Hermès

17. srpna 2014 13:36
Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 17. srpna 2014 13:36

Kdo by neznal značku Hermés, synonymum luxusu! A kdo by si nepřál mít, když už ne rovnou kabelku, tak aspoň šátek... Prostý lid se ovšem může - naštěstí - utěšit aspoň některým z jejich parfémů, které v tomto oboru stále patří ke špičce, a ten pocit luxusu nám dopřejí taky :-)

Značka byla založena v roce 1837 (původně jako výrobce jezdeckých doplňků - jejichž připomínku můžeme dodnes najít v koženém tónu Kelly Caleche), a časem logicky (neboť se projevila jako úspěšná) došla k rozšíření sortimentu v oblasti módy, módních doplňků... prostě životního stylu včetně třeba porcelánu - a v neposlední řadě i k výrobě parfémů.

Na jejich tvorbě se během doby podíleli tak věhlasní parfuméři, jako je například Maurice Roucel, Jean-Claude Ellena, Jean-Louis Sieuzac, Guy Robert,  Edmond Roudnitska, Francoise Caron, Olivia Giacobetti... a další...

Jejich první parfém spatřil světlo světa v roce 1951 (také s typicky koženým podtónem, no aby ne!):  Eau D'Hermés od Edmonda Roudnitsky:

A časem jich následovalo víc než sedmdesát... 

Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 17. srpna 2014 13:52

A začnu s mojí favoritkou, kteroužto je, prosím fanfáry:  24 Faubourg. 

Pro mě je to koncert, lépe řečeno oratorium… Naprostá klasika – ale nic jásavýho jako Vivaldi, nic rozvernýho jako Mozart – je to poklidný Händel: nádherná melodie jen tak plyne, žádnej akord rušivě nevykřikne a nepřekvapí.

Úvod je jednoduchý: soprán pomerančových květů a gardénie,  v radostném  duetu s tenorem jasmínu. Allegro.

Přidružuje se ambrový alt, mezzosoprán pomeranče a baryton santalu. Adagio.

Dirigent dává znamení  - a sotto voce se přidává další alt, pačuli.  Celý chór příkladně spolupracuje a všechny hlasy se navzájem hladce prolínají.  Maestoso.

Koncert se samozřejmě koná v Royal Albert Hall za přítomnosti korunovaných hlav :-)

dusty
Avatar
17. srpna 2014 14:04
Reakce na barbucha:

Ideálny opis klasickej vône, ktorá sa zjavila v raných 90-tych rokoch minulého storočia, keď sa všetko zrýchľovalo, vznikol Windows a hudba sa elektronizovala, dorazilo grunge a sú to tiež počiatky akejsi jednorazovosti vo všetkom. A do toho tento Hermesov majstrštyk, ako mimozemšťan na Námestí nebeského pokoja.

Neviem, či nos recenzentky madame Barbuchy bol poctený aj verziou extrait, santalového Elýzia, ktoré predvídavo u Hermesov zamkli do zámky. Pre 24 Faubourg je potrebné mať správny kľúč.

Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 17. srpna 2014 14:09
Reakce na dusty:

Nebol!

 

Offline wendulka spravce
Avatar
15741 příspěvků moje polička 17. srpna 2014 22:37

Hermèssence Ambre Narguilé

Jo, jo ze začátku je to vážně štrůdl se skořicí a rozinkami :) , který zapijete rumovým koktejlem oslazeným lžičkou medu. Po odplutí těchto gurmánských tónů se ukáže pižmo s několika vonnými tyčinkami a nakonec i ta vanilkově sladká ambra obstoupená kouřem z dohasínajícího krbu. Pro takový večer je Ambre Narguilé jako stvořená, vhodně dokreslí atmosféru, ale taky ji to s dalším a dalším zkoušením staví pro mě do role náladové vůně, k níž si ráda přičichnu pouze čas od času.

(www.stastnezeny.cz)

Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 18. srpna 2014 21:25

Hermes – Amazone

Mladší sestra Caleche, která po ségře zdědila žlutý šaty, ale nosí přes ně zelenej svetr.


T.j. hermesovskej základ mají společnej (hlavně santal, cedr a trochu vetiveru) a v podstatě znatelnej už v úvodu, obě přiznávaj i jasmín… ale tím rodinná podoba končí. Caleche ráda nosí květiny ve vymydlenejch vlasech, ale Amazone se radši vyválí v zelený trávě a natrhá si pár narcisek. Inu to mládí...

Offline wendulka spravce
Avatar
15741 příspěvků moje polička 19. srpna 2014 00:13

Hermèssence Iris Ukiyoé

Pamatujete si dokument, který uváděla ČT2 a z něhož se ukázalo, že vůně, kterou tam představoval Ellena byla nakonec právě Iris Ukiyoé? A proč dostala nakonec tento přívlastek? Kromě toho, že je Ellenovým dobrým zvykem vytvářet svěží, křehké až průsvitné vůně, je i údajně i obdivovatelem dřevotisků japonského hnutí Ukiyo-e (volně přeloženo to prý znamená plovoucí svět) zachycující nejrůznější motivy z každodenního života či přírody v pohybu.

A musím uznat, ta vůně se skutečně hýbe, sice pomalu a nenásilně, ale hýbe, i když ani zdaleka ne výhradně kosatcově. Na začátek je „nejpohyblivější“, kdy se vám v nose rozjiskří svěží zelené citrusy, které jakoby někdo omýval slanou mořskou vodou. Po několika minutách slanost ustoupí a do popředí vplují křehounké kosatcové okvětní plátky, smáčené jemnou ranní rosou spolu s pár zelenými lístečky. V protikladu k nim stojí trocha sušeného pomerančového kvě­tu.

Celý obraz je orámovaný jemným suchým dřevitým podkladem, především pak cedrem. Zprvu je až průsvitný, postupně však spolu s nepatrným zemitým podtónem trochu nabírá na intenzitě. Jenže i tomuto živoucímu obrazu najednou po hodině začne docházet dech a rozplývá se na mně do ztracena. Takže asijský trh možná bude za tuto vůni vděčný, ale já si s produkcí tohoto pána stále tak nějak pořád nerozumím.

Offline wendulka spravce
Avatar
15741 příspěvků moje polička 19. srpna 2014 00:18

Hermèssence Rose Ikebana

(www.caufleurebon.com)

Je to přesně taková vůně, jak se o ní vyjádřil sám Ellena: vzdušná, křehká, orosená růže za ranního úsvitu. Zprvu je citrusově nahořklá a zasypaná čerstvě nakrájenou kyselou rebarborou. Pak se konečně vynoří z čajové koupele s kapičkou lučního medu. Postupně osychá a vystaví se na odiv celá i se svými sametově zelenými lístečky na stonku, na nichž jí ulpělo pár mikroskopických zrníček pepře, rozemletého na prach. Příjemně osvěžující, leč v mém případě s trestuhodně krátkou výdrží, vždycky do hodiny zdrhne bez rozloučení :S .

Offline moudjahidine
Avatar
328 příspěvků moje polička 19. srpna 2014 18:17

Paprika Brasil

Klasa! Nikdy bych neřekla, že mi může tak vonět něco, co má v názvu papriku. Tahle paprika je ale krasavice, která úžasně koresponduje s kosatcem (opravdu výrazným) a solidním dřevem. Necítím žádný guláš nebo cokoli jedlého, ta paprika v podstatě „pepří“ kosatec a přítomné dřevo vychvaluje do nebes. Tak to má bejt!

Santal Massoia

Massoia je na první počich hodně pěkná nasládle dřevitá vůně na půli cesty mezi Jeux de Peau a Paprikou Brasil. Kdo zpozorněl, nechť zase zvadne. Zdůrazňuju na první počich, protože k dalšímu už nedojde. Výdrž je šílená, a tím myslím šíleně ubohá. Na mý kůži, na který kolikrát i ty nejmizernější a nejřidší voněnky ulpívaj do alelujá, Massoia setrvala – potlesk – hodinu. Siláž? Jacha. Vývoj? Jachacha. Je to řídký, je to lineární, nedrží to a santal tam neni. Všechny čtyři palce dolů.

Offline andry
Avatar
2458 příspěvků moje polička 21. srpna 2014 21:03

Jour d'Hermes

Hořká květinovka. Podstatně výraznější než většina řady Hermessence, ale podobná (některým) tamním vůním typickým, pro mě poněkud gumovým tónem. Květiny jsou samy o sobě spíš lehčí, ne nějaké extra omamné nebo ztěžklé pylem. Růže, jasmín, mimóza, konvalinka…? A grep, resp. grepová kůra. To je to, co dělá ve vůni tu hořkost. Nečekejte verzi ala Pamplelune, tohle není veselý letní citrusíček, ale utlumovač květinové rozjásanosti. Se zeleno-dřevitým základem s vetiverem vůně působí poměrně střídmě a konzervativně, kultivovaně a řekla bych i odměřeně.

Offline wendulka spravce
Avatar
15741 příspěvků moje polička 12. zaří 2014 19:43

Jour d´Hermes

No jo, svěženkovský Ellenův styl se nezapře ani tady. Na začátku je to čerstvě vymačkaná grepová šťáva, hořká, ostře svěží, dokonce je cítit i ta dužina, z níž odkapává. Uch, jen kdyby si odpustil tu stojatou, lehce zatuchlou vodu a la Davidoff Cool Water Woman.

Nahořklost zůstává i po rozvonění, ale už dostává podobu spíše grepové kůry. Do popředí se dostává směs lehkých bílých květin, zejména gardénie, která neřeže, ani nehoubičkovatí, naopak vůně má díky ní příjemný květinově krémový nádech, a potom orosená konvalinka s křehounkými zelenými lístečky.

Nechybí ani trocha hřejivého "mýdlového" ylangu a jemně "pudrová" mimóza. No a to by nesměl být Ellena, aby k těm jeho vodním tónům nepřidal i chemické drhnoucí pižmo z prádelny a dosti štiplavý cedr. Co se tedy v počátku zdálo býti osvěžující lehkou květinovkou, skončilo jako potenciální náběh na bolehlav.

Terre d'Hermès Eau Très Fraîche

K odlehčování již zdařilých svěženek se vždycky stavím nedůvěřivě a zvlášť, stojí-li za nimi Ellena. Úvod je zajímavý: jako když vyndáte z ledničky vychlazený citrón, přeříznete ho a začnete z jeho dužiny vymačkávat šťávu. A je znát, že se tu Jean-Claude vyřádil i s jeho oblíbenými chemickými molekulami, které v kombinaci se slaným vetiverem mají evokovat svěží vánek a moře. Hladký vzdušný cedr je pak kromě vetiveru taky spojnicí s původní Terre d´Hermes, jen tu zemitost v tom nějak nemůžu najít. Vlastně za hodinu nemůžu najít už vůbec nic.

Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 15. října 2014 08:28
Reakce na wendulka:

To v tý Jour nikdo necítí to mango?! Až v základu (kterej mi vlastně připadá dost podobnej Nilu)... ale je tam! Resp. ten grapefruit je rozmačkanej s mangem...

Offline wendulka spravce
Avatar
15741 příspěvků moje polička 15. října 2014 12:01
Reakce na barbucha:

Já konkrétně ne, ale myslím, že na perfumshrine nebo kde jsem to četla, se o tom mangu v recenzi zmiňovali.

Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 15. října 2014 12:12
Reakce na wendulka:

Tak aspoň někdo

Offline Fleur blogger
Avatar
4967 příspěvků moje polička 15. října 2014 12:22
Reakce na barbucha:

Já mám Hermes mezi nejoblíbenějšími značkami, od nichž bych se mohla vonět téměř vším; Jean-Claude Ellena je pro mě také sázkou na jistotu, ale to, co představuje Jour, je pro mě nenositelné. Grep je hořký, jako kdyby k němu přimíchali i žaludeční šťávy, a potom je tam jakási nasládlá nahnilost (což může být klidně to Barbušino mango).

Offline barbucha blogger
Avatar
26372 příspěvků moje polička 15. října 2014 12:47
Reakce na Fleur:

Jo, to bude určitě ono. Mně to až tak nevadí, unosila bych Jour mnohem spíš než Nil, asi. Kdybych teda chtěla něco sladkýho... tím grepem je to aspoň trochu zajímavější. No, ale nechystám se na ni.

Offline Fleur blogger
Avatar
4967 příspěvků moje polička 04. prosince 2014 10:24

Opakované zkoušení Cuir d´ange: pro mě je to zpočátku spíše ďábelská kůže. Kožená bota s podrážkou z přírodního kaučuku, v níž někdo šlápnul do čerstvé vrstvy asfaltu (podobně "voněly" manželovy nové boty, které jsme postupně a potupně stěhovali z botníku na balkón a posléze s úlevou do popelnice). Když se překoná tato fáze, která spočívá v drsné kůži, uzeném mase a asfaltu, vůně se přehoupne do zapudrovaného semiše s fialkou. Vzhledem k tomu, že o první fázi dobře vím, cítím ji pak s jistou živočišností prosakovat i do té andělské pudrově pižmové fialky. Ellenova interpretace kůže mi byla mnohem příjemnější v Kelly Caleche EdT.

Offline jitulech
Avatar
5 příspěvků moje polička 09. ledna 2015 11:23

Tak jsem si pořídila svůj první Hermés a to Elixir des Merveilles. No a mám pocit, že už bez ní nedokážu žít! Můj život už není co byl dříve :-) Elixír zázraků. Je jiskřivá, je pomerančová, je mýdlová, je ambrová, je vanilková. Je to přenádherná kompozice. Od pomeranče, přes mýdlovou čistotu po ambru a konečně vanilku v závěru. Nepopírám místy až pánský tón....přesto je vůně velmi ženská a luxusní. Krásný flakón a skvělá výdrž. Hermés nezklamal a určitě to není můj poslední!

Offline Fleur blogger
Avatar
4967 příspěvků moje polička 09. ledna 2015 13:46
Reakce na jitulech:

Rozumím ti, také se k Elixiru často vracím, je hezký ve všech ročních obdobích (sladká lesní pryskyřice). L´Ambre des Merveilles má výraznější tu ambrovou složku a je asi víc líbivější, zato Elixir je osobitější.

Offline Ronna
Avatar
998 příspěvků moje polička 18. ledna 2015 15:37
Reakce na barbucha:

Kterou Caleche nosíš?