whiskas hlavně se nedoprošuj, nepodbízej, neškemrej. Vykašli se na to, fakt to za to nestojí, čím víc budeš submisivní, tím horší to bude. Pokud není schopen být s tebou v těžké chvíli teď, v budoucnu to lepší nebude, spíš horší. Bude brát a nebude dávat. To fakt není k ničemu. Jo, je to smutný, bude to bolet a bude to stát všechno nějakou chvíli za prd, ale časem možná zjistíš, že jedině dobře. Drž se, nemáš to vůbec jednoduchý.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Kdyz ono ani neplatí, že kdo chodí k lékaři, dopadne na stáří líp. Co to to vlastně znamená? Z plného zdraví v noci v posteli umře jen málokdo a ten konec je vždy více méně blbý.
Moje teta má čerstvě za sebou šílenou několikaletou anabázi s tchýni se stařeckou demencii a ona je sama lékařka a umí být dost důrazná, co se týče prevence a péče. Ale stejně někdy neuděláš nic.
Diabetes ke stáří dopadne všelijak, to je prostě fakt. můj děda držel dietu hodně přísnou, s lékaři spolupracoval a stejně přišel o obě nohy. Opravdu neplatí, ze když vše budu dělat správně, dobře to dopadne. Spíš se povede prodloužit ty dobré roky, o to má cenu určitě usilovat, ale je to na tom člověku. Když se nebude starat, konec přijde dřív, ale ten přijde, i když se starat bude.
continuity Jo, to já souhlasím. Někdy neuděláš, ale někdy třeba zas uděláš.
Aranel no a když to nejde udělat, tak je potřeba se s tím smířit a věnovat energii něčemu jinému. O tom je celá diskuze.
Torrah Děkuju. Něco ve smyslu "Kašli na to! Uleví se ti"? :-D
Asi se pan uražený chytil za nos, protože mi zavolal s otázkou, jestli tedy má v den XY přijet (byli jsme domluveni, že mi s pár věcmi pomůže). Neřekla jsem ne, alespoň se bude konat nějaká komunikace face to face a snad bude následně v lecčems jasno. Ze všeho nejvíce mi vadí takové ty hry, ano/ne/možná, napínání na skřipec. Tak ať se to už nějak rozsekne. A co asi ptaří spíše do přiznání, velmi by mi chyběly ty naše dvě chlupaté můry. Nemohla bych si odvézt ani jednu, protože jsou na sebe zvyklé a myslím, že by jim bylo moc smutno.
viktorka_od splavu Aranel continuity Po svých zkušenostech musím v zásadě souhlasit, ale pořád je tu jedno ALE, vlastně dvě :-). Zaprvé, starost o osobu, kterou má člověk rád a zadruhé i poněkud sobecký důvod (prostě nejsem matka Tereza) a to, co se bude dít, když se nechají věci jen tak plynout? Např. u té demence prý pomáhá, pokud se v začátcích nasadí nějaká medikace a tím nemyslím vitamíny z lékárny. Jenže, když se otálí, může se stát, že už nepomůže nic a celý negativní vývoj se jen uspíší a to myslím není v ničím zájmu. Samozřejmě netuším, jestli vývoj medicíny natolik pokročil, zda-li ty léky opravdu fungují, ale tak snad nějaké zpomalení rozvoje této nic moc diagnózy možné je. Ale nebudu to dále řešit, když na druhé straně je nulová spolupráce (a samozřejmě důvod neznám). Takže ano, vlastně máte pravdu a jsme zase na začátku :-). Nechat žít a pomáhat jen, když je zájem. Ono to nějak dopadne ...
whiskas Problém je, že rozlišit stařeckou (dnes se označuje jako vaskulární) demenci a Alzheimera je těžké. Musí být k tomu řada vyšetření, které zřejmě tatínek nepodstoupí.
Demenci lze někdy léčit. Alzheimera ne, pouze zpomalovat průběh. Nejlepším zpomalovačem je pohyb, tréninky paměti atd. A to pro oba typy postižení.
Ale hlavně je třeba vědět, zda se vůbec o demenci nebo Alz. jedná, ono totiž ve stáří se taky (jak přepkvapivé) docela jednoduše zapomíná 
Držím palce, kdybys chtěla odkazy na nějakou odbornou literaturu, napiš SZ.
Samantha Jde o maminku ... ale to je jedno, jen pro pořádek.
Rozumím tomu, co píšeš, ale pořád se to točí kolem toho, že když k doktorce nepůjde, nedozvím se nic. A děkuji za nabídku, ozvu se do SZ, díky :-).
whiskas Moc se omlouvám. 
Spletla jsem si rodiče,promiň, teď jsem si vzpomněla, že tatínek vlastně taky nechtěl nic řešit, tak mi to nějak naskočilo.
Torrah Tak slovu dostál, s určitými věcmi mi pomohl. Pak se otočil na podpatku a odjel. Vypadal v pohodě. Tohle bych chtěla umět, po 14 letech někoho jen tak odstřihnout a být vysmátá. Já tohle nedokážu a přiznám se, že je mi pod psa. Nějak na mě vše padlo, promítám si všechny události od minulého listopadu, pak leden, kdy táta zemřel, teď tohle a je mi strašně. Padl na mě tak hrozný smutek a beznaděj, třeští mi hlava, brečím, připadám si jako v mlze. Co dalšího bude, když tento rok je tak "úžasný". Teď se regulérně a trapně lituju, ale připadám si dost zoufale.
Samantha To je v pohodě, pochopila jsem to, nemůžeš si pamatovat cizí bolístky :-). K večeru bych ti tedy s dovolením napsala. Děkuju.
Tohle je vždy hrozně těžké, ještě si to zoufalství pamatuji a je to téměř 20 let.
Dobrá zpráva je, že bude líp, já jsem si nakonec opravdu hodně polepšila, ale do té doby bych si možná zašla pro nějaká psychofarmaka. Ach jo, chtěla bych ti nějak pomoct...
whiskas máš to moc těžký a sesypalo se toho na tebe moc. 
Drž se.
whiskas Ach, ty mas těžké období. Ať je brzy lepe
whiskas dovol si to prozit, boli to a casem to odejde
whiskas chápu, polituj se, máš důvod a někdy to pomůže
ať je brzo líp
whiskas Máš naloženo.
Rozumím ti a tlapkám . Tenhle rok je hroznej a to nemám zdaleka tolik starosti jako ty. Jen jsem zase bez práce a chlap, do kterého jsem se citově zaháčkovala, na mne kašle. Tak se v tom plácám, lituju se a brečím tak obden.
