L´Artisan Parfumeur

Mon Numéro 10

Desítka je vůní, do níž Bertrand Duchaufour znovu nacpal všechno možné, jak je jeho dobrým zvykem a vylezlo mu z toho kupodivu jednou stranou pro něj typicky divoké, přesto pořád nositelné gurmánské kadidlo s kůží. Na úvod tu máme větrové lékorky (fenykl) s limonádovým růžovým pepřem a sklenicí třešňové coca-coly (heliotropin?), v níž plave najemno namletá sladká skořice.

Během pár minut se už ale projeví orientální charakter vůně a skrze tyhle gurmánské složky začne prostupovat teplé kadidlo. Není vůbec kostelní, společně s dalšími pryskyřicemi a dřevem spíš připomíná příjemně praskající krb. A aby nám to nebylo málo, Bertrand nám k tomu přidal ještě tabulku bílé čokolády (tonka). Řekla bych, že kdo rád Traversée du Bosphore, měl by vyzkoušet i Mon Numéro 10.

Nuit de Tubereuse

Noční tuberóza tedy rozhodně není o tuberóze. V mém případě je hlavně o sladce nazelenalé andělice s jemně štiplavým kardamomem, svěžími citrusy a limonádovým růžovým pepřem. Ke koření se záhy přidá nezralé mango. Květin se dočkáte až po rozvonění. Těžko ale rozlišovat, kde začíná olejovitá bulharská růže, mýdlový ylang a kde končí zelená tuberóza.

To by ovšem nebyl ten problém, že na mně tahle kombinace voní jako babiččin prádelník, horší je, že se v další fázi najednou objeví hřebíček se styraxem a pižmem a vytvoří na mé kůži z květin podobně jako u andry prášek na praní, smíchaný s omítkou, který byl dlouho uzavřený v nevětrané dřevěné truhle. Duchauforáda jak vyšitá, jediné štěstí je, že ve srovnání s jinými vůněmi tohoto typu nemá zase až takovou výdrž a po l´artisanovsku se do dvou hodin rozpadne.

Fou d´Absinthe

Tak konečně ji mám, svého vítěze mezi Oliviinými výtvory. Je jí tahle kořenitě zelená vůně absintu. Olivia ho tu zkombinovala se sladce zelenou vůní anděliky a rozdrcenými listy rybízu. Zpočátku je hlavně i díky zázvoru jiskřivě svěží, ale jakmile se přidá zemitost pačuli společně s dalším kořením jako je větrově nasládlý až "lékořicový" badyán a palčivě dřevitý hřebíček s muškátovým oříškem, vůně najednou získá stabilitu.

V další fázi se znovu zazelená zásluhou borovicového jehličí, přičemž nasládlá jedlová pryskyřice s dřevitými podtóny a kouřovým labdanem ji posunou ještě trochu víc směrem do lesa. Nechápu, proč je vedena mezi pánskými vůněmi, podle mě je to jasný unisex a na l´artisaní a vlastně i většinu Oliviiných vůní překvapivě slušně drží. A vlastně když nad tím teď tak přemýšlím, řekla bych, že Panorama (Olfactive Studio), kterou mám na poličce se v ní typově částečně inspirovala, jen jde ještě víc do zelena, což je mi příjemnější.

Máte prosím někdo zkušenost s vonným krystalem? 

https://www.parfemy-elnino.cz/l-artisan-parfumeur-d-ambre

Tak na toto som narazila dnes prvý krát...viete o tom niekto niečo bližšie?

http://www.bessbooth.com/work/#/iartisan/

Méchant Loup EdT

S touhle vůní se ocitám u chaloupky bylinkářky stojící na kraji lesa. Přicházím tam v létě její bylinkovou zahrádkou, v níž nejvíce voní verbena, a z otevřeného okna je cítit čerstvě namletý pepř, který jemně protáhne nos. Ne, nekýchám, na to ho není dost. Přesto je tahle vonná směs dost intenzivní a než jí můj nos přivykne, není schopen vnímat nic jiného. Otvírám dveře a zjišťuji, že bylinkářka tu není. Asi někam narychlo vyběhla. Nemůžu se ale přimět počkat na ni venku - zatím si to tam prohlížím. Okny zavane jemný vánek a přinese vůni nedalekého jehličnatého lesa. Do chaloupky se začíná opírat slunce a některá z bylinek rozvěšených k usušení se sladce rozvoní. Netuším ale, která to může být. Nemůžu si pomoct a dám se do hledání. Než všechny ty bylinky očichám, vůně se mi slévají a už si dávno nepamatuju, jak která bylina voní. V hlavě mám z toho pěkný zmatek - verbena, pepř, všechny ty bylinky -i ta neznámá sladká-, sluncem prohřátý les... všechno se to slévá do opojného lektvaru, který je svěží i těžký, lehký i hutný, ostrý i sladký, zneklidňující i uklidňující. Vzdávám se. Sedám si v koutku na stoličku, opírám se o dřevěnou stěnu chaloupky, dýchám tu vůni a čekám, až se bylinkářka vrátí domů. Těším se, co mi o všech těch bylinách a vůních poví. Jestli se v lese za chaloupkou potuluje zlý vlk, to netuším. Pokud ano, doufám, že nechá bylinkářku na pokoji. ;-)

Natura Fabularis: 2 Violaceum

Fialka ve svých  různých podobách. Nejdříve zelené lístky fialek a fialčin bratr kosatec s mrkvovým podtónem a s kapkou sladké fialkové marmelády. Potom její květinová podoba se sladkými pudrovými fialkovými kvítky. A nakonec zemitý tón v podobě kůže. Rozloučí se s námi krásnou napudrovanou semišovou kůží.

Natura Fabularis: 2 Violaceum

Je pugetem tmavomodrých fialek se sametově zelenými lístky a kvítky plnými sladkého nektaru, uvázaných společně s mrkvovým kosatcem s pomocí koženého řemínku. Jakmile jej sevře ve svém objetí měkounký semiš, promění se potom nektar v něžný fialkový pudr. Líbit by se podle mě mohla hlavně příznivcům Orris & Sandalwood od Jo Malone, kteří by rádi více té fialky na úkor kosatce.

Natura Fabularis: 32 Venenum

Svým způsobem se podle mě dá říct, že Venenum je takovou osekanější l´artisanovskou variací na Lutensovu Jeux de Peau. Najdeme tu totiž jak vůni čerstvě upečeného chleba, sena, teplého mléka a kokosu. Jen v tomhle případě se jedná o mléčný čaj Massala s hřebíčkem, zázvorem a skořicí a místo lékořice a meruněk tu najdete pánské kožené rukavice.

Fou d´Absinthe

Počáteční příjemný svěží závan vody po holení s vůní rozdrceného jehličí a alkoholu se později přehoupl do vůně pánského toaletního mýdla, nasládlého a lehce kořeněného s výbornou výdrží. Na ženě si ji představit nedovedu.

janejane Já jsem o Fou d´Absinthe kdysi dávno uvažovala, ale pak jsem naštěstí potkala Absolument Absinthe, takže touha po absintově hořké vůni byla uspokojena.

Fou d´Absinthe totiž na mně funguje přesně v opačném pořadí: na začátku spousta pepře a dřeva, potom jehličí a teprve ve finále neurčité závany vody po holení. A pánská opravdu je.

Champ de Baies

Prý ostružiny v ranní šedi. Mně osobně z ní po úvodní svěžesti s nepatrným náznakem rebarbory a hrušky vystoupí spíš ledový čaj s ostružinovou příchutí, který popíjíme na pižmově nadýchaném mechovém paloučku. Jinak řečeno tu máme překvapivě docela příjemnou a odpočinkovou variaci na stávající Mûre et Musc.

Champ de Fleurs

Je v první fázi hezkou osvěžující kolínskou, evokující orosenou louku se zelenými hrušněmi, něžnými konvalinkami a lehoučkým jasmínem. Bohužel to celé sráží mainstreamový cedrový základ s ambroxanem a kosmetickým pižmem.

Mont de Narcisse

Auvergne je historická oblast a bývalý region, nacházející se přibližně ve střední Francii. Z geografického hlediska jeho povrch pokrývají pahorkatiny a vrchoviny, přičemž značnou část území zaujímá vulkanický masiv s několika horami. Na tom by pro nás nebylo zase nic až tak zajímavého, kdyby jejich svahy každoročně koncem května nepokryly divoce rostoucí narcisy, jimiž byla inspirovaná tato vůně. 

Kombinací zeleného kardamomu, bergamotu, šalvěje muškátové a růžového pepře se v ní totiž zrcadlí lány vysokých travin, pokrytých krůpějemi ranní rosy. Především v ní však najdeme slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny a snopy čerstvě usušeného sena, které místní rolníci sbírají v kožených rukavicích a sváží s pomocí koňských povozů.

Mont de Narcisse 

Na narcisovém kopci najdeme bergamot se štiplavým pepřem a ohořelou březovou kůru a jako protipól šťavnatou švestku. Semišová kůže leží na kupce usušeného sena, ve které dominují slaměnky. A kde jsou ty narcisy? Taky se asi schovávají v seně a možná, že i díky nim je kůže pudrově vanilková.

Bana Banana 

Opravdu banán. Ne banánek v čokoládě ani banánový drops, ale čerstvý, ještě trochu pevný, který voní jako při rozmačkání vidličkou. S trochou pikantního pepře. Pak už převládne květinová stránka banánovníku a s ním i pudrový kosatec a jasmín a nakonec krásná balzamická ambra.

L'Artisan: Mont de Narcisse 

Na narcisovém kopci najdeme bergamot se štiplavým pepřem a ohořelou březovou kůru a jako protipól šťavnatou švestku. Semišová kůže leží na kupce usušeného sena, ve které dominují slaměnky. A kde jsou ty narcisy? Taky se asi schovávají v seně a možná, že i díky nim je kůže pudrově vanilková.

​Hm, já tam ty narcisky mám a méně té kůže...

wendulka Mně se stejně líbí víc ten semiš, takže mi to nevadí .

Bana Banana

Je opravdu vůní zralého rozmačkaného banánu, osvěženého špetičkou pepře. Kromě něj v ní mám ale i banánové želé. Po rozvonění už ovšem i mně vynikne květinová poloha banánovníku s pudrovým kosatcem, našlehanou tonkou místo vanilky a hebkým bílým pižmem, typově podobná té ve Felanille. V tomhle případě ji navíc prosvětluje slunečný jasmín a balzamickou ambrou. A právě díky kombinaci ambry, tonky a doznívajícího pepře na mně končí jako Oriental Brulant.

Mandarina Corsica

Má prý evokovat teplé klima středomořské Korsiky a tamější plantáže s mandarinkami. A v úvodní fázi je skutečně cítit sladká šťavnatá klementinka, osvěžená hořkým pomerančem a pomerančovým květem s jemnou avivážovou vůní jasmínu. Slaměnka, též typická pro Korsiku, pak v kombinaci se skořicí a mléčně kořenitým santalem svojí jemnou tabákovou vůni a tóny dřevitých pilin pomáhá navozovat atmosféru teplého suchého podnebí. Jen je škoda, že takhle už nezůstane a vanilka, plnotučná bíločokoládová tonka, maltol se svojí vůní jahodové cukrové vaty a připáleného karamelu ji posunou na můj vkus až příliš angelovským směrem, kdy drží jak helvétská víra.

Couleur Vanille 

Vanilka na dovolenou u moře. S mořským vzduchem s kapkami bergamotové šťávy, se suchou slaměnkou a třpytící se vodní hladinou. Se stolem na pláži, z jehož dřeva vyprýštila pryskyřice a její kapky měknou na slunci, a na kterém zůstal poprašek sladkého vanilkového pudru s křupavými plátky mořské soli.

Vanilka, která je sice sladká, ale ne přeslazená, s docela dlouhou výdrží.

Prosím, Oeillet Sauvage se přestala vyrábět? Na oficiálních stránkách ji nemohu najít...