrazně zejm. muškát, a časem začne být sušší jemnými bylinkami a pačuli. ve výsledku tedy co se týče sladkosti výrazně ztlumí a je možné zaznamenat lehký květinový nádech (mimochodem, už jsem to psala, ale ambra a jemné, tlumené květiny jsou opravdu moc pěkná kombinace).