Caron

Sakra proč mi to děláš?! A zrovna když už není skladem. Že já se na to ptala....

Takže třeba jako když si před vánoci suším pomeranče na topení a k tomu zapálím františka? Něco takovýho?

Už není? Aha, tak promiň :) .

Tak Liberté - vidíš, to mě nenapadlo, ale máš pravdu...Liberté nemůžu nosit, ale tady mi ten akord vůbec nevadí - to jsi na to přišla přesně, na ty dropsy:))

Parfum Sacré

Vím, že o Parfum Sacré se často píše jako o vůni posvátných prostor, mně se po prvním přičichnutí, kdy z toho mimochodem hned vznikla láska (a bylo to naslepo), no mně se jeví jako neuvěřitelně vřelá a teplá orientálka. Úchvatná je už úvodní směs štiplavého pepře, hřebíčku a nahořklých citrusů, na kterou se snaší velejemný skořicový poprašek.

Jak se koření rozestoupí, vpluje na scénu medově nasládlá růže. Postupně jí však pokryje teplý odkápající vosk ze svícnu, co stojí vedle. Zároveň se stává i malinko dřevitější a obklopí ji kouř z pálené myrhy, v němž najdeme i pár zrníček téméř nesladké "pudrové" vanilky. Špetka hřejivého pižma jí zase dodává drobátko temperamentu. Ne, tohle určitě není kostel, to je vůně teplého večerního krbu, což ovšem neznamená, že jako správná orientálka nevoní dobře i v teple. Voní a jak ;) (škoda poslední reformulace).

Vendulko, jak moc se prosím liší verze v hranatém flakónu? Máš srovnáno?

Tabac Blond (extrait de parfum)

Pohlédnu-li na dobu vzniku této vůně a přičichnu k ní, neubráním se podobně jako u Gardénie od Isabey myšlence na "zlatá dvacátá léta" a především pak vzpomínce na Marlene Dietrichovou. Kdo jiný než ona by měl reprezentovat takovou vůni? A i když mám ve vlastnictví už onu poupravenou verzi, která bývá ve srovnání s tou původní označována jako "nevýrazná a málo temná", osobně si myslím, že by i v současné podobě budila v tehdejší společnosti řeči.

Začátek se mi jeví totiž takový, jak zde bylo popisováno, tedy zeleně chyprový a ostrý v kombinaci s květinově pikantním karafiátem. Po nějaké chvíli už vůně nabírá onen tabákový směr, kromě něj je tu i zakouřená měkce zbroušená kůže a lehká stopa živočišna. Není to nijak přehnaně temné nebo agresivně pánské, ale i tak už aspoň tuším, kde se nejspíš inspirovali následovníci "koženotabákových" vůní a i ten obraz Marlene s tolik nezbytnou cigaretou v ruce a pobrukující některou z jejich slavných písní mi do toho zapadá.

(http://cdn.buzznet.com)

O zjemnění vůně se stará "pudrový" kosatec spolu se suchým drhnoucím vetiverem. V dřevitém základu, z něhož je nejvýraznější cedr, cítím i seno, které kromě zvýraznění "suchosti" vůně má i lehce prosvětlující účinek. Vše se navíc pojí s nasládlou pryskyřičnatou ambrou. Vrací se již zmiňovaná jemná dávka živočišnosti a v úplném dojezdu i trocha pudrové vanilky. Hned po Farnesianě je to pro mě druhá nejkrásnější z fontánových vůní od Caronu.

Omlouvám se za pozdní odpověď - jsem si nevšimla (červenající se smajlík).

Myslím, že spíš měla pravdu Vendulka s tou Liberté, teď už ji tam cítím taky.

Já už jsem to několikrát zmiňovala, tak jsem to radši doplnila do závorky. Mám srovnáno a konkrétně Parfum Sacré v hranatém flakonu z řady La Selection je hodně naředěný, no :/ .

Když to teď píšeš, tak si to i vybavuju. Omlouvám se, jsem nějaká skleróza poslední dobou....No, zředěný ještě nezní tak hrozně jako úplně jiný, např. bez kouře, dřev, vanilky a tak....ale zásoba starý verze je asi třeba, pokud bude někde k nalezení....Díky. 

ROYAL BAIN DE CARON 

…chvilková nádherná i když heboučká tak intenzivní kombinace šeříku s růží. Hmm!…
Pak moment, kdy máte dojem nějakého jemného dobrého alkoholu a nakonec a to dost rychle vůně přechází jinam…
Jakoby suché zeleno, ne z rostlin, ale z pryskyřice(o­popanax) – čerstvě sebraná a usychající na slunci. Tenhle tón je přítomen pořád.
Akorát se pod ním začíná vynořovat i něco jiného. Vanilka. Mírně nasládlá.
Ostatní složky jsou skoro nerozpoznatelné – kadidlo, santal, jantar, cedr, benzoin – vyvedeny v krémové konzistenci, vyhlazené do maxima, jak do vysokého lesku ochozené kameny nohami tisíce turistů. Většinou tyto ingredience pohromadě zaručují silnou nálož orientu, ale tady je to verze LIGHT, jenže v tom nejlepším slova smyslu

opravdu královská koupel.

10/07/10

Violette Précieuse

Byla jsem si téměř jistá, že tohle bude krásná přírodní fialková vůně, když jde o vintage, jenže ony tam jsou bohužel jen na začátku společně s orosenou konvalinkou a sladkým pomerančovým květem. Po pár minutách ale na mojí kůži začnou lehce bonbónkovatět, což by samo o sobě nevadilo, kdyby se nesmíchaly dohromady s laciným jasmínem, drhnoucím vetiverem a pár kapkami malinovky.

A za téhle situace to hřejivě pižmový kosatec, který vůni doplní po rozvonění, nezachrání a vznikne mi z toho babiččina pudřenka. Na druhou stranu komu se Violette Precieuse líbila a stýská si, že se už nevyrábí, řekla bych, že by mu ji mohla možná nepatrně kompenzovat loňská Misia z kolekce Les Exclusifs od Chanelu.

Or et Noir (čistý parfém)

Vintage verzi bohužel neznám a i když se mi dojmově jeví spíš zlatá než temná, můžu říct, že tohle je hodně povedená přírodní růže. Zpočátku je bergamotově svěží, kořenitá s kovovým podtónem. Postupně se mezi ní přimíchá i pár kvítků muškátu, které prohloubí jak vůni růží, tak i citrusový nádech vůně a po rozvonění dokonce i květinově pikantní karafiát.

A myslím, že teď už konečně vím, kde se částečně inspirovala Tanja Bochnig, když míchala Rosenlust. Jen Rosenlust je trochu víc hřebíčkovější, voskovější a medovější a má navíc prašně zemitý kosatec, zatímco Or et Noir je v základu hořkoslaně ambrová a trochu i mechová. Až Rosenlust spotřebuju a znovu se mi povede navštívit butik Caron, nechám si ji načepovat z fontány, jelikož má oproti ní o něco lepší výdrž.

Tubéreuse (čistý parfém)

Jak už název naznačuje, jedná se o tuberózovku a musím říct, že jak mě dosud moderní caronovské kreace příliš neoslovily, tahle vůně je první výjimkou, která se mi opravdu líbí. I když je klasicky ovocná, rozhodně se nejedná o žádnou další variaci na Fracas. Richard Fraysse tu totiž zcela vynechal velmi často obvyklý pomerančový květ, aby tak mohla teplá meruňková vůně tuberózy plně vyniknout.

Jen ji v úvodu lehce osvěžil citrusy a přidal jednu slámově žlutou narcisku a mátově svěží pelargónii. Po rozvonění pak už jenom zdůraznil ovocnost tuberózy s pomocí hromady přezrálých broskví a v základu už ji jenom zahustil s pomocí vanilky, aby společně s ní evokovala teplý, našlehaný ovocný krém. Jako většina vůní tohoto typu, jde i Tubéreuse v koncentraci čistý parfém hezky do prostoru a na kůží drží několik hodin.

Acaciosa (čistý parfém)

Název sice zdánlivě slibuje mimózovou vůni, ale nenechte se mýlit. Acaciosa je vůní přírodní růže s kořenitými podtóny, přírodní konvalinky, medově nasládlého jasmínu, tropického ylangu a nesladkého pomerančového květu. Postupně se stává dominantním právě jasmín s pomerančovým květem, jen je po rozvonění obestře nádech zralého ananasu.

V další fázi obě květiny popráší jemný vanilkový pyl, který pravděpodobně má vytvářet dojem rozkvetlé mimózy a vůně se stává teple pižmovou, aby se nakonec ustálila na balzamickém ambrovém základu. Čistý parfém jde krásně do prostoru a na kůži vydrží bez problémů skoro půl dne. Komu se líbí taková Joy od Jean Patou, měl by Acaciosa určitě vyzkoušet, řekla bych že je ještě o jeden level výše.

hmmmm...

Coup de Fouet

Je verzí vůně Poivre v koncetraci eau de toilette, avšak ještě z doby, než Poivre coby čistý parfém prošla reformulací. A je to znát. Úvodní nálož drceného pikantního drceného červeného pepře a palčivě dřevitého hřebíčku působí opravdu tak trochu jako rána bičem, že tady by už i Lutensův Vitriol d’œillet zblednul závistí. Nijak nevyčpí, neunaví se.

Naopak po rozvonění šlehne opratěmi ještě velký hřebíčkový karafiát, zlehka ozdobený mýdlovou růží. Základ je dřevitý, pudrově pryskyřičnatý a tady už díky přítomnému větvičníku s vetiverem můžu ve srovnání se současným parfémem Poivre říct, že je i chypre. Jde krásně do prostoru a na toaletku má překvapivě skvělou výdrž.

A jak se vám líbí nové fotnány?

No, asi takhle. Kdybych neznala ty jejich původní ... určitě by se mi moc líbily, mám ráda ty jednoduché linie, transparentnost a ty barvy v nich působí moc pěkně. Jenže znám butiky Caron, nádherné historické fontány na mramorových podstavcích, k tomu ty lustry a krásné serepetičky, to všechno tak dokonale souznělo s tradiční firmou, že ... ta moderna mi k nim nesedí. Škoda.

Přijde mi to jako druhý krok (po prvním v podobě výrazných reformulací) na cestě k zastření lesku a výlučnosti značky. Ten pocit v jejich buticích, kdy byl člověk pohlcen směsí vůní parfémů a ohromen zdobností flakónů a fontán a všech těch zlatých krásných zbytečností, a kdy to všechno dotvářelo dojem z každé vůně... tak to je pryč.