Slunce ve flakonu … Jarní obloha se pyšní blankytnou modří. A slunce se snaží svými dlouhými zlatými prsty dosáhnout do všech koutů světa pod ním. Slunečním dotekům neunikne ani kvetoucí magnolie, jejíž květy jsou živými šperky přírody … Květinová sladkost se v Magnolii Nobile snoubí s výraznou citrusovou svěžestí a lehoučkou bylinnou stopou, která v základu splývá s tóny dřev. Zářivá, elegantní a hřejivá vůně.

Balzamická levandule … Svěže nahořklá bergamotová silice, fialové kvítky levandule v tuhnoucí medově zlaté pryskyřici, sladce vonící dřeva a koření a trocha prachové vanilky. V té vůni je něco mystického a je velmi povedená.

Věčnost kamene hledícího za obzor … Nemohu si pomoci, ale hned při prvním přičichnutí k této poněkud tajemné vůni mi naskočil obraz nehybné sfingy na terase vily doktora Muntheho. A vůně samotná? Naprosto jedinečná kombinace lehounce štiplavého pepře, kterého zde není zrovna málo, sladkého jablka s lahodnou vanilkou, zlatavé ambry a kadidla. Tyto složky tam skutečně vnímám. Nejprve jednotlivě, ale zakrátko vytvoří vskutku hypnotizující celek. U této vůně jsem ani v nejmenším nečekala, že by mě nějak více oslovila. No a nakonec jsem z ní paf. Je překrásná!

Romanticky laděná květinová vůně, ve které dominují něžné tóny růží a konvalinek. Lehounká ovocná šťavnatost dodává příjemnou jiskru. Milým překvapením je tato vůně a na jaro a léto je jako stvořená.

Ztracená v růžovém snu … Sytě olejnatá vůně růže je srdcem celé kompozice, srdcem tlukoucím s neochvějnou silou a svým duchem přebíjející jak úvodní lehce štiplavé tóny mýdla, tak i nahořkle citrusový dech pelargonie. Velebnost nádherného květu přitahujícího veškerou pozornost jen a jen k sobě.

Nekomplikovaná líbivá sladkost pro chladné dny, která je však i přes svou prvoplánovost vcelku dobře umíchaná. Bergamotová svěžest se úvodními tóny jen mihne a hned začne svou gurmánskou sladkost rozbalovat tonka. Nedává moc šancí ani květinám, sametovost kosatce v sobě nemilosrdně utápí, ani dřevitě pryskyřičným tónům předesílaným ostatními složkami základu. Hezká hřejivá vůně pro milovníky sladkého.

Píše se ve hvězdách, že indigovou modří ozdobím se jednou a křídla anděla k nebesům mě zvednou, že tančit se tam bude na hudbu čarovnou a já stanu se toho plesu královnou … Nejprve zazáří zlatými citrusy a do nosu štípne ostrou chilli papričkou. Pak zesládne něžným karafiátem, vanilkou a skořicí a zahalí se do jemné clony kouře z kadidla. Lehce pikantní, kouřová sladkost. Kdo má rád Fate od Amouage, mohl by najít zalíbení i u Marhaby.

Růžové mýdélko z babiččina prádelníku … Hezká mýdlová vůně s tóny růže a karafiátu a také s lehkou stopou živočišnosti podpořenou santalem. Trochu starosvětská a mému nosu příjemná.

Vůně chameleon ... Tohle je celkem zajímavá vůně, protože v ní cítím všechno možné a pokaždé jinak. Tak například švestky a hrozinky v rumu na úvod. Pak plátek ananasu, který se noří do vanilkového pudinku. Za chvíli se mihne něco mechově lesního a sladce květinového. Celek je velmi hladký, nadýchaný, omamně sladký a lehounce pikantní.

Ovocně křišťálová ... šťavnatá ovocnost se snoubí se sladce vonící růží a aby to nebylo příliš řídké a přímočaré, tak přichází ke slovu trocha pačuli a dřevitosti. Nevím přesně, co podbarvuje celou skladbu jemnou nahořklou notou, je to ovšem zvláštní a příjemné. Vůně je vhodnou společnicí takřka celoročně, jen ve větších teplech ztrácí svou křišťálovost a může působit poněkud "unaveně".

Volnost je touhou, která duši mé vládne … na chvíli pouhou vzduch vůní pryskyřic sládne a svět zkrásněl měkkým světlem. Tmavá zem ještě zlehka sálá teplem a s každým krokem mým suchá tráva šustí melodii svou. Hořkost, která sládne. Suché pačuli s likérově laděnou vanilkou a nasládle balzamickou jantarově zabarvenou pryskyřicí. A jemná stopa elemi, v němž se odráží náznak šalvěje muškátové s lehounce mentolovým vánkem. Material je krásná zemitě pryskyřičná vůně s nepříliš sladkou vanilkou a lehkou bylinnou notou.

Hořkost pomerančových květů se prolíná skrze živočišnou omamnost jasmínu a přidá se jemná čajovost s troškou mechově nadýchané sladkosti bílé čokolády. Zvláštní vůně.

Na úvod ovocná, později nasládle květinová a trošku dřevitá vůně. Mám v ní zlaté a měděné tóny barev, mám v ní teplo pozdně letních paprsků slunce, lehounké šustění sušených kvítků a klidnou nostalgii žlutých slaměnkových hlaviček.

Můj svět … Stačí se zlehka opřít o chlad stářím poznamenaného kování železné brány a přede mnou se otevírá šerosvět tajemné zeleně. Bříšky prstů pohladím rzí potaženou symetrii nejrůznějších spirál a na pár chvil si s plnou intenzitou uvědomím tiché plynutí věků … Vstupuji do jiného světa, v němž jsou smysly zostřeny blízkostí jedinečné syrovosti přírody, kterou lze vnímat každou buňkou v těle a s každým vdechnutím přichází lačná touha pojmout ji do sebe co nejvíce. A tak dýchám … Maze se otevírá ve svěže zelených tónech vlhké trávy, které jsou vzápětí obohaceny kořeněnou dřevitostí. Úvodní tóny citrusově zelené svěžesti procházejí proměnou, v níž se celá kompozice na pár chvil ocitá ve výrazně dřevitém duchu balancujícím až na hraně typicky pánských akcentů. … vlhkost stoupající z hustého travního porostu, skrze kterou vzlíná zemité aroma mokré půdy, chladivé a trochu temné. A zatímco dlouhá stébla trávy polehávají pod náporem své mokré tíhy, kolem rostoucí změť dřevin se halí do vlhkých par a prosycuje je svým vlastním dechem … … hořkost. Sotva znatelný šelest drobných lístků je odpovědí na nečekanou přítomnost studeného vánku. Několik z nich se zachytilo na rukávu mých šatů, rozemnu je v dlani a vše obklopující směsice vůní je obohacena o zvláštně příjemný a kupodivu suchý závan čajovosti. Krásné srdce Maze pozvolna přichází a příliš se již nemění. Sladce dřevitá suchost jemně sálající z pokožky zlehounka doutná a stoupá stále výš jako tenoučký proužek dýmu a stejně jako on, tak i sama vůně vykouzlí v nitru zvláštní pocit klidu. V Maze je skryt smutek nad končícím létem a zároveň radost, jež je vdechnuta do představ o nadcházejících krásách barevných variací podzimu … krása zralosti. Jsem šťastná.

Letní chvíle… Zraje ovoce a kvetou květiny. Na keři černají se bobulky rybízu, opodál do dlaně sbírám maliny. Voní tu bílá lilie společně s růží, která ještě zrána byla poupětem … Cítím černý rybíz i se zelenými listy. Průzračný svíravě svěží tón, který má i přes svou lehkost udivující sílu. Patrný je stále, i když se k němu přidá vanilkově vonící lilie, naovocněle sladká růže a lehounce kořeněný ylang ylang. A neztrácí se ani v hebce sametovém základu z cedrového dřeva. Meliora má všeho tak akorát. Svěžesti, květin, sladkosti i dřev. Je lahodná, romantická, maličko rozpustilá a umí na tváři vykouzli úsměv. Krásná vůně.

Láska všedního dne … Krajina vybarvená letním podvečerem ubíhá kolem nás a teplý vzduch proudící staženými okny dovnitř auta mi čechrá vlasy a mysl opíjí sladkou volností. V nose mě šimrá zvláštní směs vůní. To se broskvový polibek léta rozplývá v našlehaných tónech květin. Především lahodné tuberózy, která se mísí s vůní kožených sedaček a živočišného jasmínu. A nechybí ani lehounká stopa benzínu. Směs vůní, která lahodí a hřeje stejně tak, jako tvá ruka držící tu mou. Hřejivá blízkost dvou přetavená do vjemů voňavých.

Velká vůně ... Mnohovrstevnatá kompozice, kterou obklopuje sytá aura poskládaná z vůní nejrůznějšího koření. Je zde uklidňující hřebíček, dráždivý pepř nebo do citrusova laděný kardamon. Objevuje se jasmín a společně s růží dodává celé skladbě ženskost, kterou však zahalí kouř kadidla. To v tenoučkých a sotva postřehnutelných prstencích stoupá vzhůru a zároveň obestírá měkce poddajnou kůži. Nechybí ani mechovým šatem obrostlý kmen stromu, který voní jantarovou pryskyřicí. Od první chvíle mi Memoir navozuje atmosféru prvorepublikové éry, její módu a černobílé filmy. Vůně, která má neobyčejnou osobitost.

Hej, malá, ťuky ťuk, jsi tam ještě? Nesu ti náruč heřmánku a na řasách pár kapek deště. Tak probuď se, malá, a mě nech snít, snít o tom, že strach je pryč a zas baví mě žít. Žít s dětskou lehkostí a věřit zázrakům v myšlenkách zamířit tam vzhůru k oblakům. A věřit, že nespadnu … Vůně se otevírá svěžími tóny, které ve mně vyvolávají vjem průzračných kapek vody třpytících se na něžných květech jemně medově vonících akátů. Pak se objeví heřmánek. Tak lehký a vzdušný, že mi připomíná teplý vánek poletující nad heřmánkovými květy a odnášející s sebou jejich bylinnou vůni, která se mísí s vůní létem vysušené země a trávy. A všechny tyto akordy nádherné přírody se spojí s maličkou špetkou mandlově vanilkové sladkosti. Čím déle tuto vůni zkouším, tím více se mi líbí. V současném proudu mainstreamových vůní je toto něco skutečně ojedinělého. Krásná, relaxační, snivá vůně, s jejímž charakterem dokonale koresponduje nádherný flakon.

Duet sladce vonícího karafiátu a máslově hebkého kosatce … balzamicky opojné ozvěny květů se zlehka pohupují v pomalém rytmu chladnoucího vánku, který pootevřeným oknem přináší do ztemnělého prostoru letité knihovny slaně vonící vzduch. Svou přítomností probouzí k životu nehybnost prostoru … tuhle pohladí starý intarzií zdobený stolek a jen tak kradmo z něj polapí vůni několika zapomenutých snítek tabáku, támhle se dotkne ztracené minulosti ukryté ve věkem poznamenaných kožených vazbách knih … zdánlivá neživost prázdného místa. Nespočet myšlenek povstává z prachu za ozvěn opojných květů, je vdechnut jim život, na chvíli, nebo napořád … to záleží, kdo zachytí ten šepot vzdálených světů a nechat jej dál v sobě žít, nebude se bát.

Proč krásné odchází v zapomnění … otázka či povzdech? Spíš to druhé. Zlehka se dotýkám měkkého kožíšku, prsty protéká hedvábně šedá, odkudsi přišlo pár zlatých odlesků, pár zlatých prasátek co chytit se nedá … Kolik květin, tolik vjemů. Hřebíčkově sladký karafiát, máslově bohatý ylang, zlatavě nahořklý pomerančový květ, růžově omamné poupě a semišově hladivý kosatec. Bohatá květinová skladba, jejíž předehrou je chvilka patřící svěže zeleně dřevitým tónům, tak podobným těm, které znějí v Cristalle (Chanel). Předehra však zmizí jak mávnutím kouzelného proutku a v plné síle se rozezní květinový chorál, slitý v jeden duši hladící hlas. Krása květin je ukotvena sladkou vanilkou a jantarovou ambrou. Ovšem jen lehoučce, aby celý ten půvabný květinový sbor nebyl rušen. Metalys je pro mě vůní časů minulých, vůní vzbuzující emoce, asociuje mi představu letního prázdninového odpoledne, kdy si jen tak líně sedím v křesílku a sním … okouzlující retro vůně.

Barevná … Zelené jablko nemám ve vůních ráda a tady ho vnímám jako první složku. Světe, div se, líbí se mi to. Příjemné, osvěžující, šťavnaté jablíčko, které je navíc i lahodně sladké. A za chvíli vykoukne něžná fialka doprovázená růžovým poupětem. Čekám na pudr. Nakonec se objeví, ale je ho poskrovnu. Jen troška, co zůstala na štětci. Hezká, romantická, barevná, něžná … taková holčička, kterou v sobě každá nosíme a někdy stačí jen drobnost, aby se ozvala. Třeba vůně.

Pomalu dohasínají poslední paprsky slunce. Je letní soumrak a zatímco tam, kde slunce zapadlo za obzor, má obloha ještě měkký oranžový nádech, jinde se již zahalila do temného indiga. Vzduch je teplý a provoněný omamnou vůní kvetoucích růží. Ale i chladnoucí zem vydechuje svou vůni, temnou a vlhkou, a ta se mísí s růžovou sladkostí … Midnight Poison je pro mě pačuliová růže s jemnou stopou ovoce, které nenechává vůni příliš ztěžknout. Přesto však v tomto modrém „jedu“převládá zemitý a tmavý charakter.

Ve žluté … Prachově suchá sladkost a bylinkově kořenitá hořkost. Tak půl na půl. Po pár hodinách zůstává na kůži v něžné nasládle pudrové podobě. Vůně prohřátá sluníčkem a zároveň chladivá svěžím vánkem. Příjemná, hezká, relaxační ...

Květinovka pro mě … Tohle je tedy květinová vůně podle mého gusta. Vzdušná, přesto však dostatečně intenzivní a sladkost květin je zde okořeněná pepřem, což se mi ohromně líbí. A tam kdesi vespod vnímám půvabný nasládlý pudrový poprašek. Krása!

Chvíli být vílou a chvíli priceznou dětských her v srdci ozvěna ač tichá tak stále zní a vzpomínku probouzí líbeznou Pod bosými chodily cítím vlhký chlad mechového koberce. Měkoučká zeleň uklidňuje a hladí a místy se rozzáří zlatými prasátky, které se neposedně zachvějí vždy, když jemný vánek rozhoupe větve stromů a všechno listí na nich. Sluneční prsty jsou však hbité a dlouhé a vždy si najdou nějakou skulinku, aby mohly mechové polštářky pošimrat. A šimrají i mě. Všude, kde se mě nedotýkají plátěné letní šaty nebo tenoučký vílí závoj. Ano, jsem víla. Jsem víla, protože mám závoj. Pravda, je maličko potrhaný a možná i lehce ušmudlaný, když ležel tak dlouho ve starém kufru na staré půdě u babičky, ale to přece vůbec nevadí. Má hezkou barvu, zelenkavě fialkovou. A jak krásně voní! Cítím mýdlo a květiny a snad i trochu pudru. Takového, který tak ráda očichávám u maminky na toaletním stolku. Můj závoj voní tajemstvím, které znají jenom víly a les … Starosvětská, půvabná, měkce mechová … vůně přesahující čas.