Pomalu dohasínají poslední paprsky slunce. Je letní soumrak a zatímco tam, kde slunce zapadlo za obzor, má obloha ještě měkký oranžový nádech, jinde se již zahalila do temného indiga. Vzduch je teplý a provoněný omamnou vůní kvetoucích růží. Ale i chladnoucí zem vydechuje svou vůni, temnou a vlhkou, a ta se mísí s růžovou sladkostí …
Midnight Poison je pro mě pačuliová růže s jemnou stopou ovoce, které nenechává vůni příliš ztěžknout. Přesto však v tomto modrém „jedu“převládá zemitý a tmavý charakter.
Začátek je výrazně sladce pačuliový, růže se krčí ustrašeně v koutku. Postupně se ale role prohodí, takže růže za podpory vanilky hraje prim a pačuli pouze přihlíží. ani tento Poison není pro mě nositelný (ale oproti Pure P. a Hypnotic P. je pro mě aspoň snesitelný). Výdrž je výborná.
Na zkoušku modrého „Jedu“ jsem se moc těšila, už proto, že vůni propůjčila svou tvář má oblíbená herečka Eva Green. Vůně je silná, neotřelá, zcela svá, a ano, snad se může zdát trochu pánská. Výdrž výborná, vyplatí se dávkovat opatrně. Nevím, kde se ve složení vzala mandarinka, dlouho není totiž cítit nic než růže – temné, hebké, v plném květu. Vůně si dá načas a tak moment, kdy přejde do sladkého závěru, vůbec nepostřehnete. Samozřejmě – i ona sladkost je totiž hutná, tmavá a sametová. Midnight Poison se hodí pro silnou ženu a osobnost, která si je jistá sama sebou. Analogie s Popelkou mi – vzhledem k českému pojetí této postavy – trochu uniká, ale jinak myslím, že Eva byla pro propagaci ideální volba. Je to totiž vůně pro uhrančivou tmavovlásku jako dělaná.
Dodnes pro mne zůstává jediným nositelným Poisonem. V úvodu osvěží mandarinka s bergamotem, aby se postupně proměnila v chladivě temnou, pačuliovou růži s pryskyřičnatou ambrou a koňakovou vanilkou. Jsem přesvědčená, že hlavním mozkem při vytváření Midnight Poisonu, musel být Jacques Cavallier a všiml si toho i Tom Ford, který jej pak přetáhl k sobě, aby si s MP trochu pohrál a ještě víc ho propracoval a vznikla Noir de Noir ;) .
Pomalu dohasínají poslední paprsky slunce. Je letní soumrak a zatímco tam, kde slunce zapadlo za obzor, má obloha ještě měkký oranžový nádech, jinde se již zahalila do temného indiga. Vzduch je teplý a provoněný omamnou vůní kvetoucích růží. Ale i chladnoucí zem vydechuje svou vůni, temnou a vlhkou, a ta se mísí s růžovou sladkostí …
Midnight Poison je pro mě pačuliová růže s jemnou stopou ovoce, které nenechává vůni příliš ztěžknout. Přesto však v tomto modrém „jedu“převládá zemitý a tmavý charakter.
Začátek je výrazně sladce pačuliový, růže se krčí ustrašeně v koutku. Postupně se ale role prohodí, takže růže za podpory vanilky hraje prim a pačuli pouze přihlíží. ani tento Poison není pro mě nositelný (ale oproti Pure P. a Hypnotic P. je pro mě aspoň snesitelný). Výdrž je výborná.
Na zkoušku modrého „Jedu“ jsem se moc těšila, už proto, že vůni propůjčila svou tvář má oblíbená herečka Eva Green. Vůně je silná, neotřelá, zcela svá, a ano, snad se může zdát trochu pánská. Výdrž výborná, vyplatí se dávkovat opatrně. Nevím, kde se ve složení vzala mandarinka, dlouho není totiž cítit nic než růže – temné, hebké, v plném květu. Vůně si dá načas a tak moment, kdy přejde do sladkého závěru, vůbec nepostřehnete. Samozřejmě – i ona sladkost je totiž hutná, tmavá a sametová. Midnight Poison se hodí pro silnou ženu a osobnost, která si je jistá sama sebou. Analogie s Popelkou mi – vzhledem k českému pojetí této postavy – trochu uniká, ale jinak myslím, že Eva byla pro propagaci ideální volba. Je to totiž vůně pro uhrančivou tmavovlásku jako dělaná.
Dodnes pro mne zůstává jediným nositelným Poisonem. V úvodu osvěží mandarinka s bergamotem, aby se postupně proměnila v chladivě temnou, pačuliovou růži s pryskyřičnatou ambrou a koňakovou vanilkou. Jsem přesvědčená, že hlavním mozkem při vytváření Midnight Poisonu, musel být Jacques Cavallier a všiml si toho i Tom Ford, který jej pak přetáhl k sobě, aby si s MP trochu pohrál a ještě víc ho propracoval a vznikla Noir de Noir ;) .