Kadidlová vůně, příjemně lehká. Hledám jablka a nacházím ta drobná červená, hodně aromatická (v dětství jsem jim říkala "rumová" :) a jsou v dřevěných bedýnkách ve sklepě. Takže vůni nevnímám jako kostelní, spíše mi připomíná ten osvěžující závan, kdy v létě vstoupíme do cihlového domu a v chodbě je příjemně chladný vzduch, provoněný právě vůní jablek s lehkou sklepní zatuchlinkou. Postupně se přidá vůně ambry, oudu a tabákových listů, vůně drží celé hodiny a sládne - přesto ji vnímám spíše jako pánskou. Po nějakých 8 hodinách Malvs stále drží a voní jako kamenný prach. Hodně zajímavá vůně.
Ok, tak jablko zla :) je zaujímavá vôňa. Kombinácia inak pomerne "temných" tónov ako kadidlo, myrha a ambra spolu so sviežoovocnými tónmi jablka vytvára zaujímavú a pomerne originálnu vôňu - pomerne preto, že mi trochu pripomína Sirius od Menditorossy, ale táto je akosi "suchšia", jablko je sviežejšie a celé je to proste viac na tú svetlú stranu. čo sa týka kontrastu týchto zložiek. V každom prípade, páči sa mi.
Věčnost kamene hledícího za obzor …
Nemohu si pomoci, ale hned při prvním přičichnutí k této poněkud tajemné vůni mi naskočil obraz nehybné sfingy na terase vily doktora Muntheho. A vůně samotná? Naprosto jedinečná kombinace lehounce štiplavého pepře, kterého zde není zrovna málo, sladkého jablka s lahodnou vanilkou, zlatavé ambry a kadidla. Tyto složky tam skutečně vnímám. Nejprve jednotlivě, ale zakrátko vytvoří vskutku hypnotizující celek.
U této vůně jsem ani v nejmenším nečekala, že by mě nějak více oslovila. No a nakonec jsem z ní paf. Je překrásná!
Rajská zahrada. je oproti všeobecnému přesvědčení suchá a prašná. Eden se nacházel mezi řekami Eufrat a Tigris, a byla to step, žádný prales. Pálí tam slunce, kouř z vonných pryskyřic sytí vzduch. V chladivém stínu přístřešku z kamenů, na omšelé dřevěné desce jsou připraveny lahodné sladké a kořeněné zákusky. Vládne tu pohoda, klid, vzduchem se jen lehce vznáší sladká vůně mísící se s kouřem... lenošení ve stínu
ale - něco není v pořádku! co tam dělá ten štrůdl?!?!
z toho budou problémy:-(
tak pěkně jsem si žil, povaloval se a tloustnul, v prachu a klídku, svůj šedivý vous ani vlas stříhat nemusel... lahodného nicnedělání si užíval... tu babu mi byl čert dlužnej! teď abych makal, kameny z pole nosil, koření sbíral, sušil a drtil, na dřevo chodil a zatápěl, jabka trhal a strouhal...
tak ale nakonec to snad nebude tak zlý:-) večer po té dřině, když si k sobě přisedneme a já cítím z jejích vlasů vůni vanilky...<3<3<3
"The mind is its own place, and in itself can make a heaven of hell, a hell of heaven..”
(John Milton: Paradise Lost)
S. se ocitl za branou a vrata se za ním zabouchla. V ruce mu zůstalo jenom zelené jablko a ve vzduchu obláček kadidla. Co teď? Cesta zpět je navždy zavřená a nezbývá než se smířit s osudem. Prašná stezka vede dolů, ve vzduchu je cítit štiplavý pepř a objevují se stromy se zářezy, z nichž prýští pryskyřice. Dál a dál pepřovou temnotou, zeleným a černým kouřem, jen se zářivě zeleným jablkem v ruce, které jako by mu ukazovalo cestu k cíli. Ale temnota není tak černá jak by se mohlo zdát, i tady je světlo santalu a vanilky. Nakonec - třebaže šťastný a bezstarostný život zřejmě skončil, je čas vybudovat nový. Je lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi.
"Better to reign in hell, than serve in heaven."
(Na motivy Johna Miltona: Paradise Lost)
Větrový závan čerstvě nadrceného pepře přešel přes směs palčivého hřebíčku a sladké skořice, osvěžené kapkou jablečné šťávy, na prašnou sladce dřevitou myrhu, kterou v závěru podbarvilo peprné guajakové dřevo s kouskem pryskyřičného cedrového dřeva. Výdrž při 20 °C přesáhla 8 hodin.
Promo se nám trošku zvrhlo, ale já to vidím jednoduše.
Přijde vábivý chlapík s kouřovou aureolou. V puse ucítíte kov a trošku vás někde uvnitř píchne ten pohled. Ukáže na velké, zralé, jedovatě zelené jablko Babičky Kovářové támhle na tom zvláštně pokřiveném stromě. Chcete ho - to jablko - moc a intenzivně ho chcete.
- Nemůžeš. Ať už pro společenské normy nebo pro vlastní svědomí; nemůžeš. - Ale můžeš. A půjdeš. Budeš. Vezmeš si.
Jako zhypnotizovaní jablko pomalu utrhnete, pečlivě vážící a vychutnávající každe gesto, a zakousnete se, bez rozmyslu a chtivě. Vystříkne šťáva, chuťové pohárky registrují prvotní kyselkavo. Chlapík se pousměje a pod vlivem jeho medovoambrového hlasu začínáte tát. I on se mění, kouř houstne a z kovově šedomodré začíná hřát sladce dřevitou myrhou, jež se pomaličku pálí a pálí... kyselkavo v ústech sládne zakouřenou vanilkou, hřeje pižmem... a kolem je les guajaků a santalů. Uhlazených. Hořkosladkých. V nose jemně zaštípe ten starý známý chladně kovový závan... Zase to tolik nebolelo, že?
S vůní MALVS prý sestoupíme do hlubin Inferna. Malus znamená v latině "špatný". Reklamní slogan říká: "Poodhalte svou stinnou stránku a tajemnou podobu! ... Vůně MALVS je hluboká, temná, divoká a zároveň nekonečně okouzlující!"
Nakonec se není čeho bát. První nádech s touto vůní je pro mne výbuchem koření a dýmu zapáleného kadidla. Nevím, odkud se mi tam dostal hřebíček a skořice, ale na mé kůži se usadily pevně. Postupně, jak se vůně na pokožce zahřívá, ztrácí kořeněnou údernost, dým vyvane a na povrch vystoupí jablko, pryskyřice už v nezapálené podobě a dřeva. Celek mi připomíná nesladký jablečný kompot. Pryskyřičná, kořeněná vůně odlehčená ovocem. Prvoplánově by ji člověk zařadil do zimních vůní, ale osobně si myslím, že jen v teple ukáže, co umí.
Vnímám ji velmi podobně jako Fleur. I pro mě je MAVLS kamenickou dílnou, v níž místní mistr právě chystá řezat mramorovou desku na pomník. Čím je ale tak zajímavá? Štiplavě hořká vůně pepřové prachu, který odlétává od kusu kamene, se tu totiž mísí se závanem čerstvě upečeného jablečného štrůdlu se skořicí.
Ten postupně nahradí vůně lékořicového badyánu a smetanové mexické vanilky, povalující se na dřevěných policích mezi kamenickým nářadím společně s dózami na kadidlo a myrhu. Závěrem pak vzduch uvnitř kromě již zmíněné vanilky krásně pročistí bílé pižmo.
Pepř a kadidlo, ostré a zakouřeně prašné jako v kamenické dílně, kde se na míru řeže kamenná deska. Prach má svíravě hořkou a štiplavou chuť. Deska je ze světlého mramoru s teple bronzovým žilkováním, bude z ní krbová římsa, jednoduchá a bez ozdob. V krbu pak spálím všechny staré zbytečnosti, co mi zatěžují život, a začnu znovu: v bílém pokoji pročištěném vůní kadidla, kde vzduch začíná sládnout pryskyřicemi a vanilkově hebkým santalem. Vůně z mé pudřenky se mísí s manželovou Terre d´Hermes, je to nové, a přitom důvěrně známé.
Kadidlová vůně, příjemně lehká. Hledám jablka a nacházím ta drobná červená, hodně aromatická (v dětství jsem jim říkala "rumová" :) a jsou v dřevěných bedýnkách ve sklepě. Takže vůni nevnímám jako kostelní, spíše mi připomíná ten osvěžující závan, kdy v létě vstoupíme do cihlového domu a v chodbě je příjemně chladný vzduch, provoněný právě vůní jablek s lehkou sklepní zatuchlinkou. Postupně se přidá vůně ambry, oudu a tabákových listů, vůně drží celé hodiny a sládne - přesto ji vnímám spíše jako pánskou. Po nějakých 8 hodinách Malvs stále drží a voní jako kamenný prach. Hodně zajímavá vůně.
Ok, tak jablko zla :) je zaujímavá vôňa. Kombinácia inak pomerne "temných" tónov ako kadidlo, myrha a ambra spolu so sviežoovocnými tónmi jablka vytvára zaujímavú a pomerne originálnu vôňu - pomerne preto, že mi trochu pripomína Sirius od Menditorossy, ale táto je akosi "suchšia", jablko je sviežejšie a celé je to proste viac na tú svetlú stranu. čo sa týka kontrastu týchto zložiek. V každom prípade, páči sa mi.
Věčnost kamene hledícího za obzor …
Nemohu si pomoci, ale hned při prvním přičichnutí k této poněkud tajemné vůni mi naskočil obraz nehybné sfingy na terase vily doktora Muntheho. A vůně samotná? Naprosto jedinečná kombinace lehounce štiplavého pepře, kterého zde není zrovna málo, sladkého jablka s lahodnou vanilkou, zlatavé ambry a kadidla. Tyto složky tam skutečně vnímám. Nejprve jednotlivě, ale zakrátko vytvoří vskutku hypnotizující celek.
U této vůně jsem ani v nejmenším nečekala, že by mě nějak více oslovila. No a nakonec jsem z ní paf. Je překrásná!
Rajská zahrada. je oproti všeobecnému přesvědčení suchá a prašná. Eden se nacházel mezi řekami Eufrat a Tigris, a byla to step, žádný prales. Pálí tam slunce, kouř z vonných pryskyřic sytí vzduch. V chladivém stínu přístřešku z kamenů, na omšelé dřevěné desce jsou připraveny lahodné sladké a kořeněné zákusky. Vládne tu pohoda, klid, vzduchem se jen lehce vznáší sladká vůně mísící se s kouřem... lenošení ve stínu
ale - něco není v pořádku! co tam dělá ten štrůdl?!?!
z toho budou problémy:-(
tak pěkně jsem si žil, povaloval se a tloustnul, v prachu a klídku, svůj šedivý vous ani vlas stříhat nemusel... lahodného nicnedělání si užíval... tu babu mi byl čert dlužnej! teď abych makal, kameny z pole nosil, koření sbíral, sušil a drtil, na dřevo chodil a zatápěl, jabka trhal a strouhal...
tak ale nakonec to snad nebude tak zlý:-) večer po té dřině, když si k sobě přisedneme a já cítím z jejích vlasů vůni vanilky...<3<3<3
"The mind is its own place, and in itself can make a heaven of hell, a hell of heaven..”
(John Milton: Paradise Lost)
S. se ocitl za branou a vrata se za ním zabouchla. V ruce mu zůstalo jenom zelené jablko a ve vzduchu obláček kadidla. Co teď? Cesta zpět je navždy zavřená a nezbývá než se smířit s osudem. Prašná stezka vede dolů, ve vzduchu je cítit štiplavý pepř a objevují se stromy se zářezy, z nichž prýští pryskyřice. Dál a dál pepřovou temnotou, zeleným a černým kouřem, jen se zářivě zeleným jablkem v ruce, které jako by mu ukazovalo cestu k cíli. Ale temnota není tak černá jak by se mohlo zdát, i tady je světlo santalu a vanilky. Nakonec - třebaže šťastný a bezstarostný život zřejmě skončil, je čas vybudovat nový. Je lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi.
"Better to reign in hell, than serve in heaven."
(Na motivy Johna Miltona: Paradise Lost)
Větrový závan čerstvě nadrceného pepře přešel přes směs palčivého hřebíčku a sladké skořice, osvěžené kapkou jablečné šťávy, na prašnou sladce dřevitou myrhu, kterou v závěru podbarvilo peprné guajakové dřevo s kouskem pryskyřičného cedrového dřeva. Výdrž při 20 °C přesáhla 8 hodin.
Z pekla do nebe. To ďábelské a temné a kouřové ( pepř) se postupně mění na sladké, milé a andělské ( vanilka, santal ). Kouzelná proměna !
Promo se nám trošku zvrhlo, ale já to vidím jednoduše.
Přijde vábivý chlapík s kouřovou aureolou. V puse ucítíte kov a trošku vás někde uvnitř píchne ten pohled. Ukáže na velké, zralé, jedovatě zelené jablko Babičky Kovářové támhle na tom zvláštně pokřiveném stromě. Chcete ho - to jablko - moc a intenzivně ho chcete.
- Nemůžeš. Ať už pro společenské normy nebo pro vlastní svědomí; nemůžeš. - Ale můžeš. A půjdeš. Budeš. Vezmeš si.
Jako zhypnotizovaní jablko pomalu utrhnete, pečlivě vážící a vychutnávající každe gesto, a zakousnete se, bez rozmyslu a chtivě. Vystříkne šťáva, chuťové pohárky registrují prvotní kyselkavo. Chlapík se pousměje a pod vlivem jeho medovoambrového hlasu začínáte tát. I on se mění, kouř houstne a z kovově šedomodré začíná hřát sladce dřevitou myrhou, jež se pomaličku pálí a pálí... kyselkavo v ústech sládne zakouřenou vanilkou, hřeje pižmem... a kolem je les guajaků a santalů. Uhlazených. Hořkosladkých. V nose jemně zaštípe ten starý známý chladně kovový závan... Zase to tolik nebolelo, že?
S vůní MALVS prý sestoupíme do hlubin Inferna. Malus znamená v latině "špatný". Reklamní slogan říká: "Poodhalte svou stinnou stránku a tajemnou podobu! ... Vůně MALVS je hluboká, temná, divoká a zároveň nekonečně okouzlující!"
Nakonec se není čeho bát. První nádech s touto vůní je pro mne výbuchem koření a dýmu zapáleného kadidla. Nevím, odkud se mi tam dostal hřebíček a skořice, ale na mé kůži se usadily pevně. Postupně, jak se vůně na pokožce zahřívá, ztrácí kořeněnou údernost, dým vyvane a na povrch vystoupí jablko, pryskyřice už v nezapálené podobě a dřeva. Celek mi připomíná nesladký jablečný kompot. Pryskyřičná, kořeněná vůně odlehčená ovocem. Prvoplánově by ji člověk zařadil do zimních vůní, ale osobně si myslím, že jen v teple ukáže, co umí.
Vnímám ji velmi podobně jako Fleur. I pro mě je MAVLS kamenickou dílnou, v níž místní mistr právě chystá řezat mramorovou desku na pomník. Čím je ale tak zajímavá? Štiplavě hořká vůně pepřové prachu, který odlétává od kusu kamene, se tu totiž mísí se závanem čerstvě upečeného jablečného štrůdlu se skořicí.
Ten postupně nahradí vůně lékořicového badyánu a smetanové mexické vanilky, povalující se na dřevěných policích mezi kamenickým nářadím společně s dózami na kadidlo a myrhu. Závěrem pak vzduch uvnitř kromě již zmíněné vanilky krásně pročistí bílé pižmo.
Pepř a kadidlo, ostré a zakouřeně prašné jako v kamenické dílně, kde se na míru řeže kamenná deska. Prach má svíravě hořkou a štiplavou chuť. Deska je ze světlého mramoru s teple bronzovým žilkováním, bude z ní krbová římsa, jednoduchá a bez ozdob. V krbu pak spálím všechny staré zbytečnosti, co mi zatěžují život, a začnu znovu: v bílém pokoji pročištěném vůní kadidla, kde vzduch začíná sládnout pryskyřicemi a vanilkově hebkým santalem. Vůně z mé pudřenky se mísí s manželovou Terre d´Hermes, je to nové, a přitom důvěrně známé.